|
|
Dějiny českých překladů Terentia
Vojtíšková, Nicole ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá českými překlady komedií římského básníka Publia Terentia Afra. Poskytuje přehled inscenací jeho her na českém území a všech známých českých překladů, které mapuje nejen z hlediska kvantitativního, nýbrž i kvalitativního. První část podává informace o Terentiově životě a díle spolu s jazykovou charakteristikou jeho her. Druhá část pak představuje dobovou situaci českého překladatelství a jednotlivé autory překladů. Každý překlad je následně podroben lingvistické analýze, která nastíní jeho hlavní rysy a použitou překladatelskou metodu. U Eunucha, jenž byl do češtiny převeden dvakrát, jsou tyto dva překlady porovnány mezi sebou.
|
|
|
Postava Apollóna v Ovidiově díle
Málková, Kateřina ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Tato práce se zaměřuje na Ovidiovo pojetí Apollóna, jelikož v době psaní jeho děl došlo v koncepci tohoto boha k řadě změn. První část práce se zabývá historickým pojetím Apollóna v Římě a změnou jeho pojetí, ke které došlo z Augustova podnětu včetně jejích příčin a důsledků; poté se zaměřuje na projevy této změny v soudobé římské literatuře. Cílem práce je určit rozborem Ovidiových děl jakým způsobem Ovidius na tuto změnu reaguje v jednotlivých fázích své tvorby: v milostné, mytologické a exilové. Dále se práce snaží stanovit, zda toto zacházení s Apollónem odráží Ovidiovo vnímání císaře Augusta a mohlo přispět k důvodům, které vedly k jeho vyhnání.
|
|
|
Prvky ironie v bukolickém díle Calpurnia Sicula
Stříbrná, Adéla ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje latinskému bukolickému básníkovi Calpurniu Siculovi a jeho sbírce eklog. Nejprve je v ní shrnuta problematická a dosud hojně diskutovaná otázka časového zařazení autora a jeho díla. Je zde podán stručný přehled hlavních názorů a argumentů pro dvě převládající datace, tedy jednak pro Neronovu dobu (1. stol. n. l.) a jednak pro třetí století, pro období vlády císaře Severa Alexandra. Další kapitola je věnovaná vývoji a formování bukolického žánru a jeho dvěma hlavním antickým představitelům - Theokritovi a Vergiliovi, na které Calpurnius svým dílem navázal. V následující kapitole je teoreticky rozebrán pojem ironie a způsoby a prostředky jejího vyjádření v textu. Hlavní část práce tvoří interpretace vybraných pasáží z Calpurniova díla z hlediska ironie a jím užitých ironických postupů.
|
|
|
Podoby a funkce refrénu v římské lyrice do konce 1. stol. n. l.
Valenta, Petr ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Tato práce se zaměří na refrény v latinských básnických textech od počátku latinské literatury po konec 1. stol. n. l. Nejprve bude vymezen pojem "refrén" a jeho různé formy, na které lze v latinské lyrice narazit; následně budou uvedeny jednotlivé příklady refrénů a dány v kontrast svým řeckým předlohám, pokud tyto předlohy existují. Práce se pokusí určit funkci refrénů v konkrétním literárním žánru a diferenci mezi nimi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Dějiny českých překladů Martiala
Pavlíková, Anna ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zaměřuje na české překlady epigramů římského básníka Marca Valeria Martiala. V souvislosti s tímto epigramatikem mapuje v základních obrysech překladatelskou činnost českých autorů, a to zejména v období od konce 18. století do současnosti. Zároveň naznačuje, jakým způsobem byl v průběhu dějin Martialis představován českému čtenáři. První část podává chronologický sled překladů a současně charakterizuje povahu i kontext jejich publikování: představuje dobovou situaci českého překladatelství, jednotlivé autory překladů, množství přeložených epigramů, principy výběru předlohy k přebásnění a média, jejichž prostřednictvím byl Martialis do českého prostředí přiváděn. Následující část práce je věnována srovnání překladatelských řešení a postupů některých epigramů. Kromě toho je zde blíže popsán dosud nepříliš známý výbor Josefa Dietricha. Přínos práce spočívá mimo jiné také v přiloženém přehledu všech zjištěných českých verzí Martialových epigramů.
|
|
|
Podoby a funkce refrénu v římské lyrice do konce 1. stol. n. l.
Valenta, Petr ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Tato práce se zaměří na refrény v latinských básnických textech od počátku latinské literatury po konec 1. stol. n. l. Nejprve bude vymezen pojem "refrén" a jeho různé formy, na které lze v latinské lyrice narazit; následně budou uvedeny jednotlivé příklady refrénů a dány v kontrast svým řeckým předlohám, pokud tyto předlohy existují. Práce se pokusí určit funkci refrénů v konkrétním literárním žánru a diferenci mezi nimi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Erasmus Desiderius, Dialogus Ciceronianus - překlad a komentář
Morávek, Jan ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Svatoš, Martin (oponent)
Hlavním cílem této diplomové práce je přinést českému čtenáři adekvátní překlad vybraných pasáží díla Erasma Rotterdamského Dialogus Ciceronianus sive de optimo genere dicendi. Erasmův dialog významně zasáhl do historie sporů o podobu imitace M. Tullia Cicerona, které se mezi humanisty rozpoutaly na konci 15. století a s různou intensitou pokračovaly dalších sto let. Erasmus odmítl pedantskou nápodobu formálních rysů Ciceronova jazyka, v níž spatřoval nebezpečí pro křesťanskou víru a vzdělání. Práce má dvě části, teoretickou a překladovou. Teoretická část stručně popisuje vývoj názorů na imitaci Cicerona od antiky do 16. století a věnuje se rozboru obsahu celého dialogu s důrazem na uvedení nejdůležitějších Erasmových myšlenek. Druhá část obsahuje překlad tří vybraných pasáží, jehož důležitou součástí jsou poznámky věcného i translato- logického charakteru.
|
|
|
Valerius Maximus a exemplum
Černá, Julie ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent) ; Mouchová, Bohumila (oponent)
Sbírka exempel Valeria Maxima, nazvaná Facta et dicta memorabilia, stála po dosti dlouhou dobu stranou zájmu moderního literárněvědného bádání. Chápána jakožto praktická příručka pro řečníky vysloužila si kritiku pro údajně nízkou literární a jazykovou úroveň zejména v první polovině 20. století. Byť byl tento pohled později do jisté míry revidován a Valeriovi byly přiznány literární ambice až do té míry, že dílo bylo označeno za svébytný literární počin autora, jenž ve své sbírce předkládá přehled morálních hodnot a měřítek své doby, zůstává zájem o jeho práci dosti roztříštěn, když badatelé preferují rozbor specifických aspektů díla (etika, náboženství, historická reflexe apod.). Tato práce usiluje o komplexní pohled na celek Valeriovy sbírky na pozadí analýzy teoretického výkladu o exemplu, jak byl dochován v rámci římských teoretických rétorických spisů. Výklad je veden od rozboru celku, při němž je zkoumán způsob uspořádání celé sbírky, přes popis struktury jednotlivých kapitol a jejich členění až po úroveň základní stavební jednotky, exempla. Značný důraz je přitom kladen na informace týkající se zaměření díla či zařazení konkrétních témat, jež v rámci předmluv a dalších komentářů vkomponovaných v díle předkládá sám Valerius. Intertextuální optika, jež byla pro zkoumání Valeriova exempla zvolena,...
|
|
|
Statiova popisná lyrika a dobový umělecký styl
Kocurková, Magda ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Autorka práce na příkladu dvou vybraných básní ze sbírky Silvae P.Papinia Statia zkoumá styl jeho popisné lyriky. V úvodu práce uvádí základní data ze života a díla autora. Dále popisuje stavební aktivitu Flaviovců a římské elity v odrazu jiných než vybraných Statiových básní. Obě zkoumané básně Silvae 1.1 a 4.6 zasazuje autorka jednotlivě nejprve do dobových reálií výtvarného umění, poté shrnuje dosavadní recepci básní v odborné literatuře, poté definuje žánr, styl a literární zdroje jednotlivých básní a zkoumá jejich strukturu. Na závěr každé kapitoly uvádí text a překlad příslušné básně po částech definovaných strukturou a každou část podrobně komentuje a analyzuje charakteristické prvky Statiova básnického stylu. V závěru shrnuje získané poznatky o stylu Statiovy popisné lyriky ve vztahu k subjektům a objektům, které popisuje.
|
|
|
Výrazy vulgus, populus, turba v Senekových Epistulae morales
Dittrich, Šimon ; Mouchová, Bohumila (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Prostřednictvím Epistulae morales Seneka v roli filosofa-učitele vede svého žáka k mravnímu sebezdokonalení. V ponaučeních, která k tomuto cíli směřují, se ukazuje, že filosof musí během své cesty za ctností zaujímat postoj k ostatním lidem, jejichž životní hodnoty jsou zcela odlišné. Skupiny těchto lidí Seneka označuje slovy vulgus (v Epistulae použito 21krát), populus (použito 56krát) a turba (použito 44krát). Záporným rysem vyskytujícím se u všech tří skupin nejčastěji je podléhání omylu. Nejvyšší míra záporných konotací se vyskytuje u vulgus, zatímco populus a turba jsou hodnoceny o něco méně záporně. Procentuální zastoupení míry záporných konotací a její grafické znázornění ukazuje, že u turba je tato míra nejnižší.
|
host ::
RSS.