|
|
Porcine models for Huntington disease
Růna Vochozková, Petra ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Bohačiaková, Dáša (oponent) ; Fulková, Helena (oponent)
Kauzální gen huntingtin (HTT) Huntingtonovy choroby byl identifikován před více než 25 lety. Prodloužení CAG opakovaného úseku na více než 39 opakování v exonu 1 jedné HTT alely je dostatečné pro úplnou penetraci této neurodegenerativní choroby. I když identifikace ňkauzální mutace vytvořila naději, že vývoj terapeutických léčiv bude snadno dosažitelný, pacienti a jejich rodiny dosud čekají na léčbu. Hlavním důvodem může být komplexní funkce proteinu HTT v buňce, která stěžuje stanovení konkrétního patologického mechanismu, což se odráží na vývoji léčiv. Přestože bylo dosud vytvořeno mnoho různých zvířecích modelů, žádný z nich plně nekopíruje onemocnění u pacientů. Miniprase se díky své anatomii, fyziologii a genetice zdá být vhodným kandidátem na modely neurodegenerativních nemocí. Ačkoliv transgenní (Tg) miniprasečí Liběchovský model projevuje některé příznaky typické pro HD u pacientů, jako poruchy mužského reprodukčního systému a zvýšené markery neurodegenerace, jsou také pozorovány zjevné nesrovnalosti.Důvodem může být skutečnost, že genetická modifikace je založena na aditivním transgenu kódujícím mutovaný a zkrácený konstrukt cDNA a tudíž neodrážíi četné regulační procesy, od iniciace transkripce až po post- translační modifikace kódovaného proteinu. Lepším odrazem lidské situace jsou...
|
|
|
Porcine models for Huntington disease
Růna Vochozková, Petra ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Bohačiaková, Dáša (oponent) ; Fulková, Helena (oponent)
Kauzální gen huntingtin (HTT) Huntingtonovy choroby byl identifikován před více než 25 lety. Prodloužení CAG opakovaného úseku na více než 39 opakování v exonu 1 jedné HTT alely je dostatečné pro úplnou penetraci této neurodegenerativní choroby. I když identifikace ňkauzální mutace vytvořila naději, že vývoj terapeutických léčiv bude snadno dosažitelný, pacienti a jejich rodiny dosud čekají na léčbu. Hlavním důvodem může být komplexní funkce proteinu HTT v buňce, která stěžuje stanovení konkrétního patologického mechanismu, což se odráží na vývoji léčiv. Přestože bylo dosud vytvořeno mnoho různých zvířecích modelů, žádný z nich plně nekopíruje onemocnění u pacientů. Miniprase se díky své anatomii, fyziologii a genetice zdá být vhodným kandidátem na modely neurodegenerativních nemocí. Ačkoliv transgenní (Tg) miniprasečí Liběchovský model projevuje některé příznaky typické pro HD u pacientů, jako poruchy mužského reprodukčního systému a zvýšené markery neurodegenerace, jsou také pozorovány zjevné nesrovnalosti.Důvodem může být skutečnost, že genetická modifikace je založena na aditivním transgenu kódujícím mutovaný a zkrácený konstrukt cDNA a tudíž neodrážíi četné regulační procesy, od iniciace transkripce až po post- translační modifikace kódovaného proteinu. Lepším odrazem lidské situace jsou...
|
|
|
Following the phenotype development of TgHD minipigs by invasive and noninvasive approach
Ellederová, Zdeňka ; Baxa, Monika ; Vidinská, Daniela ; Bohuslavová, Božena ; Vochozková, Petra ; Šmatlíková, Petra ; Klíma, Jiří ; Valeková, Ivona ; Ardan, Taras ; Juhás, Štefan ; Juhásová, Jana ; Konvalinková, R. ; Klempíř, J. ; Pokorný, M. ; Krupička, R. ; Kauler, J. ; Hansíková, H. ; Motlík, Jan
Recent promising treatments for Huntington’s disease (HD) may require pre-clinical testing in large animals. In 2009, we generated HD transgenic (TgHD) minipigs with one copy encoding the N-terminal part (548 aa) of human huntingtin (HTT) with 124 CAG/CAA repeats integrated into chromosome 1 q24-q25. The successful germ line transmission occurred through four successive generations.
|
|
| |
|
|
Charakterizace imunitní odpovědi proti lidskému polyomaviru MCPyV.
Vochozková, Petra ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
Charakterizace imunitní odpovědi proti lidskému polyomaviru MCPyV Počet lidských polyomavirů se v posledních letech značně rozrostl, nyní jich známe 12. Je pravděpodobné, že většina lidských polyomavirů navozuje celoživotní persistentní infekci. Primární infekce je obvykle bezpříznaková a vyvolá tvorbu protilátek proti virové kapsidě. Komplikace způsobené polyomaviry se objevují u lidí s oslabeným imunitním systémem. Polyomavirus karcinomu Merkelových buně (MCPyV) je spojován se vznikem kožního nádoru - karcinomu z Merkelových buněk (MCC). I když je tento kožní nádor poměrně vzácný, infekce MCPyV je velmi běžná. Většina lidské populace má vytvořeny MCPyV specifické protilátky. Ty jsou přítomné i u pacientů s MCC a na mnohem vyšší hladině než u zdravých jedinců. MCC se vyskytuje častěji u lidí s oslabeným imunitním systémem. Zdá se, že ochrana protilátkami před vznikem nádoru není dostatečná a vývoj nádoru by mohl být spíše pod dohledem buněčné imunity. V rámci této práce byly připraveny plasmidy pro produkci hlavního kapsidového proteinu VP1 MCPyV a studium protilátkové odpovědi proti tomuto polyomaviru. Myši imunizované DNA vakcínou produkující protein VP1 vytvořili protilátky proti tomuto proteinu. Z hmyzích buněk infikovaných rekombinantním bakulovirem kódujícím protein VP1 byly získány složené prázdné...
|
|
|
Lidský polyomavirus izolovaný z karcinomu Merkelových buněk
Vochozková, Petra ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Španielová, Hana (oponent)
Lidské polyomaviry patří do rodiny Polyomaviridae. Do dnešní doby bylo objeveno pět lidských polyomavirů (BK, JC, KI, WU a MCV). První část práce se zabývá průběhem infekce polyomaviry. Tyto malé neobalené viry vnikají do hostitelské buňky receptorem zprostředkovanou endocytózou. Cestou přes ER se dostávají do jádra, kde se virus množí a exprimuje proteiny. Infekce se objevuje už v raném dětství a u zdravých jedinců zůstává virus skryt bez příznaků. Ovšem při oslabení imunitního systému je virus schopen reaktivace a u některých polyomavirů může být příčinou některých onemocnění. Druhá část práce je zaměřena přímo na MCV. Genom MCV byl před dvěma lety nalezen v karcinomu Merkelových buněk (MCC). MCV infikuje Merkelovy buňky a jeho DNA se integruje do genomu hostitelské buňky. MCV lze v části nádorů detekuje použitím metody PCR. Stejnou metodou se také v MCC našly virové sekvence kódující část velkého a malého T antigenu, ze kterých se v buňkách nádoru exprimuje významné množství onkoproteinů. V souvislosti s výskytem BK či JC virů v nádorech tyto faktory naznačují významnou roli MCV při vzniku nádoru. Studium může pomoci k objevení nových přístupů pro léčbu MCC a jiných biologicky podobných nádorů.
|
host ::
RSS.