|
|
Analýza dvou latinských překladů Husovy České nedělní postily v rkp. Brno, Moravská zemská knihovna, MK 56 a MK 91 a jejich částečná edice
Odstrčilík, Jan ; Doležalová, Lucie (vedoucí práce) ; Soukup, Pavel (oponent) ; Zachová, Jana (oponent)
Analýza dvou latinských překladů Husovy České nedělní postily v rkp. Brno, Moravská zemská knihovna, Mk 56 a Mk 91 a jejich částečná edice Mgr. Jan Odstrčilík Abstrakt Předmětem této práce jsou dvě latinská zpracování České nedělní postily zachovaná v rkp. Mk 91 a Mk 56 uchovávaných nyní v Moravské zemské knihovně v Brně. Hlavní pozornost se soustředí na Mk 91, který je věrným, ba až doslovným překladem obsahujícím množství českých slov. Tato vícejazyčná charakteristika je zkoumána v kontextu makarónské kazatelské literatury Evropy. Zvláštní část této práce je proto věnována jak metodologickým otázkám spojeným s vícejazyčností (autorství, typy bilingvismu, performance atd.), tak komparativnímu rozboru tří jiných dochovaných vícejazyčných kazatelských sbírek z českého prostředí, a to Quadragesimale admontskému, Husových Betlémských kázání a postily Michala Poláka nazývané Sermones de sanctis latino-bohemici. Samotný překlad v Mk 91 je zkoumán jednak po jazykové, jednak po obsahové stránce. V rámci jazykové části jsou ukázány specifické problémy, se kterými se musel překladatel při své práci vypořádávat (rozdílný systém časů v latině a v češtině, překlad přechodníků, použití zájmen). Zvláštní pozornost je pak věnována chybám v překladu, vzniklým specifickým postupem překladatele. V obsahové části je ukázáno,...
|
|
|
Idea vyvoleného národa v pozdním středověku
Hartmann, Zdeněk ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Soukup, Pavel (oponent)
V této práci jsme v myšlení Jany z Arku hledali kategorie identity, jež připravovaly půdu pro moderní nacionalismus, přičemž jsme se opírali o model zabstraktňování moci u Ernsta Kantorowicze. Vedeni tímto modelem jsme se pokusili vymezit a popsat kategorie identity společenství, na nichž je tento vývoj v rámci středověku možné sledovat Následně jsme stanovili, zda byla ta která kategorie vzhledem k vývoji popsanému Kantorowiczem progresivní, tj. abstraktní, nebo naopak konkrétní, tj. poplatná staršímu pojetí moci a krále, přičemž jsme tyto konkrétní kategorie ztotožnili s principy lidové mentality popsané v pracích Arona Gureviče. Ukázalo se, že provést takovéto rozdělení a jasnými kritérii vymezit konkrétní a abstraktní kategorie je velmi obtížné, a museli jsme vzít zavděk ne zcela uspokojivým zjednodušením. V analytické části jsme pak zkoumali, jaké typy kategorií identity se vyskytují ve výpovědích Jany z Arku obsažených ve francouzském zápisu z jejího výslechu. Ukázalo se, že převažující většinu v něm obsažených kategorií identity definovaných výše naznačeným způsobem lze v rámci klasifikace navržené v této práci zařadit do skupiny konkrétní. Tento výsledek se zdá velmi dobře odpovídat gurevičovské představě o rozdílu, byť v žádném případě ne absolutním, mezi středověkou lidovou a učenou kulturou,...
|
|
|
České země a avignonské papežství v letech 1378-1419, diplomatické aspekty
Vlková, Tereza ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Soukup, Pavel (oponent)
0 ABSTRAKT Cílem mé diplomové práce bylo nastínit dění v době velkého západního schizmatu, zejména pak v jeho prvních dvou třetinách, a to mezi Českým královstvím a Královstvím francouzským. Důraz byl kladen zejména na osobnost francouzského královského diplomata a posla Honoré Boveta, jenž osobně navštívil dvůr českého a římského krále Václava IV. v roce 1399. Abych získala co nejvíce informací o vztazích výše zmíněných království, vycházela jsem z primárních i sekundárních pramenů a odborné literatury, které byly k danému tématu vydány. Dále jsem využila jednosemestrálního studijního pobytu ve Francii k navštěvování tamních přednášek a konferencí i ke konzultacím s francouzskými medievisty. V práci je věnován prostor jak jednotlivým královstvím a dění v nich, zejména ve věcech církevně-politických, tak rozboru nejvýznamnějších prací Honoré Boveta týkajících se jeho názoru na schizma a církev vůbec. Výsledkem mého bádání je jednak celkový pohled zejména Francie na České království, zvláště pak na českého krále Václava IV., v době církevní roztržky v podobě dvojpapežství trvající od roku 1378 do roku 1417, jednak snaha vystihnout Bovetovy postoje ke schizmatu a osobnostem s ním souvisejících na základě jeho děl.
|
|
|
Vnímání prostoru v českých cestopisech 15. století
Bažant, Vojtěch ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Soukup, Pavel (oponent)
Práce analyzuje formy literárních reprezentací vnímání prostoru v českých cestopisech 15. století. S ohledem na žánrové zařazení cestopisů a skrze dílčí tematické celky se studie snaží postihnout jednu stranu mentality cestovatelů pozdního středověku. Pojem vnímání prostoru představuje způsoby chápání a vnímání světa kolem sebe. To pomáhá pochopit, jak cestovatelé konfrontovali zažité stereotypy s osobní zkušeností. Práce se zároveň sleduje vztah lidského myšlení a přírody, fenomény, jež mají stejně významný vliv na vytváření kulturní krajiny a formování cestopisného vyprávění o místech.
|
|
|
Reformní kazatelství v pozdněstředověkých Čechách. Studie o nejstarších kázáních Jakoubka ze Stříbra
Soukup, Pavel ; Šmahel, František (vedoucí práce) ; Herold, Vilém (oponent) ; Krmíčková, Helena (oponent)
Reformní kazatelství tvoří tradiční výkladovou osu historických pojednání o předehře husitské revoluce. Tato práce podrobuje detailní analýze techniky užívané pro formulaci a šíření reformního programu. Jejím jádrem je rozbor nejstarších dochovaných kázání mistra Jakoubka ze Stříbra. Tomuto dosud téměř neznámému prameni se věnuje centrální oddíl práce. Oba krajní oddíly se snaží o širší rozhled a hlouběji založenou komparaci, a berou tak v potaz další vydané i nevydané prameny. To umožňuje formulovat některé závěry, o nichž se domnívám, že jejich platnost přesahuje význam zkoumaného rukopisu. Reformní kazatelství v Čechách chápu jako jeden z důsledků šířící se nelibosti nad morálním stavem viditelné církve a jako součást množících se pokusů o novou, adekvátní definici vztahu k posvátnu na osobní i společenské rovině. První část práce se snaží vzájemně typologicky odlišit jednotlivé opravné proudy. Hlavním kritériem přitom není jejich učení, ale spíše strategie jeho uskutečňování. Z tohoto pohledu srovnávám kazatelské hnutí v Čechách po polovině 14. století s valdenskými a tzv. novou zbožností. Přenášení pojmu devotio moderna do Čech nepovažuji za vhodné, navzdory analogiím v životopisech Groteho a Milíče i navzdory významu roudnické augustiniánské reformy pro vývoj zbožnosti ve střední Evropě. Rozhodující...
|
|
|
Obraz z válek proti albigenským - oheň, meč a okcitánský kříž
Biederman, Jan ; Soukup, Pavel (oponent) ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce)
Na přelomu raného a vrcholného středověku se křesťanství jakoby nacházelo v mlhách - staré pohanské kulty v Evropě jen velmi pomalu a neochotně vyklízely pozice a tu se na jejich místo začaly drát nové kulty, či lépe řečeno - hereze. První z nich vystoupily na světlo, či byly odhaleny, už v 11. století a během následujícího století se začaly v západní i střední Evropě množit případy odhalených heretických komunit. Jihofrancouzský prostor, Okcitánie, byl během 12. století k velkému překvapení církve shledán jako místo, kde se velice rozmnožila dualistická hereze. Církev se zpočátku snažila této situaci, jíž vnímala jako rostoucí ohrožení božího řádu, čelit misijní činností a spoléhala se na podporu místní šlechty. Vývoj situace, který probíhal až do počátku 13. století, ukázal, že šlechta nemá na represivních akcích zájem a heretiky toleruje, zatímco misijní činnost a hrozba církevních trestů vyvolává spíše všeobecný odpor. Ten nakonec vyústil v atentát na papežského legáta Pierra de Castelnau, což zadalo příčinu k vyhlášení křížové výpravy a řešení situace pomocí síly. Výsledkem byl válečný konflikt, trvající s drobnými přestávkami dvacet let a završený ozvěnou v podobě několika neúspěšných povstání - byl také první křížovou výpravou, vyhlášenou proti evropské křesťanské komunitě. Samotné války proti...
|
|
| |
|
|
Dílo Guillberta de Lannoye jako historický pramen
Svátek, Jaroslav ; Soukup, Pavel (oponent) ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce)
Pozdní středověk se vyznačuje zvýšenou aktivitou ve dvou oblastech, které však dosáhly svého největšího rozkvětu v jiných epochách. Jedná se o objevitelské cesty a také křížové výpravy. Cestovatelé pozdního středověku stojí poněkud ve stínu pozdějších velkých zámořských objevů. A přesto, jak daleko by dopluli světoznámí objevitelé jako Vasco de Gama nebo Kryštof Kolumbus, nebýt jejich méně známých předchůdců? Cesty k novým světům těchto velikánů sice ohlašují novou dobu, ale svým myšlením a vnímáním světa stojí ještě pevně ve středověku a příliš se neliší od misionářů 13. a 14. století nebo kupců a poutníků století následujícího. Přesně naopak je tomu s křížovými výpravami. Po svém vrcholu ve 12. a 13. století ve Svaté zemi dožívá tento způsob války v následujících letech s podivuhodnou setrvačností, avšak častěji spíše v hlavách propagandistů než na konkrétních bojištích. Přesto pozdní kruciáty znovu naleznou reálný smysl zejména pod vlivem tureckého nebezpečí. Křesťanská Evropa nadto zkouší uplatnit osvědčený model křížové výpravy také na svém kontinentu. Navzdory vítěznému zakončení španělské reconquisty a pacifikaci pobaltských pohanů nejsou výsledky pozdních kruciát nijak povzbudivé, a to jednak v boji proti kacířským Čechám, tak zejména v konfrontaci s osmanským nepřítelem na Balkáně, kde fatální...
|
|
| |
|
|
Idea křížových výprav ve 14. století: Philippe de Mèzieres - Songe du Vieil Pelerin
Radkovská, Marie ; Soukup, Pavel (oponent) ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce)
Myšlenka křížových výprav zůstává ve 14. století stále živá. Po pádu Akkry roku 1291 nicméně historici v otázce přijetí kříže konstatují většinou jen pokračování ideálu. Projekty, výzvy a následné pokusy o křížová tažení do Orientu, podporované papežským stolcem a za účasti korunovaných hlav, se během 14. století proměňují ve "falešné" kruciáty. "Svatá výprava do zámoří" ztrácí svůj původní cíl - dobýt Jeruzalém. V době, kdy se nadšení pro křižácké ideály nenávratně přesouvá už jen na stránky příběhů z kronik, nachází myšlenka na záchranu Svatých míst horlivého obhájce a neúnavného propagátora ve Philippovi de Mézieres (1327-1405). Zasažen žalostným stavem Svatého města, přijal Boží poslání a rozhodl se svou životní a profesní dráhu cele zasvětit realizaci křížového tažení. Jeho literární vzdělanost, vojenské zkušenosti a diplomatické schopnosti mu otevřely cestu ke dvorům králů i papežů, kteří na jeho křižácké výzvy reagovali s větší či menší otevřeností a ochotou. Jedinečnost, hodnota a význam Philippovy alegorické skladby Songe du Vieil Pelerin (Sen Starého Poutníka, 1389)1 pro literaturu stejně jako pro historiografii či historickou antropologii spočívají v reflexi autorových vlastních zážitků a zkušeností. Sen jako alegorická vize putování s politickým, moralizujícím a propagačním posláním sice...
|
host ::
RSS.