|
| |
|
|
Mytologie indiánského kmene Winnebago. "Wakdjunkaga" - šibal a jeho šibalství
Eliášová, Helena ; Soukup, Martin (oponent) ; Soukup, Václav (vedoucí práce)
Diplomovou práci na toto téma jsem psala z vnitřního přesvědčení. Domnívám se totiž, že pouť životem se někdy múže velmi blízce podobat symbolice osudú Šibala tak, jak je líčena indiánským kmenem Winnebago. Proto jsem také tuto práci psala srdcem antropologa a kulturologa. Náš život často vede snaha nalézt smysl a význam, který nám mnohdy uniká. Někdy jde o hledání ikon, s nimiž se toužíme ztotožnit, jindy o snění a překonání překážek, ačkoliv často jsme sami jejich staviteli. Absurdita lidského života ovšem není pouze něčím, co přišlo až s nástupem moderní a postmoderní doby. Právě mýty o Šibalovi nám ukazují, jak dávná a starobylá je absurdita lidského bytí. Když jsem četla mýtus o Šibalovi poprvé, intenzivně jsem vnímala jeho příběhy, prostoupené komičností, tragičnem a absurditou, jako nadčasové. Začala jsem se tedy o tuto mýtickou postavu zajímat více a objevila jsem, jak bohatě je tato bytost zastoupena ve vědeckých studiích mnoha významných vědcú i literátú. Stejně tak i nositel a vypravěč mýtu, kmen Winnebago, skýtá ojedinělost a svéráznost ve své kultuře. V první části práce jsem ukázala, jak se postava Šibala stala objektem výzkumú v antropologických a religionistických vědeckých studiích. Šibal se začal od druhé poloviny devatenáctého století objevovat v pracích, které se zabývaly severoamerickou...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
TEXT A INSCENACE,
Eliášová, Helena ; Vedral, Jan (vedoucí práce) ; Kudláčková, Jana (oponent)
Práce zaznamenává dramaturgickou přípravu a následnou režijně ? dramaturgickou koncepci inscenace Baal. V úvodní části Helena Eliášová reflektuje fázi dramaturgického výběru textu k bakalářské inscenaci. V druhé části se zaměřuje na vznik hry a jeho dobový kontext. V části třetí se věnuje komparaci jednotlivých textových podob Brechtova Baala. Čtvrtá část práce je vlastní dramaturgická analýza obsahující rozbor z hlediska příběhu, stavby dramatické situace, způsobu vytváření postav, práce s časem a prostorem. V závěru této části se autorka zabývá problémy vyplývajícími ze specifičnosti expresionistického textu. Pátá část obsahuje samotnou režijně - dramaturgickou koncepci inscenace zahrnující interpretaci jednotlivých postav, analýzu akcentovaných motivů a komentář k inscenační úpravě textu. V závěru Eliášová zmiňuje úlohu scénografie při dotváření celkové koncepce.
|
|
| |
host ::
RSS.