|
|
Sociální politika Revolučního odborového hnutí a příprava zákona o národním pojištění v letech 1945-1948
Popel, Petr ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Po osvobození v květnu 1945 docházelo v poválečném Československu k rozsáhlým proměnám politického systému i celé společnosti. Již za války bylo jasné, že musí dojít k podstatným změnám. Vývoj se ubíral směrem do leva. Stát se měl stát více sociálním, než byl před válkou. Ale skutečná podoba těchto změn byla probojována až na sklonku války a po jejím skončení. Tehdy se rozhodovalo, které z těchto představo budoucí podobě Československa se uskuteční, a které ne. Do vývoje nově se vytvářející společnosti začala zasahovat i nově se formující odborová organIzace. Právě úlohou Revolučního odborového hnutí v Československu po skončení druhé světové války se bude zabývat i tato diplomová práce. Jejím cílem bude zamyslet se nad rolí, jež připadla odborům v československém politickém systému v letech 1945 až 1948. Je nepochybné se domnívat, že odbory ovlivňovaly politický, ekonomický, sociální a i kulturní vývoj státu a staly se nejvýznamnější masovou organizací po válce. Ale již samotný výběr tématu - Revoluční odborové hnutí - je příliš objemný. Popsat tak rozsáhlé a široké téma do všech podrobností není a ani nemůže být v možnostech této práce. Proto si musí klást cíl mnohem skromnější - zaměří se na sociální politiku Revolučního odborového hnutí. Přesto - jak jsem již výše alespoň naznačil a jak si dále...
|
|
|
Komunální elity v Libni v letech 1880-1901
Vobořil, Jan ; Rákosník, Jakub (oponent) ; Štaif, Jiří (vedoucí práce)
Libeňská komunální elita si díky slabému zastoupení vzdělanostních vrstev meZI libeňským obyvatelstvem uchovala až do spojení obce s Prahou v podstatě tradiční honorační charakter. Největší vliv na chod obce si až do konce století uchovali lidé rekrutující se především z okruhu řemeslníků, obchodníků, hostinských, případně majitelů menších továren, kteří se svým životním standardem od bohatších řemeslníků téměř nelišili. Tito lidé z jádra libeňské obecní samosprávy většinou neměli jiné politické ambice, než byla komunální politika na obecní, maximálně okresní, úrovni. Od 2. poloviny 80. let získala libeňská politická scéna nový charakter díky soupeření dvou politických spolků - Občanského klubu a Občanské besedy, které vedlo k většímu zájmu voličů o věci veřejné. Právě nutnost oslovit je s nějakým programem, který zajistí obci prosperitu, donutila honorační elity k větší aktivitě v komunální politice. A také k větší otevřenosti novým vlivům při modernizaci obce. Až na samém konci století se v obecní samosprávě začaly více prosazovat osoby z okruhu technické inteligence, jako byl například Josef Macháček nebo Alois Pinz, stejně jako ambiciózní živnostníci s pracovními zkušenostmi ze zahraničí, jako byl František Filip nebo Jan Štolc. Právě v nich je možno hledat jedny z prvních libeňských představitelů...
|
|
|
Střet katolicismu a totalitarismu v českých zemích v letech 1948-1968 aneb jak byla vnímána doba pohledem představitelů katolické církve
Hriňová, Denisa ; Rákosník, Jakub (oponent) ; Štaif, Jiří (vedoucí práce)
Jako téma své bakalářské práce j sem si zvolila střet dvou názorových světů - střet katolicismu a totalitarismu v českých zemích v letech 1948-1968. Budu mluvit o střetu hodnotového světa představitelů katolické církve s prostředím, které mu ve vymezeném časovém období připravila státní komunistická moc. Osobnosti katolické církve jsem si vybrala, protože byli a jsou příslušníky myšlenkově pevného společenství, které se pro své z pohledu státní komunistické moci velmi silné stránky stalo objektem, jemuž byla omezována práva i možnosti veřejného působení a to jak administrativně (rušen katolický tisk, spolky, tlak na církevní školství, " .), tak trestněprávně (zatýkání a věznění kněží, řeholníků, laiků, internace biskupů, ... ). Mezi hlavní silné stránky katolické církve, které byly pro režim, jenž chtěl společnost plně ovládat, nepřijatelné, patřil především její vliv mezi poměrně velkou částí obyvatelstva. Podle Václava Vaška 1 vycházejícího z Příručního slovníku naučného2 žilo v roce 1948 v Československu (po ukončení německého odsunu) přibližně 12 miliónů obyvatel (8,8 mil. v Čechách a na Moravě a 3,3 mil. na Slovensku). Z nich se v českých zemích hlásilo ke katolické církvi přibližně 6,5 miliónu obyvatel, na Slovensku necelé 3 milióny, což dohromady tvořilo necelých 9,5 miliónů obyvatel Československa...
|
|
|
Protidrogová legislativa v Československu 1945-1989. Příspěvek k historii abúzu drog a jeho postihu
Kolář, Jan ; Rákosník, Jakub (oponent) ; Pullmann, Michal (vedoucí práce)
Abúzus drog prošel v Československu ve sledovaném období dynamickým vývojem. V období bezprostředně po skončení druhé světové války se u nás zneužívání drog téměř nevyskytovalo. Duvodu bylo jistě více: nadšení z toužebně očekávaného míru nedostatečná úroveň zásobování. Z drogového hlediska se ale jednalo o klid před bouří. Rozvoj chemického a farmaceutického prumyslu předběhl kontrolní mechanizmy a počty toxikomanu až do konce vytýčeného období rostly. Již od 50. let se u nás objevovaly stále nové léky, o jejichž nežádoucích účincích na psychiku neměla laická, ale i mnohdy ani lékařská, veřejnost dostatek informací. Právě tato léčiva se stala na dlouhou dobu největším drogovým problémem poválečného Československa. Míra konzumace psychoaktivních farmak se v období 60. - 80. let vytrvale držela na vysoké úrovni. Léky Ca později také syntetická rozpouštědla) se staly náhražkou za klasické drogy užívané v té době na Západě, které byly díky uzavření hranic a nezájmu cizích obchodníku o československou měnu nedostupné. Nelze rovněž přehlédnout trend snižování pruměrného věku toxikomanu. Ještě v 60. letech tvořila jádro toxikomanické populace střední generace užívající léčiva pro vzpruhu či uklidnění. Na přelomu 60. a 70. let předstihla emancipovaná mládež své rodiče a v 80. letech nebyli výjimkou čichači toluenu,...
|
|
|
Zemská správní komise pro Království české v letech 1913 a 1914
Patočka, Jaromír ; Rákosník, Jakub (oponent) ; Štaif, Jiří (vedoucí práce)
Zřízení Zemské správní komise pro Království české v roce 1913 znamenalo důležitý milník ve vývoji monarchie, který byl v první řadě charakteristický odstraněním zemských ústavních orgánů státními a jejich nahrazení svérázným orgánem, jehož ustavení bylo možné obhajovat třeba tím, že odstraňované ústavní instituce neplnily své ústavní funkce. Tematiku převratných událostí v Českém království v letech 1913/1914 jsem se rozhodl nastínit z několika úhlů pohledu. K nim patří především vztah zavedení komise a reakce veřejnosti a potom dva důležité momenty činnosti zemské správní komise, což je sanace zemských financí a problematika učitelských platů. Důležitá je rovněž problematika dalších mimořádných opatření státu z počátku července 1914. Z důvodu zasazení celé situace do kontextu je třeba zmínit i hlavní zásady politického systému monarchie a politickohospodářský vývoj v Čechách, který předcházel zavedení komise. Tomuto vyhranění jsou poplatné i jednotlivé části práce, které se zabývají následujícími předměty: politickým systémem mocnářství, vývojem v Českém království v letech 1908-1913, dvěma pokusy o zavedení zemské správní komise, reakcí veřejnosti, snahou zemské správní komise a sanací zemských financí na podzim 1913, jednáním říšské rady v příslušném období, problematikou mimořádných přídavků pro...
|
|
|
JUDr. Karel Hostaš, život představitele místní elity na přelomu 19. a 20. století
Marcel, Josef ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Cílem této práce je zmapovat život jednoho z největších klatovských rodáků JUDr. Karla Hostaše. Ještě dnes po sedmdesáti letech od jeho úmrtí se s jeho jménem v Klatovech často setkáme. Asi každý Klatovan zná muzeum, které nese jeho jméno. Po podrobnějším zkoumání klatovských dějin konce devatenáctého století a počátku století dvacátého se s jeho jménem setkáváme stále častěji. Jeho jméno vystupuje do popředí v souvislosti s městskou a okresní samosprávou, stavbou klatovských škol, nemocnice, opravou děkanského kostela, činnosti v klatovských spolcích a veřejných korporacích. K životopisu JUDr. Karla Hostaše se dochovalo množství materiálů. Jejich hlavním zdrojem je pozůstalost, která byla po jeho smrti předána muzeu synem Vladimírem. Pozůstalost je uložena v několika desítkách kartónů, které nejsou bohužel zpracovány. Zpracování Hostašovi pozůstalosti se teprve plánuje. Tyto prameny mi posloužily především k zmapování Hostašova rodinného a vůbec soukromého života. Pozůstalost částečně srovnal ke konci života sám JUDr. Hostaš, obohatil ji výstřižky z novin, svými dopisy, nejrůznějšími opisy veřejných listin spojených s jeho veřejnou činností, deníky z cest. Druhým zdrojem pramenů byly většinou neuspořádané fondy ve Státním okresním archívu v Klatovech. Zde jsem zpracoval materiály k Hostašově činnosti v...
|
host ::
RSS.