|
|
Mitochondrial phenotype in minipig model transgenic for N-terminal part of human mutated huntingtin
Hansíková, H. ; Rodinová, M. ; Křížová, J. ; Dosoudilová, Z. ; Štufková, H. ; Bohuslavová, Božena ; Klíma, Jiří ; Juhás, Štefan ; Ellederová, Zdeňka ; Motlík, Jan ; Zeman, J.
Huntington’s disease (HD) is neurodegenerative disorder caused by an abnormal expansion of CAG repeat encoding a polyglutamine tract of huntingtin (htt). It has been postulated that mitochondria dysfunction may play significant role in the pathophysiology of the HD. But it is still not known yet in detail how mitochondria are able to cover energy needs of the cells during the progression of the HD.
|
|
| |
|
|
Establishing preclinical proof-of-concept of gene therapy for Huntington disease
Miniariková, J. ; Juhás, Štefan ; Caron, N. ; Spronck, L. ; Vallés, A. ; De Haan, M. ; Blits, B. ; Ellederová, Zdeňka ; van Deventer, S. ; Petry, H. ; Southwell, A. ; Déglon, N. ; Motlík, Jan ; Konstantinová, P. ; Evers, M.
Huntington disease (HD) is an autosomal dominant neurodegenerative disorder caused by a CAG trinucleotide repeat expansion in the HTT gene. The translated expanded polyglutamine repeat in the huntingtin protein is known to cause toxic gain-of-function, affecting numerous cellular processes. Our approach involves a new therapeutic modality by developing a single (one-time) treatment for HD based on a gene therapy lowering the expression of the toxic huntingtin using the RNA interference (RNAi) mechanism. Huntingtin lowering is achieved using gene transfer of a cassette encoding an engineered microRNA targeting human HTT, delivered via adeno-associated viral vector serotype 5 (AAV5-miHTT).
|
|
|
AAV-mediated delivery in large animals
Blits, B. ; De Haan, M. ; Evers, M. ; Spronck, E. A. ; Motlík, Jan ; Bohuslavová, Božena ; Ellederová, Zdeňka ; Lewis, O. T. ; Johnson, D. ; Woolley, M. ; Gill, S. ; van Deventer, S. ; Konstantinová, P. ; Petry, H.
Gene therapy is an attractive option for treatment of neurological diseases. Delivery of the therapeutic gene at the proper location is key for an effective treatment and remains challenging, especially in larger animals. For translation from smaller (rodents) to larger animals, dimensions are different, but also the immune system plays a more prominent role in larger animals. Direct intracranial parenchymal infusions usually result in local transduction of tissue, whereas intrathecal infusions result in a more widespread transduction in the brain. Depending on the indication, the desired expression pattern of the therapeutic gene is to be elucidated and is dictating the route of infusion.
|
|
| |
|
|
Cell signaling pathways controlling meiotic maturation of mammalian oocytes
Šolc, Petr ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent) ; Dráber, Pavel (oponent)
5 3 Summary in Czech (Abstrakt v českém jazyce) Samičí zárodečné buňky, oocyty, vznikají již během embryonálního vývoje z primordiálních zárodečných buněk. Jsou nezbytným předpokladem pro reprodukci. Již během embryonálního vývoje oocyty vstupují do meiózy, ale krátce poté se jejich vývoj zastaví ve stádiu profáze I. Po nástupu pohlavní dospělosti spouští luteinizační hormon proces znovuzahájení meiózy oocytů in vivo v prostředí folikulu. Vyjmutí oocytů z folikulu a jejich kultivace ve vhodném médiu umožňuje tento proces úspěšně rekapitulovat v podmínkách in vitro. Rozpad jaderné membrány (GVBD) je první jasně viditelnou známkou znovuzahájení meiózy. Po GVBD se vytváří dělící vřeténko metafáze I. Pokud jsou chromozómy vyrovnány v metafázní rovině a mikrotubuly korektně připojeny na chromozomy, dojde ke vstupu do anafáze I. Po dokončení meiózy I vstupují oocyty přímo do meiózy II a opětovně zastavují svůj vývoj, tentokráte v metafázi II (MII). Tyto oocyty jsou schopné oplození, přičemž průnik spermie iniciuje dokončení meiózy. Vývoj z GV stádia do stádia MII je pod striktní kontrolou tzv. MPF faktoru, který se skládá z cyklin dependentní kinázy 1 (CDK1) a cyklinu B (CCNB). Pomocí funkčních studií (RNA interference, mikroinjekce mRNA) jsme na myších oocytech ukázali, že fosfatázy CDC25 A a B spolupracují na...
|
|
|
Charakterizace imunitních buněk a sledování změn zánětlivých proteinů u miniprasečího modelu Huntingtonovy choroby
Butalová, Nikola ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Janda, Jozef (oponent)
Huntingtonova choroba (HD - Huntington's disease) je dědičné neurodegenerativní onemocnění způsobené mutací v genu huntingtin, který kóduje stejnojmenný protein. Mutovaný huntingtin se podílí na mnoha patologických interakcích a ovlivňuje řadu buněčných mechanismů včetně imunitního systému, který by mohl sloužit jako modifikátor neuropatologie onemocnění. Buňky monocyto-makrofágové linie exprimují cytokiny, jejichž produkce se mění v závislosti na aktivaci buňky. Přítomnost mutovaného proteinu huntingtin v těchto buňkách způsobuje jejich hyper-responsivitu na imunitní podněty, což vede ke změnám v produkci cytokinů. Tyto rozdíly jsou patrné již několik let před nástupem symptomů. Změny hladin určitých cytokinů by tedy mohly sloužit jako vhodné biomarkery pro sledování nástupu a progrese onemocnění. Součástí patogeneze HD je zánět v centrální nervové soustavě. Zánětlivé změny v periferních tkáních by mohly reflektovat zánětlivé procesy v centrální nervové soustavě. Vhodným modelovým organismem pro studium vlivu mHtt (mutovaného huntingtinu) na imunitní systém by mohlo být TgHD miniprase. Tento model umožňuje sledovat pomalou progresi onemocnění. U těchto miniprasat byly nalezeny změny v produkci cytokinů v cerebrospinální tekutině a sekretomu mikroglií. Vzhledem k obtížné izolaci těchto tělních...
|
|
|
Hojící se rána jako model pro studium buněčných interakcí.
Gál, Peter ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Motlík, Jan (oponent) ; Brábek, Jan (oponent)
Hojící se rána jako model pro studium buněčných interakcí Abstrakt Galektiny hrají důležitou roli v procesech buněčné proliferace, diferenciace, migrace a tvorby mezibuněčné hmoty. Jsou navíc schopny přenášet buněčné signály a účastnit se mezibuněčné interakce. Bylo prokázáno, že se galektiny významně účastní při tvorbě mikroprostředí nádoru a/nebo hojící se rány. V této práci byla prokázána významná role galektinů, zejména galectinu-1, při hojení ran a interakcích buněčných populací (endotelové buňky, fibroblasty a keratinocyty) tvořící součást granulační tkáně případně nádorového stromatu. Zjistili jsme, že extracelulární matrix bohatá na galektin-1 vytváří vhodné prostředí pro kultivaci keratinocytů. Galektin-1 rovněž indukuje diferenciaci fibroblastů na myofibroblasty. Poznání daných procesů přispěje k porozumění komplexnímu charakteru biologie nádoru a s jeho paralelou - hojící se ránou. Klíčová slova: tkáňová reparace, regenerace, galektin, nádor
|
|
|
Effect of selected pollutants on mammalian organisms in vivo and cells in vitro and preparation of specific monoclonal antibodies for their detection
Dorosh, Andriy ; Pěknicová, Jana (vedoucí práce) ; Linhart, Otomar (oponent) ; Motlík, Jan (oponent)
Znečištění životního prostředí a jeho negativní vliv na živé organismy představuje jeden z největších problémů současné lidské společnosti. Populace je den co den vystavována nízkým koncentracím environmentálních polutantů s potvrzeným či předpokládaným negativním efektem na lidské zdraví. Buňky a organismy si v průběhu evoluce osvojily různé způsoby detekce, neutralizace a exkrece většiny toxických látek vyskytujících se v prostředí. Největší riziko tak představují ty látky, které dokáží detoxikačním systémům organismu uniknout nebo působí i ve velmi nízkých koncentracích. Endokrinní disruptory (EDs) pak často představují právě takový typ látek. Endokrinní disruptory mohou být přírodního či antropogenního původu, a mohou v nízkých koncentracích ovlivňovat odpovídající hormonálních receptory. Nejčastějším mechanismem jejich účinku je pak vazba na přirozené hormonální receptory. Jaderné steroidní receptory díky své evoluci, rozmanitosti a specifickým afinitním vlastnostem představují častý cíl endokrinních disruptorů, které jsou díky svým chemickým vlastnostem schopné projít přes buněčné membrány. Takovými endokrinními disruptory jsou například ty, které interferují s estrogenní a androgenní hormonální regulací. Po vazbě na příslušné receptory jsou tak tyto látky schopné negativně ovlivňovat všechny orgánové...
|
|
|
Analysis of inflammatory biomarkers in the transgenic minipig model of Huntington's disease
Valeková, Ivona ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Janda, Jozef (oponent) ; Ondráčková, Petra (oponent)
Huntingtonova choroba (HCH) predstavuje dedičné monogénne neuropsychiatrické degeneratívne ochorenie s progresívnym priebehom a fatálnym koncom. Nástup ochorenia je v strednom veku života pacienta. Medzi najvýraznejšie klinické príznaky patria pohybové symptómy, progredujúci pokles kognitívnych funkcií a rôzne psychické zmeny. Progresiu HCH žiaľ nie je možné ovplyvniť liečbou a symptómy môžeme len prechodne farmakologicky utlmiť. Prvotná patológia HCH vyplýva z poškodenia bazálnych ganglií, avšak expresia mutovaného huntingtínu bola detegovaná vo všetkých tkanivách. A teda mutácia v bunkách mozgu ne-neuronálneho pôvodu a periférnych oblastí prispieva k patológii HCH. Zápal v centrálnej nervovej sústave (CNS), predovšetkým aktivácia mikroglie, sa podieľa na patogenéze HCH. Vzhľadom na to, že proteín huntingtín i jeho mutovaná forma sú exprimované aj v periférnych imunitných bunkách, sme predpokladali, že zápalové zmeny detegované v periférnych tkanivách budú odzrkadľovať zápalový proces v CNS. Niekoľko nedávnych štúdií naznačilo, že imunitný systém by mohol pôsobiť ako modifikátor neuropatológie HCH. Za účelom sledovania úspechu akéhokoľvek terapeutického prístupu v pre-manifestačnom štádiu HCH, je dôležité identifikovať robustné biomarkery nástupu a progresie ochorenia. Mozgovomiechový mok a...
|
host ::
RSS.