|
| |
|
|
Idea a fenomén
Říha, Cyril ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Zervan, Marian (oponent)
Název této části pochází z jednoho Patočkova rukopisu, konkrétně rukopisu se signaturou 3000/331 a názvem "Leonardo, Michelangelo". Tento manuskript patří do tzv. strahovské pozůstalosti a dosud nebyl - podobně jako téměř všechnl jemu příbuzné- uveřejněn. Patočka jej psal někdy v průběhu druhé světové války jako jednu ze součásti své plánované knihy o filosofii dějin. Celý rukopis, obsahujid hotové, souvislé úvahy, ale též kusé poznámky a výpisky, se rozkládá na 36 rukou psaných stranách formátu A5. To je však pouze hrubý, často velmi fragmentární text, a proto bude místy nezbytné sáhnout po jeho bezprostředním kontextu, tedy po dílech, na které Patočka v tomto svém rukopise výslovně odkazuje. Jde především o Leonardovu knihu O maliřstvi, sbírku jeho zlomků od M. Herzfeldové, Panofského studii Idea a Vasariho Životy. 7 Takto rozšířený text bude tvořit rámec pro naši důkladnou četbu. Zajímat nás na něm budou některé jeho zvláštní momenty - "vnější" překvapení (pro čtenáře přicházejícího k němu z vnějšku) a "vnitřní" pokušení (obsažená přímo uvnitř tohoto textu). A začněme hned prvním překvapením. Teoretické malířství je zde postaveno proti maliřstvi výkonnému. Toto děleni má dle Patočky svůj původ v protikladu vita contemplativa a activa: " ... jest aplikaci dualismu života kontemplativního a praktického na...
|
|
|
Aristotelés o snech
Dekarli, Martin ; Špinka, Štěpán (oponent) ; Thein, Karel (vedoucí práce)
Bakalářská práce pojednává o Aristotelově pojetí snů v Parva Naturalia. V úvodní části jsme se pokusili velmi stručným způsobem nastínit jistý diskurs či tradici o snu, v jejímž rámci Aristotelés formuluje své vlastní pojetí snů. Sny člověku nesesílají bohové, ale jsou něco daimonského. Jsou to představy, které vznikají během spánku. Způsobují je smyslové vjemy a pohyby, jež se během spánku navracejí co centra společného smyslu, kde jsou vyvolávány představivostí. Rovněž jsme vznesli hlavní tezi naší práce, smyslové vnímání se děje pohybem, změnou ve smyslových ústrojích. V prvním oddíle jsme podali rámcovou analýzu Aristotelovy psychologie. Představili jsme definici duše a jej í mohutnosti. Zvláště jsme se zaměřili na deskripci smyslového vnímání, společného smyslu, představivosti, intelektu, poznání a myšlení. V druhém oddíle jsme podrobným Zpllsobem pojednali o Aristotelově pojetí spánku a bdění, o snech, o věštění ze snů, o výkladu ze sniL Spánek a bdění jsou k sobě opačné stavy společného smyslu. Během spánku dochází k vyživování (díky srdci, krvi, pneumatu). Věštění ze snů se provádTie srlovýcEpredstav.Sny sev:0 .ládají ríá·zaldadě podoblY6SfiInezisnovými představami a smyslovými vjemy. V závěru jsme shrnuli naše námitky proti interpretaci, vůči které jsme se vymezili v úvodním oddílu.
|
|
|
Sókratův sen a "konání svých věcí" v dialogu Charmidés
Thein, Karel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.