|
| |
|
|
Christologie Hanse Künga
Hájek, Vít ; Halík, Tomáš (vedoucí práce) ; Lyčka, Milan (oponent)
Hans Küng (nar. 1928), švýcarský teolog a římskokatolický kněz, představil ve druhé polovině 20. století svoji osobitou a velmi kritickou interpretaci římskokatolické teologie. Tato práce se zabývá jen jedním z bodů Küngova teologického myšlení, jeho christologií. Konkrétně pak její reflexí a kritikou z perspektivy historicko-kritické metody a židovské teologie.
|
|
| |
|
|
Christologie v díle Josefa Zvěřiny
Hrdý, Libor ; Vogel, Jiří (vedoucí práce) ; Kolář, Pavel (oponent)
k diplomové práci ,,Christologie v díle Josefa Zvěřiny". Diplomová práce ,,Christologie v díle Josefa Zvěřiny" pojednává o dosud ne příliš zmapované části v díle Josefa Zvěřiny - christologii. Hledisko, ze kterého na tuto disciplínu dogmatické teologie nahlíží, je přitom dvojí - teologické a kulturně sociální. Práce se tedy snaží zmapovat Zvěřinovu teologickou práci v kontextu jeho doby. Součástí práce je stručná Zvěřinova biografie, komprace jeho díla s díly Jana Pavla II., Karla Rahnera a Pierra teilhardta de Chardina. Práce zmiňuje i fungování metody bádání v dogmatické teologii, které bylo doporučeno II. Vatikánským koncilem.
|
|
| |
|
|
Christologie knihy Zjevení Janovo
Horáková, Hana ; Mrázek, Jiří (vedoucí práce) ; Roskovec, Jan (oponent)
Kniha Zjevení Janovo je poslední knihou Nového zákona. Je to apokalypsa. Biblisté obecně tvrdí, že kniha byla napsána během vlády císaře Domiciána, který v Římské říši nařídil pronásledování křesťanů. Tato bakalářská práce se doplňuje historicko-kritický výklad poznatky o sociálním prostředí tehdejších křesťanů v zájmu lepšího porozumění apokalyptickým obrazům v knize Zjevení. V rámci studia christologie knihy Zjevení Janovo se zaměřuje na hlavní christologické tituly a obrazy (Někdo jako syn člověka, Beránek, Nebeský bojovník). Nejvýznamnější christologické funkce se soustřeďují kolem Beránka. Právě v tomto obrazu rozvinul Jan motiv vítězství skrze utrpení. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Korespondence Cyrila Alexandrijského s Nestoriem
Železník, Pavel ; Milko, Pavel (vedoucí práce) ; Luptáková, Marina (oponent)
Korespondence Cyrila Alexandrijského s Nestóriem Pavel Železník Tématem této práce je christologický spor řešený na třetím sv. všeobecném sněmu v Efesu r. 431. Zaměřuje se na korespondenci, která svolání sněmu předcházela, a to především na Druhý list Cyrila Nestóriovi, jehož obsah je představen a jsou rozebrány v něm uvedené argumenty. Důvodem sporů byl Panně Marii Nestóriem upíraný titul Bohorodička a předmětem polemiky otázka hypostatické unie. Práce, aby jasně ukázala opodstatnění mariánského titulu Bohorodička, shrnuje předešlý dogmaticky vývoj christologie. Představují se snahy o formulaci odpovědi na otázku, kterou už svým učedníkům položil sám Ježíš Kristus: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" a to od doby počátků triadologie přes její řešení na prvních dvou všeobecných sněmech až k christologii samotné. Práce ukazuje jak se christologické otázky vytvářely v období 3. a 4. století u Órigena, Pavla ze Samostaty, Areia, sv. Eustathia, Apollinária z Laodikeie a u sv. Athanasia, a to se zřetelem k metodologii obou významných teologických škol, jimiž byly škola alexandrijská a antiochijská. Od obhájců Nikájského vyznání, jimž se při boji s arianismem otevřela christologická otázka už zcela konkrétně jako aktuální problém, se přechází k teologii předchůdců iniciátora sporu Neostória, kterými...
|
|
| |
|
|
Čím přispěla teologie kardinála Schwarzenberga na vatikánských koncilech?
GRONES, Martin
Úvodní myšlenka této práce: ?Čím přispěla teologie kardinála Schwarzenberga na vatikánských koncilech?? - je de facto teologickým příběhem, který ?začal? na zářijovém provinciálním koncilu v Praze (1860) a přes I. vatikánský koncil (1869-1870) se uskutečnil ? v zásadních idejích kardinála Schwarzenberga ? až na II. vatikánském koncilu (1962-1965). Musíme si položit otázku, v čem byla teologie kardinála Schwarzenberga výjimečná a proč má dosah i v desítkách let po I. vatikánském koncilu. Tyto otázky a mnohé jiné začaly tvořit tuto práci. Odpovídá na ně ve třech okruzích. Prvním okruhem je milieu české soudobé společnosti, která s sebou nese ?českou otázku?, neboť má v sobě atributy idejí Mistra Jana Husa, který měl jeden z požadavků, aby se ?Boží slovo mohlo svobodně hlásat?, což kardinál Schwarzenberg vidí jako jeden z klíčů své pastorace, aby oslovil celkově ?nábožensky vnímající obyvatele? k tomu, co dnes nazýváme ekumenismus, a kardinál ji soudobě nazývá ?rodinnou vírou?. Tedy rodinné prostředí domova se má vnést do ?rodinného prostředí? církve, která ?nerozděluje, ale integruje?. Druhým okruhem je communio katolického shromáždění, jenž v sobě nese již specifičtější charakter víry, která dává poznání o člověku, nikoliv jako individuu, ale osoby, neboť věřící ?žije a pohybuje se? ve společenství ?communia sanctorum?, které osobně věřícího provází i za hranicemi kostela (církve). Proto i v posvátných prostorách božské liturgie prosazuje ?promluvu uprostřed mše svaté?, neboť napomáhá tomu, aby se člověk liturgicky aktivoval v ?zesoučasnění církevního myšlení? (tedy pozdějším ?aggiornamento?) ve světě. Třetím okruhem je důslednost věřícího ve vzdělávání, neboť podle kardinála Schwarzenberga má graduální charakter: disciplíny, vyučování a kultivování. V této charakteristice ?vštěpování? člověka do ?božského milieu? lidství je v atributech participace na ?dotváření světa, který Bůh stvořil nehotový?, jak učil A. Günther a člověk má osobní podíl na ?jeho tvářnosti?. Všechny tři tematické okruhy měly napomoci porozumění ?osobní neomylnosti papeže?, která není deisticky statická, tedy založena na individuu, ale nese v sobě příběh spirituální tvorby Tradice celé církve, v jejímž středu je christologická fraternita, do které je ?vštěpována? hierarchie jurisdikce, jenž není možné od sebe oddělit, ale v přijetí její struktury je člověku vneseno integrální pojetí organické církve jako katolické. Což se v soudobé modifikaci uskutečnilo až na II. vatikánském koncilu.
|
|
|
Teolog - polemik Antonín Lenz (1829-1901). Počátky teologické antropologie v českých zemích.
VEBER, Tomáš
Disertační práce Tomáše Vebra zachycuje počátky teologické antropologie v českých zemích. Ty se odrážejí v díle Antonína Lenze (1829 ? 1901), českobudějovického profesora teologie, vyšehradského kanovníka a probošta. Lenz se zapsal do dějin jako průkopník novotomistické teologie, v jejímž duchu psal a přemýšlel o člověku ještě předtím, než byl tomismus doporučen ke studiu v papežské encyklice Lva XIII. Aeterni patris (1879). Autor představuje Lenze nejen jako teologa, ale také jako významného polemika se soudobými liberály a jako kritika bouřlivého pokroku. Práce představuje příspěvek k dějinám teologie, ale i k obecným a církevním dějinám 19. století.
|
host ::
RSS.