|
|
Překlady raných humoristických povídek A.P. Čechova
Benešová, Kateřina ; Uličná, Olga (vedoucí práce) ; Chlupáčová, Kamila (oponent)
Tato diplomová práce se věnuje analýze překladů humoristických povídek Antona Pavloviče Čechova, zejména novým překladům Libora Dvořáka, jež byly vydány roku 2003 ve sbírce Čechovových raných próz Podvodníci z nouze. V práci byly uplatněny dvě metody: metoda srovnání nových překladů z výše zmíněného sborníku s překlady o padesát let staršími (překladatele Jaroslava Huláka) a metoda analýzy překladů povídek, které byly Liborem Dvořákem přeloženy do češtiny poprvé. Práce si kladla za cíl kriticky zhodnotit přínos nových překladů, zvláště ve srovnání se starými, a také určit a porovnat interpretační stanovisko obou překladatelů, jejich metody práce a především jejich způsob nakládání s originálem.
|
|
|
Substantivní nominalizace na -ní/-tí v češtině, slovenštině a ruštině
Vicherková, Vanda ; Chlupáčová, Kamila (oponent) ; Giger, Markus (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se věnuje verbálním substantivům na -ní/-tí v češtině, slovenštině a ruštině. Jejím hlavním předmětem je syntaktické chování nominální skupiny založené na verbálním substantivu tohoto typu. Tato struktura se sémantickým predikátem ve formě verbálního substantiva je chápána jako výsledek substantivní nominalizace větné struktury konstituované predikátem ve formě verba finita. Vedle syntaxe nominalizovaného predikátu, především jeho valence, je sledována i slovotvorná situace deverbativ a jejich morfologické vlastnosti. Jazykové materiály jsou získány z korpusů SYN2005 Českého národního korpusu, Prim-3.0 Slovenského národního korpusu a korpusu Osnovnoj korpus Národního korpusu ruského jazyka.
|
|
|
Šachy v díle Vladimira Nabokova
Nováková, Marta ; Zadražil, Ladislav (oponent) ; Chlupáčová, Kamila (vedoucí práce)
Thesis "Chess in works of Vladimir Nabokov - world and destiny modelling as a chess game" does not observe specific author's work (novel of "russian period") only with chess game aspect, but also from angle creating and solving chess problems. Especially in this activity Nabokov viewed analogy between writer and his readers. All these relationships in his works we tried to cipher out, analyze and aplicate in a wider criterion in his writting. If we describe chess and chess problems as a fable of this thesis, then we find its topic as a creation and all difficulties connected to it: creation of brand new worlds with its specifics codes, author's uneasy inheritance and recipients edification. At first, we evolved all these aspects in allready mentioned novels of russian period ("from Mary to The Gift"), so we could deal with these aspects in details in Nabokov's novel The Defence, something like Nabokov's manifest of creative approaches. Each thesis's chapter is lead with chess inclosure, where is not only simple commentary of chess history and rules of this king's game, but we also analyze author's one chess problem. And in its composition we find parallel with constructive principels in his novels.
|
|
|
Lexikální neologie v současné ruštině
Kšandová, Drahoslava ; Chlupáčová, Kamila (vedoucí práce) ; Lendělová, Věra (oponent) ; Savický, Nikolaj (oponent)
Důležitým mezníkem ve vývoji ruštiny se stala 80.léta 20.století. Významné společenské změny, vyvolané «přestavbou» voblasti politické, ekonomické a sociální, se zákonitě musely projevit v jazyce. Počátek těchto změn je charakterizován výměnou celých vrstev slovní zásoby, při níž docházelo k přesunu lexikálních jednotek z aktivní slovní zásoby na její periferii a naopak - slova z pasivní slovní zásoby, vystupující již jako historizmy, se vrátila do jejího centra. V současné době se ruština musí vyrovnávat s přílivem nestandardní lexiky, která «zaplavuje» písemné i ústní projevy. Spisovný jazyk se tak nachází pod velkým tlakem substandardních jazykových oblastí, jakými jsou např. hovorový nespisovný jazyk, žargon, argot. Začalo se proto hovořit o nové vrstvě slovní zásoby, o obecném žargonu neboli interžargonu. Ruština se od počátku změn musí také vyrovnávat s velkým přílivem cizích slov, převzatých zejména z angličtiny a její americké varianty. Cizojazyčné výpůjčky slouží především pro pojmenovávání nových předmětů, jevů a procesů, stávají se náhradou již existujících víceslovných pojmenování a synonymy k již existujícím jednoslovným ruským ekvivalentům. Přejímání anglicizmů má stále větší dynamiku a v současné době se s anglicizmy setkáváme nejvíce v mládežnickém slangu a profesionální mluvě. Kromě...
|
|
|
Básnické vidění I. A. Bunina. Na základě rozboru povídek
Těšinová, Eliška ; Chlupáčová, Kamila (vedoucí práce) ; Zadražil, Ladislav (oponent)
V diplomové práci se zabýváme Hngvostylistickým rozborem povídkové tvorby Ivana Alexejeviče Bunina včetně kompozice s cílem dojít k určení principů jeho povídek, a tedy formulovat dimenzi básnicko-filozofickou. Příkladem takového rozboru může být např. analýza Buninovy básně z roku 1916 v závěru článku A. K. Žolkovského.! V této diplomové práci se konkrétně jedná o povídky IIepe6aJl (1892- 1898), 3UMHUU COH (1918), O oypaKe EMelle, KaKou 6blUlell 6cex yMHee (1921), B HeKomopOM l1apcm6e (1923), Cmapblu nopm (1927), IIep6a5l lllo606b (1930). Pro srovnání doplňujeme práci o kapitolu s ukázkou jiného, deníkového žánru, ve kterém se, stejně jako ve většině rozebíraných povídek, vyskytují hláskově instrumentované a rytmizované úseky, třebaže /(He6HuK (1917-1918) a OKa5lHHble OHU (1918-1919) nejsou díla čistě umělecká. V rámci analýzy provádíme rozbor fonetický, v němž zkoumáme, jak je využito vokálů a konsonantů, jejich distribuce k vyjádření významu a expresivity. Kromě hláskové instrumentace si všímáme rytmizace a jejího vztahu k sémantice textu. Důležitou se zde jeví rovněž pozornost zaměřená na sémanticko-Iexikální rovinu, tedy na sémantiku slov a jejich výběr, a na syntax. Na základě takového rozboru charakterizujeme autorovo básnické myšlení a podstatu toho, v čem tkví často zdůraňované mistrovství Buninova...
|
|
|
Jazyk a násilí
Mészárosová, Ester ; Chlupáčová, Kamila (vedoucí práce) ; Giger, Markus (oponent)
Co je podstatou násilí? Kde jsou kořeny tohoto jevu? Jak je možné přesvědčit člověka, že válka je jedna z možností, jak řešit konflikty, že zabíjení toho druhého je v určitých podmínkách nutností a správnou věcí? Je pacifistické hnutí skutečně přežitkem a dílem snílků a idealistů nebo výzva pro každou generaci i jednotlivce? Již antičtí filozofové interpretují válku jako projev lidské přirozenosti, jako výraz věčné touhy člověka po moci. Diskuse Pavla Baršy a Karla Theina v lidových novináchl o vztahu západní filozofie k otázkám války a míru, ale hlavně vztahu historie a filozofie je poučná z dvojího hlediska. Na jedné straně přehledně informuje o hlavních myšlenkových proudech západní filozofie, které se zabívaly otázkou války, státu a práva. Na straně druhé je důkazem velice rezervovaného postoje dnešních myslitelů k pacifismu, který chápe Pavel Barša následovně: ... racionalizacejejenjednou zforem násilí, ideologie mirujenjinouformou války. I když v Baršových úvahách jde o zpochybnění výsostné pozice rozumu ajeho zařazení do diskursu historie, je jeho konečná koncepce historie jako nikdy neutuchajícího boje více výrazem politologa než filozofa. To dokazuje i reakce filozofa Karla Theina, který upozorňuje na přízpěvek Římanů k řeckým úvahám o válce a míru. Za autora myšlenky, která je vzdáleně podobná...
|
|
|
Dramatik Vasilij Sigarev v kontextu "nové dramatiky"
Dobrovolná, Eva ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Chlupáčová, Kamila (oponent)
Diplomová práce Dramatik Vasilij Sigarev v kontextu "nové dramatiky" je pokusem o výklad několika autorových reprezentativních dramat s přihlédnutím k domácímu ruskému proudu "nového dramatu" a vlivům, které přispěly kjeho zformování do dnešní podoby. Vasilij Sigarev není přirozeně sám, kdo považuje údobí zlomů za dobu inspirativní pro inovaci dramatických žánrů a s ním bezprostředně spjatých inscenačních technik, tedy za dobu příhodnou pro zrod "nového dramatu" a "nového divadla". Samy tyto úvahy nejsou rozhodně nové, zejména ne v ruském umění. Už před sto lety, na přelomu 19. a 20. století, přicházela ruská moderna i avantgarda s nejrůznějšími vizemi "nového umění". Své neméně radikální představy o "novém divadle", které by bylo důstojným souputníkem nové etapy ve vývoji lidstva, započaté revolucí, rozpřádali v časech revolučních zlomů divadelníci z řad levé avantgardy. Jejich nejznámějším mluvčím byl Vs. Mejerchold, zakladatel její hlavní divadelní tribuny Divadla revoluce. Jedním z nejradikálnějších projektů té doby byl osobitý pokus o spojení umění a života v takzvaných "masových podívaných", rozehrávaných zástupy neherců přímo v reálu - především na náměstích revolučních metropolí. Toto údobí radikálních experimentů brzy skončilo, přelom dvacátých a třicátých let znamenal návrat k tradičnějším žánrům...
|
|
|
Sekundární predikace z hlediska pražské typologie. Infinitivní konstrukce v ruštině ve srovnání s češtinou a němčinou
Kocková, Jana ; Chlupáčová, Kamila (oponent) ; Giger, Markus (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo zmapovat oblast infinitivních konstrukcí a jejich užití jako sekundárního predikátu v ruštině, češtině a němčině a typologicky klasifikovat infinitivy z hlediska jejich soustavy v jazyce a jejich funkcí. V první části jsem shrnula základní koncepci Pražské typologie na pozadí jiných jazykových typologií. Dále jsem uvedla charakteristické rysy jednotlivých jazykových typů podle Pražské typologie s důrazem na projevy těchto typů na syntaktické úrovni. Pražská typologie se v oblasti syntaxe soustředila na následující témata: možnosti vyjádření vztahů ve větě, především predikace; s tím související otázka kongruence; problematika jmenných vět (Nomen + Nomen); užití spony; problematika "druhého slovesa" ve větě a s tím související role neurčitých a jmenných forem slovesných a jejich konkurence s jinými prostředky; souvislost konguence a pevného slovosledu. V oblasti sekundární predikace došlo v rámci pražské typologie k názorovému vývoji. Skalička původně považoval užití infinitivu jako druhého slovesa ve větě za projev aglutinačního typu a to pro "přechodný charakter" infinitivu, tj. nediferencovanost verbálních a nominálních funkcí (Skalička, V. (2004a), s. 259). Aglutinační jazyky užívají infinitivy např. s osobními, kauzativními sufixy. Izolační jazyky nemají diferencovány slovní druhy,...
|
|
|
Nové lexikální jednotky cizího původu v češtině, ruštině a bulharštině - srovnání
Sixtová, Hedvika ; Rangelová, Albena (vedoucí práce) ; Chlupáčová, Kamila (oponent) ; Košková, Mária (oponent)
Předkládaná práce se zaměřuje na oblast neologie a jazykových kontaktů. Sleduje a analyzuje způsob morfologicko-slovotvorné adaptace lexikálních jednotek cizího původu v jazycích přijímajících. V první fázi po přejetí představuje morfologickoslovotvorná adaptace zformování základního tvaru lexikální jednotky pro daný jazyk přijímající. V druhé fázi pokračující adaptace znamená začleňování lexikální jednotky do domácí slovotvorby. Pracujeme s materiálem posledních 20. let z českého, ruského a bulharského jazyka a to zejména se substantivy a na dalším místě s adjektivy a slovesy. Snažili jsme se neomezovat na pouhou registraci jednotlivých nových slov cizího původu, ale sledovat i obecnější zákonitosti jejich asimilace v přijímajících jazycích a způsobů, jak může mít příliv výpůjček vliv i na strukturní vlastnosti přijímajícího jazyka. Dostáváme se tak do problematiky, která může mít i obecnější teoretickou platnost. Výrazným příkladem jsou takové případy jako jevy, shrnuté podle Kostomarova pod názvem izafet. Práce tak v rámci studia synchronní dynamiky přispívá k pohledu na inovační procesy, které jsou podmíněny mezijazykovými kontakty.
|
|
|
Nikolaj Vasilijevič Gogol: mýty, přízraky, vize
Poláčková, Kateřina ; Chlupáčová, Kamila (oponent) ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce)
Fenomén Petrohradu je natolik silný, že dokáže prostřednictvím literárních textů lákat a přitahovat i člověka, který se s ním ve svém životě nikdy přímo nesetkal. Díky své dvoutvářnosti, temnosti střídající se s okázalou krásou, leskem a jakousi reprezentativní lehkostí, si ponechává roušku vzrušujícího tajemství, kterou pouze někdy, velmi zřídka, jakoby koketně poodhaluje, dovoluje nahlédnout do svého tajemného světa a umocňuje tak pouto přitažlivosti. Petrohrad je nepochybně jedním z největších fenoménů ruské literatury. Toto město si dokázalo takřka vzápětí po svém vybudování získat pozornost bezpočtu lidí několika generací. Získalo na jedné straně své obdivovatele a na straně druhé pravděpodobně mnohem početnější skupinu odpůrců. Nezaměnitelným a neopakovatelným způsobem však zasahovalo do života obou. Pro jedny byl Petrohrad svůdnou múzou, nevysychajícím pramenem inspirace, pro druhé byl plíživým, tíživým, temným, neustále pronásledujícím stínem vyvolávajícím neutěšené představy, vize a pocity, peklem, městem samotného ďábla. Do které skupiny však zařadit Nikolaje Vasiljeviče Gogola? Petrohrad pro něho pravděpodobně nebyl múzou v povznášejícím slova smyslu. Nezasvětil mu celý svůj život a už vůbec ho oslavně neopěvoval. Dalo by se uvažovat o určitém druhu inspirace, ale byl jejím původcem doopravdy...
|
host ::
RSS.