|
|
Identifikace nových regulátorů prozánětlivých signálních drah
Dráberová, Helena ; Štěpánek, Ondřej (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Funda, David (oponent)
Identifikace nových regulátorů prozánětlivých signálních drah Helena Dráberová V imunitním systému byla popsána funkce proteinu 4.1R, který reguluje migraci a adhezi buněk, ale také aktivaci T lymfocytů. Polymorfismus v genu pro ORMDL-3 představuje rizikový faktor pro vznik astmatu u dětí a souvisí se zvýšenou expresí ORMDL-3. Tato dizertační práce popisuje funkci proteinů 4.1R a ORMDL-3 v aktivaci žírných buněk po stimulaci FcεRI receptoru. IL-17 je prozánětlivý cytokin, který hraje roli v obraně organismu před kvasinkovými a houbovými infekcemi. IL-17 však přispívá k patologii autoimunitních chorob jako jsou revmatoidní artritida, psoriáza a roztroušená skleróza. IL-17 signalizace je velmi přísně regulovaná, ale přesný mechanismus regulace doposud nebyl popsán. Tato dizertační práce se soustředí na charakterizaci IL-17R komplexu pomocí hmotnostní spektrometrie a analýzu funkce jeho známých i nových komponent v buňkách deficientních v jednotlivých proteinech metodou CRISPR-Cas9. Poslední část se zabývá objevem zcela nové podjednotky IL-17RC proteinem CMTM4, jehož role v IL-17 signalizaci nebyla dosud prozkoumána. CMTM4 stabilizuje IL-17RC a je nezbytný pro IL-17RC povrchovou expresi. In vitro data jsou podpořeny daty z autoimunitního myšího modelu psoriázy. Výsledky naznačují nový potenciální terapeutický...
|
|
|
Význam mTOR komplexů pro imunofenotyp leukemických buněk
Kořánová, Tereza ; Kuželová, Kateřina (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Akutní myeloidní leukémie (AML) je nádorové onemocnění krvetvorby charakteristické akumulací nezralých buněk (blastů) myeloidní vývojové řady. AML blasty využívají k úniku před imunitním systémem celou řadu mechanismů, včetně změn v metabolismu či expresi inhibičních molekul. Aktivace těchto mechanismů ovšem není plně objasněna. Jednou z drah regulujících velkou řadu buněčných procesů je mammalian target of rapamycin (mTOR) dráha. mTOR kináza tvoří dva komplexy, mTORC1 a mTORC2, každý z nich reguluje odlišné substráty a buněčné funkce. Cílem této práce byla analýza vlivu inhibice jednotlivých mTOR komplexů na metabolismus (oxidativní fosforylaci a glykolýzu) a expresi znaků imunitního úniku (HLA-I, HLA-DR, CLIP, PD-L1, TIM-3). Inhibitor JR-AB2-011 (inhibitor mTORC2) u většiny linií snižoval rychlost oxidativní fosforylace, jeho účinek na imunofenotyp byl nevýrazný. Především však bylo zjištěno, že vliv této látky na buněčný metabolismus není způsoben inhibicí mTORC2. Rapamycin (inhibitor mTORC1) snižoval obě metabolické rychlosti a příjem glukózy, zároveň snižoval i expresi CLIP, PD-L1 a TIM-3 na všech testovaných buněčných liniích, pokud vybrané znaky byly přítomny. Naopak neovlivňoval expresi HLA molekul a autofágii. Možný praktický význam inhibice mTORC1 rapamycinem se však nepodařilo prokázat v...
|
|
|
Combined immunotherapy of tumors with different expression of MHC class I molecules
Piataková, Adrianna Julia ; Šmahel, Michal (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Imunoterapie zažila vzestupy i pády, než byla uznána za prvořadou metodu při léčbě rakoviny. Poznatky z nejnovějších studií ukázaly, že nádorové mikroprostředí (TME) hraje rozhodující roli ve výsledku imunoterapeutické léčby. Kromě toho, jedním z mechanismů používaných rakovinnými buňkami k tomu, aby se vyhnuly imunologickému dozoru, je snížení exprese hlavního histokompatibilního komplexu 1. třídy (MHC-I). Díky tomuto mechanismu se rakovinné buňky stávají neviditelnými pro cytotoxické T lymfocyty (CTL). Imunoterapie nádorových onemocnění by proto měla zahrnovat kombinované strategie zaměřené na nádorové buňky a TME a aktivovat další imunitní buňky doplňující CTL, jako jsou makrofágy asociované s nádorem (TAM). Cílem této doktorské práce bylo zkoumat kombinovanou imunoterapii složenou z DNA imunizace, imunostimulačních látek a inhibitoru kontrolního bodu imunitní reakce pro aktivaci adaptivní a vrozené imunity a potlačení imunosuprese. K tomuto účelu byly použity myší modely nádorů vyvolaných papilomavirem HPV-16, které měly reverzibilně (buněčná linie TC-1/A9) nebo ireverzibilně (TC-1/dB2m) sníženou expresi molekul MHC-I. Součástí tohoto projektu byl vývoj klonu TC-1/dB2m, který byl získán deaktivací genu B2m. Důležitým bodem výzkumu byla analýza TAM izolovaných z nádorů indukovaných klony TC-1/A9 a...
|
|
|
Genetic regulation of Leishmania infection
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Kolářová, Iva (oponent)
10 Abstrakt Leismanióza je opomíjené tropické onemocnění, které se řadí k nejzávážnějším zdravotnickým problémům. Je endemické v 98 zemích Asie, Afriky, Ameriky a Středomoří a postupně se šíří do nových oblastí včetně střední Evropy a USA. Klinické formy leishmaniózy zahrnují široké spektrum projevů od kožní leishmaniózy až po potenciálně smrtelnou viscerální leishmaniózu. V endemických oblastech je znám výskyt asymptomatických případů. Různé druhy leishmanií indukují různé symptomy, ale dokonce pacienti infikovaní stejným druhem parazita mohou projevovat různé symptomy onemocnění a různě reagovat na léčbu. Proto je jednou z velkých výzev vysvětlení pozorované variability, kterou nelze vysvětlit pomocí současně známých faktorů. Abychom našli nové faktory regulující leishmaniózu, testovali jsme úlohu molekul, o nichž je známo, že se účastní regulace jiných infekcí, a mapovali jsme lokusy kontrolující množství parazitů po infekci L. major. Také jsme determinovali kontrolu přežití po infekci virem klíšťové encefalitidy (TBEV) s cílem určit, zda existují společné prvky v odpovědi k L. major a TBEV. Interferonem indukované GTPázy (guanylate-binding proteins, GBPs) hrají významnou úlohu v aktivaci inflamazómu a zprostředkovávají vrozenou rezistenci proti mnoha vnitrobuněčným patogenům. O jejich roli v...
|
|
|
Detekce a charakterizace makrofágů v nádorech virové a nevirové etiologie
Dalewská, Natálie ; Tachezy, Ruth (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Nádory hlavy a krku jsou etiologicky spojené s kouřením a konzumací alkoholu. Část těchto nádorů je však iniciována HPV a jejich incidence v posledních letech významně roste. Pacienti s virově indukovanými nádory vykazují lepší prognózu, a to i přesto, že tyto nádory bývají diagnostikované v pokročilejším stádiu. Jedním z vysvětlení může být lepší stimulace imunitního systému virovými antigeny. Makrofágy jsou buňky vrozeného imunitního systému, které patří mezi profesionální fagocyty. Po infiltraci do nádoru jsou označovány jako TAM a představují heterogenní skupinu buněk, jejíž dva základní fenotypy jsou protinádorové M1 a pronádorové M2 makrofágy. U mnoha typů nádorů tvoří TAM hlavní složku nádorového mikroprostředí. Jedním z nich jsou i nádory hlavy a krku. Ve své práci jsem se zaměřila na imunohistochemickou detekci populací M1 a M2 makrofágů v nádorech hlavy a krku virové a nevirové etiologie a současně jsem metodou RT- qPCR analyzovala expresi makrofágových a/nebo imunosupresivních genů IDO1, ARG1, CD163, NOS2 a PTGS2. Ve studii jsem prokázala větší počet M2 makrofágů s typickými znaky CD163, ARG1 a PTGS2 u HPV negativních nádorů. Pacienti s těmito nádory mají horší prognózu onemocnění. Znaky pro odlišení jednotlivých populací TAM, které jsou charakteristické vysokou plasticitou, jsou stále...
|
|
|
Strong Epistasis in Genetics of Leishmaniasis - Identification of Genes and Mechanisms
Krayem, Imtissal ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Leishmanióza, onemocnění způsobené parazity rodu Leishmania, patří z hlediska nemocnosti a úmrtnosti k nejčastějším opomíjeným tropickým nemocem. Genotyp infikovaného organismu je důležitým faktorem, který ovlivňuje náchylnost k tomuto onemocnění a jeho projevům. Pro studium lidského onemocnění pomocí myších modelů je zapotřebí několik kmenů, které by mohly společně representovat různé lidské patofyziologie. V této práci jsme zkoumali genetický vliv na klidové hladiny imunitních buněk u myší, protože tyto klidové hladiny mohou ovlivňovat vnímavost k mnoha chorobám, včetně infekčních onemocnění; a provedli jsme systematický přehled úlohy genetiky hostitele a cytokinů při infekcích způsobených leishmaniemi. Dále jsme použili systémovou genetiku k mapování genů způsobujících náchylnost k leishmanióze a k identifikaci dalších mechanismů řídících reakci na parazity rodu Leishmania. Také jsme přesně zmapovali lokus Leishmania major response 15 (Lmr15) kontrolující odpověď k L. major, abychom funkčně charakterizovali jeho roli a identifikovali nové potenciální kandidátní geny regulující odpověď k tomuto patogenu. Nakonec jsme prokázali novou úlohu guanylátových vazebných proteinů 2b a 5 v rezistenci vůči L. major. Kmen B10.O20, nesoucí 3,6 % genů odvozených od O20 na genetickém pozadí C57BL/10, které se...
|
|
|
Vliv statinů na polarizaci makrofágů in vitro
Muffová, Barbora ; Kauerová, Soňa (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Statiny jsou pro svůj významný hypolipidemický efekt využívány jako léčiva aterosklerózy od 90. let 20. století a navzdory nově se vyvíjejícím možnostem léčby jsou stále první volbou při primární i sekundární prevenci v léčbě kardiovaskulárních chorob. Začátek 21. století přinesl také důkazy o antiinflamačním efektu těchto léčiv, který se zdá být nezávislý na jejich již zmíněném hypolipidemickém účinku. Tato diplomová práce se zabývá vlivem statinů na polarizaci makrofágů v in vitro prostředí. K analýzám byly využity makrofágy diferencované z monocytů periferní krve. Pomocí průtokové cytometrie byl stanoven efekt statinové terapie na expresi povrchových znaků (CD16, CD15, CD36, CD163, CD206, ABCA-1 a Trem-2), metodou qPCR byl stanoven efekt statinů na genovou expresi prozánětlivých genů (NFκB, IL-1β, IL-6, TNFα a iNOS), protizánětlivých genů (Arg-1, TGFβ) a genů typických pro proteiny zprostředkovávající adhezi a transmigraci monocytů a makrofágů do intimy cévy (VCAM-1 a MCP-1). Pomocí Griessovy metody byl kvantifikován efekt statinů na aktivitu iNOS a v neposlední řadě byl sledován jejich vliv na uvolňování prozánětlivých cytokinů (IL-1β, IL-6 a TNFα) a protizánětlivého cytokinu IL-10. Pomocí průtokové cytometrie bylo zjištěno, že statiny snižují expresi znaků CD15, CD36, ABCA-1, Trem-2 a CD163,...
|
|
|
Modulační působení kmenových buněk na buňky imunitního systému zprostředkované mitochondriálním transferem
Somova, Veronika ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Balounová, Jana (oponent)
Kmenové buňky využívají různých mechanismů mezibuněčné komunikace k modulaci imunitní odpovědi. Jedním z mechanismů je mitochondriální transfer, který indukuje metabolické změny, podporuje přežívání a mění fenotyp imunitních buněk, avšak málo je známo o mechanismech přenosu mitochondrií do různých buněčných populací a osudu mitochondrií v buňce-příjemci. Tato práce měla za cíl popsat mechanismus a modulační působení mitochondriálního transferu. Byly zkoumány faktory, které můžou přenos mitochondrií ovlivňovat: tvorba ROS, apoptóza, funkčnost mitochondrií. Dále byl popsán vliv mitochondriálního transferu na přežívání imunitních buněk a mitofagie. V neposlední řadě se tato práce soustředila na porovnání schopnosti mezenchymálních kmenových buněk a Sertoliho buněk přenášet mitochondrie. Mezenchymální kmenové buňky se ve většině případů ukázaly jako zdatnější v přenosu mitochondrií než Sertoliho buňky. Byly rovněž pozorovány velké rozdíly v přítomnosti mitochondrií z mezenchymálních kmenových buněk nebo Sertoliho buněk v námi zvolených populacích splenocytů. Proto byl podrobněji zkoumán vliv kyslíkových radikálů na přenos mitochondrií, který se jednoznačně nepotvrdil. Je ale potřeba vyzdvihnout roli mitofagie, která se, dle získaných výsledků, zdá být důležitá jak před, tak po přenosu mitochondrií do...
|
|
|
Význam glykolýzy a oxidativní fosforylace v metabolismu mezenchymálních kmenových buněk
Fráňová, Markéta ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Rohlenová, Kateřina (oponent)
Mezenchymální kmenové buňky (MSC) se řadí mezi multipotentní kmenové buňky. Mají schopnost diferencovat do mnoha buněčných typů, podporovat angiogenezi, zvyšovat přežití buněk v poškozené tkáni a modulovat imunitní odpověď. Těchto funkcí MSC se využívá při léčbě různých poranění a některých onemocnění. Tato práce charakterizuje MSC, zaměřuje se především na jejich energetický metabolismus, konkrétně na změny mezi glykolýzou a oxidativní fosforylací při různých stavech MSC, během kultivace a po transplantaci. Na závěr jsou uvedeny dvě modulace metabolismu MSC, modulace hypoxickým prostředím a převedení do klidového stavu deprivací séra, které zvyšují přežití buněk v ischemických podmínkách, do nichž se MSC po transplantaci dostávají. Klíčová slova: mezenchymální kmenové buňky, metabolismus, glykolýza, oxidativní fosforylace
|
|
|
Úloha interleukinu-17 v transplantaci ledvin
Menšíková, Markéta ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Úloha interleukinu-17 v transplantaci ledvin - abstrakt V p ítomnosti TGF- a IL-6 se naivní CD4+ T-lymfocyty (Thp) vyvinou v Th17 linii, která je charakterizována expresí Ror- t a produkcí interleukinu-17 (IL-17). Ten je sekretován jako glykoproteinový homodimer. Navázání IL-17 na receptor (IL-17R), který je p ítomen na v ech typech bun k, stimuluje produkci prozán tlivých cytokin a chemokin . Pom r Th17:Treg je ve t pu vykazujícím známky rejekce vy í ne u t pu bez rejekce. P ítomnost IL-17 v kultu e epiteliálních bun k proximálních tubul (PTEC) stimuluje jejich produkci IL-6, IL-8, MCP-1 a C3 komponenty komplementu. Sou asné p sobení IL-17 a CD40L synergicky zvy uje produkci IL-6, IL-8 a RANTES. Signalizace od navázání k receptoru na povrchu PTEC a ke zvý ení exprese se uskute uje p es src kinázu a MAP kinázu a nejspí e kon í u transkrip ního faktoru NF- B. V krysích transplanta ních modelech se IL-17 objevuje u allotransplantát druhý den po operaci, jeho mno ství vzr stá do pátého dne, pak klesá a p ed smrtí zví ete vymizí. Není v ak p ítomen v izotransplantátech ani v negativních kontrolách. Objevuje se d íve ne IFN- , který býval pova ován za spou t e rejekce. U pacient s transplantovanou ledvinou bylo rovn p i rejekci pozorováno zvý ené mno ství IL-17 v infiltrátu monocyt ve t pu i v mo ovém sedimentu....
|
host ::
RSS.