|
|
Metafyzické základy filozofie Ladislava Klímy
Kratochvíl, Jan ; Hogenová, Anna (oponent) ; Rybák, David (oponent)
Práce je věnována rozboru metafyzických základů filozofie českého spisovatele a myslitele Ladislava Klímy. Zachycuje jeho polemiku se starší filozofickou tradicí a vlastními inspiračními zdroji a odhaluje zásadní kontradikce výsledného celku - egosolismu. Těžiště práce leží v analýze přechodu jistého metafyzického vidění světa ve specifický etický apel a s tím související kritikou křesťanské víry tak, jak ji Klíma vnímal. Ta je mnohem více emocionální, než racionální, tato emotivita je ilustrována ukázkami z Klímovy beletristické tvorby. Z nich je rovněž dovozováno ulpívání na hlediscích tradiční metafyziky. V závěru práce jsou shrnuta východiska Klímova filozofování, z nichž popsané kontradikce nutně vyplývají. Je ovšem navržen takový způsob čtení Klímova díla, který je vůči myšlenkové nesoudržnosti výsledného intelektuálního konstruktu indiferentní.
|
|
| |
|
|
Myšlení Friedricha Nietzscheho
Lukeš, Petr ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Práce se snaží promyslet myšlenky věčného návratu téhož a vůli k moci nejprve odděleně jakožto základní motivy Nietzscheho myšlení a až posléze se věnuje jejich vnitřní vazbě na základě ideje nadčlověka, v níž se tyto dvě myšlenky završují. Na pozadí uvedené problematiky tak práce ukazuje nejen samu povahu Nietzscheho myšlení, ale pokouší se otevřít i téma hlubšího dialogu mezi současným člověkem a jeho filosofií. Nietzscheho dílo nás tak bezesporu vede k porozumění našeho vlastního myšlenkového prostoru, v němž se pohybujeme my sami.
|
|
|
Fenomenologie a daseinsanalýza
Zemánková, Markéta ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Fenomenologie byla založena Edmundem Husserlem, který nesouhlasil s přejímáním postupů přírodně orientovaných věd ve filozofii, která, jakožto věda nejvyšší, se mu zdála být paradoxně zcela nevědecká. Edmundem Husserlem se inspiroval jeho nejznámější žák Martin Heidegger, který vyvinul fundamentální ontologii a podal naprosto nový a zcela zásadní pohled na člověka a lidskou existenci vůbec. Jeho pojetí člověka dalo za vznik psychoterapeutickému směru- daseinsanalýze, který vyvinul především Medard Boss za účasti samotného Martina Heideggera.
|
|
|
Problém přirozenosti ženy
Průšková, Adéla ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Ústředním tématem této diplomové práce je ženská přirozenost. Naší snahou je zachytit podstatu ženství v celku světa. Je rozdíl mezi žitou zkušeností ženy a světem kolem ní. Musíme proto klást otázky, jak je nastavený celý svět kolem nás, co je přirozenost sama o sobě, jak je viděna žena a jak se vidí žena sama. Práce je rozdělena na tři hlavní části. V první části se zabýváme přirozeností z pohledu dvou nejvýznamnějších myslitelů starověku, Platóna a Aristotela. V druhé části rozebíráme přirozenost ženy a podstatu ženství z pohledu francouzské filosofky Simone de Beauvoir. V závěrečné části se zamýšlíme nad dílčími fenomény souvisejícími s problematikou ženství v dnešní době jako je tělesnost, důstojnost, kultivace člověka a odpovědnost. V celé práci se jako základní ukazuje požadavek na svobodu člověka v uskutečňování sebe sama, potřeba spolupráce žen a mužů při ustavování základních pravidel světa, který společně obývají tak, aby žena mohla svobodně uskutečňovat sebe sama v souladu se svou žitou zkušeností se světem. Klíčová slova žena, přirozenost, fysis, svoboda, celek světa, mužský svět, ženský svět, transcendence
|
|
| |
|
|
K problematice času
Zlatoš, Michal ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Diplomová práce "K problematice času" zvažuje koncepce chápání problematiky času a temporality u vybraných autorů napříč historií. V práci bylo vyloženo, že již Aristoteles měl aspoň hrubé ponětí o temporalitě, a nejen o čase počítaném vůči pohybu. Toto ponětí je však fragmentární, tedy vyžadovalo komplexnější vyložení jeho stanovisek. Augustinova změna perspektivy přinesla hlubší pochopení lidské temporality vůči vztahu duše a transcendentálního Boha. Další rozvinutí této myšlenky učinila Husserlova analýza vědomí času a poté Heidegger, který rozpracoval Husserlovo pojetí a založil svůj koncept na autenticitě založené na vědomí nezvratné konečnosti individuálního bytí. Bergsonovy a Sartrovy koncepty obdobně rozvinuly myšlenku vědomí času, ačkoliv se lišily v některých důrazech, například ve významu budoucnosti. Peirceova pozice, vnesena do diskuze, vykázala některé podobné znaky Husserlovu konceptu, navzdory odlišnému původu. Na Whiteheadově koncepci byl vyložen průsečík vědy a filosofie vnesením pozorovatele do vědeckého chápání času, a tedy odmítnutím "absolutního času" ve jménu dynamičnosti kontinuálních temporálních událostí a jejich vztahů. Závěrečné porovnání fenoménu sukcesivity a temporality ukázalo některé jejich znaky a také, že oba je možné nalézt v pracích každého z vybraných filosofů....
|
|
|
Heideggerova daseinsanalýza a její význam
Vitvar, Bohumil ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Cílem mé diplomové práce je rozbor Heideggerovy daseinsanalýzy. Jde mi zejména o popis jejích kořenů a základů, z kterých vychází. Dále se snažím poukázat na její filosofickou podstatu a propojení s psychoterapií, kde pomáhá pacientům účinným způsobem nacházet ztracenou rovnováhu a orientaci v životě. Téma bylo zvoleno pro souvislost s tématem mé bakalářské práce s názvem "Smysl života a současný člověk". I v daseinsanalýze se jedná o postavení člověka ve světě, o jeho bytí a o hledání smyslu života. V současném globálním světě plném rozporů a konfliktů a při současném hektickém životním tempu se stále více lidí potýká s psychickými či neurotickými problémy, více lidí hledá sebe sama a své místo ve světě. Díky neschopnosti vyrovnat se s těmito problémy vlastními silami, následně vyhledávají pomoc psychologů. Zde pak přichází ke slovu daseinsanalýza ve formě individuální nebo skupinové terapie. Mezi nejvýznamnější osobnosti, spojené s rozvojem daseinsanalýzy, řadím především Edmunda Husserla a Martina Heideggera, na jejichž filosofických základech je postavena. Dále sem patří Ludwig Binswanger, Medard Boss a Gion Condrau, kteří aplikovali jejich myšlení do medicínského prostředí a zasloužili se o propojení fenomenologického přístupu a myšlení s psychoterapií a psychoanalýzou. V našem českém...
|
|
|
Nietzche a dnešek
Koláček, Václav ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
První část této práce si dává za úkol osvětlit Nietzscheho základní pojmy jako je "vůle k moci", "nadčlověk" a "věčný návrat téhož", aby bylo co nejpříměji pochopeno jádro jeho základních filosofických pohledů. Toto porozumění je nutným předpokladem pro druhou část, jejímž záměrem je poukázat na souvislosti Nietzscheho s dnešní dobou, čímž se otevírá otázka po étosu. Ve třetí části se autor zabývá ontologickou diferencí a jejími souvislostmi ve vztahu k dnešnímu člověku, avšak étos u myslitele nakonec nenachází, a tak se propracovává ke čtvrté části, jedinému možnému relevantnímu kroku v před, a sice hledání etiky v prameni každého člověka jako východiska z postmoderního nihilismu. Cílem práce je ukázat nejen na to, že Nietzsche zbořil etické hodnoty institucemi mocenskými dlouho vštěpované, ale zároveň tímto zbořením vytvořil most k hledání sebe sama, což je úkol, ke kterému ani postmoderna zatím nedozrává, avšak prostředí je zde již připraveno.
|
|
|
Polis mezi Platonovou a Aristotelovou filozofií
Nikl, Lukáš ; Milko, Pavel (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
V mé práci jsem se pokusil osvětlit důvody a způsoby toho, jak Platon a Aristoteles pojímají politickou filozofii. Oba žili v, pro Antické Řecko, těžké době, i když každý v trochu jiném druhu krize, což značně ovlivnilo jejich myšlení, životy, práci. I když se mezi jejich vystoupeními doba i s prostředky myšlení změnila, a samozřejmě, že můžeme najít mytické jádro v obou pracích, i když u obou odlišné. Odlišná je i jejich metafyzika a způsoby, jakým s myšlením pracují. Zatímco Platonovo myšlení je založeno na celostně myšleném, místy až kruhově se uzavírajícím myšlením, Aristoteles vychází ze svého, více konkrétního, pojetí universa. Nicméně je spojuje jejich snaha o změnu myšlení o společnosti, politice, či ontologii. Nicméně každý se snaží reformovat jinou obec. Platon myšlení v obci, která trpí eliticko oligarchickou krizí, a Aristoteles myšlení v obci v průběhu nástupu Makedonců. Samozřejmě, že se nelze slepě vztahovat k jejich filosofii ve smyslu její užitečnosti. Na druhé straně nám znalost jejich myšlení může poskytnout barvitou inspirací i v dnešní době a jejich krizích.
|
host ::
RSS.