|
| |
|
|
Truth and Meaning: The Dialectics of Theory and Practice
Koreň, Ladislav ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Edwards, James (oponent)
Tarského sémantická koncepce pravdy je patrně nevlivnější - určitě nejdiskutovanější - moderní koncepce pravdy, která vzbudila nespočet různých interpretací a reakcí. Zatímco někteří filosofové ji oslavovali jako úspěšnou explikaci pojmu pravdy, jiní argumentovali, že nám neposkytuje adekvátní filosofický výklad tohoto pojmu. Cílem dizertace je podat systematické a kritické prozkoumání povahy a signifikance Tarského koncepce, založené na pečlivé expozici jejich konceptuálních, technických I historických předpokladů. Metodologická strategie aplikována v práci obráží autorovo přesvědčení, že nelze patřičně zhodnotit přínos Tarského koncepce bez pochopení jejich logických, matematických a filosofických aspektů, a toho jakou roli hraji v jeho širším projektu teoretické sémantiky, jak spolu souvisí (případně nesouvisí). Kapitola 2 je detailní expozicí konceptuálního i historického pozadí Tarského koncepce pravdy a metody definovaní pojmu pravdy pro formalizované jazyky, a v kapitole 3 se vysvětluje formální aparát pravdivostních definicí pro 3 typy jazyků různé komplexity. Kapitoly 4-7, které tvoří jádro celé práce, jsou věnovány ústřední otázce signifikance Tarského koncepce. V kapitole 4 se vysvětlují její logicko-matematické aspekty a přínos pro matematickou logiku, v souvislosti s výsledky Kurta...
|
|
| |
|
|
Dědictví filosofického behaviorismu: pojem mysli bez myslí
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Práce se v nuje epistemologickému problému jednoty na pozadí vývoje filosofie Bertranda Russella. Nejprve se zabývám naivním realismem, který Russell p ijal od G. E. Moora, kde krom argument proti idealismu p edstavuji p edevším doktrínu objektivní jednoty propozice. V druhé kapitole rozebírám d vody, které Russella dovedly k opušt ní naivn realistického východiska a vypracování mnohorela ní teorie soudu. Tuto teorii Wittgenstein ale ukázal jako neschopnou vy ešit problém syntetické jednoty soudu. Podle interpretace, kterou hájím, tato okolnost p im la Russella k radikálnímu odvratu od tradi ního epistemologického paradigmatu, podle kterého je esenciálním rysem mentálního fenoménu ítomnost v domí jako entity. Russellovým obratem k naturalismu se zabývám v poslední kapitole. Zvláštní pozornost v nuji regresivnímu argumentu, který p edložili v r zných verzích Moore, L. Wittgenstein a G. Ryle. Klí ová slova realismus, neutrální monismus, behaviorismus, jednota soudu, v domí
|
|
|
Vědecký realismus a přirozený svět
Joseph, Jacques ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Jacques Joseph Vědecký realismus a přirozený svět Diplomová práce Abstrakt Práce se zabývá vztahem přirozeného světa a světa přírodních věd a dále vztahem obou těchto světů k naší koncepci externí reality "tak, jak doopravdy je". Práce čerpá především ze současné anglosaské analytické filosofie vědy (konkrétně z debaty o vědeckém realismu), zvláštní oddíl je však věnován také Husserlově koncepci vztahu přírodních věd a přirozeného světa (jak ji popisuje v Krizi). Cílem práce je snaha poukázat na filosofickou neudržitelnost vědeckého realismu a následně formulovat přijatelnou alternativu. Neudržitelnost plyne především z implicitních předpokladů, z nichž do značné míry čerpají i odpůrci realismu, alternativní teorie tak bude muset být zcela odlišná. Měl by jí být "přirozený ontologický postoj" (NOA), předložený Arthurem Finem, jenž se pokouší zachovat intuice, z nichž realismus vycházel. V této práci je NOA v návaznosti na texty W. V. O. Quina a D. Davidsona rozpracovaná jako minimalistická metafyzika silně vázaná na jazyk, přesto však (nebo snad právě proto) zprostředkovávající vztah k realitě.
|
|
|
Tělo hudby
Galuška, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Práce Tělo hudby zkoumá, v jakém smyslu můžeme a musíme hudbě, která je tradičně považována za výsostně ideální či metafyzické umění, přiřknout také nějaké tělo, a pokouší se jednotlivé aspekty tělesnosti v hudbě analyzovat. Chce ukázat, že tělo hudby není redukovatelné jen na fyzikálně popsatelné vlnění (v případě zvuku) a že není pouze podmínkou sine qua non hudební zkušenosti (v případě těl účastníků hudby). Tělo vždy nějakým způsobem aktivně vstupuje do hudby, nějak ji spolutvoří, inspiruje, tvoří její významnost (signifiance). Zároveň se samo prostřednictvím hudby proměňuje, je ve hře. Tělo v prvé řadě vystupuje do popředí, díváme-li se na hudbu jako na činnost a proces, nikoli jako na dílo. Tělo hudebníka je neustále podrobeno procesu učení se, transformuje se, je nuceno samo začít myslet a v rámci "performování" hudbu udržovat při životě, neustále ji aktualizovat. Při konfrontaci s učením se a s hudebním nástrojem se za druhé ohlašuje tělo zvuku, jakási jeho materiální umíněnost, vzdorovitost, jež není redukovatelná na inteligibilní vrstvy hudebního zvuku. Zvuk je komplexním fenoménem, jehož materiální rovina sama je určitým způsobem významově produktivní. Za třetí je zde tělo posluchače, které ovšem hudbu musí jistým způsobem také "performovat", spolu-komponovat hudbu. Za čtvrté je zde tělo hudby...
|
|
|
The (in)depence of elementary propositions in early Wittgenstein
Fořtová, Zuzana ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Tématem mé diplomové práce je závislost a nezávislost elementárních vět v raném Wittgensteinově díle, především v Traktátu a v Some Remarks on Logical Form. Zatímco v Traktátu Wittgenstein zastává tezi, že elementární věty jsou vzájemně nezávislé, v SRFL tuto tezi opouští s poukazem na skutečnost, že alespoň některé elem. věty jsou vzájemně závislé, především pak na základě vzájemného vztahu exkluze. Otázkou, kterou se v práci pokouším zodpovědět, je, zda uznání závislosti (některých) elementárních vět narušuje nutně celou traktátovskou koncepci logické analýzy (jakožto postupu, který vede k elementárním větám). Má odpověď na danou otázku je nakonec záporná, přičemž se pokouším ukázat, že jakkoli Wittgenstein v Traktátu nezávislost elem. vět postuluje, není pro tuto nezávislost v rámci traktátovské koncepce logické analýzy žádný nutný důvod.
|
|
| |
|
|
Nemožnost soukromého jazyka
Hnyk, Tomáš ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Dostálová, Ludmila (oponent)
Tato práce podrobne rozebírá Wittgensteinovu argumentaci proti sou- kromému jazyku. Nachází tri argumenty, které k jeho zamítnutí Witt- genstein používá. Soukromý jazyk by byl nepredstavitelný, nemel by funkci a postrádal by kritéria správného nebo špatného použití. Dále jsou rozebrány nekteré reakce pozdejších filosofu, které pomá- hají lépe pochopit Wittgensteinovu argumentaci. Námitky Soamese a Ayera slouží k poukázání na to, že myšlenkové experimenty jsou prí- pustné pouze tehdy, pokud respektují naše formy života. Taktéž zdu- raznují, že Wittgenstein se zaobíral podmínkami toho, kdy lze neco tvrdit, a ne podmínkami pravdivosti. Nakonec je krátce zmíneno Krip- kovo pojetí Wittgensteina.
|
|
|
Impredikativita a paradox
Glivická, Jana ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Dostálová, Ludmila (oponent)
V předložené práci studujeme roli pojmu impredikativity v návrzích řešení episte- mologických a logických paradoxů. Věnujeme se vývoji tohoto pojmu tak, jak se na něm v první fázi podíleli Russell a Poincaré. Představujeme Russellovu teorii typů založenou na vyloučení impredikativních principů a definic a připomínáme s ní spjaté problémy. V návaznosti na to nabízíme Ramseyovu modifikaci této teorie, která měla dané problémy odstranit. Zkoumáme souvislost impredikativity s dia- gonální konstrukcí a zaměřujeme pozornost na vymezení podmínek, za nichž jsou diagonální konstrukce a impredikativní definice bludné - vedoucí ke sporu. K to- muto účelu nabízíme rozlišení vyčleňujících a potenciálně konstruujících principů. V závěru zmiňujeme také axiomatickou teorii množin, která na rozlišení predikativ- ních a impredikativních principů rezignuje a jejíž přijetí znamenalo pokles zájmu o impredikativitu.
|
host ::
RSS.