|
|
Pilotní studie sublingválního in vitro průniku butorfanolu
Šrámková, Markéta ; Vachek, Josef (oponent) ; Doležal, Pavel (vedoucí práce)
V teoretické části jsou zmíněny základní informace k bolesti a její léčbě. Dále jsou zde popisována analgetika, převážně opioidy. Tato část je podrobněji zaměřena na kinetiku a farmakodynamiku samotného butorfanolu. Navazující úsek se zabývá základním popisem sublingválního podání a je zde poskytnut popis morfologie jazyka a uvádí také informace z článků, které se zabývaly podobným tématem jako tato diplomová práce. Experimentální část se soustřeďuje na permeabilitu butorfanolu sublingvální membránou z různých vehikul. Byl použit isopropyl-myristát, fosfátový pufr o pH 5,3, propylenglykol - voda (3:2). U některých zkoušených vzorků byla použita želatinová membrána nebo chitosanová donorová membrána. Akceptorovou fází u pokusů byl fosfátový pufr o pH 7,4 resp. pH 6,5. Permeační markerem byl kofein. Z naměřených permeačních dat jsem zjistila, že volba kofeinu jako markeru byla vhodná. Zkouška permeability butorfanolu přinesla zajímavé zjištění o závislosti mezi propustností a typem zvolené membrány. Z výsledků je možno soudit, že propustnost membrány byla ovlivněna membránou více než použitým vehikulem.
|
|
|
Nanovlákenné membrány jako nosiče léčiv 6.
Bidmonová, Hana ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Vachek, Josef (oponent)
Rigorózní práce Nanovlákenné membrány jako nosiče léčiv 6. Mgr. Hana Bidmonová SOUHRN Práce se zabývá hodnocením sorpčních a liberačních vlastností nanovlákenných membrán připravených elektrostatickým zvlákňováním roztoku chitosanu obsahujícího 5 % léčiva, překrytého vrstvou polyuretanu. Je podán základní přehled použití nanovlákenných membrán ve farmacii a medicíně, zejména jejich charakteristika a aplikace v distribuci léčiv a tkáňovém inženýrství. Byla testována schopnost třech rozdílných membrán přijmout a následně uvolnit ze své struktury modelové léčivo. Jednalo se o kofein inkorporovaný do membrán ve firmě Elmarco Liberec, a kofein, který byl do membrán vpraven ponořením membrány do kapalného roztoku s touto látkou. Při sycení membrán v médiích s léčivem byl potvrzen předpoklad, že membrány jsou schopné, kromě podílu inkorporovaného před elektrospiningem, pojmout další množství kofeinu a to zcela odlišným způsobem. Všechny tři membrány adsorbují ponořením do médií obsahující kofein určité množství léčiva, jehož hodnota je závislá na druhu použitého média. V případě využití chloroformové disperze adsorbují membrány více kofeinu, než samy váží. V liberačním pokusu uvolňovaly hodnocené membrány jak uvnitř inkorporovaný, tak na povrchu adsorbovaný kofein. Při krátkodobé liberaci trvající tři hodiny...
|
|
|
Nanovlákenné membrány jako nosiče léčiv 5.
Beneš, Michal ; Vachek, Josef (oponent) ; Doležal, Pavel (vedoucí práce)
M. Beneš Souhrn Teoretická část práce je věnována polymeru chitosan a jeho derivátům, Podrobněji je charakterizována molekula polymeru, samostatně je popsána jeho rozpustnost a chemické modifikace. V další části je pojednána biokompatibilita a biodegradabilita chitosanu. Parametry elektrospiningu chitosanu tuto kapitolu uzavírají. Experimentální část je nejprve věnována stanovení vlhkosti ve vzorcích 3 rozdílných nanovlákenných membrán a jejich gravimetrickým změnám při uchovávání v exsikátoru. Vzorky membrán vážou vodu maximálně do 1,5% (m/m) a jsou navzájem málo odlišné. Druhá část kvantifikuje změny ve složení sytících vehikul, kterými byla provedena impregnace vzorků nanomembrán. Největší množství kofeinu adsorbovala membrána 3, a to v případě obou sytících médií. Následuje hodnocení množství kofeinu, které jsou testované membrány ze svého povrchu schopny uvolnit in vitro. V případě sycení membrán vodným roztokem kofeinu a suspenzí kofeinu je maximum následné liberace do akceptorové fáze dosaženo od 120. minuty. V případě ethanolického a chloroformového sytícího roztoku je maximální koncentrace uvolněného kofeinu dosaženo již do 40 minut. Vyhodnocení uvolnitelného množství kofeinu inkorporovaného do polymeru nanomembrán před zpracováním elektrospiningem je předmětem další kapitoly. Doba nutná pro...
|
|
|
Vliv lipofility substrátů a tenzidů na účinnost micelární hydrolýzy p-nitrofenylalkanoátů N-alkylpyridinium bromidy
Běhávková, Vendula ; Vachek, Josef (oponent) ; Doležal, Pavel (vedoucí práce)
SOUHRN Předmětem této práce bylo na homologických řadách N-alkylpyridinií a p-nitrofenylkarboxylátů ověřit vzájemný vliv délky alkylových řetězců na rychlost hydrolytické reakce. V řadě N- alkylpyridinií byl testován pyridinium bromid s délkami alkylového řetězce C10, 12, 14, 16 a 18. Tyto tenzidy byly otestovány s p-nitrofenyl-acetátem, -butyrátem, -kaprylátem, -kaprátem, - laurátem, -myristátem, -palmitátem a -stearátem. Nejvyšších hodnot v celé sestavě výsledků bylo dosaženo kombinací p-nitrofenyl-kaprátu a oktadecylpyridinia bromidu. Koncentrace 5.10- 3M tohoto tenzidu dokázala urychlit rozklad p-nitrofenyl-kaprátu téměř stodvacetkrát a bylo dosaženo rychlostní konstanty 0,0878 sec-1, což odpovídá poločasu cca 8 vteřin. Jako úspěšné micelární katalyzátory se osvědčily oktadecylpyridiniumbromid a hexadecylpyridinium bromid. Nejlépe hydrolyzovatelné byly substráty se střední délkou alkylu.
|
|
|
Validace farmaceutických technologických procesů
Koníková, Veronika ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Vachek, Josef (oponent)
Úvod práce představuje seznámení s validacemi analytických metod, jakožto důležitého procesu při farmaceutickém vývoji a kontrole kvality ve farmaceutické výrobě. Validace metod má zásadní vliv na farmakoekonomiku a významně zkracuje dobu uvolnění léčiva na trh. Princip IMS významně krátí dobu analýzy a tím zajišťuje farmaceutické firmám inovační a ekonomický růst. Experimentální část této práce byla provedena na přístroji IONSCAN - LS Smiths-Detection, USA v pobočce firmy TEVA v Opavě, která zavádí využití IMS k validaci analytických postupů pro validaci čištění ve farmaceutické výrobě. K měření byl použit standard Naphazolini nitras a metoda Teflon dry. Při vývoji samotné metody, na které jsem se podílela, byl nalezen rozsah použitelnosti metody v intervalu hmotnostních koncentrací od 0,06 - 0,80 mg / ml. Byl stanoven detekční limit na úrovni 0.02 ppm, kvantifikační limit na úrovni 0.08 ppm a byla ověřena linearita. V druhé části jsem validovala analytickou metodu pro validaci procesu čištění. Vzorkování bylo provedeno pomocí stěrů polyuretanovými tampóny Large Swab, a to z ocelové destičky o velikosti plochy 5 x 5 cm2 . Z tohoto zařízení bude po výrobě produktu proveden stěr, který se podrobí Limitnímu testu IMS. Jeho výsledek určí, zda je výrobní zařízení připraveno k výrobě následujícího...
|
|
| |
|
|
Studium disperzity nanoemulzních nosičů léčiv
Hájková, Hana ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Vachek, Josef (oponent)
SOUHRN Teoretická část práce se nejprve zabývá přiblížením pojmů nanočástice a nanoemulze a jejich uplatněním při perorální a topickém podání léčiv. Další část se věnuje vysvětlení podstaty zeta potenciálu a DLVO teorie, které mají vliv na stabilitu částic. Je také zmíněn princip měření viskozity, protože viskozita je důležitým parametrem metody v práci použité k měření disperzity částic. Experimentální část je zaměřena na stanovení velikosti částic fotonkorelační spektroskopií při teplotě 25řC a 37řC, a to v časovém sledu umožňujícím odhadnout stabilitu hodnocených disperzních soustav. Proměřen byl rovněž elektrokinetický parametr - zeta potenciál soustav, jako zásadní ukazatel zachování stability nanoemulzí. Bylo prokázáno, že velikost částic se ustaluje po cca 1 týdnu, další změny již nejsou příliš markantní, a to ani při zvýšení teploty na 37řC. Největší podíl částic, asi 60 - 95 % jejich počtu patří po 1 týdnu od výroby velikostně do intervalu cca 120 - 175 nm. Rovněž zeta potenciál zůstává při zvýšení teploty na 37řC a při přidání pufrů o třech různých velikostech pH ve rozmezí (+2 mV do -0,6 mV). Z hodnot velikostních a elektrokinetických parametrů naměřených u studovaných nanoemulzí lze předběžně vyvodit, že jako nejstabilnější disperze a vhodná pro perorální i topické použití jeví nanoemulze 12.
|
host ::
RSS.