|
|
Humanitarian intervention and the Responsibility to Protect during the Syrian crisis
Hrčková, Jana ; Faix, Martin (vedoucí práce) ; Honusková, Věra (oponent)
Cieľom práce je analyzovať koncepty humanitárnej intervencie a zodpovednosti za ochranu (R2P), so zvláštnym dôrazom na ich vývoj vo svetle prebiehajúcej sýrskej krízy. Text sa zaoberá postupným prechodom od humanitárnej intervencie k R2P a predostiera teoretické predpoklady stojace za obomi konceptami. Je ukázané, že R2P v tejto chvíli nepredstavuje v medzinárodnom práve výraznú novinku a môže byť popísaná ako hybrid právnych, politických a morálnych povinností. Následne práca obsahuje prípadovú štúdiu sýrskeho konfliktu a hodnotenie spôsobu, akým bola počas krízy R2P využitá. Záverečná pasáž práce navrhuje nové riešenie pre R2P - zodpovednosť počas chránenia.
|
|
|
Ruský pohled na vojenské intervence na základě principu "Responsibility to Protect"
Prokopová, Barbora ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Ruská federace jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN hraje podstatnou roli v diskusi o humanitárních intervencích. Ty jsou definovány principem Responsibility to Protect, který umožňuje mezinárodní vojenský zásah do vnitropolitických krizí jiných zemí, je-li ohrožena bezpečnost civilního obyvatelstva v dané oblasti. Rusko se odvolávalo na tuto zásadu, když vyslalo svou armádu do Gruzie v roce 2008 a na Krym roku 2014. Zároveň však byla jeho nevole ke schválení intervence jedním z určujících elementů diplomatických jednání během libyjské občanské války v roce 2011. Aktuálnost problému rozdílného chápání principu Responsibility to Protect ze stran různých světových mocností je viditelná také na probíhajícím konfliktu v Sýrii. Tato práce zkoumá přístup Ruské federace k vojenským intervencím na základě principu Responsibility to Protect. Určuje obecné faktory, které ovlivňují otázku humanitárních intervencí v rámci ruské zahraniční politiky, a zasazuje ruský přístup do celkového kontextu diskuse o tomto principu. Práce potvrzuje domněnku, že se R2P stalo instrumentem ruské zahraniční politiky, jenž zneužívá ve své sféře zájmu a za jehož pomoci naopak brání intervencím Západu. Předkládá však zároveň tvrzení, že užití tohoto konceptu v ruské zahraniční politice nemusí být nutně vnímáno jako nelegitimní....
|
|
|
French policy in Libya after overthrowing Gaddafi: security consolidation or democratization?
Mistrík, Peter ; Najšlová, Lucia (vedoucí práce) ; Weiss, Tomáš (oponent)
Anglická škola teórie medzinárodných vzťahov tvrdí, že národné záujmy štátov a ich chovanie v medzinárodných vzťahoch nie sú hnané len egoistickými pohnútkami, ale tzv. osvieteným sebazáujmom. Fungovania spoločenstva týchto štátov je riadené spoločnými pravidlami, zákonmi, hodnotami a záujmami. Podľa solidaristického prúdu Anglickej školy je dokonca prijateľné, aby bola obmedzená suverenita toho štátu, ktorý vážnym spôsobom poruší medzinárodné normy, medzi ktoré patrí aj ochrana ľudských práv. Nesúlad medzi ochranou suverenity štátov a ochranou práv jednotlivcov sa snažila preklenúť doktrína tzv. Zodpovednosti chrániť prijatá na Svetovom summite OSN v roku 2005. Táto doktrína poslúžila Francúzsku a ďalším intervenujúcim štátom na podporu legality ich jednania v Líbyi. Keďže ale nepojednáva len o podmienkach intervencie, ale stanovuje aj zodpovednosť interventov za rekonštrukciu, predstavuje vhodný nástroj v hodnotení záujmov a motivácií, ktoré formovali konanie Francúzska v Líbyi. Z analýzy vyplýva, že primárna motivácia Francúzska sa v procese intervencie a následnej rekonštrukcie zásadne menila. Postúpila smerom od záujmu o stav ľudských práv, cez obchodné záujmy až k motívom spätým so stavom bezpečnosti v Líbyi a jej regionálnymi implikáciami.
|
|
|
Analysis of the Russian Attitude toward the Concept of Humanitarian Intervention
Vargová, Martina ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Valková, Irena (oponent)
Bakalárska práca Analýza postoja Ruskej federácie ku konceptu humanitárnej intervencie sa primárne zaoberá spôsobom, akým Ruská federácia legitimizuje svoj nekonzistentný vzťah voči v súčasnosti veľmi diskutovanému konceptu humanitárnej intervencie. Cieľom práce je poukázať, na akom normatívnom základe formuje ruská strana oprávnenosť svojej pozície zástancu, resp. odporcu konceptu. Práca vychádza z konštruktivistického vnímania medzinárodných vzťahov a zobrazuje Ruskú federáciu ako akceptovaného člena medzinárodného systému, ktorý sa akúkoľvek aktivitu snaží legitimizovať v medziach všeobecne prijímaných noriem tohto systému. Na základe rozboru politického diškurzu ruských politických elít sa ukazuje, že normy, ktoré podmieňujú oprávnenosť humanitárnej intervencie, vystupujú do popredia pri legitimizovaní prípadov, v ktorých Ruská federácia pristupuje k vojenskej intervencii potenciálne zahŕňajúcej humanitárny charakter (i keď minimálny z hľadiska interpretácie zveličený do potrebných rozmerov). V prípade, ak sa Ruská federácia ocitá v pozícii oponenta užitia konceptu humanitárnej intervencie v praxi, prikláňa sa k normám, ktoré sa od počiatku vzniku konceptu nachádzajú v jeho priamom rozpore. Text je rozdelený do troch kapitol. Prvá kapitola definuje samotný koncept humanitárnej intervencie, a...
|
|
|
Komparace postojů Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky k otázce humanitárních intervencí
Jeřábek, David ; Karlas, Jan (vedoucí práce) ; Vlček, Václav (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá přístupem tří států - Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky, k humanitárním intervencím a konceptu R2P. Cílem práce, která je koncipována jako komparativní případová studie, bylo zjistit, co ve skutečnosti motivuje vybrané státy k tomu, aby zaujaly konkrétní postoj v rámci dané problematiky intervencí. Prostřednictvím hypotéz a proměnných vytvořených na základě vybraných teoretických přístupů, tj. neorealismu, liberalismu a konstruktivismu, se práce snaží určit, který ze zmíněných přístupů má v rámci zvoleného tématu největší vypovídací hodnotu. Každý z teoretických přístupů pracuje s jiným souborem informací, kterým potom přisuzují různou důležitost. V první části práce jsou představeny a popsány humanitární intervence, koncept R2P a jednotlivé teoretické přístupy. Formulovány jsou jednotlivé hypotézy i výzkumná otázka a definován je metodologický rámec. Druhá část práce se následně zabývá analýzou vývoje jednotlivých postojů a jejich kategorizací. Posouzeny jsou také jednotlivé nezávislé proměnné vycházející z teoretických přístupů. Práce prostřednictvím analýzy konkrétních postojů identifikovala, že Brazílie s Jihoafrickou republikou mají oproti Indii jiný vztah k pojetí bezpečnosti a na základě svých vlastních identit vnímají intervence a koncept R2P rozdílně....
|
|
|
Vojenská intervence v Libyi 2011 a její dopady
Dvorník, Tomáš ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Eichler, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá vojenskou intervencí v Libyi v roce 2011, přičemž klade důraz především na její samotné provedení a na dopady, které s sebou přinesla. Jejím cílem je na základě kontinuální analýzy libyjského prostředí zhodnotit intervenci jak z hlediska aplikace vybraných teoretických konceptů mezinárodních vztahů, tak z pohledu reálné proměny sociopolitické a bezpečnostní situace uvnitř země a důsledků pro mezinárodní bezpečnost. V rámci práce jsou zmíněny koncepty liberálního míru a odpovědnosti za ochranu (R2P), u nichž je zkoumáno do jaké míry byly naplněny a jaké dopady na ně intervence zanechala. U proměny země je pak brán zvláštní ohled na politickou stabilitu a na bezpečnostní hrozby, které pramenily z bývalého Kaddáfího režimu, a hrozby, které naopak představuje současná Libye.
|
|
|
Ruský pohled na vojenské intervence na základě principu "Responsibility to Protect"
Prokopová, Barbora ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Ruská federace jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN hraje podstatnou roli v diskusi o humanitárních intervencích. Ty jsou definovány principem Responsibility to Protect, který umožňuje mezinárodní vojenský zásah do vnitropolitických krizí jiných zemí, je-li ohrožena bezpečnost civilního obyvatelstva v dané oblasti. Rusko se odvolávalo na tuto zásadu, když vyslalo svou armádu do Gruzie v roce 2008 a na Krym roku 2014. Zároveň však byla jeho nevole ke schválení intervence jedním z určujících elementů diplomatických jednání během libyjské občanské války v roce 2011. Aktuálnost problému rozdílného chápání principu Responsibility to Protect ze stran různých světových mocností je viditelná také na probíhajícím konfliktu v Sýrii. Tato práce zkoumá přístup Ruské federace k vojenským intervencím na základě principu Responsibility to Protect. Určuje obecné faktory, které ovlivňují otázku humanitárních intervencí v rámci ruské zahraniční politiky, a zasazuje ruský přístup do celkového kontextu diskuse o tomto principu. Práce potvrzuje domněnku, že se R2P stalo instrumentem ruské zahraniční politiky, jenž zneužívá ve své sféře zájmu a za jehož pomoci naopak brání intervencím Západu. Předkládá však zároveň tvrzení, že užití tohoto konceptu v ruské zahraniční politice nemusí být nutně vnímáno jako nelegitimní....
|
|
|
Humanitarian intervention and the Responsibility to Protect during the Syrian crisis
Hrčková, Jana ; Faix, Martin (vedoucí práce) ; Honusková, Věra (oponent)
Cieľom práce je analyzovať koncepty humanitárnej intervencie a zodpovednosti za ochranu (R2P), so zvláštnym dôrazom na ich vývoj vo svetle prebiehajúcej sýrskej krízy. Text sa zaoberá postupným prechodom od humanitárnej intervencie k R2P a predostiera teoretické predpoklady stojace za obomi konceptami. Je ukázané, že R2P v tejto chvíli nepredstavuje v medzinárodnom práve výraznú novinku a môže byť popísaná ako hybrid právnych, politických a morálnych povinností. Následne práca obsahuje prípadovú štúdiu sýrskeho konfliktu a hodnotenie spôsobu, akým bola počas krízy R2P využitá. Záverečná pasáž práce navrhuje nové riešenie pre R2P - zodpovednosť počas chránenia.
|
|
|
French policy in Libya after overthrowing Gaddafi: security consolidation or democratization?
Mistrík, Peter ; Najšlová, Lucia (vedoucí práce) ; Weiss, Tomáš (oponent)
Anglická škola teórie medzinárodných vzťahov tvrdí, že národné záujmy štátov a ich chovanie v medzinárodných vzťahoch nie sú hnané len egoistickými pohnútkami, ale tzv. osvieteným sebazáujmom. Fungovania spoločenstva týchto štátov je riadené spoločnými pravidlami, zákonmi, hodnotami a záujmami. Podľa solidaristického prúdu Anglickej školy je dokonca prijateľné, aby bola obmedzená suverenita toho štátu, ktorý vážnym spôsobom poruší medzinárodné normy, medzi ktoré patrí aj ochrana ľudských práv. Nesúlad medzi ochranou suverenity štátov a ochranou práv jednotlivcov sa snažila preklenúť doktrína tzv. Zodpovednosti chrániť prijatá na Svetovom summite OSN v roku 2005. Táto doktrína poslúžila Francúzsku a ďalším intervenujúcim štátom na podporu legality ich jednania v Líbyi. Keďže ale nepojednáva len o podmienkach intervencie, ale stanovuje aj zodpovednosť interventov za rekonštrukciu, predstavuje vhodný nástroj v hodnotení záujmov a motivácií, ktoré formovali konanie Francúzska v Líbyi. Z analýzy vyplýva, že primárna motivácia Francúzska sa v procese intervencie a následnej rekonštrukcie zásadne menila. Postúpila smerom od záujmu o stav ľudských práv, cez obchodné záujmy až k motívom spätým so stavom bezpečnosti v Líbyi a jej regionálnymi implikáciami.
|
|
|
Analysis of the Russian Attitude toward the Concept of Humanitarian Intervention
Vargová, Martina ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Valková, Irena (oponent)
Bakalárska práca Analýza postoja Ruskej federácie ku konceptu humanitárnej intervencie sa primárne zaoberá spôsobom, akým Ruská federácia legitimizuje svoj nekonzistentný vzťah voči v súčasnosti veľmi diskutovanému konceptu humanitárnej intervencie. Cieľom práce je poukázať, na akom normatívnom základe formuje ruská strana oprávnenosť svojej pozície zástancu, resp. odporcu konceptu. Práca vychádza z konštruktivistického vnímania medzinárodných vzťahov a zobrazuje Ruskú federáciu ako akceptovaného člena medzinárodného systému, ktorý sa akúkoľvek aktivitu snaží legitimizovať v medziach všeobecne prijímaných noriem tohto systému. Na základe rozboru politického diškurzu ruských politických elít sa ukazuje, že normy, ktoré podmieňujú oprávnenosť humanitárnej intervencie, vystupujú do popredia pri legitimizovaní prípadov, v ktorých Ruská federácia pristupuje k vojenskej intervencii potenciálne zahŕňajúcej humanitárny charakter (i keď minimálny z hľadiska interpretácie zveličený do potrebných rozmerov). V prípade, ak sa Ruská federácia ocitá v pozícii oponenta užitia konceptu humanitárnej intervencie v praxi, prikláňa sa k normám, ktoré sa od počiatku vzniku konceptu nachádzajú v jeho priamom rozpore. Text je rozdelený do troch kapitol. Prvá kapitola definuje samotný koncept humanitárnej intervencie, a...
|
host ::
RSS.