|
|
Analýza trombu ve vícefázických CT datech u ischemické mozkové příhody
Mikešová, Tereza ; Holeček, Tomáš (oponent) ; Jakubíček, Roman (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá analýzou trombů v mozkových vícefázických CT datech. V teoretické části práce je vypracována rešerše metod zejména segmentace trombů. Dále je v této části shrnutá anatomie mozkových tepen a přiblížena cévní mozková příhoda. Stručně jsou popsány vybrané metody z oblasti zpracování obrazu. Výsledkem praktické části je porovnání metod segmentace trombů. Samotné segmentaci předcházelo předzpracování dat, které je v práci popsáno, a vytvoření manuální anotační databáze. Nejlepší implementovanou metodou se ukázala metoda adaptivního prahování, která dosáhla Dice skóre 0,4555. Vhodným zkombinováním všech metod bylo dosaženo finálního Dice skóre 0,5145. Ze segmentovaných objemů byly následně vypočítány parametry trombů. Mediánová hodnota průměrné intenzity dosáhla na 51,55 HU, medián délky byl 15,16 mm a mediánový objem byl stanoven na 65,34 mm3. Následná korelační analýza neukázala žádný významný vztah mezi odvozenými parametry.
|
|
|
Zobrazovací metody v diagnostice plicní embolizace
KUBEŠOVÁ, Karolína
Bakalářská práce se skládá z části teoretické a praktické. V teoretické části se čtenář seznamuje s definicí a způsobem vzniku plicní embolie. Dále je v práci uvedeno rozdělení do klinických kategorií, symptomy plicní embolie, její léčba a prevence. Důležitou součástí této práce je diagnostika tohoto onemocnění, která zahrnuje laboratorní metody a také metody zobrazovací. Práce si klade za cíl zjistit výhody a nevýhody uvedených zobrazovacích metod. To nám umožňují zjistit směrnice a studie, které jednotlivé zobrazovací metody porovnávají. Pomocí výzkumné otázky chceme zjistit, která ze zobrazovacích metod je nejvíce využívaná v nemocnici České Budějovice. Oddělením nukleární medicíny a radiologickým oddělením mi byla poskytnuta data uvádějící celkový počet vyšetření v letech 2016 až 2020. Pro každý jednotlivý rok bylo vypracováno grafické znázornění porovnávající počet vyšetření na těchto odděleních. Dále bylo vypočítáno jejich procentuální zastoupení. Toto zpracování a následné porovnávání dat nám umožňuje zjistit, která zobrazovací metoda využívána pro diagnostiku plicní embolie je indikována lékaři častěji.
|
|
|
Prognostické faktory chirurgické léčby chronické tromboembolické plicní hypertenze
Nižnanský, Matúš ; Lindner, Jaroslav (vedoucí práce) ; Rohn, Vilém (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Souhrn Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je onemocnění charakterizované vzestupem tlaku v plicním řečišti na podkladě intraluminálně organizovaných trombů, stenóz a uzávěrů jednotlivých větví plicnice a periferní cévní remodelace. Jedná se o chronickou komplikaci akutní plicní embolie. Důsledkem obstrukce plicnice je vzestup plicní vaskulární rezistence (PVR) vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání. Metodou volby v léčbě pacientů s CTEPH je chirurgická endarterektomie plicnice (PEA), výkon prováděný v hluboké hypotermii, v cirkulační zástavě. Pacienti s periferním typem postižení, u nichž nález není operabilní, a zároveň pacienti po PEA s reziduální plicní hypertenzí, jsou indikováni k balónkové plicní angioplastice (BPA) a ke specifické vasodilatační terapii. V indikovaných případech lze uvažovat o transplantaci plic. I přes vysokou efektivitu PEA je nemalá část pacientů, u kterých i po chirurgické terapii přetrvává zvýšený tlak v plicním řečišti, který hraje klíčovou roli v pooperační mortalitě a morbiditě. Incidence reziduální plicní hypertenze se v literatuře uvádí v rozmezí 16-51 %. Tato skutečnost vede ke snaze o nalezení nástrojů k predikci vzniku reziduální plicní hypertenze po PEA. Cílem této práce bylo ověřit možnost predikce klinického a...
|
|
|
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním
Burianová, Lucie ; Kautzner, Josef (vedoucí práce) ; Janoušek, Jan (oponent) ; Táborský, Miloš (oponent)
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním MUDr. Lucie Burianová ABSTRAKT: Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) pomocí biventrikulární stimulace (BiV) u pacientů s těžkým chronickým srdečním selháním (CHSS) snižuje mortalitu, zlepšuje kvalitu života a vede k reverzní remodelaci postiženého srdce. Hemodynamické a krátkodobé klinické studie naznačují, že obdobný efekt jako stimulace BiV by mohla mít i samotná levokomorová stimulace. Cíl: Porovnat účinek BiV a levokomorové stimulace u pacientů s CHSS při dilatační kardiomyopatii včetně sledování známek dyssynchronie a remodelace levé komory. V metodické podstudii porovnat objemy levé komory získané pomocí 2-dimenzionální echokardiografie s použitím kontrastní látky (K-ECHO) a CT angiografie. Metody: Pacienti indikovaní k SRL byli randomizováni k BiV nebo levokomorové stimulaci. Po zahájení SRL byli po dobu jednoho roku každé 3 měsíce sledováni klinicky a echokardiograficky. Čtyři roky od počátku studie byla dohledána data svědčící o nepříznivém průběhu. Byly porovnány výsledky objemů a ejekční frakce levé komory (EF LK) provedené pomocí K-ECHO a CT angiografie. Výsledky: Zařadili jsme celkem 33 pacientů. V obou skupinách došlo ke zlepšení klinického stavu, více u pacientů s BiV...
|
|
|
Využití neinvazivních zobrazovacích metod pro přesné hodnocení velikosti srdečních síní a predikci fibrotizace jejich stěn u nemocných s fibrilací síní.
Fingrová, Zdeňka ; Havránek, Štěpán (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Skála, Tomáš (oponent)
Fibrilace síní je nejčastější významnou poruchou srdečního rytmu. Fibrilace síní je arytmií, která má řadu příčin a nabývá různých klinických forem. Vzhledem k heterogenitě fibrilace síní je nutné individualizovat optimální léčebnou strategii, tedy konzervativní farmakologickou léčbu nebo invazivní katetrizační ablaci. Při nesprávné indikaci katetrizační ablace fibrilace síní je šance na úspěch výkonu malá, navíc je výkon spojen s potenciálními riziky a nemalými finanční náklady. Výše úspěšnosti katetrizační ablace FS závisí na mnoha klinických parametrech, mezi které patří rozměr a objem levé síně a přítomnost patologické tkáně v myokardu síní. K zobrazení těchto parametrů je v praxi využívána zejména echokardiografie (myšlena 2D- echokardiografie), a to pro jednoduchost, neinvazivitu, cenu a absenci ionizujícího záření. Dalšími využívanými metodami jsou srdeční CT, srdeční magnetická rezonance a metody 3-D echokardiografie nebo 3-D angiografie. Výsledky předkládaných studií ukazují, že u nemocných s nevalvulární fibrilací síní, kteří jsou indikováni ke katetrizační ablaci, existují dramatické rozdíly v získaných objemech mezi rutinními echokardiografickými metodami a mezi echokardiografií a volumetrií při CT vyšetření či při elektroanatomickém mapování. Předkládané práce dále ukazují, že měřené...
|
|
| |
|
|
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním
Burianová, Lucie ; Kautzner, Josef (vedoucí práce) ; Janoušek, Jan (oponent) ; Táborský, Miloš (oponent)
Studium klinického vlivu různých forem srdeční resynchronizační terapie u pacientů s chronickým srdečním selháním MUDr. Lucie Burianová ABSTRAKT: Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) pomocí biventrikulární stimulace (BiV) u pacientů s těžkým chronickým srdečním selháním (CHSS) snižuje mortalitu, zlepšuje kvalitu života a vede k reverzní remodelaci postiženého srdce. Hemodynamické a krátkodobé klinické studie naznačují, že obdobný efekt jako stimulace BiV by mohla mít i samotná levokomorová stimulace. Cíl: Porovnat účinek BiV a levokomorové stimulace u pacientů s CHSS při dilatační kardiomyopatii včetně sledování známek dyssynchronie a remodelace levé komory. V metodické podstudii porovnat objemy levé komory získané pomocí 2-dimenzionální echokardiografie s použitím kontrastní látky (K-ECHO) a CT angiografie. Metody: Pacienti indikovaní k SRL byli randomizováni k BiV nebo levokomorové stimulaci. Po zahájení SRL byli po dobu jednoho roku každé 3 měsíce sledováni klinicky a echokardiograficky. Čtyři roky od počátku studie byla dohledána data svědčící o nepříznivém průběhu. Byly porovnány výsledky objemů a ejekční frakce levé komory (EF LK) provedené pomocí K-ECHO a CT angiografie. Výsledky: Zařadili jsme celkem 33 pacientů. V obou skupinách došlo ke zlepšení klinického stavu, více u pacientů s BiV...
|
|
|
Zobrazovací metody v diagnostice aneurysmat břišní aorty
SEDLÁČKOVÁ, Eva
Předmětem mé práce je určení frekvence jednotlivých zobrazovacích metod sloužících k diagnostice aneuryzmatu břišní aorty. Tato práce obsahuje i dotazníkovou akci, která mi umožnila získat pohled na úlohu radiologického asistenta v praxi. Cílem mé práce je určení úlohy radiologického asistenta při diagnostickém procesu u onemocnění aneurysma břišní aorty. Nejprve proběhla dotazníková akce, která měla za úkol zjistit úlohu radiologického asistenta při CT angiografii a MR angiografii, přístrojové vybavení jednotlivých pracovišť a některé technické parametry. Získaná data byla zpracována dvěma způsoby a dotazník byl vyhodnocen. Druhou rovinou mé práce bylo určení frekvence jednotlivých zobrazovacích metod u souboru pacientů. Pomocí dat získaných z PACS systému Nemocnice Na Homolce, byla určena frekvence vyšetření ultrasonografii, angiografii, CT angiografii, MR angiografii. Následovalo určení radiační zátěže, které byli podrobeni pacienti ze souboru při CT angiografii. Zabývala jsem se i odhadem radiační zátěže každého pacienta při diagnostické angiografii. Hlavní zdroje informací pro zpracování této problematiky byly publikace týkající se tohoto tématu, dotazníková akce, data získaná v PACS a v provozního deníku Radiodiagnostické kliniky Nemocnice Na Homolce. Nejvíce používanou metodou k diagnostice aneuryzma břišní aorty je CT angiografie s intravenózní aplikací kontrastní látky, další významnou metodou je ultrasonografie. Z dotazníkové akce je patrné, že náplň práce radiologického pacienta je na každém pracovišti podobná. Práce by mohla být využita jako učební materiál školitele.
|
|
|
Diagnostika a endovaskulární léčba okluzívního onemocnění pánevních a stehenních tepen
PĚČKOVÁ, Kristýna
Okluzívní onemocnění v oblasti pánevních a stehenních tepen může pro pacienta znamenat velmi závažnou zdravotní komplikaci. Proto je důležité znát veškerá rizika, která by těmto onemocněním mohla předcházet, znát i onemocnění samotná a v neposlední řadě je velmi důležitou kapitolou i diagnostika a v poslední fázi i samotná léčba. Proto jsem si toto téma vybrala, za účelem poskytnout případnému čtenáři veškeré výše uvedené informace o této problematice. K diagnostice okluzívního onemocnění jsou používány zobrazovací metody. K prostorovému zobrazení byly vyvinuty metody ultrasonografie ( UZ ), spirální CT angiografie ( CTA ), angiografie magnetickou rezonancí ( MRA ) a modifikace klasické angiografie {--} digitální subtrakční angiografie ( DSA ). UZ patří mezi základní vyšetřovací metodu svou neinvazivností. Spirální CTA je metoda, která je založena na dvou a třírozměrném zobrazení za použití speciálních programů. Zobrazení magnetickou rezonancí je neinvazivní vyšetřovací metoda a je odvozena od klasické nukleární MR. MRA je jednou z možných vyšetřovacích technik, které podává komplexní informace o vztahu okolních tkání k cévám a hemodynamice krevního toku. DSA umožňuje sledování průtoku cévami a pomocí digitalizace obrazu i jeho grafické zpracování a záznam rozměrů. Léčba okluzivního onemocnění oblasti pánevních a stehenních tepen zahrnuje perkutánní transluminální angioplastika ( PTA ) a implantace stentů.
|
|
|
Postavení jednotlivých zobrazovacích metod v neuroradiologii - vývoj, využití, omezení
PEKÁREK, Vlastimil
Neuroradiologie je obor radiodiagnostiky, který se zabývá diagnostikou chorob mozku a míchy. Využívají se metody morfologické - rentgenové snímky, CT, MRI, DSA, ultrasonografie. V posledních letech tyto vyšetřovací postupy zaznamenaly velmi prudký rozvoj. Některé dříve velmi rozšířené metody byly zatlačeny do pozadí. Od jiných bylo zcela opuštěno, protože byly invazivní, náročné a diagnosticky málo přínosné. Byly nahrazeny novými metodami, které jsou diagnosticky mnohem přínosnější,méně zatěžují pacienta a v současné době také poměrně dostupné. Jsou to především CT a MRI, které zaujímají dominantní postavení v diagnostickém zobrazování centrální nervové soustavy.
|
host ::
RSS.