|
|
Geopolitické aspekty novozélandské politiky v jižním Pacifiku
Strnad, Michal ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Sokol, Petr (oponent)
Nový Zéland během uplynulého století udělal obrovský krok směrem k jihopacifické identitě a na jeho politice směrem v oblasti se to výrazným způsobem promítlo. Jižni Pacifik je jednou z mála oblasti, kde se může ekonomická sila čtyřmilionového Nového Zélandu výrazně projevit. A také se projevuje. Nový Zéland bude i nadále hrát roli protektora a pomocníka bývalým državám - Cookovým ostrovům, Niue a svému jedinému zbývajícímu teritoriu, Tokelau. Ačkoliv je pravděpodobné, že se alespoň Cookovy ostrovy v dohledné době stanou řádným členem Commonwealthu a OSN, stále zůstanou ve volném přidruženi s Novým Zélandem kvůli ekonomickým poutům, jež jsou pro malý pacifický stát klíčová. Pro zbývající územi to plati dvojnásob. Do roku 2020 by se přesto na mapě jižního Pacifiku mohly objevit nové nezávislé státy - obyvatelé Bougainville si dlouhodobě přeji nezávislost na Papue-Nové Guineji, Nová Kaledonie se hlasitě hlási ke svým melanéským kořenům a stále důrazněji trvá na setřeseni koloniálních pout, podobný vývoj, byť slabší, lze pozorovat i ve Francouzské Polynésii. Nový Zéland se bude s Austrálii stále intenzivněji věnovat práci v regionálních organizacích, neboť jde patrně o nejschůdnějši cestu, jak v jižnim Pacifiku vytvořit stabilní demokratické prostředí. K tomu však museji všichni aktéři ujit dlouhou cestu,...
|
|
|
Náhorní Karabach: etnopolitika a geopolitika konfliktu
Ditrych, Ondřej ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Romancov, Michael (oponent)
Předkládaná diplomová práce se věnuje vztahu mezi etnopolitikou (definovanou vznášením požadavku na politickou autonomii pro společenství vymezené na etnickém základě) a geopolitikou (stanovením a prosazováním mocí definovaného národního zájmu v prostoru) v jednom z nejvážnějších konfliktů v postsovětském prostoru - arménsko-ázerbájdžánského konfliktu o Náhorní Karabach. Struktura práce je dialektická. Nejprve vymezuje, jak bude používat pojmů jako konflikt, řešení konfliktu či bezpečnost. Poté umisťuje konflikt do prostorového kontextu, a to jak v jeho přírodní/materiální, tak duchovní/historické dimenzi. Pozornost je zaměřena jednak na zakotvení území do oblasti Jižního Kavkazu, jehož politiku již po staletí utvářejí střetávající se zájmy velmocí, jednak na detailní projekci sporného území - nejen samotného Náhorního Karabachu, ale rovněž sedmi přiléhajících okresů, jejichž celková rozloha je téměř dvojnásobná. Hlavní tezí této části je, že hodnota Náhorního Karabachu spočívá v rovině nikoliv materiální - soupeření o "vzácné zdroje" - ale především duchovní, neboť je stranami konfliktu vnímán jako "teritorializace národní paměti", konstitutivní pro místní etnické nacionalismy definované na základě vztahu vzájemné negace. Následně je představena chronologie tohoto svou podstatou zcela moderního konfliktu,...
|
|
|
Region, regionální politika Evropské unie a rozšíření 2004
Býma, Petr ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Hnízdo, Bořivoj (oponent)
Ukázali jsme, že Evropská unie působením své regionální politiky významně posiluje proces zapojování regionů do širších vazeb, proces "vymaňování se ze státních hranic". Poskytuje prostor pro růst regionálního sebevědomí, výrazně přispívá k obměně tradičního vztahu centrum - periferie, podporuje princip subsidiarity. Od roku 1988, kdy se regionální politika Společenství stala jednou z nejdůležitějších komunitámích politik, její vliv neustále roste. Dnes tvoří druhou největší rozpočtovou kapitolu celé Evropské unie. Základním stavebním prvkem regionální politiky EU je region, region tak, jak tento tento široký pojem povětšinou pojednává tato práce: tudíž ve smyslu základní územní statistické teritoriální jednotky (NUTS) evropské regionální politiky (EU vymezuje skrze regionální politiku ijiné regiony: euroregiony a trans-regiony). Regionální politika Evropské unie je unikátní, nikde jinde na světě není podobná politika prováděna na nadstátní úrovni. Obecně lze regionální politiku považovat za činnost vedoucí ke zlepšení geografického působení ekonomických ajiných vlivů. O skutečné, tj. fungující a silné, evropské regionální politice lze hovořit od roku 1975. Jako reakce na vstup tří nových zemí do Společenství v roce 1973 (Velká Británie, Irsko a Dánsko) byl tehdy založen první z fondů (Evropský regionální...
|
|
|
Typologie kvazi-států
Riegl, Martin ; Hnízdo, Bořivoj (vedoucí práce) ; Romancov, Michael (oponent)
Tématem této diplomové práce je typologie-kvazi-států. Ve své práci nejprve objasňuji definici suverénního státu. Poté přistupuji k definici kvazi- státu, který je ze své podstaty odchylkou od suverénního státu. Na základě analýzy mezinárodního prostředí v období existence OSN stanovuji čtyři základní kategorie kvazi-států, které reflektují chybějící atributy státnosti u jednotlivých kvazi-států. Jedná se o nesplnění geografických (empirických) charakteristik státnosti, omezení či absenci vnitřní suverenity, omezení či absenci vnější suverenity, omezení vnitřní i vnější suverenity. Tyto čtyři kategorie nadále člením do jednotlivých podkategorií. Ty rozdělují kvazi- státy podle specifických charakteristik v rámci jednotlivých kategorií. U každé podkategorie kvazi-státu je obecný popis charakteristických rysů všech kvazi-států, které do ní spadají. Následně jsou pro všechny podkategoriie vypracovány stručné case studies, které mají analytický charakter. Jejich cílem je objasnit specifika dané podkategorie kvazi-států a zdůvodnit předkládanou typologii. Docházím k závěru, že v období OSN dochází k prudkému nárůstu počtu suverénních států, které byly již v období svého vzniku velmi slabé. Z toho důvodu nebyly schopny efektivně kontrolovat své vnitřní záležitosti a potlačit secesionistické pokusy na svém...
|
|
| |
|
|
Dědictví japonského tichomořského impéria ve studené válce
Janáková, Barbora ; Hnízdo, Bořivoj (vedoucí práce) ; Romancov, Michael (oponent)
Od počátku dvacátého století bylo Japonsko ústředním bodem jakékoliv koncepce západního Pacifiku jako uceleného regionu. Tato skutečnost nalezla své vyjádření zejména v předvečer a v průběhu tichomořské války, kdy byl realizován japonský pokus o zavedení rozsáhlého ekonomického impéria silovými prostředky. I přes zjevné ponížení plynoucí z porážky se Japonsko za studené války dokázalo stát nejdynamičtějším hospodářským centrem regionu, a to v rámci tamějšího strategického a ekonomického uspořádání nastoleného v padesátých letech Spojenými státy. Hlavním cílem této práce je poukázat na skutečnost, že Spojené státy, převzaly na svá bedra nejen původní rozsáhlou vojenskou správu, ale též zodpovědnost ze začlenění pokořené imperiální mocnosti zpět do struktur poválečného světa. Analyzuje skutečnost, jak prostřednictvím vynořující se sovětsko-americké konfrontace a světové hospodářské krize spolu se vzrůstající obavou Washingtonu z asijské sociální revoluce, došlo k zásadnímu přehodnocení původního přístupu amerických vládních představitelů k japonskému problému. Pokud mělo být Japonsko po skončení války ušetřeno drtivé hospodářské krize a možné vnější komunistické indoktrinace, jež by jej uvrhly do sovětské mocenské sféry vlivu, musel být vytvořen konkrétní plán na jeho ekonomické a bezpečnostní zajištění....
|
|
|
Economic regionalism on the example of the Shanghai Cooperation Organisation
Ponomarenko, Anastasia ; Riegl, Martin (vedoucí práce) ; Romancov, Michael (oponent)
In the work on the example of Shanghai Cooperative Organization we try to discover what impact execute globalization and regional integration on the world policy, how such associations promote the economic environment of the involved countries and what benefits could be obtained through such cooperation in the view of safety. Region of Central Asia has its peculiarities because of the differences in culture, mentality and economic development that should be taken into consideration at planning of the joint activities. The potential of SCO is defined, first of all, by participation in it of such countries as Russia and China. Both of these states are interested in stable political and economic development of the Eurasian region, and ensuring its safety.
|
|
|
Regionální politika EU, postavení regionů v EU, zastoupení španělských regionů a českých krajů při EU
Grimová, Kateřina ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Říchová, Blanka (oponent)
Evropská unie má mnoho podob. Jednu z nich představuje mozaika stovek rozmanitých regionů - územně správních jednotek, z nichž se členské země skládají. Zvýšený zájem 0 evropské regiony se spojuje především se sílícím tokem finančních prostředků ze strukturálních fondů a s vývojem regionální politiky, která pro jejich využívání vytváří pravidla. Ze studia této politiky vyplývá, že se jedná o složitý proces, v jehož rámci chudší země a regiony získávají velmi významnou pomoc, ale ze kterého těží také regiony vyspělé. Regionální politika přesto sehrála významnou roli při vyrovnávání zaostalých regionů a jejich plném začlenění do jednotného vnitřního trhu. 1přes mnohé úspěchy přetrvávají nadále mezi regiony značné rozdíly. Rozšíření EU o 10 nových členských států odlišnou životní úroveň nadále posílilo. Růst členů z 15 na 25 sice zvýšil počet obyvatelstva o 20 %, ale znamenal nárůst HDP pouze o 5 %. Jaké je tedy postavení evropských regionů? Jaká je "Evropa regionů" dneška? Jak se vyvíjela evropská regionální politika v této otázce? Výrazným trendem uvnitř Unie je tedy zvláště v posledních letech právě posilování pozice jednotlivých regionů. Pro mnoho institucí jsou už dnes regiony silnějšími partnery než samotné státy. Je velmi pravděpodobné, že po rozšíření EU v roce 2004 se tato tendence ještě prohloubí....
|
|
|
Nejčastější ruské mýty a lži o ukrajinské krizi
Think-tank Evropské hodnoty ; Central European Policy Institute ; Víchová, Lenka ; Svoboda, David ; Svoboda, Karel ; Soukup, Ondřej ; Pazderka, Jozef ; Romancov, Michael ; Naď, Jaroslav ; Janda, Jakub
V souvislosti s vnitřní ukrajinskou krizí i vnější ruskou agresí vůči této zemi jsme svědky silné vlny dezinformací, nepravd a z kontextu vytržených skutečností, které mají zastínit nebo posunout obraz reality na místě. Právě tato dezinformační vlna znemožňuje v Česku soustředěnou a seriózní debatu o věcech, které jsou v kontextu Ukrajiny klíčové a o kterých česká veřejnost potřebuje vědět. Proto think-tank Evropské hodnoty oslovil přední české a slovenské experty, kteří společnými silami vytvořili tento dokument. Jeho hlavním cílem je odstranit z české debaty o Ukrajině nejčastější mýty a nepravdy a soustředit ji na reálné věci. Pevně věříme, že tento dokument poslouží nejrůznějším zájemcům (novinářům, komentátorům, editorům, analytikům, politikům i dalším) v orientaci a upřesnění dění na Ukrajině. Pod textem je podepsána skupina expertů, kteří se Ukrajině dlouhodobě věnují a mají s ní reálný kontakt. Dokument zároveň automaticky nevyjadřuje pozici žádné z institucí, ve kterých autoři působí. Za jeho obsah je zodpovědný think-tank Evropské hodnoty, jenž autory ke společnému dílu vyzval.
Plný text:  PDF; PDF
|
|
|
Political Aspects of Migration in Czech Republic and in Slovakia
Štefančík, Radoslav ; Klíma, Michal (vedoucí práce) ; Horváth, Július (oponent) ; Drbohlav, Dušan (oponent) ; Romancov, Michael (oponent)
Centrální hypotéza dizertační práce vychází ze zjištění, že podobně jako v zemích západní Evropy pod vlivem různých okolností, pozorujeme odklon od původně proklamovaného multikulturního konceptu integrace směrem k individuálním-občanské integraci také v České republice. Cílem práce nebylo jen verifikovat předpokládaný trend ve vývoji migrační politiky, ale také hledat příčiny její modifikace. Formulování hypotézy, která by se vztahovala rovněž na Českou republiku i na Slovensko, bylo komplikovanější. Zatímco tvorba migrační politiky v oblasti začleňování přistěhovalců do autochtonní společnosti má v České republice delší tradici i vzhledem k vyšší počet přistěhovalců, na Slovensku je dosud ve svých počátcích. Dokonce některé teprve nedávno přijaté výstupy veřejné politiky proklamovali uplatňování multikulturního rozměru ve vztahu k cizincům. Skutečná politika vypověděla úplně o jiném přístupu. Hlavní hypotéza práce tak byla doplněna o subhypotézu vztahující se k podmínkám Slovenska: Multikulturní rozměr přístupu k přistěhovalcům v minulosti existoval pouze v proklamativní rovině a pouze v dílčích dokumentech. Vzhledem k nedávnému přijetí konceptu integrační politiky, která není založena na principech multikulturalismu, jsou zmínky o něm reziduálním projevem předchozí nesystematické úpravy migrace a integrace ve výstupech veřejné politiky. V reálných podmínkách bylo provedeno několik kroků bránících aplikování principů tohoto modelu. V případě České republiky byla zaznamenána změna již v oblasti přistěhovalecké politiky v souvislosti s hospodářskou krizí. Stejně byl prokázán obsahový posun v přístupu k integraci cizinců. Složitějším se ukázalo sledovat tento vývoj v procesu tvorby slovenské migrační politiky. Veřejná politika v oblasti migrace a integrace cizinců byla do roku 2009 charakteristická výrazným nezájmem ze strany státních orgánů. V případě České republiky je během několika let zřejmý posun od komunitaristicko-multikulturního modelu k individuální občanské integraci. Za hlavní prostředek integrace se považuje ovládání jazyka. V případě Slovenské republiky byl původně proklamovaný multikulturní přístup jen pozůstatek nesystematické a nahodilé úpravy integrační politiky a v reálném životě přistěhovalců nic neznamenal. Na Slovensku prakticky do roku 2009 neexistovala integrační politika. Posun v pohledu na migraci zaznamenávají ve svých obsahových dokumentech i politické strany. Podobně jako ve výstupech veřejné politiky, byl posun od multikulturalismu zaznamenán v předvolebních programech českých politických stran. Otázka migrace na Slovensku zatím ve volební kampani nerezonovala. Slovenské politické strany zatím nemají jasnou představu o možnostech integrace přistěhovalců žijících na Slovensku.
|
host ::
RSS.