|
|
L. Annaeus Seneca, Naturales quaestiones. Překlad I. knihy a komentář.
Ctibor, Jan ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Kalivoda, Jan (oponent)
Předkládaná bakalářská práce představuje jeden z prvních překladů alespoň části Senekova díla Naturales quaestiones do češtiny a vůbec jednu z prvních prací v češtině, které se tímto dílem zabývají. Spis Naturales quaestiones je jediné dochované přírodovědné dílo Senekovo a rovněž jediné dochované dílo věnované stoické fyzice. Nejedná se ovšem o dílo přírodovědné z dnešního úhlu pohledu: ve stoicismu je fyzika úzce provázána s etikou a zkoumání přírody slouží Senekovi jako východisko pro etické a filozofické závěry. V úvodních kapitolách práce jsou podány základní informace o autorovi a zasazení díla do kontextu stoické filozofie a starověké meteorologie. Rovněž je pojednáno o okolnostech vzniku díla i jeho pozdějších osudech, rukopisné tradici a problémech, které se studiem a interpretací tohoto díla souvisí. Hlavní částí bakalářské práce je komentovaný překlad první knihy Naturales quaestiones. Komentář se soustředí na dvě hlavní složky knihy: filozoficko-etická pojednání a jejich souvislost s přírodovědnými pasážemi díla, a dále na samotné přírodovědné problémy a fenomény, které jsou v knize probírány, jejich určení a výklad z dnešního, vědeckého pohledu. 1
|
|
| |
|
|
Náboženské aspekty Vergiliova kultu v pozdní antice
Koronthály, Pavel ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zabývá z hlediska literárněhistorického i religionistického tzv. "Vergiliovým kultem", který vzniká kolem básníkova díla, ale postupně přesahuje oblast literatury a kultury vůbec a v pozdní antice se stává fenoménem v první řadě náboženským. V první kapitole je rozebíráno Vergiliovo postavení v římském školství, které hrálo podstatnou roli při formování postavení Vergilia jakžto prvního mezi básníky. Druhá kapitola pojednává o Vergiliově kultu v tradiční "pohanské" literatuře, kde se Vergilius stává kulturní ikonou. Poslední část práce se zabývá snahou křesťanských autorů o "pokřesťanštění" Vergilia vytvořením christianizujících výkladů jeho díla.
|
|
|
'Pindarus Christianus?': the hymnic production of Prudentius
Pacherová, Laura ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
V tejto diplomovej práci sa zaoberám prirovnaním Prudentia k Pindarovi, ktoré sa objavuje v literatúre už od 16. storočia. Na základe viacerých prirovnaní som vystavala teóriu o 'pindarovskom hymne', tj. výrazných čŕt Pindarovho básnického jazyka, ktoré sa mi u Prudentia podarili nájsť. Ako možný sprostredkovateľ Pindarovho diela sa ukázal aj Horatius, u ktorého som tiež našla jednotlivé prvky 'pindarovského hymnu', ale aj konkrétne odkazy na Pindara a jeho básne, a na druhej strane som našla evidentné stopy Horatia u Prudentia. Došla som k záveru, že napriek všetkým podobnostiam, Prudentius Pindarove dielo priamo nepoznal.
|
|
|
Propemptikon a další tradiční formy v Horatiových Ódách a Epódách
Prokopcová, Lenka ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
€ecká archaická lyrika byla vždy svázána s nějakým specifickým náboženským či sociálním kontextem; pravidla dané literární formy (lex operis) byla pevně stanovena a plně respektována. V helénistickém období, kdy již lyrická tvorba tento kontext opustila, počaly být zákonitosti různých literárních forem, do té doby pevně dané, opou‰těny, rozdíly mezi jednotlivými subžánry se postupně rozmělňovaly a helénističtí básníci začali v hojněj‰í mífie využívat mí‰ení různých žánrů a subžánrů. Na tuto tradici pak navázali neóterikové a později i Horatius. Jednou z mnoha lyrických forem, jejichž počátky můžeme vysledovat již v fiecké archaické lyrice, je paraklausithyron a propemptikon. Zatímco prvně jmenovanému subžánru jsem se věnovala ve své ročníkové práci, pfiedmětem diplomové práce je propemptikon, báseň na rozloučenou. V úvodních kapitolách bude podán pfiehled motivů charakteristických pro tuto literární formu, vždy ve spojení s pfiíslu‰nými citáty z dochovaných skladeb fieckých lyriků a helénistických básníků. Vět‰í pozornost bude věnována fragmentům dvou propemptik, jež jsou prvními známými zástupci této formy v fiímské poezii - Partheniovu propemptiku a Cinnovu Propemptiku Pollionis. Jádrem diplomové práce je pak podrobný rozbor a interpretace Horatiových ód I 3 a III 27, které jsou nejvýrazněj‰ími zástupci...
|
|
|
Vliv antiky na nejstarší francouzskou poezii
Pometlo, Ondřej ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zaměřuje na srovnání středověkých děl představujících francouzským čtenářům činy Iulia Caesara, konkrétně na Li Fet des Romans, Roman de Jules César a Li Hystore de Iulius Caesar. Autor zvolil přístup analýzy dostupných textů a rekonstrukce překladatelského procesu na základě rozboru vstupního antického originálu a jeho středověké varianty ve francouzském jazyce, s přihlédnutím k prezentaci děl v rukopisech.
|
|
|
Saturnský verš
Vaníková, Martina ; Kuťáková, Eva (oponent) ; Pultrová, Lucie (vedoucí práce)
V první části práce jsou shrnuty výsledky dosavadního bádání o saturnském verši - jsou postiženy základní problémy a pokusy o jejich řešení. Je zmíněn problém interpretace dochovaných antických zpráv a dochovaného primárního materiálu, a také problém původu saturnského verše. Především se však práce zabývá otázkou metrické struktury saturnského verše - systematicky jsou shrnuty existující teorie (časoměrné, akcentové, isosylabické, synkretické atd.), včetně kritického zhodnocení jejich principů a nedostatků. Další část práce se věnuje českému verši, jeho základním principům a především problému překladu časoměrného hexametru do češtiny. Zabývá se přitom českým časoměrným, přízvučným i smíšeným, resp. sylabickým hexametrem. Klíčovou část práce pak tvoří rozbor schémat jednotlivých dochovaných literárních saturnských veršů, tj. veršů z eposů Odusia Livia Andronika a Bellum Poenicum Gnaea Naevia, "vzorového saturnského verše" Malum dabunt Metelli Naevio poetae a Naeviova epitafu. Pro každý verš je stanoveno časoměrné a akcentové schéma, a samozřejmě také z nich vyplývající výsledné schéma metrické. Navrhované řešení přitom vychází z předpokladu, že se Livius Andronicus při překládání Odysseie do latiny pokusil ctít rytmické schéma předlohy (tj. řeckého hexametru), a z faktu, že pro latinu, jazyk s dynamickým...
|
|
|
Narativní postupy v Jeronýmově Vita Pauli
Šubrt, Jiří ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Putna, Martin C. (oponent) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Předkládaná disertační práce se zaměřuje na analýzu narativních postupů v Jeronýmově legendě Vita Pauli primi eremitae (Život Pavla, prvního poustevníka). Jde o první a rozhodně nejpodivnější z Jeronýmových hagiografických textů, k nimž patří ještě Vita Malchi monachi captivi (Život mnicha Malcha, jenž upadl do zajetí) a Vita Hilarionis (Život Hilariona). Tyto tři legendy, jejichž hrdiny jsou fiktivní nebo skuteční zakladatelé poustevnického hnutí, představují texty velice zvláštního charakteru. Mísí se v nich fantaskní pohádkové motivy s historickými odkazy, zázračné skutky s biografickými detaily, vystupují v nich autentické postavy i bytosti z antické mytologie, arabští loupežníci i divoká zvířata, která přispěchají s pomocí, ocitne-li se světec v nouzi. Tento rozporuplný dojem ještě posiluje zvláštní způsob vyprávění, v němž se snoubí zdánlivá prostota s rafinovanou literární stylizací, útržky z pohanských klasiků s citacemi ze Starého Tato kuriózní a modernímu čtenáři tak cai zNí odvíélhkoa ,z ájekžo nzaa. ujímají v korpusu Jeronýmových textů zcela marginální postavení, jsou přitom z literárně historického hlediska nesmírně cenná, neboť názorně dokládají nevyhraněnost tohoto literárního útvaru v jeho počátcích. Každá z legend sice nese biografické označení vita (život), jen jedna z nich, Vita...
|
|
|
Centones Christiani. Intertextual transformations of one form of the Latin Christian poetry of late antiquity
Bažil, Martin ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Škoviera, Daniel (oponent) ; Wolff, Etienne (oponent)
Úkolem této práce bylo analyzovat, popsat a interpretovat cento, pozdněantickou formu "citátové poezie", pomocí takové metody, která by byla schopna vzít v potaz jeho zvláštní charakter. K tomuto účelu jsme se inspirovali analytickými přístupy k textu, které byly navrženy na sklonku 20. století s cílem uchopit různé fenomény závislosti a sekundarity v literatuře, a které vycházejí z teorie intertextuality. Úvodní Teoretická část, nazvaná "Hledání metody popisu", ve své první kapitole shrnuje vývoj proměnlivých názorú na centony a dělí je do tří období. První z nich, od pozdní antiky po baroko, se vymezuje tím, že cento patřilo k produktivním formám v dobové literární tvorbě, byť někdy na jejím okraji. Hodnocení centonu se je v souladu s tím převážně kladné (Ausonius, Isidor ze Sevilly, humanistické příručky, Caramuel z Lobkovic), zdůrazňuje se zejména jejich hravá a reinterpretační, případně parodická stránka. Nečetné kritiky (Tertullianus, Hieronymus, Decretum Gelasianum) vycházejí z ortodoxních křesťanských pozic a kritizují spíše nevhodnost spojení biblického obsahu s "pohanskou'' slovní formou než princip centonu jako takový. V dalším období, které začíná v druhé polovině 18. století, vychází převažující záporné hodnocení centonové poezie ze změny v pojetí umělecké tvorby, pro niž podle dobových...
|
|
|
Výklad pojmů ira a furor v Senekově tragédii Hercules furens založený na stoické afektologii
Dvořáková, Jaroslava ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Mým hlavním úkolem bylo nalézt podíl afektů zra a furor na výstavbě dramatu HERCULES FURENS A THYESTES. Abych však mohla takovou otázku zodpovědět a dostát požadavku, vyjít ze stoické afektologie, nemohla jsem opomenout ani seznámení se základními tématy stoické filozofie (ačkoli jsem je již příliš neproblematizovala, neboť to by vydalo na mnohem rozsáhlejší práci), která se nějakým způsobem vztahují k pojetí afektů u stoiků vůbec a současně ke zkoumané tragédii, ani nastínění Senekova teoretického konceptu hněvu ve spise DE IRA, což bylo v zadání také požadováno. Morální listy Luciliovi mi pak byly významnou oporou, ačkoli jsem je již nezpracovávala systematicky, ale spíš mi posloužily k hojným odkazům během textu. Ovšem básnické dílo nelze interpretovat ani bez seznámení s funkcí formálních a rétorických prostředků, ani bez poukazu na jeho účel, který je v Senekově případě pedagogický. Proto jsem považovala za příhodné, věnovat i těmto aspektům autorova díla náležitou pozornost a zabývat se krátce také historickými okolnostmi jeho života, které jsou beze sporu pro jeho dílo významné. To vše jsou podle mě nezbytné komponenty smyslu celé tragédie HERCULES FURENS. Jelikož jsem však po napsání části zabývající se již zmíněnými tématy a po sepsání průběžné analýzy dramatu zjistila, že zpracování tragédie...
|
host ::
RSS.