|
|
Kdo hýbe klimatem? Aktéři a vlivy v mezinárodní klimatické politice
Husová, Kateřina ; Kučerová, Irah (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent)
Klimatické změny se vystupují jako jedno z hlavních témat mezinárodní agendy. Tato práce nejprve představuje teoretický rámec chápání aktéra v mezinárodní vztazích. V druhé č ásti jsou zkoumány milníky historického vývoje současného klimatického režimu. Další č ásti se věnují aktérům, kteří ovlivňují mezinárodní klimatická vyjednávání, z pohledu jejich zájmů, jejich vývoje a prosazování na mezinárodní scéně. Předpokládá se, že politika je dvouúrovňová hra a že politické vlivy nejsou jednými hybnými silami na mezinárodní scéně. V poslední č ásti jsou představena některá témata budoucího klimatického režimu. Závěrem práce je, že aktéři se liší v sociální identifikaci s přírodní realitou a že změna současného environmentální paradigmatu je spíše nepravděpodobná.
|
|
|
Differences and similarities between business and environmental constituencies within UN climate negotiations
Henley, Morgan ; Parízek, Michal (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Klíčovým stavebním kamenem klimatické politiky je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), na jejímž základě každoročně probíhají jednání konference smluvních stran (COP). Vedle oficiálních smluvních stran UNFCCC se jich v pozici pozorovatelů účastní také podniky a environmentální sdružení, které jsou sdruženy do zastřešujících skupin. Tento výzkum se bude zabývat dvěma největšími a původními skupinami obchodní nevládní organizace (BINGO) a environmentálními nevládními organizacemi (ENGO), které reprezentují obchodní a environmentální sdružení. Obě skupiny mají při sekretariátu UNFCCC své tzv. focal pointy. Pro skupinu BINGO je to Mezinárodní obchodní komora (ICC) a pro ENGO jde o Climate Action Network (CAN). Tato práce konkrétně porovnává ICC a CAN a nachází podobnosti a rozdíly mezi jejich fungováním v rámci UNFCCC, pokud jde o schopnost vytvářet mezi svými členy koherentní politiky a transparentnost jejich činnosti. Tento výzkum potvrdil hypotézu, že sdružení podnikatelů spolupracují hůře a méně transparentně než environmentální skupiny. V jeho rámci proběhla řada rozhovorů s různými aktéry zapojenými do klimatických jednání, kteří měli zkušenosti s ENGO a BINGO, s cílem získat kvalitativní data. Závěry tohoto výzkumu jsou porovnávány s několika teoriemi o globálním vládnutí, zejména o...
|
|
|
Proces tvorby klimatické politiky EU
Havlíčková, Lenka ; Bič, Josef (vedoucí práce) ; Němcová, Ingeborg (oponent)
Diplomová práce se zabývá rozhodovacími procesy v EU, které aplikuje na politiku na ochranu klimatu. Zkoumá, jakým způsobem se vytvářejí v EU klimatická opatření, která jsou často přejímána z mezinárodní úrovně. Charakterizuje v obecné rovině legislativní proces v EU a vývoj mezinárodní a evropské klimatické politiky. Součástí práce je případová studie o schvalování návrhu o využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), na němž demonstruje proces tvorby klimatické politiky.
|
|
|
Efficiency in international funds for climate change
Husová, Kateřina ; Jílková, Jiřina (vedoucí práce) ; Vojáček, Ondřej (oponent)
V léta dlouhých vyjednávání o novém globální klimatickém režimu zůstává nejpalčivějším tématem finanční podpora rozvojovým zemím na adaptace a mitigace. Jedná se o miliardách dolarů ročně, které by měly být rozdělovány prostřednictvím soukromých investic, tak také z významné části skrze veřejné fondy. Zásadní otázkou, která ovlivňuje vyjednávání, je ovšem efektivní utrácení těchto prostředků. S ohledem na rozsah rozdělovaných prostředků a s ohledem na dosavadní zkušenosti s distribucí oficiální rozvojové pomoci a také s přihlédnutím k faktu, že dosavadní klimatické fondy rozdělují milióny a nikoliv miliardy dolarů vychází efektivnost jako klíčová podmínka úspěchu budoucího klimatického režimu. Navíc je efektivní distribuce podmínkou pro "zabránění nebezpečné interakce s klimatickým systémem", což je nejzásadnější cíl zakotvení v Rámcové úmluvě o změnách klimatu OSN. Všeobecně rozšířená myšlenka předpokládá, že k neefektivnímu utrácení z veřejných fondů dochází na straně příjemce. Tato práce přistupuje k efektivnosti na příkladě Globálního fondu pro životní prostředí, Adaptačního fondu pod Kjótským protokolem a Klimatických investičních fondů Světové banky. Práce se zaměřuje na otázku, zda existující mechanismy v těchto fondech jsou nastaveny optimálně tak, aby rozdělování prostředků jim svěřených probíhalo efektivně. Při zkoumání jejich vnitřních politik a směrnic se práce soustředí na čtyři základní otázky - jakým způsobem se lze dostat k prostředkům fondu, kdo ve fondu rozhoduje, kdo a jak implementuje a komu se fondy zodpovídají. Práce zjišťuje, že existují podstatné rozdíly mezi těmito třemi fondy v tom, jak a kým jsou nastavovány priority a cíle, jaké jsou požadavky fondu na příjemce prostředků a jak fond kontroluje efektivnost svých útrat. Tato práce přináší hloubkovou analýzu silných a slabých stránek v existujících fondech s ohledem na výstupovou efektivnost.
|
host ::
RSS.