|
|
Karel Horký a jeho týdeník Fronta (Vzestupy a pády českého publicisty a spisovatele)
Žáčková, Zdena ; Gebhart, Jan (vedoucí práce) ; Harna, Josef (oponent) ; Kvaček, Robert (oponent)
Publicista a spisovatel Karel Horký patřil po desetiletí k neprávem opomíjeným osobnostem české politické a kulturní scény první poloviny 20. století. Přitom ve své době byl vnímán jako nepřehlédnutelný a velmi zdatný fejetonista, který se dokázal bystře, obratně a mnohdy bez ohledu na následky vyjadřovat k různým společenským jevům. Byl autorem jak laskavých vzpomínkových fejetonů, tak i vášnivých výpadů a politických pamfletů. Nikdy nezůstal lhostejný, pokud zpozoroval, že se někomu děje křivda. Pro svůj cit pro spravedlnost byl mnohými obdivován a nazýván "rytířem fejetonu", "rytířem ulice" či "tribunem spravedlnosti". Jinými byl zatracován za nepochopitelný přechod od levice k pravici, a zvláště za nesmiřitelný boj proti dvěma hlavním představitelům a symbolům zahraničního protirakouského odboje a první republiky, Tomáši Garriguovi Masarykovi a Edvardu Benešovi. Tento Horkého boj, jenž začal již v době jeho účasti na zahraničním odboji, byl náplní téměř dvou desetiletí jeho života. Do povědomí svých současníků se K. Horký zapsal také jako zakladatel a vydavatel několika časopisů. Největší politický dopad z nich měl týdeník Fronta, vydávaný ve 30. letech 20. století. Stal se jednou z Horkého zbraní ve zmíněném politickém boji. Dějiny žurnalistiky se Frontou doposud soustavně nezabývaly a vystačily s...
|
|
|
Agrární strana v letech 1920-1921
Čapek, Jan ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent)
Tato rigorózní práce se zabývá dějinami agrární strany v pro ní přelomovém období let 1920 - 1921. K výběru daného tématu mě motivoval zájem o československé dějiny meziválečného období a to především o dobu první poloviny dvacátých let, v níž po do značné míry zlomovém roku 1920 docházelo ke konsolidaci nového státu a dobudovávání charakteru a tvářnosti jeho vnitropolitického života, na jehož scéně se nezřídka zračí motivy ne nepodobné některým aspektům našeho současného dění. A právě v tomto období patří k nejzajímavějším stránkám tehdejší historie problematika agrárního politického hnutí. To totiž představuje zdánlivý paradox a jakousi anomálii meziválečné periody československých dějin, totiž v tom, že v průmyslově vyspělém a sociální aspekty života společnosti dosti silně akcentujícím Československu, hrála roli hegemona vnitřní politiky státu typicky stavovská a na zemědělské výrobce orientovaná agrární strana. K lákavosti tohoto tématu přispěl i zájem o osobnost Antonína Švehly, která je příkladem mimořádného vlivu jedince na formování nejen jedné politické strany, ale i celého vnitropolitického života státu. Práce se pokouší přispět k poznání uvedených dvou let v dějinách agrární strany a k postižení jejich přelomového charakteru. Byl to totiž právě rok 1920, respektive jeho první polovina, v níž...
|
|
|
Vznik, působení a rozpad Německého parlamentního svazu
Jakerlová, Martina ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Čechurová, Jana (oponent)
Ještě před koncem první světové války, v dubnu a květnu 1918, se Dohoda začínala odklánět od úsilí zachovat Rakousko-Uhersko a začala podporovat hnutí potlačených národů Rakouska-Uherska. Tato změna taktiky byla způsobená ztrátou naděje na uzavření separátního míru s Rakousko-Uherskem, které se dostalo do naprostého područí Německa. Dalším důvodem bylo, že se v Rakousku-Uhersku začal projevovat vliv ruské revoluce. Tato skutečnost snižovala význam habsburské monarchie, která měla podle představ Dohody zadržovat revoluční proudy z Ruska. Dohoda hledala nové opory k zadržení revoluční laviny a našla je v potlačených národech habsburské monarchie, neboť ty se nezaměřovaly na dosažení bolševické revoluce, ale na získání své samostatnosti. Značný význam měly pro Dohodu i československé legie v Rusku. Československé legie posilovaly politickou pozici Československé národní rady v Paříži a ta byla v červnu uznána Francií za prozatímní československou vládu. Postupně během léta a podzimu byla prozatímní československá vláda uznána i ostatními státy Dohody. V červenci došlo v Praze k vytvoření nového reprezentačního orgánu české politiky, Národního výboru, který připravoval vytvoření samostatného Československa. 14. října 1918 došlo v Paříži k oficiálnímu ustavení československé provizorní vlády, o čtyři dny později...
|
|
|
Československo-italské vztahy od pochodu na Řím do locarnské konference
Černá, Zuzana ; Čechurová, Jana (oponent) ; Kvaček, Robert (vedoucí práce)
Zahraniční politika fašistické Itálie patří k nejoblíbenějším tématům historiků italského fašismu. Mussoliniho zahraniční politika poutá pozornost pro svůj expanzivní rozměr, středem zájmu jsou hlavně vztahy související s Mussoliniho mocenskými ambicemi. Tuto podobu italská zahraniční politika ale plně získala až v druhé polovině dvacátých let a v letech třicátých. Oproti tomu zahraniční vztahy Itálie v Mussoliniho "učebním období", jak bývají také někdy označována první tři léta Mussoliniho vlády, zůstávají pro zatím mimo hlavní proud zájmu, obzvláště pokud se týká vztahů se státy pro Itálii menšího významu. Moje diplomová práce má proto přispět k poznání zahraniční politiky Itálie ve zmiňovaném období. Mým cílem bylo prozkoumat vazby, které poutaly Itálii a Československou republiku v prvních třech letech od nástupu Mussoliniho k moci, tj. od října 1922 do října 1925. Zvolila jsem si časové mezníky pochod na Řím a konferenci v Locarnu. Pochod na Řím je důležitým pře dělem v historii moderní Itálie, který otevřel zcela novou etapu italských dějin, období vlády fašismu. Locarno naopak symbolizuje počátek nového poválečného evropského řádu, politické zrovnoprávnění Německa, konec rozdělování států na vítěze a poražené. Pozornost jsem věnovala především vztahům politickým, a to takovým, které se týkají...
|
|
|
Proměny města Nejdku v letech 1945-1950
Andrš, Pavel ; Kvaček, Robert (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Události roku 1945 patří bezesporu ke klíčovým bodům našich i světových nejnovějších dějin. Byla ukončena nejstrašnější válka v dějinách lidstva, která poznamenala jeho další směřování. Po šesti letech zavládl toužebně očekávaný mír, jenž ale v sobě samém skýtal nepřeberné množství problémů v otázce politické, ekonomické, sociální a kulturní. Nacházení vhodného řešení a posléze uskutečnění záměrů se odehrávalo v různých formách v každé lokalitě, navíc v pohraničních oblastech Československa1 s minimem obyvatelstva české národnosti, se nové místní správní orgány musely vypořádat s počátečními těžkostmi míru. Nejinak tomu bylo i v Nejdku, městě, ležícím v Krušných horách. Předkládaná bakalářská práce se tedy týká problematiky vývoje města Nejdku po druhé světové válce. Cílem autora je postihnout základní jevy ve společnosti (hospodářství, správní instituce, školství a jiná odvětví života), od osvobození republiky v květnu 1945 až do poloviny roku 1950, kdy se zreorganizoval Místní národní výbor v Nejdku. Všechny kapitoly jsou členěny na menší úseky - podkapitoly, které jsou uspořádány buď chronologicky nebo tématicky. Nejvíce se v nich chci zaměřit na zásadní přeměny, jež nastaly v roce 1945, popřípadě 1946 (ustavení orgánů správy, politická orientace, bezpečnost obyvatel atd.). Rád bych se věnoval některým...
|
|
|
Stráž obrany státu
Palaczuk, Jaroslav ; Kvaček, Robert (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Československý stát zrozený z krveprolití první světové války dostal do vínku těžko řešitelnou otázku vlastní bezpečnosti. Tvar jeho území, délka hraniční čáry a složení o byvatelstva předznamenávaly budoucí problémy. Ne náhodou spoléhalo Československo spíš než na moc svých zbraní, na umění svých diplomatů. Pokud by zůstal v Evropě zachován územní status quo v té podobě, kterou dostal mírovými smlouvami po skončení První světové války, byla by bezpečnost Československa zajištěna. Fatálním problémem udržitelnosti versailleského uspořádání byla potřeba slabého Německa a všeobecná vůle tento systém bránit. Obojí se ve třicátých letech ukázalo jako iluze. Čechoslováci se museli obrátit od svých diplomatů zpět k vojákům. Pro celý svět začíná Druhá světová válka prvním zářím 1939, ne však pro Československo, které podlehlo v nerovném zápase ji o rok dřív. V souvislosti s mnichovskou zradou mnoho lidí opakuje nesmysl, že jsem se vzdali bez jediného výstřelu. Není to pravda, kulek proletělo přes hranice oběma směry více než dost. Nejedna z nich si také našla svůj cíl a mnoho našich spoluobčanů padlo v roce 1938 při obraně své vlasti. Platí však na tomto místě známé pořekadlo: Mnoho povolaných,l málo vyvolených. Tou malou skupinou vyvolených, kterým bylo dovoleno aspoň po určitou dobu vzdorovat vněj šímu i...
|
|
|
Josef Kalfus v procesu s takzvanou protektorátní vládou
Krčmář, Dalibor ; Kvaček, Robert (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
V letech 1945 - 1948 v Československu probíhaly politické procesy s Němci, zrádci a kolaboranty. Dekrety prezidenta republiky připravily právní podklad pro retribuční soudnictví a nařídily ustanovit zvláštní soudní instituce. Jedny; z nejsledovanějších bylý-~ soudní řízení před Národním soudem v Praze, jenž řešil případy vysoce postavených kolaborantů, tj. členů protektorátní reprezentace i několika neblaze proslulých organizací a institucí,217 aktivistických žurnalistů a vůbec osob, které byly "vedoucím postavením v životě politickém, vysokým úřadem, vysokou funkcí velitelskou nebo význačným místem v životě hospodářském vázány, být svým spoluobčanům vlasteneckým vzorem.,,218 Národní soud soudil 83 lidí a vynesl 18 rozsudků smrti.219 Od 29. dubna 1946 zasedal tribunál Národního soudu v Praze ve věci takzvané protektorátní vlády, respektive členů politického sboru předsedy Jaroslava Krejčího. Tento kabinet úřadoval od 19. ledna 1942 až do 5. května 1945 v podstatě ve stejném složení. Pouze v lednu 1945 došlo ke změně na předsednické pozici, když ministr spravedlnosti Krejčí postoupil, jak jinak než z vůle Němců, své čelní místo ve vládě ministru vnitra Richardu Bienertovi. Už před začátkem procesu se projevily komplikace. V souvislosti s posuzováním viny vyvstala otázka, zda již samo členství v protektorátní...
|
|
|
Karel Horký a jeho týdeník Fronta (Vzestupy a pády českého publicisty a spisovatele)
Žáčková, Zdena ; Gebhart, Jan (vedoucí práce) ; Harna, Josef (oponent) ; Kvaček, Robert (oponent)
Publicista a spisovatel Karel Horký patřil po desetiletí k neprávem opomíjeným osobnostem české politické a kulturní scény první poloviny 20. století. Přitom ve své době byl vnímán jako nepřehlédnutelný a velmi zdatný fejetonista, který se dokázal bystře, obratně a mnohdy bez ohledu na následky vyjadřovat k různým společenským jevům. Byl autorem jak laskavých vzpomínkových fejetonů, tak i vášnivých výpadů a politických pamfletů. Nikdy nezůstal lhostejný, pokud zpozoroval, že se někomu děje křivda. Pro svůj cit pro spravedlnost byl mnohými obdivován a nazýván "rytířem fejetonu", "rytířem ulice" či "tribunem spravedlnosti". Jinými byl zatracován za nepochopitelný přechod od levice k pravici, a zvláště za nesmiřitelný boj proti dvěma hlavním představitelům a symbolům zahraničního protirakouského odboje a první republiky, Tomáši Garriguovi Masarykovi a Edvardu Benešovi. Tento Horkého boj, jenž začal již v době jeho účasti na zahraničním odboji, byl náplní téměř dvou desetiletí jeho života. Do povědomí svých současníků se K. Horký zapsal také jako zakladatel a vydavatel několika časopisů. Největší politický dopad z nich měl týdeník Fronta, vydávaný ve 30. letech 20. století. Stal se jednou z Horkého zbraní ve zmíněném politickém boji. Dějiny žurnalistiky se Frontou doposud soustavně nezabývaly a vystačily s...
|
|
|
Kunín v letech 1918-1948. Národnostní proměny obyvatelstva v obci
Kojetinská, Zuzana ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent)
Pro připojení německé obce Kunín k Československu po skončení druhé světové války začala národnostní otázka v obci nabírat na důležitosti, ba co více, začala být pro ostatní události v obci podmiňující. Na jejím uspokojivém řešení závisel rozvoj obce i jejích občanů. Její umělé upozaďování mocenskými silami "konečným" řešením, ať z německé nebo z české strany, se v konečném důsledku ukázalo neprospěšné především pro obec samotnou, pro její vzhled, prosperitu a tím i kvalitu života jejích občanů. Období mezi koncem První světové války a "odsunem" Němců z Československa je tématicky velmi bohatým úsekem. Toto časové rozpětí j sem zvolila z toho důvodu, že jeho jednotlivé etapy se navzájem podmiňují: ačkoliv však jedna událost zapříčiňuje druhou, ona druhá již není plně vysvětlitelná jen událostí první. K úvaze nabízím tvrzení k nejvíce kontroverznímu tématu postavení sudetských Němců v Československu po roce 1945. Česká vlna nenávisti vůči Němcům byla zapříčiněna sudetoněmeckým úsilím o rozbití Československa i připisováním viny sudetským Němcům na válečných zvěrstvech nacismu. Dokáže tato výpověď plně vysvětlit poválečné všeobecně akceptované nehumánní revoluční právo? Domnívám se, že nikoliv. Příčiny dobových nálad, přesvědčení o tom, co je a co není v pořádku a lidské, j sou mnohem rozmanitější. Vedle...
|
|
|
Vývoj pravoslavné církve v českých zemích od počátku 20. století do vyhlášení protektorátu Čechy a Morava
Bráza, Oldřich ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent)
Předmětem mé diplomové práce je analýza zformování a vývoje pravoslavné církve na území Čech a Moravy od zahájení činnosti organizované skupiny pravoslavných věřících v Praze na počátku 20. století po zánik československé republiky vyhlášením protektorátu Čechy a Morava. Na rozdíl od východní části Československa, Podkarpatské Rusi, kde pravoslavná církev působila od christianizace území v 9. století kontinuálně a nepřerušeně a, byť ze strany vládních kruhů uherského království byla preferována církev katolická, později uniatská, většina rusínského i ukrajinského obyvatelstva zůstávala věrna pravoslaví, byla pravoslavná církev v českých zemích novým fenoménem sklonku 19. a počátku 20. století, neboť po pádu Velké Moravy ovládla pole církev latinská, když Metodějovi a Cyrilovi žáci odešli na Balkán a Kyjevskou Rus.
|
host ::
RSS.