|
|
Recepce antiky v básnickém díle Jiřího Karáska ze Lvovic (ve srovnání se Stanislavem Kostkou Neumannem)
Sirovátka, Štěpán ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Konec devatenáctého století je v evropském umění charakterizován poměrně výrazným návratem k antice. Tato práce zkoumá recepci a aktualizaci antické tradice na básnickém materiálu Jiřího Karáska ze Lvovic a Stanislava Kostky Neumanna. Raná, dekadentní fáze Karáskovy tvorby je charakterizována jako model daidalsko-dionýský, dekadentní poezie Neumannova jako model dionýsko-daidalský a druhé stadium Karáskova básnického díla, poznamenané klasicizujícími tendencemi, jako model apolinský. Tyto modely recepce jsou chápány jako komplementární. Jako interpretační klíč ke všem třem modelům jsou zvoleny Hockeho a Curtiova teorie velkého manýrismu, tedy střídání manýristických a klasických epoch v evropských kulturních dějinách, a Nietzscheho dichotomie klasické antiky coby kombinace prvku dionýského a prvku apolinského. Neomanýristická interpretace Karáskova díla je pak podpořena interpretací dekadentní poetiky jako nové gnóze, byť svérázně recipované. Recepci antiky tu tak můžeme chápat velmi široce jako hledání společného kořene, kulturní či antropologické konstanty vedoucí napříč dějinami, nikoli striktně jako pouhé přejímání antických motivů.
|
|
|
Antonín Sova - pozdní lyrika (1918-1928)
Raš, Jakub ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá interpretací pozdního lyrického díla Antonína Sovy z let 1918-1928, které reprezentují sbírky Zpěvy domova (1918), Krvácející bratrství - Rozjímání ranní i navečerní (1920), Básníkovo jaro (1921), Básně nesobeckého srdce (1922), Jasná vidění (1922), Naděje i bolesti (1924) a Drsná láska (1927), dále posmrtně vydané soubory Sovových veršů z let 1922-1928 Hovory věcí (1929) a Za člověkem (1930), básnické texty vymezeného období, jež jsou obsaženy v souboru Píseň o Rovnosti (1951), a básně, jež Sova uveřejnil v letech 1918-1919 v humoristicko-satirickém časopise Šibeničky. Sovova lyrika je dělena dle námětového hlediska na lyriku 1) přírodní, 2) intimní, 3) společenskou a 4) sebereflexivní. Při rozboru básnických textů jednotlivých skupin se zaměřujeme zejména na podobu lyrického subjektu - tedy na to, o čem (se) mluví ve smyslu obsahového zaměření díla (tematika a motivika), ale také jak (se) o tom mluví ve smyslu epistemologickém (poznání a jeho artikulace) a axiologickém (hodnoty a hodnotové postoje), což často v souhrnu ústí v jakési více či méně komplexní myšlenkové modely ústředních skutečností, jako je člověk, život a smrt, práce, příroda a venkov, čas, umění apod. Pozornost je také věnována těm formálně tvárným prostředkům (rytmus, obrazná pojmenování, kompozice apod.),...
|
|
|
První a poslední slovo. Geneze stylu Jakuba Demla v počátečních kritických, básnických a editorských pracích z let 1896 až 1907
Iwashita, Daniela ; Binar, Vladimír (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Zorientovat se v díle Jakuba Demla (1878-1961), které zahrnuje asi sto třicet původních knih a tisků, překlady, časopisecké publikace a obrovskou, z velké části nezpracovanou a rozptýlenou rukopisnou pozůstalost, není snadné. Od 20. let 20. století dodnes vzniklo několik studií či "orientačních popisů" tohoto díla, které ho otevřely a umožnily vidět jako celek vnitřně sjednocený, vrostlý do kulturní tradice a zároveň korespondující s poezií a myšlením současníků i následovníků. Po Vítězslavu Nezvalovi, Bedřichu Fučíkovi a Miloši Dvořákovi to byly zejména studie Vladimíra Binara, později Josefa Normona Rostinského. V době, kdy dokončuji tuto práci, se připravuje do tisku rozsáhlá monografie od německého slavisty Alexandra Wolla. Bezprostřední neodborný i odborný ohlas, který vyjadřují recenze či posudky, však dokládá, že orientaci často postrádali i čtenáři jednotlivých Demlových knih. Obtíže, které při četbě zakoušeli, se stávaly příčinou dlouhodobého odsudku, marginalizace a nepřijetí. Tyto obtíže však mohou posloužit také jako ukazatel Demlova specifického způsobu budování jednoty vlastní výpovědi. Zkoumání překážek i pozitivních ukazatelů významového sjednocení Demlova díla (a tím základních vodítek k četbě) je vlastním úkolem této práce. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Pozdější a zahraniční tvorba Josefa Macha
Havlátová, Bára ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Diplomová práce monografické povahy se v prvé řadě zabývá poetickým a prozaickým dílem Josefa Macha, českého spisovatele, novináře a úředníka. Sleduje literární vývoj jeho poetiky na pozadí dobového kontextu, vlivy míst, historických a společenských událostí a inspirace jiných umělců, jež ho obklopovali. Texty a verše zkoumá diachronně i synchronně. Na oddíl o původní literatuře navazuje kapitola o překladech několika románů, neboť i na tomto literárním poli Mach působil. Následuje všeobecný přehled recepce Machovy osobnosti a díla od doby jeho života až po dnešek. Celá práce je uvedena Machovým životopisem, ke kterému se v mnoha tématech vrací, jelikož jeho tvorba má empirický charakter a je s životem úzce spjata. Cílem diplomové práce je ucelit informace o všech těchto tématech a předat je jako základ pro další odborná zkoumání.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.