|
|
Ne-místné místo člověka (Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, Max Picard)
Brocková, Alexandra ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Ne-místné místo člověka (Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, Max Picard) Tato diplomová práce sleduje téma postavení člověka a z něj plynoucí nárok na vedení svého života skrze výkon volby z možností, jak být. V jejím názvu, Ne-místné místo člověka, zaznívá, že postavení člověka nemá povahu nějakého předem určeného a neměnnéhomísta. Člověk vedením svého života své místo spoluurčuje a nachází. Tato práce je propojením souvisejících filosofémat a jejich vypracování u Giovanniho Pika z Mirandoly, Blaise Pascala, Sørena Kierkegaarda a Maxe Picarda. Na úvod je promýšlen koncept "středového postavení člověka". Ten ukáže, že člověk na rozdíl od jiných jsoucen musí svůj život vést, jelikož mu nebylo předem přiděleno pevné místo v kosmu, a tak jej musí určovat sám. Následně je artikulován důraz na potřebu poznávání sebe sama a přicházení k sobě jako jednotlivci, na což záhy navazuje promýšlení konstituce "já" a možnostizoufalstvíplynoucí zfaktu "jáství". Paralelně jsou promýšleny fenomény útěků před sebou jako reakce na tento specificky lidský typ postavení ve světě. A také skutečnost, že úplný útěk před sebou (ani před Bohem) člověk ve své moci nemá.
|
|
|
Literární recepce díla Maxe Picarda
Svárovská, Nicol ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Jednotícím prvkem následující práce, která pojednává souvislost tvorby Maxe Picarda, Rainera Marii Rilka a Jana Zahradníčka, je motiv záchrany, její negativní a pozitivní moment. Picard, Rilke i Zahradníček vidí přetechnizovaný svět, stávají se svědky dehumanizace člověka a s tím související destrukce řeči. Jejich tvorba reflektuje tento rozpad, ale zároveň nabízí pozitivní protipohyb, alternativu k věku panství techniky. Komparace specifického uchopení dvou momentů záchrany zároveň osvětluje problém recepce Maxe Picarda v jejich díle. První část práce je zaměřena na Heideggerovu analýzu bytnosti moderní techniky (Gestell) a možnosti alternativního odkrývání (poiésis), zachycuje proměnu člověka a jeho vztahu k věcem, proměnu, kterou ve svém díle diagnostikuje Picard, Rilke i Zahradníček. Nabízí tak kontext pro sledovaný motiv záchrany. Úvod k první části tvoří pojednání o ztrátě věci, která je spjata s pronikáním techniky, a o záchraně spočívající v dbaní nepatrného. Druhá část začíná recepcí Picardovy knihy Hitler v nás v Zahradníčkově básnické skladbě Znamení moci, je pojednána s ohledem na ztrátu slova, proměnu slova v heslo, povel či "příkaz dne", a její provázanost s proměnou lidskosti, s nepozorovaným rozkladem a deformací lidské formy. Následná recepce Picard - Rilke vychází z úvah o...
|
|
|
Zahradníčkovo Znamení moci
Svárovská, Nicol ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
Práce si klade za cíl interpretovat rozsáhlou básnickou skladbu Jana Zahradníčka Znamení moci. Interpretace krystalizuje kolem motivu dehumanizace člověka (spojené s nietzscheovským motivem nihilismu a posledního člověka), ztráty slova, diskontinuity, ztráty času, lidské tváře, nicoty (konkretizované Nicoty) a možnosti záchrany spojené s iniciací zraku. Pro osvětlování motivů jsou zásadní dvě významové linie sbíhající se v Zahradníčkově Znamení moci: Dantova Božská komedie a Picardovo dílo pozdních čtyřicátých let. Báseň Znamení moci psal Zahradníček na přelomu roku 1950-1951, v době intenzivní práce na překladu Dantovy Komedie. Intencí první části je ukázat, jak silně Božská komedie formuje jeho imaginaci a promítá se do zpodobení klíčových motivů Znamení moci. Intencí druhé části je otevřít pro interpretaci Znamení moci nový významový kontext, dílo švýcarského esejisty, filosofa a básníka Maxe Picarda, které mělo pro Zahradníčkovu skladbu zásadní význam. V představení Picardova specifického uchopení klíčových fenoménu modernity, jež se infiltrovalo do Zahradníčkovy skladby, spatřuji další cíl práce. Výklad určuje základní otázka Znamení moci - "co se stalo s člověkem" -, ve které rozeznáváme dva momenty: kdo je člověk a jak se člověk proměnil. Proměna povahy lidství člověka, proměna jeho...
|
host ::
RSS.