|
|
Zámek Zdounky - památková obnova areálu
Franková, Tereza ; Kolouch, Jiří (oponent) ; Hrabec, Josef (vedoucí práce)
Cílem předkládané diplomové práce je vyhotovení architektonické studie na obnovu zámeckého areálu Zdounky, který se nachází nedaleko Kroměříže v oblasti Litenčické pahorkatiny. Zámecký areál zaujímá rozlohu přibližně 9 hektarů a nachází se zde čtyřkřídlý zámek, barokní sýpka, nová hospodářská budova se starým sadem a rozsáhlý krajinářský park v anglickém stylu s řadou drobných staveb jako například skleník, ledárna a mnoha cennými přírodními zajímavosti jakou je stará lipová alej či obnovená zámecká obora. Návrh respektuje záměr současných majitelů využívat areál jako centrum environmentálního vzdělávání mládeže a zpřístupnit ho široké veřejnosti se zájmem o přírodu a ekologii. Hlavním úkolem studie bylo tedy nalézt optimální urbanisticko-architektonické řešení pro tento záměr tak aby byla zachována památková a historická hodnota objektů a zároveň aby byly schopný plnit svoji novou funkci. Koncepce obnovy vychází z návaznosti na okolí, z historie, z památkové hodnoty jednotlivých objektů a z morfologie terénu. Celý areál je uspořádán tak aby působil jako jednotný celek s na sebe logicky navazujícími funkcemi. Hlavním vodítkem bylo rozdělení prostorů a objektů na veřejné, poloveřejné a soukromé. V návrhu je obnoven zámek, který je prostorem poloveřejným a soukromím. Slouží jako vzdělávací a ubytovací centrum a zároveň je zde zachováno bydlení majitelů, na které navazuje soukromá zahrada. Barokní sýpka je zrekonstruována a využita jako muzeum, ke které je dostavěna oranžérie se zázemím v podobě moštárny (formou kavárny) a prodejny s produkty místní výroby. Barokní sýpka společně s budovou oranžérie je prostorem, který je zpřístupněn široké veřejnosti, stejně jako zámecký park, skrz který je navržena okružní trasa kolem zámku. Pro potřeby vypracování diplomové práce bylo zapotřebí dohledat a překreslit staré projekční plány zámku, ověřit a zaznamenat jejich skutečný stav a zaměřit barokní sýpku, ke které nebyla dochována vůbec žádna projektová dokumentace.
|
|
|
Památková obnova Bratmannovy vily - Valašské Klobouky
Zámečník, Marek ; Kolouch, Jiří (oponent) ; Hrabec, Josef (vedoucí práce)
Diplomová práce představuje návrh celkové obnovy areálu Základní umělecké školy ve Valašských Kloboukách, pro kterou vytváří nové prostory pro rozšíření výuky spojené s památkovou obnovou Bratmannovy vily, která bude obnovena do podoby z roku 1896. Práce obsahuje zároveň rozsáhlou analytickou část zabývající se teoretickými podklady pro návrh. Návrh samotný cílý na plynulý přechod mezi secesní vilou vyhrazenou pro výuku hudebního obru a nově stavěnou budovou pro ostatní obory výuky.
|
|
|
Kořeny moravské urbanistické struktury
Mohelník, Ladislav ; Löw, Jiří (oponent) ; Prokeš, Oldřich (oponent) ; Hrabec, Josef (oponent) ; Koutný, Jan (vedoucí práce)
Studium architektonických a urbanistických konceptů i jejich aplikaci v praxi, s ohledem na jejich historický kontext, je předmětem dalšího zájmu. Jde přitom především o odvěkou snahu člověka dosáhnout harmonického stavu v uspořádání světa okolo sebe, promítající se bezděčně do jeho díla. Cestami směřujícími k dosažení harmonie se v širším rámci teorie architektury a urbanismu zabývá architektonická kompozice, hledající vyváženost ve vztahu mezi formou, strukturou a prostorem jedinečného díla. Dílo založené na takovýchto hodnotách má zcela specifickou a současně přirozenou schopnost vypovídat o společenských podmínkách, jež provázely jeho vznik. Není v lidských sílách uchopit problematiku urbanistické struktury Moravy v celé její složitosti. Práce se proto soustřeďuje na dva klíčové sídelní prvky moravské urbanistické struktury, s ústřední rolí. Obec Ostravice je dnes poměrně malým sídlem v Moravskoslezských Beskydech, ale relikty její starobylosti vypovídají o významné minulosti, kdy se například v její plužině uchovaly kompoziční vztahy středověkého Civitas Dei převrstvující dokonce ještě starší sídelní jádro velkomoravského Děvína a Vogastisburgu. Listinně doložené děje a události vzdálené minulosti jsou ověřitelné pro danou lokalitu jejich prostorovou interpretaci v souvislostech širšího okolí Beskyd. Zánik sídla známého v poslední fázi jako tzv. Bruneswerde, neboli Brněnský hrad je ve 13. stol. provázen přenosem tradice do nového Brna, i s některými aspekty kompozičního uspořádání hlavních městských dominant. V urbanistické struktuře Moravy představuje toto bývalé hlavní město země logické pokračování role jejího dávného ústředí. Civitas Dei - boží Jeruzalém v opisu Augustinovy knihy De Civitate Dei, není jen oslavou Boha a náboženskou fantazií. Je také jedním z důležitých klíčů k poznání historické architektury. Vyobrazení "neznámého" sídla z knihy "neznámého" původu je skutečným skvostem vypovídajícím i o zaniklých architektonických dílech, dodnes zobrazených také ve vlastnických vztazích katastrálních map. Brněnský hrad, pramenný zdroj vznešenosti a síly, chránil, jak vyplývá z vyobrazení, ve svých zdech i sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Václava a sv. Ludmilu. Vzhledem k bezprostřednímu lennímu vztahu k městu jsou tito BOE_MIENSES, bojovníci_půlměsíce, zasvěcenci Panny Marie a řádu sv. Jana Jeruzalémského, vyobrazeni v panenském městě bez aury. Tři hlavní chrámy, tři kompoziční osy symbolizované trojvěžím, jsou v analogickém vztahu k Brněnskému trojúhelníku čtyř svatých, Svaté rodině brněnského kostela. Staleté mocenské ambice představitelů města Brna a jeho duchovních řádů jsou vepsány do urbanistické struktury v podobě kompozičních vztahů srozumitelných jen těm, kdo jsou do tajemství jeho harmonie zasvěceni. Geometrický řád Brna je určen řadou zásad a kompozičních vztahů mezi prvky proměňujícími se v čase. Renesance nejenže potvrdila kvalitu středověkého založení města, ale současně ji vysoce sofistikovaným způsobem rozvinula a umožnila i relativně bezkolizní rozvoj za jeho hradbami až do poloviny 20. století. Naše současnost bohužel tyto kvality zcela přehlíží. Studium okolností, jež vedly ke vzniku rozsáhlých a složitých kompozic a vztahů, dává logiku jejich existenci skrze identifikaci a poznání osudů jejich tvůrců, uživatelů i majitelů. V souvislosti s Ostravicí i Brnem se tímto postupem lze nově dobrat mimořádně zajímavých osobností, umožňujících vnímat i starší poznatky v jiném světle.
|
|
|
Kritéria a hodnocení průmyslového dědictví - jejich aplikace
Zelik, Radovan ; Hrabec, Josef (oponent) ; Králová, Eva (oponent) ; Staňková, Eva (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Abstrakt: Pamiatková ochrana na Slovensku sa koncentruje na „klasické“ monumenty kultúrneho dedičstva (hrady, zámky, historické centrá miest). Jej zreteľu unikajú práve industriálne stavby, ktoré sú významným dokumentom vývoja národa v európskom kontexte počas obdobia industrializácie. Tieto stavby však často stoja aj na okraji spoločenského záujmu vzhľadom k charakteru brownfieldu. Kedže veľká časť tohto kultúrneho fondu sa nachádza v súkromnom vlastníctve, je často komplikované objekty chrániť. Je však v záujme zdravého vývoja spoločnosti chrániť kultúrne dedičstvo ako artefakt vlastnej identity. Práca monitoruje súčasné prístupy pamiatkovej ochrany ako na Slovensku tak vo svete a predkladá alternatívne prístupy k ochrane industriálneho dedičstva.
|
|
|
Průmyslová a vojenská architektura přístavních měst, komparace rekonverze průmyslového a vojenského dědictví
Remy-Zéphir, Šárka ; Prof.Ing.arch.Peter Vodrážka,PhD. (oponent) ; Hrabec, Josef (oponent) ; Prof.Patrick Dieudonné (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Přístavní města Brest, Lorient a Saint-Nazaire byla díky své strategické pozici na pobřeží Atlantiku zničena bombardováním spojenců během druhé světové války. V poválečném období tato města využila nezbytnost obnovy k radikálním zásahům do městské struktury. Zmíněné historické události byly novou příležitostí jak zlepšit funkčnost města. Také dnes se nabízí nová šance. Vojenské a průmyslové zóny v přístavech, které byly vždy důsledně od měst oddělené, se uvolňují od svých původních aktivit. Města dostávají k dispozici tyto rozlehlé parcely v blízkosti jejich center a ocitají se v situaci, která jim umožňuje prostřednictvím rekonverze, již podruhé v tak krátké historii, přepracovat urbanistickou strukturu středů měst.
|
|
|
REVITALIZACE PŘEDPOLÍ KVĚTNÉ ZAHRADY V KROMĚŘÍŽI
Musilová, Tereza ; Búřilová,, Eva (oponent) ; Hrabec, Josef (vedoucí práce)
Předmětem práce je návrh úpravy a dostavby části Květné zahrady v Kroměříži nazývané Holandská zahrada.Jedná se o návrh návštěvnického centra,které by poskytlo základní informace nejen o Květné zahradě,ale zahradách všeobecně.Dále se řeší využití stávajících budov kolem tzv. čestného dvora. Jižní část zahrady bude řešena ve hmotách a to návrhem zahradnického skleníku a replika králičího kopečku. Návrh řeší návštěvnické centrum v severní části předpolí.Jedná se o jednopodlažní budovu s centrální vstupní halou a horizontální komunikací procházející podélně půdorysem a kopírující historickou osu od voliéry.Z této hlavní komunikace jsou přístupné další prostory. Rozvržení severní zahrady vychází z geometrie Květné zahrady Spodní část respektuje danou osu ,na které leží hmota skleníku,plocha pro letní divadlo a je zakončena ptačí voliérou.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Areál bývalého šamotového závodu MŠLZ Mladějov na Moravě - funkční využití areálu pro potřeby Průmyslového muzea Mladějov
Racková, Eliška ; Vojtová, Lea (oponent) ; Hrabec, Josef (vedoucí práce)
Předmětem projektu je využití rozsáhlého areálu obsahujícího nesourodou směsici výrobních, servisních a obytných objektů různého stáří a kvalit. Různý charakter má i území areálu – stará výrobní část, která je poměrně udržovaná a trvale osídlená, a nová část na severu – narychlo dobytá v šedesátých letech a rychle zarůstající sukcesním březovým lesem. Rozdíl se odráží nejen v urbanistickém řešení areálu (viz předchozí práce), ale i v architektonickém pojetí jednotlivých budov. Budovy ve stará části slouží pro potřeby Muzea a jeho přidružených aktivit, forma nových prvků dotváří celek a reaguje na stavební sloh definovaný především budovami z lichtensteinského období závodu – elektrárnu a výtopnu. Charakter jednotlivých budov si vyžádal využití celého spektra přístupů k obnově, od konzervace stávajícího stavu výtopny, přes náznakovou instalaci prostoru elektrárny , po analogickou rekonstrukci dřevěného patra staré pece. Otázka využití a ztvárnění vysokých pecí je komplexnější a je řešena jako hlavní téma práce. Svým charakterem se pece blíží spíše LTO než budově. Obsahuje pouze dva standardní stavební prostory v bývalých odprašovacích komorách, zbytek je zabydlen technologií nebo uzavřený a nepřístupný. Charakterem se jedná o technickou památku určenou k řízenému zániku. Cílem návrhu je využít čas, který neopakovatelné stavební struktuře ještě zbývá a to s intenzitou, která bude z hlediska jeho fungování a bezpečnosti možná. V první fázi jako funkční paralela schematu kartuziánského kláštera v objektu vznikne obydlí pro obměňující se komunitu umělců, jinak tvůrčích nebo zainteresovaných lidí, kdy vlastní obytné prostory – poustevny vzniknou v bývalých sypnících, společné prostory v odprašovacích komorách. Paralelou kaple se stane pecní prostor přístupný veřejnosti. Každý sypníkový domek se sestává ze dvou kontejnerů, zimní zahrady a vlastních venkovních prostor, je sice miniaturizovanou, ale soběstačnou jednotkou, ohraničenou ve svém vlastním vesmíru podle kartuziánských ideálů. Jako hlavní konstrukční prvek slouží použité kontejnery pro dálkovou přepravu zboží, stavebně přizpůsobené bydlení, v sypnících uložené na zavěšených „kolébkách“. Nevyužitý objem spodní špičky sypníku slouží jako obrovský květináč. Trvanlivost takové konstrukce odpovídá době, jaká je mu postupným chátráním pece vyměřena. S časem se role prvků změní. Bývalé komunikační prostory sloužící komunitě se stanou jediným přístupem do prostoru pecí a chodba spojující dříve kontejnerové domky se stane vyhlídkovou plošinou.
|
host ::
RSS.