|
|
Problém vztahu části a celku u Christiana Ehrenfelse a Edmunda Husserla
Janoušek, Hynek ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Cílem této práce bylo předznačit prostor vyhrazený motivům, kvůli nimž se na konci 19. století zčistajasna vynořila řada koncepcí tvarových kvalit,figurálních momentů,fundovaných obsahů či jak jinak jejich autoři nazývali věc, o níž nám zde šlo. Filosofie, jejíž "střední proud" tenkrát často nevěděl, nemá-li být spíše pojmově uvědomělejší fyziologií a/nebo psychologií, pomáhala v těchto a podobných koncepcích nenápadně připravovat půdu explozi tvarových a strukturálních motivů v obecně humanitních směrech 20. století. Zkoumání této půdy by bylo jistě věcně zajímavé, provedeno bylo zatím jen v částech. 144 V úvahu by jistě přicházely i jiné dobové proudy - herbartovská psychologie, neokantovství, voluntarismus či ruský symbolismus, popř. marxismus nebo pomalu se regenerující zájem o Hegela. Všechny tyto směry přinesly množství implicitních úvah o "strukturách" a jejich vývoji.
|
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Přeshraniční spolupráce České republiky, Spolkové republiky Německo a Polské republiky v rámci Euroregionu Neisse - Nisa - Nysa
Janoušek, Hynek ; Jeřábek, Martin (vedoucí práce) ; Průdková, Karolína (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje problematice euroregionů s českou spoluúčastí. V teoretické části je rozebírán vznik euroregionů, jejich funkce, vnitřní mechanismy a fungování. Euroregiony jsou důležitými články přeshraniční spolupráce, kterou ovlivňují především prostřednictvím projektů, které jsou financovány z fondů Evropské unie. Tyto projekty mají za cíl zintenzivnit přeshraniční spolupráci mezi jednotlivými obcemi a městy, společně s dalšími subjekty. V práci je vysvětleno, jak dané projekty vypadají, jakým způsobem jsou financovány, a jakým způsobem jsou realizovány. Praktická část se věnuje aplikaci teoretických poznatků na jeden konkrétní euroregion, Euroregion Neisse-Nisa-Nysa. Na tomto euroregionu je prakticky objasněna funkce euroregionů a jsou na něj aplikované teoretické poznatky z teoretické části. Dále jsou v praktické části uvedeny konkrétní projekty, které byly dotovány skrze Euroregion Neisse-Nisa-Nysa, aby na nich bylo vysvětleno praktické fungování euroregionů a jejich členů.
|
|
| |
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Intuition and Meaning in Edmund Husserl
Pieterová, Lenka ; Janoušek, Hynek (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
(v slovenskom jazyku) Predklada á prá a sa zao erá vzťaho ázor osti a významu v ranom diele Edmuda Husserla. Štruktúra pojed a ia je da á Husserlovou trojitou štruktúrou episte i ký h aktov, ktorú tvorí o lasť su jektivity, ideality a predmetnosti. V tomto rámci pojednávame o význame ako ideálnej jed ote vo vlast o z ysle výz a ovej i te ie, ktorá sa však vzťahuje takisto a pred et osť. Te to vzťah je u ož e ý práve výz a ový vypl e í , ktoré je ázor é. V závere takisto zdôrazňujeme rolu názornosti nielen v Logických skúmaniach, ktoré sú pre aše pojed a ie centrálnym spisom, ale i v celku Husserlovej filozofie.
|
|
|
Teorie soudu v brentanovské škole a u raného Husserla
Janoušek, Hynek ; Urban, Petr (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent) ; Šebestík, Jan (oponent)
Tématem předkládané práce je povaha a vývoj teorie soudu u Franze Brentana (1838-1917) a její přijetí a přepracování u některých významných Brentanových žáků - zejména u Kazimiera Twardowského (1866-1938), Alexia Meinonga (1853-1920), Antona Martyho (1843-1914) a Edmuda Husserla (1859-1938). Práce je v souladu s tím rozdělena na pět částí, které se věnují otázkám teorie soudu u těchto autorů. První část je věnována Franzi Brentanovi a ve své úvodní pasáži předkládá rozbor aristotelského dědictví Brentanovy psychologie a teorie soudu. Zohledněny jsou dvě Brentanovy rané interpretace Aristotela O rozmanitém významu bytí podle Aristotela (1862) a Aristotelova psychologie (1867). Výklad se věnuje zejména Brentanově interpretaci "bytí" ve smyslu pravdy, Brentanovu pohledu na kategorie, teorii celku a části, intencionalitě a sebevědomí. Následně výklad přechází k Brentanovu nejznámějšímu dílu, k Psychologii z empirického stanoviska (1874), a představuje základní pojem tohoto díla, kterým je pojem psychického fenoménu. Navazující klasifikace tří základních druhů umožňuje přechod k samotné teorii soudu, která se u Brentana orientuje na pojem soudu jako intencionálního psychického aktu. Vztah tohoto aktu k předmětu lze u Brentana vyložit jako výkon existenciální afirmace a negace imanentního předmětu, který...
|
|
|
Problém vztahu části a celku u Christiana Ehrenfelse a Edmunda Husserla
Janoušek, Hynek ; Čapek, Jakub (oponent) ; Novotný, Karel (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo předznačit prostor vyhrazený motivům, kvůli nimž se na konci 19. století zčistajasna vynořila řada koncepcí tvarových kvalit,figurálních momentů,fundovaných obsahů či jak jinak jejich autoři nazývali věc, o níž nám zde šlo. Filosofie, jejíž "střední proud" tenkrát často nevěděl, nemá-li být spíše pojmově uvědomělejší fyziologií a/nebo psychologií, pomáhala v těchto a podobných koncepcích nenápadně připravovat půdu explozi tvarových a strukturálních motivů v obecně humanitních směrech 20. století. Zkoumání této půdy by bylo jistě věcně zajímavé, provedeno bylo zatím jen v částech. 144 V úvahu by jistě přicházely i jiné dobové proudy - herbartovská psychologie, neokantovství, voluntarismus či ruský symbolismus, popř. marxismus nebo pomalu se regenerující zájem o Hegela. Všechny tyto směry přinesly množství implicitních úvah o "strukturách" a jejich vývoji.
|
host ::
RSS.