|
|
Koruny českých králů a panovnické koruny ve středověku
Krupková, Klára Anna ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Bakalářská práce pojednává o významných středověkých panovnických korunách, které na evropském poli politického a církevního dění v kontextu Svaté říše římské, sehrály důležitou roli. Text je rozdělen na tři hlavní části, jež se zaměřují na historický a uměleckohistorický pohled korun. Pro orientaci je úvodem rozlišena základní typologie a úzce přiblížena idea symboliky korun během období středověku. V hlavní části se pak práce zaměřuje na vybrané evropské koruny, jejichž umělecké tendence se prolínají a doplňují tak představu o dobovém stylu vysoce kvalitního zlatnického řemesla. Záměrem práce je také poukázat na tehdejší vnímání koruny, značně přesahující obraz hmotného klenotu, symbolu panovníka i projevu moci majestátu nad vládnoucím územím. Například v kontextu Zemí Koruny české za Karla IV. Lucemburského byla spojitost daného území s korunou zjevná. Vzhledem k dobře dostupné míře pramenů, se práce se zvláštní pozorností věnuje korunám českého původu, předně koruně Svatováclavské. Zvolené téma je v souvislostech rozšířeno o kapitoly zabývající se korunovačními řády, korunovačními rituály a uctíváním svatých se zřetelem na shromažďování relikvií a podstatu poslání relikviářových korun.
|
|
|
Kutnohorský Antifonář z pražské dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce
Kořenková, Nikola ; Kubík, Viktor (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Cílem této bakalářské práce je monografické zpracování Kutnohorského antifonáře (Praha, NK XXIII A 2) z let 1470-1471 v kontextu tvorby pražské dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce. Jeho tvůrce patří ke generaci malířů, která pomohla integrovat, transformovat a překonat dědictví krásnoslohé tradice. Nově vznikající stylový systém významně ovlivnil knižní malbu 2. poloviny 15. století a počátku 16. století. Práce je postavena převážně na kombinaci formální a ikonografické analýzy. Výsledkem této práce by mělo být upřesnění informací o výzdobě a shrnutí hodnocení významu Kutnohorského antifonáře pro vývoj knižního malířství na našem území ve 2. polovině 15. století a v počátcích 16. století.
|
|
|
Řehole a múzy. Bratři kapucíni ve službách umění na prahu českého baroka
Bartůšková, Alice ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Šroněk, Michal (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
disertační práce v českém jazyce ALICE BARTŮŠKOVÁ ŘEHOLE A MÚZY. BRATŘI KAPUCÍNI VE SLUŽBÁCH UMĚNÍ NA PRAHU ČESKÉHO BAROKA VEDOUCÍ PRÁCE: DOC. PHDR. MARTIN ZLATOHLÁVEK, PHD. Disertační práce s názvem Řehole a múzy. Bratři kapucíni ve službách umění na prahu českého baroka si za cíl bádání vytyčila opomíjené téma kapucínských bratrů malířů na pomezí manýrismu a barokní doby. Tomuto fenoménu v malířství, který není charakteristický pouze pro řád kapucínů, ale rovněž pro jiné církevní řády, se dosud nikdo komplexněji nevěnoval. S prvními kapucíny do Čech přišel kapucínský bratr Paolo Piazza, který ve své tvorbě čerpal z odkazu benátské školy 16. století. Byl všestranným malířem, vytvářel nejen malířská plátna, ale také nástěnné malby a jeho malířský rukopis nebyl jednotně vymezen. Paolo Piazza působil v kapucínských klášterech v Praze a Brně za vlády Rudolfa II., pro samotného císaře vytvořil několik uměleckých děl. Piazzovo dílo se zachovalo rovněž v grafických listech od rodiny Sadelerů. Díky těmto grafikám se rozšířilo několik Piazzových kompozic s ustáleným ikonografickým typem do evropského výtvarného umění. Z období českého baroka existují záznamy také a o několika desítkách malířů, kteří pocházeli z řad kapucínského řádu. Ti se podíleli zejména na výzdobě klášterů a přilehlých kostelů. Pobyt...
|
|
|
Vyobrazení posledních soudů v renesančních a manýristických Čechách v 15.-16. století. Zdroje jeho ikonografické kompozice
Kalina, David ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
David Kalina Resumé: Vyobrazení posledních soudů v renesančních a manýristických Čechách v 15.-16. století. Zdroje jeho ikonografické kompozice." Ve své bakalářské práci ,,Vyobrazení posledních soudů v renesančních a manýristických Čechách v15.-16. století. Zdroje jeho ikonografické kompozice" podrobuji rozboru některé zachovalé fresky s námětem Posledního soudu a zjišťuji, kde umělci čerpali kompoziční a ikonografickou inspiraci. Tu především nacházím v mědirytinách Posledního soudu od Johanese I. Sadelera (1550-1600) a na četných dokladech dokazuji, jakým silným vlivem jeho grafické dílo působilo nejen na jeho současníky, ale i na umělce doby pozdější. Touto prací bych rád navázal na prácí o ,,Posledních soudech z 13.-14.století v Čechách." Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Vývoj a podoba trojlodního síňového prostoru sakrální architektury Čech do poloviny 15. století
Beránek, Jan ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Macek, Petr (oponent) ; Benešovská, Klára (oponent)
Vývoj a podoba trojlodního síňového prostoru sakrální architektury Čech do poloviny 15. století Síňový kostel, dvou-, tří- nebo výjimečně vícelodní, v němčině označovaný jako "Hallenkirche", je obvykle definován jako typ, jehož lodě jsou oproti bazilice shodné nebo skoro shodné výšky. Při takovém uspořádání je střední loď osvětlena nepřímo, neboť se zde neuplatňují bazilikální okna. Variantami nebo přechodnými prostorovými typy jsou pak pseudosíně, variantně označované také jako pseudobaziliky, případně jako pseudosíně (v německé terminologii Staffelhalle, resp. Stufenhalle), které se od ideálního typu odlišují převýšenou střední lodí, která však nemá zmíněné přímé osvětlení. V zásadě však jde o myšlenkový konstrukt dějin umění, jenž vychází z úsilí taxativně roztřídit uměleckohistorický materiál. Různorodost středověké architektury však zřetelně dokládá, že nelze vést ostrou a jednoznačnou hranici mezi bazilikálním a síňovým prostorovým typem, stejně jako je problematické na vyšší úrovni třídění jednoznačné odlišení mezi longitudinálními a centrálními útvary. S tím se pojí rovněž otázka významové podstaty toho kterého řešení a ještě složitější otázka intence volby. Síňový typ je rozšířen v podstatě po celém území středověké Evropy od románského období až do sklonku středověku. Nejoblíbenější a...
|
|
|
Bývalý kostel sv. Vavřince pod Petřínem na Malé Straně v Praze
Bělohlávková, Monika ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé Tato bakalářská práce se zabývá historií bývalého kostela sv. Vavřince pod Petřínem na Malé Straně v Praze, který v současné době slouží jako koncertní a výstavní síň festivalu Pražské jaro a Klubu přátel Pražského jara. Práce se snaží zachytit stavebně-historický vývoj kostela, bohatou malířskou výzdobu a celkovou rehabilitaci objektu provedenou v 90. letech 20. století. Tato rehabilitace byla spojena především s navrácením objektu do původní podoby sakrálního prostoru, kterou měl před přestavbou na obytný dům oč. 19. století, a s rozsáhlým restaurováním nástěnných maleb, které zde byly během prací objeveny. Nejstarší objevené malby spadají až do období románského, nacházejí se zde také malby gotické, renesanční i barokní. Klíčová slova: Gotická architektura Praha Osada Nebovidy Bývalý kostel sv. Vavřince pod Petřínem / na Újezdě / v Nebovidech Restaurování nástěnných maleb Stránky 42 Slova 14 159 Znaky (bez mezer) 78 316 Znaky (včetně mezer) 92 837 Odstavce 295 Řádky 1423
|
|
|
Křivoklátská archa
Čepeláková, Hana ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Diplomová práce "Křivoklátská archa" monograficky zpracovává problematiku pozdně gotického oltářního retáblu, který je součástí intaktně pojatého prostoru hradní kaple na Křivoklátě. Umělecké dílo vynikající úrovně zkoumá autorka především v kontextu středoevropské tvorby druhé poloviny 15. století a srovnává ho s výtvarnými památkami stejné časové vrstvy na území Čech. Dále se, mimo jiné, pokouší objasnit také problematiku ikonografického určení oltáře, které je již dlouhou dobu středem badatelské pozornosti. Přesto se tato práce zaměřuje především na sochařskou výzdobu Křivoklátské archy s cílem objasnit její slohová východiska a dobu vzniku. Téma představuje významné dílo vzešlé z prostředí pražského jagellonského dvora.
|
|
|
Renesanční proměna sídla v Horšovském Týně za Jana mladšího Popela z Lobkowicz po roce 1547
Havlicová, Jindřiška ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Renesanční proměna sídla v Horšovském Týně za Jana mladšího Popela z Lobkowicz po roce 1547 Resumé Původně biskupský gotický hrad, který vznikl v polovině 13.století, získal roku 1539 Jan mladší Popel z Lobkowicz. Za jeho života byl po roce 1547 gotický hrad přestavěn v renesanční zámek. Jan mladší Popel z Lobkowicz byl významnou osobností své doby a tato skutečnost se odrazila také ve výzdobě zámku v Horšovském Týně. V ineriérech architektury, navržené italským architektem Agostinem Gallim, nechal Jan vzniknout rozsáhlou malířskou výzdobu. Nejpozoruhodnější je zachycení zemského soudu prostřednictvím erbů jeho členů z roku 1558. Po smrti Jana mladšího Popela z Lobkowicz spravovala sídlo jeho třetí manželka Alžběta z Roggendorfu spolu s Janovým dědicem Kryštofem. V roce 1587 dosáhl plnoletosti Kryštofův bratr Vilém, který se získal Horšovský Týn. Přestože Jan mladší Popel z Lobkowicz byl katolíkem, Vilém se velmi brzy přiklonil k protestantismu, což se stalo osudným dalšímu vývoji zámku v Horšovském Týně. Po bitvě na Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován a roku 1623 prodán hraběti Maxmiliánu z Trauttmansdorffu.
|
|
| |
host ::
RSS.