|
|
Postmoderna jako nedůvěra vůči metanaracím
Kolář, Matěj ; Zicha, Zbyněk (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Práce se zabývá postmoderní epochou, a to z pohledu postmoderní filosofie. Rámcem jsou myšlenky Jeana Francoise Lyotarda, který je považován za zakladatele postmoderní filosofie, ohledně nedůvěry dnešního člověka k metanaracím. Práce se zabývá také jistou neshodou ohledně toho, co to vůbec je postmoderní a jestli je toto pojmenování legitimní. Z tohoto důvodu část práce tvoří představení genealogie tohoto pojmu, která klade důraz i na úlohu umění při tvorbě tohoto diskurzu, který se snaží pojmenovat principy dnešního světa. Lyotardův motiv nedůvěry k metanarcím se stal natolik zásadním, že se odráží i v pracích současných filosofů a sociologů. Práce se tedy zabývá i pokračováním tohoto motivu. V poslední části práce je představeno i české pojetí toho, co je postmoderní, opět s přihlédnutím na onen motiv nedůvěry k metanaracím neboli velkým příběhům. Cílem práce je pomocí analýzy textů od dvou světových (W. Welsch, Z. Bauman) a dvou českých autorů (V. Bělohradský, M. Hauser) sledovat trvání Lyotardovy teze. A díky tomu pochopit dnešní dobu jako dobu postmoderní. KLÍČOVÁ SLOVA Postmoderna, nedůvěra, metanarace, velké příběhy, Lyotard.
|
|
|
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny
Švantner, Martin ; Marcelli, Miroslav (vedoucí práce) ; Višňovský, Emil (oponent) ; Šíp, Radim (oponent)
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny Práce prověřuje hypotézu o komplementaritě sémiotiky a rétoriky, jak v systematickém, tak historickém kontextu. V první části se práce věnuje pozdně moderní interpretaci dějin rétoriky, sofistiky a sofistické rétoriky (ukazuje proč je třeba mezi těmito pojmy rozlišovat). Tato problematika je ilustrována na debatě o pragmatice a interpretaci antické rétoriky v anglosaské filosofii na konci dvacátého století. Za výchozí bod zkoumání práce určuje téma persvaze, které je společné jak rétorice, tak sémiotice. Téma je rozvinuto v části druhé, prostřednictvím analýzy pozdního díla Ch. S. Peirce; zejména pak jeho pojetí klasifikace znaků, sémiotiky jakožto rétoriky, s důrazem na jeho koncept pragmatismu, který zkoumané propojuje. V závěru je shledáno, že přinejmenším pro svoji specifickou tematizaci znaku a persvaze jsou rétorika a sémiotika komplementární. Klíčová slova Rétorika, sémiotika, persvaze, persuase, sofisté, Lyotard, Vitanza, Nietzsche, Peirce, Deleuze. Abstract: Persuasion and Signs: Semiotics and Rhetoric as Complementary Disciplines The hypothesis we consider in this dissertation is that of complementarity of semiotics and rhetorics, both in symstematical and historical context. The first part deals with the late...
|
|
|
Téma Osvětimi ve filosofii a etice
Biňovcová, Lucie ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Pelcová, Naděžda (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem Osvětimi ve filosofickém a etickém myšlení. První část práce se věnuje popisu vývoje evropské humanistické tradice. V rámci tohoto popisu jsou představeny jednotlivé druhy humanismu, a jsou ukázána jejich východiska a úskalí. Centrum práce je soustředěno na filosofii Emmanuela Lévinase a Jean-François Lyotarda, z jejichž myšlení také vychází hlavní hypotéza této práce, podle které tradiční humanismus vyústil v události holocaustu. Cílem této diplomové práce je tuto hypotézu potvrdit nebo vyvrátit. Kromě rozboru názorů Lévinase a Lyotarda se práce věnuje také myšlenkám dalších filosofů, jejichž myšlení souvisí s problematikou holocaustu. Jejich myšlenky jsou pak v závěru práce porovnávány a konfrontovány s myšlenkami Lévinase a Lyotarda, kteří takto vymezený humanismus kritizují. Klíčová slova: Osvětim, holocaust, nacismus, humanismus, Lévinas, Lyotard
|
|
|
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny
Švantner, Martin ; Marcelli, Miroslav (vedoucí práce) ; Višňovský, Emil (oponent) ; Šíp, Radim (oponent)
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny Práce prověřuje hypotézu o komplementaritě sémiotiky a rétoriky, jak v systematickém, tak historickém kontextu. V první části se práce věnuje pozdně moderní interpretaci dějin rétoriky, sofistiky a sofistické rétoriky (ukazuje proč je třeba mezi těmito pojmy rozlišovat). Tato problematika je ilustrována na debatě o pragmatice a interpretaci antické rétoriky v anglosaské filosofii na konci dvacátého století. Za výchozí bod zkoumání práce určuje téma persvaze, které je společné jak rétorice, tak sémiotice. Téma je rozvinuto v části druhé, prostřednictvím analýzy pozdního díla Ch. S. Peirce; zejména pak jeho pojetí klasifikace znaků, sémiotiky jakožto rétoriky, s důrazem na jeho koncept pragmatismu, který zkoumané propojuje. V závěru je shledáno, že přinejmenším pro svoji specifickou tematizaci znaku a persvaze jsou rétorika a sémiotika komplementární. Klíčová slova Rétorika, sémiotika, persvaze, persuase, sofisté, Lyotard, Vitanza, Nietzsche, Peirce, Deleuze. Abstract: Persuasion and Signs: Semiotics and Rhetoric as Complementary Disciplines The hypothesis we consider in this dissertation is that of complementarity of semiotics and rhetorics, both in symstematical and historical context. The first part deals with the late...
|
host ::
RSS.