|
|
Obecné principy zobrazování snů ve vizuální kultuře
Šmejkalová, Adriana ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Práce vychází z předpokladu, že sen je "myšlením v obrazech" a může vést ke vzniku nespoutané a svobodné výtvarné tvorby. Přicházíme však ke zjištění, že autentický sen v podobě obrazu a textu nacházíme dochovaný až v díle Albrechta Dürera. Zatímco výtvarná pojednání snů obecně v průběhu staletích spíše čerpala ze symbolického jazyka nepamětné ústní tradice, doložené řeckými mýty a příběhy bohaté orální tradice Hebrejců. Práce poukazuje na nedostatek zachovaných památek a proces, ve kterém byla řecká kultura přejímaná Římany. Zmiňuje se o výtvarných dílech spojovaných se snovou inkubací, uvádí výpovědi řeckých a římských filosofů o snech a objasňuje vznik tzv. alegorické interpretační metody, která měla vliv na středověké pojetí snů. Jsou zde zmíněny obavy církevních otců ze snů, prostřednictvím kterých může lidskou mysl ovládat jak Bůh, tak i Satan. V pojednání o narativních obrazových cyklech středověkého umění si autorka podrobněji všímá ustálených obrazových schémat, kde vedle biblických snů jsou zobrazovány sny papežské a královské. Od 12. a 13. století dokládá výtvarná díla spojená se sny a nově zakládanými řády františkánů, karmelitánů a benediktinů. Doba renesance je uvedena připomínkou dozvuků středověkého přístupu ke snům ve vizích svatých žen a v honech na čarodějnice, které jsou dány do...
|
|
|
Ikonografie nejstarších obrazů s tématem Kristova narození
Šindelářová, Martina ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Narození Páně je v očích křesťanského světa jedním z klíčových okamžiků dějin spásy - momentem, kterým se fyzicky započíná Kristovo pozemské putování. Není tedy divu, že se velmi záhy projevila potřeba jeho vizualizace, která přiřadila Narození k nejstarším výtvarně zpracovávaným tématům, čerpajícím z Kristova života. Tato dlouhá historie obrazové podoby Narození upoutala pozornost odborníků již na konci devatenáctého století. V roce 1890 vyšla ve Stutgartu studie Maxe Schmida, nesoucí název Die Darstellung der Geburt Christi in der bildenden Kunst. Kniha, monografického charakteru, se věnuje obrazům nejstarším, tedy raně křesťanským s mírným přesahem do doby nejranějšího středověkou. Význam tohoto díla tkví zejména ve zpracování katalogu, který doprovází Schmidem vlastnoručně kreslená obrazová část. Jen o čtyři roky později je publikována další kniha zabývající se tématem Narození Páně. Ovšem tentokráte, jak již plyne z jejího názvu Die Geburt Christi in der bildeden Kunst bis zur Renaissance se autor, kterým je Friedrich Noack, věnuje obrazům až do období renesance. V první polovině dvacátého století vychází monografické studie Die Geburt des Herrn Reinharda Frauenfeldera a o něco později, roku 1953, Güntera Ausata. Die Geburt Christi, dílo autora posledně uvedeného, postihuje vývoj vizuální podoby...
|
|
|
Obecné principy zobrazování snů ve vizuální kultuře
Šmejkalová, Adriana ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Práce vychází z předpokladu, že sen je "myšlením v obrazech" a může vést ke vzniku nespoutané a svobodné výtvarné tvorby. Přicházíme však ke zjištění, že autentický sen v podobě obrazu a textu nacházíme dochovaný až v díle Albrechta Dürera. Zatímco výtvarná pojednání snů obecně v průběhu staletích spíše čerpala ze symbolického jazyka nepamětné ústní tradice, doložené řeckými mýty a příběhy bohaté orální tradice Hebrejců. Práce poukazuje na nedostatek zachovaných památek a proces, ve kterém byla řecká kultura přejímaná Římany. Zmiňuje se o výtvarných dílech spojovaných se snovou inkubací, uvádí výpovědi řeckých a římských filosofů o snech a objasňuje vznik tzv. alegorické interpretační metody, která měla vliv na středověké pojetí snů. Jsou zde zmíněny obavy církevních otců ze snů, prostřednictvím kterých může lidskou mysl ovládat jak Bůh, tak i Satan. V pojednání o narativních obrazových cyklech středověkého umění si autorka podrobněji všímá ustálených obrazových schémat, kde vedle biblických snů jsou zobrazovány sny papežské a královské. Od 12. a 13. století dokládá výtvarná díla spojená se sny a nově zakládanými řády františkánů, karmelitánů a benediktinů. Doba renesance je uvedena připomínkou dozvuků středověkého přístupu ke snům ve vizích svatých žen a v honech na čarodějnice, které jsou dány do...
|
|
|
The cosmological conception of the Old Testament and its representation in the Anglo-Saxon art
Panušková, Lenka ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent) ; Studničková, Milada (oponent)
Predkladaná práca analyzuje v kunsthistorickej literatúre pomerne známy motív Boha s kružidlom a váhami v ruke. Notoricky známym príkladom tejto ikonografie je frontispica v jednej z viedenských bible moralisée (fol. 1r, ÖNB 2554), kde Boh v kristomorfnej podobe s kružidlom v pravici usporadúva jednotlivé živly uprostred zemekruhu. Iluminácia je interpretovatená na základe starofrancúzskeho nápisu v hornej lište pravouhlého orámovania výjavu: ICI CRIE DEX CIEL ET TERRE SOLEIL ET LVNE ET TOZ ELEMENZ. Súhlasne s uvedeným výjavom sa v odbornej literatúre každá scéna, v ktorej Boh drží v ruke kružidlo (prípadne i váhy) oznauje za zobrazenie Stvoritea - Architekta sveta (Architectus mundi). Cieom tejto práce je preto poukáza na nesprávnos tohto všeobecného ikonografického zalenenia predovšetkým na skupine anglosaských iluminovaných rukopisov, v ktorých sa skúmaný motív objavuje súasne vo dvoch významových rovinách - protologickej (teda ako Stvorite sveta), ale i eschatologickej (spravodlivý Sudca). Z toho dovodu sa v práci zdorazuje, že je nevyhnutné v rámci tejto ikonografickej skupiny rozlišova medzi povodnou anglosaskou interpretáciou motívu a jeho neskoršou kontinentálnou podobou, v ktorej sa polarita Boha - Stvoritea a Boha - Sudcu s najväšou pravdepodobnosou redukuje na protologický motív, a teda bez...
|
|
|
Ikonografie svatých bojovníků křesťanského východu a západu
Hořínková, Marina ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Skupina svatých vojínů je jednou z nejvíce uctívaných skupin světců ve východním křesťanství. Svatí vojíni byli, podle hagiografické literatury, vojáci římského vojska, kteří uvěřili v Krista a pro svou víru byli umučeni. Díky svému vojenskému postavení, byli tito světci v Byzantské říši uctívaní jako ochránci a spojenci ve válkách, jako patroni válečníků i panovníků a jejich rodů. Kult svatých vojínů však nebyl omezen na Byzanc samotnou, ale byl silný i ve všech zemích, které spadaly pod byzantský vliv. Vzývání svatých vojínů ve válečných konfliktech se omezovalo na poměrně malý počet světců. V modlitbách byli oslovováni především ti nejznámější a nejuctívanější z nich. Zázraky připisované svatým vojínům se týkají nejčastěji sv. Jiří, sv. Demetria, sv. +eodora Stratelata a sv. +eodora Terona. Popisy jejich intervencí v bitvách se v pramenech stávají topoi. Během bojů se vždy daný svatý vojín objevil nečekaně ve zbroji, na bílém koni, dopomohl vojsku k vítězství a poté náhle zmizel. Úcta k byzantským svatým vojínům se na Západ příliš nerozšířila. Výjimkou je však sv. Jiří, jehož kult zažil v západním středoevropském světě až překvapivý rozkvět. Během válečných konfliktů se četné země utíkaly pod jeho ochranu. Zájem o svaté vojíny, či svaté rytíře (jak bývají na Západě častěji nazýváni) souvisí v západních...
|
|
| |
|
|
Biskupovo obrázkové universum. Pontifikál Renauda de Bar - pražská i cambridgská část
Faktorová, Liza ; Royt, Jan (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce)
Předkládaná diplomová práce pojednává o dvou částech Pontifikálu Renauda de Bar (ms. XXIII C 120 - Národní knihovna v Praze a ms. 298 - Fitzwilliam Museum v Cambridge), výjimečné liturgické knihy vytvořené mezi lety 1302-1316 pro métského biskupa pocházejícího ze zámožného šlechtického rodu Barů z Lotrinska. Oba rukopisy byly až do nedávné doby vnímány odděleně, ovšem z podrobného srovnání obsahu i výzdoby, která se svým bohatstvím vymyká běžné dobové produkci, jasně vyplývá, že se jedná o dvě části téhož pontifikálu. Výzdoba Pontifikálu Renauda de Bar je jedinečná zejména s ohledem na nepřeberné množství výjevů ilustrujících středověkou liturgii a na velké bohatství droleriových scén. Tato práce se pokouší otevřít k dalšímu bádání rozličná témata, která vyplynula z detailního popisu výzdoby obou částí rukopisu. Zvláštní pozornost je věnována netradičně pojaté obrazové příloze.
|
|
|
Středověká nástěnná malba v hradních kaplích v Čechách
Čechová, Lucie ; Royt, Jan (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce)
Malírsky vyzdobených stredovekých hradních kaplí v Cechách se dochovalo pouze nekolik. Práce se snaží postihnout, a to v pozitivním a prípadne i v negativním smyslu, existenci predevším tematické spojnice jejich výzdoby, vysledovat, zda-li existuje nejaká zobecnitelná typologie jejich malírské výzdoby. Jako specifickou skupinu se jí snaží postihnout i priložený katalog. Hradními kaplemi pak v práci rozumím pouze kaple integrované do organismu stredovekého hradu, nikoliv kaple prilehlé, s hradem pouze sousedící.1 Problematiku nástenné malírské výzdoby hradních kaplí nelze chápat izolovane bez vazby kaple k vlastnímu organismu hradu. Prestože vlastní typologie architektur kaplí není predmetem predkládané práce, je pro hlubší pochopení problematiky malírské výzdoby více než podstatná.2 Architektura je pak v neposlední rade také nositelkou probíraných maleb. Vedle toho nám pevné spojení maleb s konkrétní stavbou a místem nabízí pomerne dobré vodítko k urcení jejich možného objednavatele. Tím snad byl témer vždy práve majitel hradu. V rámci práce si pak bylo treba stanovit horní casovou mez pro probíranou skupinu památek. Pozdne gotické malby lze totiž casto z hlediska slohového klasifikovat i jako malby renesancní, nebot slohový prechod byl prirozene pozvolný a nejednoznacný. Stejne tak nelze stanovit - a...
|
|
|
Recepce teologie ikony v myšlenkovém kontextu sakrálního umění západu
Bucková, Jana ; Lyčka, Milan (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Práce je ve své první polovině shrnutím problematiky vzniku a vývoje ikon, přičemž jde především o rekapitulaci historicko - teologicko filosofických souvislostí ikonoklastických sporů. Vlastním smyslem práce je polemika s předpoklady Leonida Uspenského, (významný představitel teologie ikony), které autor používá pro zdůvodnění nadřazenosti pravoslavného umění ve vztahu k umění Západu. Ve snaze nalézt příčiny rozdílů Východního a Západního umění, je připomenut historicko společenský vývoj Východu a Západu (hledisko sociologické, historické, ekonomické, politické), jímž jsou následně zdůvodněny i odlišnosti v oblasti uměleckohistorické. Práce logicky otevírá jak otázky týkající se ontologického statutu ikony, tak otázky týkající se podstaty a smyslu umění. Jednoznačné řešení ontologického statutu ikony je v práci představeno jako sporné, respektive je poukázáno na existující rozpor mezi myšlením Jana Damašského a pozdějších představitelů východního ikonodulství. Otázka podstaty a smyslu umění je v práci zodpovězena v kontextu myšlení předních evropských filozofů, I. Kanta a G. F. Hegela. Jejich závěry jsou v přímém protikladu k požadavkům, které na umění ikony vznáší pravoslaví. Stanoviska Leonida Uspenského jsou zhodnocena jako stanoviska ovlivněná ruským nacionálním cítěním, které od konce 19. století...
|
|
|
Nástěnné malby v kostele sv. Petra a Pavla v Hosíně
Brixová, Michaela ; Royt, Jan (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce)
Nektera nova zjisteni teto prace se zdaji byt dulezita pro interpretaci i vnimani vyzdoby interieru puvodniho romanskeho prostoru. Zcela zasadni se zda byt ztotozneni postavy apsidy, puvodne povazovane za sv. PavIa, se sv. Katefinou. Vytlaceni titularnich svetcu z ikonografie vyzdoby, ve spojeni s dosud opomijenym, v Branisove pOplSU zaznamenanym, pruchodem spojujicim romanskou stavbu primo s lodi bYvaleho gotickeho kostela nasvedcuje tomu, ze v dobe vzniku malifske vyzdoby nebyl prostor zakristii, ale soukromou panskou kapli. Tim by byla ospravedlnena i pro zakristie netypicka bohatost VYzdoby. Provedeni maleb je v uzkem vztahu se sakralnim vyznamem daneho prostoru. Na nejcestnejsim miste, vapside, zapliiuji steny vazne, hieraticky pfisne figury, vznesenych gest i postoju. Archaismus pouzitYch pfedloh, zejmena napfiklad v tvafi Boha Otce konstruovane podle byzantskYch malifskYch pfirucek, je zcela zjevny. Zrovna tak uziti v te do be jiz u nas pfekonaneho typu vetvoveho kfize s korpusem Ukfizovaneho. V detailu, zejmena u postav andelu nesoucich draperii, lze vsak jiz tusit to, co je pIne rozvedeno v legendarnich cyklech. Ackoliv motivem stale saknilni, jsou zpracovany ryze svetskYm zpusobem, jehoz vyvrcholeni lze videt ve zcela profannim znazorneni vyjevu pisafe a jeho pomocnika. Soukromou donaci by i tento...
|
host ::
RSS.