|
|
Terapeutické hrdinství: zjednávání posttraumatické stresové poruchy u válečných veteránů v Bosně a Hercegovině
Klepal, Jaroslav ; Abu Ghosh, Yasar (vedoucí práce) ; Muhič Dizdarevič, Selma (oponent) ; Hrešanová, Ema (oponent)
Na základě dlouhodobého etnografického výzkumu v Bosně a Hercegovině se v této disertační práci věnuji vícečetným ontologiím posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a jejich zjednávání mezi veterány bosenské války v letech 1992-1995. Cílem této práce je problematizace a znovupromýšlení sociálněkonstruktivistických přístupů v medicínské antropologii, které se vymezují vůči naturalistickým pojetím traumatu a PTSD a které poukazují na to, že se jedná o výtvory, které nejsou dány přirozeným řádem věcí. Tvrdím zde, že tato optika sociálněkonstruktivistických přístupů vede k problematickému vedlejšímu účinku, neboť umožňuje stanovit čistě sociální ontologii traumatu a PTSD: to, že pokládáme trauma a PTSD za reálně existující, má podle ní na svědomí psychiatrický diskurz, morální ekonomie moderních společností anebo nadvláda západních kategorií i mocenských praktik, které je stvořily. S ohledem na analytickou citlivost praxiografického přístupu k empirickému zkoumání ontologií, analyzuji zjednávání PTSD v několika dějištích: ve vlastním etnografickém výzkumu a psaní, organizaci válečných veteránů s PTSD v bosenském městě Tuzla, systému veteránského zabezpečení ve Federaci Bosny a Hercegoviny a v bosenském veřejném prostoru. Tvrdím, že PTSD je v těchto dějištích praktikováno jako nestejnorodá a vícečetná...
|
|
|
Nejsem toto tělo: tělo a posvátné já u členů hnutí Haré Krišna v České republice
Klepal, Jaroslav ; Vrhel, František (vedoucí práce) ; Skupnik, Jaroslav (oponent)
V této práci se zabývám způsoby, kterými se členové hnutí Haré Kršna v České republice vztahují ke svým tělům a tělesnosti a k tělům a tělesnosti druhých. Na základě etnografických dat získaných v průběhu let 2001 - 2004 se pokouším především ukázat, jak zkušenosti, jednání a vědění členů hnutí Haré Kršna týkající se těla a tělesnosti jsou konstitutivní pro jejich posvátné já. Posvátným já, které považuji za teoretický konstrukt spíše než za empirickou realitu, označuji procesy orientace lidského aktéra ve světě, které mu umožňují vztahovat se k sobě samému i ke svému okolí tím způsobem, že postuluje existenci radikálně Jiného. V 1. kapitole Od symbolů, sociálních struktur a osobností k tělům představuji čtenáři tři dominantní perspektivy, ze kterých je hnutí Haré Kršna nahlíženo v odborné literatuře. V této kapitole také ukazuji, jak se tyto tři dominantní perspektivy opírají o určité sociálně a humanitně vědní pojetí náboženství, které jim umožňují pokládat hnutí Haré Kršna za zřetelný a jasný projev náboženství obecně. Ve 2. kapitole Od antropologie náboženství k antropologii (náboženského) ztělesňování se pokouším rozpracovat konceptuální rámec vědomého těla, který mi má na jedné straně umožnit vyhnout se problematickému pojímání hnutí Haré Kršna jako konkrétního projevu náboženství obecně, a na straně...
|
|
|
Dětský spánek v zajetí normality
Medvecová Tinková, Lenka ; Klepal, Jaroslav (vedoucí práce) ; Wolfová, Alžběta (oponent)
Dětský spánek je předmětem zkoumání přírodních i sociálních věd. Snaha uzavřít ho do statistických tabulek a zobecnit jeho podobu na celou populaci dětí s nálepkou normální, je nejčastěji viditelná v medicínském diskurzu. Normální dětský spánek jako zdravý a správný se značně objevuje také v mém terénním výzkumu. Co je tedy to "normální" v dětském spánku? Kde končí hranice normálnosti a začíná spánková porucha u dětí? Proč se v antropologii vůbec dětským spánkem zabývat? To jsou otázky, které si kladu už několik let v rámci svého terénního výzkumu. Můj výzkum začal ve Velké Británii a postupně se rozrostl na etnografický výzkum ve stovkách domácností po celé České republice. Pozorovala jsem, jak se tady spánek utváří v rodinách, v našich hodnotách, přístupu k dítěti, ale také v medicínském a společenském diskurzu a naopak jak spánek tyto diskurzy mění a jak sám utváří biologii (normální/ patologický spánek) a společnost (hodné/ zlobivé dítě, špatný/ dobrý rodič). V práci se snažím popisovat, jak se dětský spánek mění a konstruuje v kontextu lokální biologie. Poukazuji na to, že právě kvůli mnoha rozdílným vlivům napříč světem je důležité v medicínském i společenském diskurzu více otevírat diskusi o fluiditě hranic normálního dětského spánku. Veřejná a mezioborová diskuse o variabilitě dětského...
|
|
|
Terapeutické hrdinství: zjednávání posttraumatické stresové poruchy u válečných veteránů v Bosně a Hercegovině
Klepal, Jaroslav ; Abu Ghosh, Yasar (vedoucí práce) ; Muhič Dizdarevič, Selma (oponent) ; Hrešanová, Ema (oponent)
Na základě dlouhodobého etnografického výzkumu v Bosně a Hercegovině se v této disertační práci věnuji vícečetným ontologiím posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a jejich zjednávání mezi veterány bosenské války v letech 1992-1995. Cílem této práce je problematizace a znovupromýšlení sociálněkonstruktivistických přístupů v medicínské antropologii, které se vymezují vůči naturalistickým pojetím traumatu a PTSD a které poukazují na to, že se jedná o výtvory, které nejsou dány přirozeným řádem věcí. Tvrdím zde, že tato optika sociálněkonstruktivistických přístupů vede k problematickému vedlejšímu účinku, neboť umožňuje stanovit čistě sociální ontologii traumatu a PTSD: to, že pokládáme trauma a PTSD za reálně existující, má podle ní na svědomí psychiatrický diskurz, morální ekonomie moderních společností anebo nadvláda západních kategorií i mocenských praktik, které je stvořily. S ohledem na analytickou citlivost praxiografického přístupu k empirickému zkoumání ontologií, analyzuji zjednávání PTSD v několika dějištích: ve vlastním etnografickém výzkumu a psaní, organizaci válečných veteránů s PTSD v bosenském městě Tuzla, systému veteránského zabezpečení ve Federaci Bosny a Hercegoviny a v bosenském veřejném prostoru. Tvrdím, že PTSD je v těchto dějištích praktikováno jako nestejnorodá a vícečetná...
|
|
|
"We are in Korea, everybody is ready to change": Etnografie plastické chirurgie v Korejské republice
Mudruňková, Kateřina ; Stöckelová, Tereza (vedoucí práce) ; Klepal, Jaroslav (oponent)
Tato práce etnograficky zkoumá praktiky, které utvářejí plastickou chirurgii v současné Koreji s důrazem na sledování vztahů mezi zúčastněnými osobami, materiály a technologiemi. Zabývá se přitom praktikami probíhajícími na půdě kliniky plastické chirurgie i mimo ni. V návaznosti na koncept lokálních biologií M. Lock představuje korejskou plastickou chirurgii jako soubor praktik utvářených vzájemnou interakcí lokálních technologií a korejských těl. Dále se zaměřuje na diskurzivní strategie využívané pro legitimizaci plastické chirurgie, které jsou výsledkem vztahu korejských těl k tělesným praktikám v rámci korejské tradiční kultury a moderní medicíny. Ve zkoumání jednotlivých aspektů plastické chirurgie uplatňuje přístup teorie sítí aktérů (ANT) a etnograficky ukazuje, jak jsou utvářeny jevy a praktiky popsané v medicínské antropologii prostřednictvím konceptů medikalizace, medicínského turismu nebo lokální biologie. Klíčová slova plastická chirurgie; Korejská republika; teorie sítí-aktérů (ANT); tělesné praktiky; lokální biologie; ideál krásy; medikalizace.
|
|
| |
|
|
Totální domov: Péče a sociální život v psychiatrické instituci
Tichý, Mikuláš ; Abu Ghosh, Yasar (vedoucí práce) ; Klepal, Jaroslav (oponent)
Práce vychází z tříměsíčního zúčastněného pozorování uskutečněného v domově se zvláštním režimem v roce 2010 a interview sbíraných po další tři roky. Vychází z perspektivy medicíské antropologie a antropologie institucí. Zaměřuje se na etnografii instituce s cílovou skupinou lidí s chronickou duševní poruchou, demencí a závislostmi. Mapuje jednotlivé její složky a aktéry, jejich sociální život a vztahy v rámci instituce. Analýza je založena na konceptu totální instituce Ervinga Goffmana, dále s využitím myšlenek Josefa Piepera, Martina Bubera, Emanuela Lévinase, Ericha Fromma a Michela Foucaulta. Domov se zvláštním režimem je institucí, která s klasickými příklady totálních institucí sdílí některé problémy a klientelu, ale nedávné reformy směřovaly k maximálnímu omezení rysů totální instituce. Přesto se nezdá být institucí vitální a objevují se zde nové aspekty sociální situace obyvatel i zaměstnanců. Nové problémy zahrnují absenci terapie pro obyvatele, jejich marginalizaci danou špatnou finanční situací v instituci, kde je mnoho služeb placených a malou návaznost další péče komunitního a ambulantního typu. Klíčová slova: totální instituce, domov se zvláštním režimem, psychiatrická péče, medicínská antropologie, antropologie institucí, sociální péče, duševní nemoc Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Hybridní geografie domácností
Rousová, Zuzana ; Stöckelová, Tereza (vedoucí práce) ; Klepal, Jaroslav (oponent)
Tato práce je výsledkem kvalitativního výzkumu, který pomocí tří případových studií popisuje jednotlivé domácnosti alternativních staveb. Soustředím se na procesy, které tyto místa aktivně tvarují s ohledem na vzájemné interakce lidských i nelidských aktérů. Ke sledování těchto pohybů využívám zejména časové a prostorové trajektorie materiálních prvků domácností. Poukazuji tak na aktivní význam materiality, která byla dlouhou dobu sociálními vědami opomíjena. Touto prací se snažím ukázat, že je významným hybatelem nejen materiální reality domácností, ale i sociálních jednání s přesahem do celospolečenských fenoménů. Klíčová slova semi-strukturální interview; alternativní architektura; domácnost; materialita; kvazi- technologie; hybridizace; časové a prostorové trajektorie
|
|
|
Role tělesného postižení v partnerském vztahu (medicínská antropologie)
Kovářová, Eva ; Šimek, Jiří (vedoucí práce) ; Klepal, Jaroslav (oponent)
Partnerský vztah tce tlesn postieného lovka, vozíkáe a lovka zdravého, chodícího, pro mnoho lidí pedstavuje zvlátní a ojedinlý úkaz opedený mnoha mýty a pedsudky. Nerovnocennost partner a pedstava charakteru vztahu spíe jako oetovatel - oetovaný patí pravdpodobn mezi nejastjí. Cílem této práce bylo nahlédnout do svta takovéhoto partnersk ého páru, lovka zdravého, chodícího a lovka tlesn postieného, jeho postiení není vrozené, ale získané v prbhu ivota, a zjistit, do jaké míry skutenost tlesného postiení a rzná fyzická omezení z toho vyplývající, zasahuj í do partnerského souití obou lidí a jestli a jaký vliv má fyzické postiení na roli tlesn postieného lovka jakoto partnera, pípadn rodie. Získané tlesné postiení, ochrnutí, a» ji v dsledku nemoci anebo poranní pátee následkem úrazu pedstavuje pro lovka zásadní a náhlou zmnu ve vech tech oblastech lidského ivota - fyzické, duevní a sociální. U pár, kde se oba partnei poznali jet jako zdraví a v prbhu vztahu dolo k události, v jejím dsledku je jeden z nich nucen doivotn pouívat vozík, mne zajímalo, jaký vliv mla tato náhlá hluboká a nezvratitelná zmna dosavadních podmí- nek a dosavadního zpsobu ivota dotyného lovka i jeho partnera na jejich vzájemný partnerský vztah. Teoretickým rámcem této práce je fenomenologick á loso e pro svj zájem o jedinenou...
|
|
|
Nejsem toto tělo: tělo a posvátné já u členů hnutí Haré Krišna v České republice
Klepal, Jaroslav ; Vrhel, František (vedoucí práce) ; Skupnik, Jaroslav (oponent)
V této práci se zabývám způsoby, kterými se členové hnutí Haré Kršna v České republice vztahují ke svým tělům a tělesnosti a k tělům a tělesnosti druhých. Na základě etnografických dat získaných v průběhu let 2001 - 2004 se pokouším především ukázat, jak zkušenosti, jednání a vědění členů hnutí Haré Kršna týkající se těla a tělesnosti jsou konstitutivní pro jejich posvátné já. Posvátným já, které považuji za teoretický konstrukt spíše než za empirickou realitu, označuji procesy orientace lidského aktéra ve světě, které mu umožňují vztahovat se k sobě samému i ke svému okolí tím způsobem, že postuluje existenci radikálně Jiného. V 1. kapitole Od symbolů, sociálních struktur a osobností k tělům představuji čtenáři tři dominantní perspektivy, ze kterých je hnutí Haré Kršna nahlíženo v odborné literatuře. V této kapitole také ukazuji, jak se tyto tři dominantní perspektivy opírají o určité sociálně a humanitně vědní pojetí náboženství, které jim umožňují pokládat hnutí Haré Kršna za zřetelný a jasný projev náboženství obecně. Ve 2. kapitole Od antropologie náboženství k antropologii (náboženského) ztělesňování se pokouším rozpracovat konceptuální rámec vědomého těla, který mi má na jedné straně umožnit vyhnout se problematickému pojímání hnutí Haré Kršna jako konkrétního projevu náboženství obecně, a na straně...
|
host ::
RSS.