|
|
Narativní postupy v Jeronýmově Vita Pauli
Šubrt, Jiří ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Putna, Martin C. (oponent) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Předkládaná disertační práce se zaměřuje na analýzu narativních postupů v Jeronýmově legendě Vita Pauli primi eremitae (Život Pavla, prvního poustevníka). Jde o první a rozhodně nejpodivnější z Jeronýmových hagiografických textů, k nimž patří ještě Vita Malchi monachi captivi (Život mnicha Malcha, jenž upadl do zajetí) a Vita Hilarionis (Život Hilariona). Tyto tři legendy, jejichž hrdiny jsou fiktivní nebo skuteční zakladatelé poustevnického hnutí, představují texty velice zvláštního charakteru. Mísí se v nich fantaskní pohádkové motivy s historickými odkazy, zázračné skutky s biografickými detaily, vystupují v nich autentické postavy i bytosti z antické mytologie, arabští loupežníci i divoká zvířata, která přispěchají s pomocí, ocitne-li se světec v nouzi. Tento rozporuplný dojem ještě posiluje zvláštní způsob vyprávění, v němž se snoubí zdánlivá prostota s rafinovanou literární stylizací, útržky z pohanských klasiků s citacemi ze Starého Tato kuriózní a modernímu čtenáři tak cai zNí odvíélhkoa ,z ájekžo nzaa. ujímají v korpusu Jeronýmových textů zcela marginální postavení, jsou přitom z literárně historického hlediska nesmírně cenná, neboť názorně dokládají nevyhraněnost tohoto literárního útvaru v jeho počátcích. Každá z legend sice nese biografické označení vita (život), jen jedna z nich, Vita...
|
|
|
Macrobius a jeho vliv na novoplatónskou interpretaci mýtů
Hlaváček, Jakub ; Putna, Martin C. (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Zdeněk (oponent) ; Pokorný, Martin (oponent)
V práci jsme sledovali základní témata Macrobiovy poetiky a filosofie, jež se stanou teoretickým východiskem literatury středověku a renesance. Především jsme zkoumali Macrobiovu práci s nápodobou (imitatio) poetických modelů a její vztah k širšímu filosofickému rámci, v němž poetické modely coby ontologické archetypy odpovídají světu idejí. Poukázali jsme na skutečnost, že v imitaci hraje důležitou úlohu imaginace, jíž se v pozdní antice začíná dostávat výrazně kladného zhodnocení. Viděli jsme, že tvůrčí zpracování textového modelu (archetypu) se opírá o stoickou analogii mezi tvorbou božskou a lidskou. Těžištěm práce bylo představení Macrobiova výkladu mýtů a jeho argumentace při ospravedlnění jejich použití ve filosofii, neboť se domnívám, že právě jeho formulace obhajoby "pravdy mýtu" (ačkoli zde, jak jsme ukázali, pravděpodobně navazoval na Prokla, jehož vliv v této oblasti ovšem zůstal minimální) je základem znovuoživení zájmu o mýty ve středověku a renesanci. Konečně jsme představili, jakou úlohu plní příklon k mýtům a další motivy pozdně antické novoplatónské a stoické filosofie v doposud málo prozkoumané středověké a renesanční literatuře alchymické.
|
host ::
RSS.