Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Role BK polyomaviru v lidských nádorech
Cirbusová, Adéla ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
BK polyomavirus (BKV) je malý neobalený ubikvitně rozšířený DNA virus, který u imunosuprimovaných jedinců může způsobovat závažná onemocnění, konkrétně BK polyomavirovou nefropatii (BKVaN) a hemoragickou cystitidu. Mimo toho se o BKV uvažuje jako o možném původci některých nádorových onemocnění u člověka. Je zde několik skutečností, které by tomuto spojení nasvědčovaly. BKV ve svém genomu kóduje tři onkoproteiny, díky kterým u hlodavců indukuje vznik celé řady nádorů. Onkogenní potenciál byl prokázán i na buněčných kulturách. Současně byl BKV genetický materiál detekován v lidských nádorových tkání. Tato fakta tedy podporují myšlenku, že by BKV mohl být onkogenní i u člověka. Jako pravděpodobná se prozatím zdá možná účast BKV v karcinomu močového měchýře u pacientů po transplantaci ledvin a je uvažována možnost, že je BKV jedním z faktorů, které mohou zapříčinit vznik adenokarcinomu prostaty. Avšak doposud nebyl předložen stoprocentní důkaz, který by tyto souvislosti potvrdil a je tedy nutná řada dalších studií, které by mohly přinést nové poznatky a roli BKV jako možného původce některého z těchto nádorových onemocnění potvrdit či naopak vyvrátit. klíčová slova: BKV, rakovina, LTag, prostata, močový měchýř
Efektivita podání Mitomycinu u povrchového nádoru močového měchýře
PEČINKOVÁ, Alena
Tato bakalářská práce se zabývá výskytem recidiv u povrchových nádorů močového měchýře po aplikaci alkylačního antibiotika Mitomycinu C, vychází z předpokladu, že Mitomycin snižuje riziko výskytu recidiv. Pokud se recidiva prokáže, práce se zabývá dále zjištěním časových rozestupů mezi jednotlivými recidivami. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou popsány základní anatomické a funkční vlastnosti močového měchýře, dále rizikové faktory, které jsou možnou příčinou vzniku karcinomu močového měchýře a klinické příznaky. Popsána je zde také diagnostika nádoru močového měchýře a léčebná strategie. V poslední kapitole se práce zabývá výskytem recidiv karcinomu močového měchýře. Karcinomy močového měchýře lze rozdělit na povrchové (superficiální) karcinomy a invazivní. Povrchové nádory mají několik možností léčby a lepší prognózu než nádory invazivní, nicméně u povrchových nádorů měchýře často dochází k rekurenci onemocnění a recidivou je postiženo až 50 % všech pacientů. Nádor močového měchýře nepatří mezi nejčastější nádorové onemocnění, u mužů je 6. nejčastějším nádorem a u žen 13., nicméně incidence stoupá. Postihuje především muže a to až z 75 % celkového počtu nemocných. Riziko vzniku je mnohem větší u kuřáků. Souvislost mezi kouřením a vznikem nádoru močového měchýře byla prokázána v několika studiích. Základním léčebným postupem u povrchových nádorů močového měchýře je transuretrální resekce. Tuto léčbu je možné doplnit o intravezikální chemoterapii či imunoterapii. U invazivních karcinomů je nejčastějším léčebným postupem radikální cystektomie. Praktická část spočívá ve vyhodnocení dat, která jsem dostala k dispozici na Onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Poskytnuty mi byly lékařské zprávy 53 pacientů, přičemž všichni pacienti měli diagnostikovanou rakovinu močového měchýře v letech 2011-2013 a byl jim aplikován Mitomycin, buď ihned při prvním záchytu nádoru močového měchýře, nebo při recidivě. Cílem práce je zjistit, zda se po léčbě povrchového nádoru močového měchýře Mitomycinem vyskytne recidiva, a pokud ano, v jakém časovém rozmezí. Nasbíraná data jsem shrnula do tabulek a grafů, znázorňující věk pacientů, pohlaví, histopatologický grading a výskyt recidivy, včetně časového rozestupu mezi prvním záchytem tumoru a recidivou. U pacientů, kterým byl Mitomycin aplikován až po výskytu recidivy, nikoliv hned při prvním záchytu tumoru a i přesto došlo k další recidivě, jsem porovnala časové rozestupy od prvního záchytu k recidivě bez podání Mitomycinu a s podáním Mitomycinu. Z vyhodnocených dat vyplývá, že i když Mitomycin u 40% pacientů nezabránil výskytu recidiv, prodloužila se doba, kdy měl pacient negativní výsledky na recidivu až o 6 měsíců.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.