|
|
Kult umělce na přelomu století - A. Rodin a M. Aleš podle M. Švabinského
Kučerová, Anežka ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Tato práce se zabývá formami prezentace a sebeprezentace dvou významných umělců přelomu 19. a 20. století - českého malíře Mikoláše Alše a francouzského sochaře Auguste Rodina. Lze hovořit o kultu umělce vzniklém kolem obou osobností, tedy o způsobu vnímání umělce jako výjimečného génia. Takovéto chápání umělce a jeho tvorby bylo v období 19. Století poměrně rozšířené. Mikoláš Aleš (1852-1913) si vypracoval osobitý výtvarný projev založený na odkazu tvorby českého romantismu, na českém lidovém umění a zčásti předjímající nastupující secesní ornamentiku. Auguste Rodin (1840-1917) byl jedním z nejvýznamnějších francouzských sochařů konce 19. a počátku 20. století a jedním z pomyslných zakladatelů moderního sochařství. Řada Rodinových soch byla doprovázena společenskými skandály a vyvolala pobouřené reakce veřejnosti, jimiž vešel do povědomí českých umělců té doby. Ve sledovaném období kolem roku 1900 byli oba umělci vysoce oceňováni mladými umělci ze Spolku výtvarných umělců Mánes. Spolek byl založen roku 1887, od roku 1897 vydával svůj měsíčník Volné směry. Prvním předsedou S. V. U. Mánes se stal Mikoláš Aleš. Členy spolku sdružoval především zájem o moderní tendence ve výtvarném umění domácím i evropském. Je překvapivé, že tak odlišní umělci jako M. Aleš a A. Rodin vzbudili velký zájem svých...
|
|
| |
|
|
Výtvarná kritika na stránkách časopisu Dílo (1903-1949)
Bytelová, Adéla ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent)
Výtvarná kritika na stránkách časopisu Dílo (1903-1949) Abstrakt Bakalářská práce se zabývá texty výtvarné kritiky publikovanými v uměleckém měsíčníku Dílo, časopise vydávaném Jednotou umělců výtvarných mezi lety 1903-1949. V jednotlivých chronologicky řazených kapitolách jsou vybrané kritické texty analyzovány, porovnávány s texty konkurenčních uměleckých časopisů, zasazeny do kontextu dobových uměleckých sporů a doplněny o základní informace o redakci, recenzentech a programu časopisu. V závěru je nastíněn celkový obraz výtvarné kritiky v časopise Dílo, její orientace, proměny, vývoj, význam a vliv na umělecké dění první poloviny dvacátého století.
|
|
| |
|
|
Kult umělce na přelomu století - A. Rodin a M. Aleš podle M. Švabinského
Kučerová, Anežka ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Tato práce se zabývá formami prezentace a sebeprezentace dvou významných umělců přelomu 19. a 20. století - českého malíře Mikoláše Alše a francouzského sochaře Auguste Rodina. Lze hovořit o kultu umělce vzniklém kolem obou osobností, tedy o způsobu vnímání umělce jako výjimečného génia. Takovéto chápání umělce a jeho tvorby bylo v období 19. Století poměrně rozšířené. Mikoláš Aleš (1852-1913) si vypracoval osobitý výtvarný projev založený na odkazu tvorby českého romantismu, na českém lidovém umění a zčásti předjímající nastupující secesní ornamentiku. Auguste Rodin (1840-1917) byl jedním z nejvýznamnějších francouzských sochařů konce 19. a počátku 20. století a jedním z pomyslných zakladatelů moderního sochařství. Řada Rodinových soch byla doprovázena společenskými skandály a vyvolala pobouřené reakce veřejnosti, jimiž vešel do povědomí českých umělců té doby. Ve sledovaném období kolem roku 1900 byli oba umělci vysoce oceňováni mladými umělci ze Spolku výtvarných umělců Mánes. Spolek byl založen roku 1887, od roku 1897 vydával svůj měsíčník Volné směry. Prvním předsedou S. V. U. Mánes se stal Mikoláš Aleš. Členy spolku sdružoval především zájem o moderní tendence ve výtvarném umění domácím i evropském. Je překvapivé, že tak odlišní umělci jako M. Aleš a A. Rodin vzbudili velký zájem svých...
|
|
|
Výstava Augusta Rodina v Praze 1902, její okolnoti a vlivy
Knapová, Martina ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
K základním cílům této bakalářské práce patří zejména sled událostí, které zapříčinily konání výstavy Augusta Rodina v Praze roku 1902, s jejich následnými dopady na soudobou uměleckou scénu v Čechách. Úvodní kapitola se ve zkratce zabývá vývojem složitých a dlouholetých vztahů mezi Prahou a Paříží, jež bezprostředně souvisely s pražskou výstavou. Následující kapitola pojednává o přípravách, které předcházely konání výstavy samotné. V této části práce jsou zmíněny kroky, které Spolek výtvarných umělců Mánes podnikl k tomu, aby se celá kulturní událost mohla v Praze uskutečnit (vzájemná korespondence Stanislava Suchardy s Augustem Rodinem, speciální vydání dvojčísla Volných směrů, návštěva delegace pražské radnice u Rodina v Paříži, zapojení se Josefa Mařatky do organizace výstavy apod.). Námět další kapitoly velmi těsně navazuje na předchozí část a představuje praktické záležitosti, jež bylo nutné zvládnout před slavnostním otevřením Rodinovy výstavy veřejnosti. V pořadí pátá kapitola vystihuje Rodinův příjezd do Prahy a nejdůležitější body bohatého programu, který byl pro významného francouzského sochaře připraven. Zásadní druhá část této bakalářské práce se zabývá podněty, které Rodinova návštěva Prahy i jeho tvorba představily a s nimiž se musela domácí scéna následně vyrovnat prostřednictvím...
|
host ::
RSS.