|
|
Centones Christiani. Intertextual transformations of one form of the Latin Christian poetry of late antiquity
Bažil, Martin ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Škoviera, Daniel (oponent) ; Wolff, Etienne (oponent)
Úkolem této práce bylo analyzovat, popsat a interpretovat cento, pozdněantickou formu "citátové poezie", pomocí takové metody, která by byla schopna vzít v potaz jeho zvláštní charakter. K tomuto účelu jsme se inspirovali analytickými přístupy k textu, které byly navrženy na sklonku 20. století s cílem uchopit různé fenomény závislosti a sekundarity v literatuře, a které vycházejí z teorie intertextuality. Úvodní Teoretická část, nazvaná "Hledání metody popisu", ve své první kapitole shrnuje vývoj proměnlivých názorú na centony a dělí je do tří období. První z nich, od pozdní antiky po baroko, se vymezuje tím, že cento patřilo k produktivním formám v dobové literární tvorbě, byť někdy na jejím okraji. Hodnocení centonu se je v souladu s tím převážně kladné (Ausonius, Isidor ze Sevilly, humanistické příručky, Caramuel z Lobkovic), zdůrazňuje se zejména jejich hravá a reinterpretační, případně parodická stránka. Nečetné kritiky (Tertullianus, Hieronymus, Decretum Gelasianum) vycházejí z ortodoxních křesťanských pozic a kritizují spíše nevhodnost spojení biblického obsahu s "pohanskou'' slovní formou než princip centonu jako takový. V dalším období, které začíná v druhé polovině 18. století, vychází převažující záporné hodnocení centonové poezie ze změny v pojetí umělecké tvorby, pro niž podle dobových...
|
|
|
Centones Christiani. Intertextual transformations of one form of the Latin Christian poetry of late antiquity
Bažil, Martin ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Škoviera, Daniel (oponent) ; Wolff, Etienne (oponent)
Úkolem této práce bylo analyzovat, popsat a interpretovat cento, pozdněantickou formu "citátové poezie", pomocí takové metody, která by byla schopna vzít v potaz jeho zvláštní charakter. K tomuto účelu jsme se inspirovali analytickými přístupy k textu, které byly navrženy na sklonku 20. století s cílem uchopit různé fenomény závislosti a sekundarity v literatuře, a které vycházejí z teorie intertextuality. Úvodní Teoretická část, nazvaná "Hledání metody popisu", ve své první kapitole shrnuje vývoj proměnlivých názorú na centony a dělí je do tří období. První z nich, od pozdní antiky po baroko, se vymezuje tím, že cento patřilo k produktivním formám v dobové literární tvorbě, byť někdy na jejím okraji. Hodnocení centonu se je v souladu s tím převážně kladné (Ausonius, Isidor ze Sevilly, humanistické příručky, Caramuel z Lobkovic), zdůrazňuje se zejména jejich hravá a reinterpretační, případně parodická stránka. Nečetné kritiky (Tertullianus, Hieronymus, Decretum Gelasianum) vycházejí z ortodoxních křesťanských pozic a kritizují spíše nevhodnost spojení biblického obsahu s "pohanskou'' slovní formou než princip centonu jako takový. V dalším období, které začíná v druhé polovině 18. století, vychází převažující záporné hodnocení centonové poezie ze změny v pojetí umělecké tvorby, pro niž podle dobových...
|
host ::
RSS.