|
|
Imunomodulační vlastnosti helminty produkovaných molekul a jejich efekt při autoimunitních a chronických zánětlivých onemocněních
Moravcová, Johana ; Šmídová, Barbora (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Parazitičtí helminti produkují exkrečně/sekreční produkty (ESP), které ovlivňují imunitní systém hostitele, aby zabránily poškození nebo vyloučení parazita. V pro jejich imunomodulační potenciál jednotlivé molekuly ESP předmětem výzkumu léčby autoimunitních a chronických zánětlivých onemocnění. Mezi onemocnění, které jsou v kontextu zkoumána, patří ulcerózní kolitida, roztroušená skleróza, diabetes 1.typu, revmatoidní plejády helmintů a jejich imunomodulačních molekul stojí za hlavním účinkům těchto molekul na imunitní systém hostitele se řadí ovlivnění funkce dendritických buněk a makrofágů, ovlivnění produkce cytokinů a snížení Th1 imunitní odpovědi, což většin zmírnění příznaků nemoci. Podle současného stavu poznání zatím není jisté, jak budou molekuly fungovat při léčbě pacientů a jestli budou mít stejný účinek i při dlouhodobém podávání. Navzdory tomu díky výzkumu jejich využití při léčbě autoimunitních a chronických onemocnění vzniká řada slibných kandidátů na léčiva. Klíčová slova: helminti, imunomodulační molekuly, autoimunitní onemocnění, alergická onemocnění, terapie, profylaxe
|
|
|
Léčba autoimunitních onemocnění helmintoterapií
STRANKMÜLLEROVÁ, Zuzana
Tato bakalářská práce se zaobírá vlivem gastrointestinálních helmintů na lidský imunitní systém a zejména jejich potencionálním využití v léčení autoimunitních onemocnění. Epidemiologické studie poukazují na výrazný rozdíl mezi rozvojovými a vyspělými státy. Toto zjištění dalo vzniknout dvěma hypotézám: Hygienické hypotéze a Hypotéze- staří známí. Tyto teorie zvýrazňují fakt, že infekce parazity může snižovat riziko rozvinutí autoimunitních onemocnění. Protizánětlivé molekuly helmintů modulují imunitním systémem k přesmyku na Th2 odpověď (společně s narůstající hladinou protizánětlivých cytokinů jako např. IL-4, IL-10 a TGF-). Vliv helmintů, nebo vliv jejich molekul, tak může být uplatňován v léčbě autoimunitních onemocnění nebo dokonce prevenci proti civilizačním chorobám.
|
|
|
HLA typizace v klinické praxi - využití k testování predispozic k onemocněním autoimunitního typu
VESELÁ, Dominika
Autoimunitní choroby potřebují ke svému vzniku a projevu souhru vnitřních faktorů (genetických) a vnějších faktorů (environmentálních). K zásadním genetickým parametrům patří HLA alely, jejichž nosičství souvisí s výraznou predispozicí ke vzniku konkrétního autoimunitního onemocnění. Tato diplomová práce se zabývá problematikou autoimunitních chorob asociovaných s HLA systémem, přičemž praktická část se zaměřuje na vyšetření predisponujících alel souvisejících s celiakií, jakožto jedním z nejrozšířenějších autoimunitních onemocnění, kterým se zabývá řada vědeckých týmů, přesto v České republice chybí dostatek populačních studií věnujících se této nemoci. Díky datům získaným z genetické laboratoře GENLABS s.r.o. v Českých Budějovicích, ÚHKT a VFN v Praze bylo možné se takovouto populační studií zabývat.
|
|
|
Induction of immune responses by intestinal segmented filamentous bacteria
Pacáková, Iva ; Dobeš, Jan (vedoucí práce) ; Schwarzer, Martin (oponent)
Střevo je neustále vystavováno různým patogenům, a proto je správná funkce střevní bariéry zásadní pro celkové zdraví organismu. SFB bakterie jsou součástí střevního mikrobiomu a sídlí v terminálním ileu tenkého střeva, kde penetrují skrz mukózní vrstvu a blízce interagují s buňkami střevního epitelu. Tato asociace mezi SFB a epiteliálními buňkami je doprovázena formováním endozomálních váčků nesoucích SFB antigeny, které spouští produkci IgA ve střevě a Th17 buněčné odpovědi. K indukci Th17 buněk vede dvoustupňový mechanismus. Aby mohly být SFB-specifické T-buňky aktivovány, potřebují k tomu antigenní prezentaci pomocí MHC molekul druhé třídy na profesionálních antgen prezentujících buňkách. Z tohoto důvodu nejdříve antigen presentující buňky migrují k místu indukce, kde aktivují antigen-specifické naivní T buňky, které se následně stávají RORyt+ Th17 buňkami. Ve druhém kroku pak aktivované Th17 buňky migrují zpět do lamina propria, kde podléhají funkční maturaci spuštěním exprese cytokinových genů. Ve výsledku se Th17 buňky nashromáždí v lamina propria, kde produkují své efektorové cytokiny IL-17 a IL-22, které dále ovlivňují celkovou rovnováhu ve střevě. Přítomnost SFB bakterií ve střevě vede k celkové Th17 polarizaci imunitní odpovědi, což může přispět k následnému průběhu Th17-závislých...
|
|
|
Dendritické buňky a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes mellitus 1. typu
Chrástová, Iveta ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Dendritické buňky (DC) představují účinné buňky prezentující antigen. Vyvíjejí se z CD34+ hematopoetických buněk v kostní dřeni a jsou specializované na vychytávání, zpracování a prezentaci antigenů T lymfocytům. Rozlišujeme dva typy DC, myeloidní a plazmacytoidní. Myeloidní DC (mDC) vznikají z hematopoetických progenitorových buněk pod vlivem GM-CSF a TNF-α nebo z monocytů v kultuře s GM-CSF a IL-4. Působením CD40L dozrávají a produkují velké množství IL-12, který podporuje vývoj Th1 lymfocytů. Na diferenciaci plazmacytoidních DC (pDC) z hematopoetických buněk se podílí Flt3-L a dále CD40L a IL-3 a jejich zásadní funkcí je produkce IFN I jako odpověď na setkání s viry. Plazmacytoidní DC jsou tedy důležité při obraně proti patogenům, udržují antivirový stav. Patogen je rozpoznán přes receptory TLR7 a TLR9. Na svém povrchu mají DC i další skupiny receptorů, které rozpoznávají cizorodé struktury, jako například C-lektinové receptory, RIG-I-like receptory a NOD-like receptory. Dendritické buňky hrají roli v autoimunitních onemocněních, kde imunitní systém rozpoznává vlastní struktury organismu a aktivuje vůči nim imunitní odpověď. Na patologii daných onemocnění se podílejí díky své schopnosti aktivovat a polarizovat T lymfocyty. Právě polarizace T lymfocytů ve směru Th1 je typicky pozorována u značné...
|
|
|
Populace B-1 lymfocytů a jejich význam v rozvoji autoimunitních onemocnění
Jabůrek, Filip ; Hájková, Michaela (vedoucí práce) ; Kalous, Martin (oponent)
B-1 lymfocyty jsou specifickým typem B buněk, jejichž vývoj probíhá především v neonatálním období života. Později je populace udržována prostřednictvím sebe obnovování. Od klasických folikulárních B lymfocytů se liší především tím, že k jejich vývoji dochází z jiného progenitoru, expresí některých povrchových znaků a produkcí polyreaktivních přirozených imunoglobulinů. Od objevení spojitosti mezi B-1 lymfocyty a rozvojem autoimunitních chorob došlo k vývoji pohledu na B-1 lymfocyty a k přehodnocování faktů o nich známých. Cílem této práce je podat přehled aktuálních znalostí o B-1 lymfocytech, mechanismů jejich působení při rozvoji autoimunitních chorob a nastínit možné využití těchto poznatků v terapeutické praxi. Klíčová slova: B-1 lymfocyty, autoimunitní choroby, lupus, leukemie, SLE, B-CLL
|
|
|
Th17 lymfocyty a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes 1. typu
Labiková, Jana ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Procházková, Jana (oponent)
Th17 buňky byly nedávno objeveny jako buněčný zdroj IL-17. Ukázalo se, že jde o samostatnou linii pomocných T lymfocytů nezávislou na dříve popsaných Th1 a Th2 buňkách. Diferenciace naivních CD4+ T lymfocytů na efektorové Th17 je vyvolána kombinací TGFβ (cytokin nezbytný pro vznik protizánětlivých regulačních lymfocytů) a IL-6 nebo IL-21. Pro funkci a udržení fenotypu Th17 in vivo je důležitý IL-23. STAT3 a RORγt byly popsány jako hlavní transkripční faktory vedoucí k diferenciaci na Th17. Th17 lymfocyty jsou prozánětlivé buňky charakteristické tvorbou cytokinů IL-17A, IL-17F a IL-22, které hrají důležitou roli v imunitní odpovědi proti některým extracelulárním patogenům. Cytokinové produkty Th17 působí na široké spektrum buněk. Indukují expresi cytokinů, chemokinů a metaloproteináz a ovlivňují migraci neutrofilů a tvorbu antimikrobiálních peptidů. Autoreaktivní Th17 lymfocyty jsou velmi patogenní a produkce IL-17 byla prokázána u řady autoimunitních chorob např. revmatoidní artritidy, roztroušené sklerózy, psoriázy, Crohnovy choroby a diabetu mellitu prvního typu. Tyto choroby byly tradičně připisovány působení Th1 buněk, ovšem ukazuje se, že v regulaci autoimunitního procesu se alespoň u některých onemocnění uplatňují také Th17 lymfocyty.
|
|
|
Ovlivnění hladiny nejpoužívanějších nádorových markerů a jejich intepretace (ovlivnění systémovými a zánětlivými onemocněními)
Čásová, Miroslava ; Topolčan, Ondřej (vedoucí práce) ; Ludvíková, Marie (oponent) ; Šafarčík, Kristian (oponent)
Úvod: Vyšetření nádorových markerů je bráno mnohdy nejenom laickou veřejností jako základ úspěšné diagnostiky a následného sledování nemocných se zhoubnými nádory. Je jejich význam skutečně tak veliký nebo jen sugestivní název těchto analytů či touha po jednoduché kvantitativně vyjádřené veličině, kdy něco změřím a je-li to vyšší než minule, je vše špatně? Cíl práce: Tato práce se pokusí odpovědět na otázku, jaké faktory mohou ovlivnit sérovou hladinu proteinových a mucinových markerů a tím vést k nesprávné interpretaci výsledků. Metody: Nádorové markery byly stanovovány izotopovými a neizotopovými laboratorními metodami podle standardních operačních protokolů imunoanalytické laboratoře. Všechny metody byly kontrolovány interní kontrolou kvality a čtyřikrát do roka pomocí externího hodnocení kvality. Celkově byly vyšetřeny nádorové markery u 3180 probandů a provedeno 16 236 analýz nádorových markerů v období mezi rokem 2008-2014. Výsledky: U premenopausálních žen, během menstruačního cyklu v období ovulačního peaku, dochází k mírnému vzestupu AFP, CA 125 a HE 4. Ostatní sledované markery se měnily minimálně nebo vůbec. Těhotné ženy v I. a II. trimestru mění hladiny AFP, a také CA 125 a v ojedinělých případech se zvyšovalo HE4. Ostatní nádorové markery se neměnily. U postmenopausálních žen jsme...
|
|
|
Komorbidita psychických a autoimunitních onemocnění
Kaňková, Zuzana ; Šolc, Roman (vedoucí práce) ; Mravec Bencúrová, Dominika (oponent)
Psychická i autoimunitní onemocnění představují široké spektrum různých chorob a jsou v současné době jedny z nejčastějších zdravotních obtíží. V posledních letech byla sledována značná souvislost mezi těmito dvěma typy onemocnění, což je podpořeno jak jejich častou koexistencí, tak i dalšími významnými zjištěními jako jsou například sdílené genetické faktory, objev autoprotilátek reagujících proti mozku nebo také změna imunitního systému u některých psychických onemocnění. Tato práce se snaží zmapovat autoimunitní onemocnění vyskytující se častěji či naopak vzácněji u pacientů s různými psychickými onemocněním (a vice versa) a zároveň předkládá možné mechanismy, které by mohly hrát významnou roli při vzniku tohoto jevu. Klíčová slova psychické poruchy, autoimunitní onemocnění, komorbidita, etiologie, epidemiologie, sdílené rizikové faktory
|
|
|
Mezenchymální kmenové buňky a jejich působení na regulační B lymfocyty
Smolová, Helena ; Boháčová, Pavla (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent)
Mesenchymální kmenové buňky (MSC) jsou multipotentní buňky schopné regulace reaktivity buněk imunitního systému. Regulační B lymfocyty (Bregs) se také podílejí na modulaci imunitních reakcí. Oba tyto typy buněk jsou schopny tvořit protizánětlivé a tolerogenní prostředí a představují možnost buňkami zprostředkované terapie autoimunitních onemocnění a transplantačních reakcí. Působení MSC na aktivaci a funkce Bregs je studováno až v posledních letech a nejsou zatím jednoznačně charakterizovány mechanismy, jakými na indukci Bregs působí. V přítomnosti MSC byl prokázán pokles efektorových B lymfocytů a tvorby protilátek. Vedle toho byla pozorována podpora aktivace populace Bregs produkujících protizánětlivý interleukinu 10. Různé molekuly produkované MSC se podílejí na indukci Bregs. Jejich vliv však nebyl ještě dostatečně charakterizován a odlišné modely ukazují nejednotné výsledky. Vedle aktuálně probíhajících studií v experimentálních modelech byly zahájeny i klinické testy. V obou případech byly pozorovány pozitivní výsledky, které naznačují možnosti budoucího využití Bregs pro léčbu autoimunitních onemocnění i transplantačních reakcí. Klíčová slova: regulační B lymfocyty, mesenchymální kmenové buňky, imunomodulace, autoimunitní onemocnění, cytokiny, IL-10
|
host ::
RSS.