|
|
Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka
Vrabelová, Dana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kořán, Ivo (oponent) ; Buben, Milan (oponent)
1 Resumé Disertační práce Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka představuje původní výsledky výzkumu, primárně zaměřeného na fond Madonne Coronate uloženého v Archivio Capitolo di San Pietro ve Vatikánské knihovně, uskutečněného v rámci řešení grantového projektu Univerzity Karlovy č. 356911 Korunování milostných mariánských obrazů ve střední Evropě v 17. a 18. století. Obraz se stává milostným (imago gratiosa) nebo také zázračným (imago miraculosa) projevuje-li Boží milosti různého charakteru (záchrana života při neštěstí, zázračná uzdravení početí apod.). Nejvyšším výrazem úcty a zbožnosti k mariánskému milostnému či zázračnému obrazu nebo soše je jejich korunování. Teologický základ tohoto liturgického obřadu vychází z Mariiny nebeské korunovace, která následuje po jejím nanebevzetí. Na zemi byla Panna Maria korunována napodobeninami korun světských panovníků a její korunovaný obraz usazován na královský trůn, oltář, zhotovený většinou k této slavnostní příležitosti k větší cti a slávě. Vždy se jednalo o skvostná umělecká díla zlatníků a stříbrníků, o jejichž podobě, pokud se nezachovala do dnešních časů, se dovídáme z četných rukopisů, tisků a rytin speciálně vydaných u příležitosti korunovace. Charakter korunovací se v průběhu staletí postupně vyvíjel od soukromé zbožnosti,...
|
|
|
Znaky zemí Koruny české ve středověku
Valecký, Štěpán ; Buben, Milan (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent)
Znaky zemí Koruny české ve středověku Štěpán Valecký Erb je nedílnou součástí reprezentace šlechty ve středověku. Počátek používání znaků vychází částečně z historických tradic, ale především z požadavků praktických, daných válečnou zkušeností. Z tohoto důvodu se heraldika řídí pevnými pravidly, která jsou až následkem bojové praxe. Středověký pán se v rámci feudálního systému stává vlastníkem určité země. Erb země pod správou určitého rodu se časem stane identickým se znakem této vládnoucí dynastie. Podobně tomu bylo v Čechách. Počátek používání erbů je kladen obvykle do 12. století do doby druhé křížové výpravy. České knížectví spojené vazalskou přísahou se Svatou říší římskou, přejímá toto značně zprostředkovaně a pod jejím vlivem přijímá i snad svůj první erb orlice. Velmi záhy se však začne používat i erbu s figurou lva zpočátku jednoocasého. V této rané době se u nás jako reprezentativního znaku panovníka užívá obou figur. Postupem doby v rámci vývoje společnosti se dostává do popředí užívání zejména erbu lva jakožto dynastického znaku Přemyslovců. Orlice je tak chápána jako znak svatého Václava, věčného panovníka a ochránce české země. Původ figury lva by se dal odvozovat také z erbu dynastie vládnoucí v říši (Štaufů), přestože její původ by mohl pocházet i z více zdrojů. Zdvojení ocasu u této figury...
|
|
|
Kostel sv. Máří Magdalény v Bartošovicích v Orlických horách
Kreuselová, Zuzana ; Oulíková, Petra (vedoucí práce) ; Buben, Milan (oponent)
Bakalářská práce "Kostel sv. Máří Magdalény v Bartošovicích v Orlických horách" se nejprve stručně věnuje historickému vymezení a kolonizaci Orlických hor a Podorlicka s přihlédnutím na horní tok Divoké Orlice, kde se nacházejí Bartošovice v Orlických horách. Následně se práce zabývá vznikem a dějinami obce se zaměřením na majitele panství. V další části pozornost přechází k historickému a stavebnímu vývoji kostela a poté na jeho vnitřní výzdobu, kde práce podrobněji popisuje barokní inventář, zejména postranní rámové oltáře s medailóny. Dále se zabývá barokním sochařstvím v Podorlicku a jeho nejvýznamnějšími představiteli, jejichž díla mají charakteristický rys pro uměleckou tvorbu této oblasti. Poslední část pro srovnání uvádí a popisuje další nalezené příklady barokních rámových oltářů s medailóny, zabývá se jejich chronologickým uspořádáním a začleněním do vytvořených tematických skupin.
|
|
|
Beatifikace a kanonizace Johanky z Arku jako inspirace uměleckých děl
Myslilová, Tereza ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Buben, Milan (oponent)
Sv. Johanka z Arku je významnou postavou nejen francouzských, ale především církevních dějin a zároveň osobností, jejíž život a smrt zanechaly výraznou stopu v evropském umění. Cílem bakalářské práce je shromáždit důvody pro blahořečení a svatořečení Johanky z Arku a zároveň objasnit, proč byla Johanka z Arku blahořečená a svatořečená téměř 500 let po smrti. Aby vynikla mohutnost této světice, je poslední část bakalářské práce věnována uměleckým dílům inspirovaným postavou Jany z Arku, která bude představena především v návaznosti na historicko-politické dění na českém území.
|
|
| |
|
| |
|
|
Vývoj českého zemského znaku ve středověku
Valecký, Štěpán ; Buben, Milan (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent)
Vývoj českého zemského znaku ve středověku Štěpán Valecký Resumé Erb je nedílnou součástí reprezentace šlechty ve středověku. Počátek používání znaků vychází částečně z historických tradic, ale především z požadavků praktických, daných válečnou zkušeností. Z tohoto důvodu se heraldika řídí pevnými pravidly, která jsou až následkem bojové praxe. Středověký pán se v rámci feudálního systému stává vlastníkem určité země. Erb země pod správou určitého rodu se časem stane identickým se znakem této vládnoucí dynastie. Podobně tomu bylo v Čechách. Počátek používání erbů je kladen obvykle do 12. století do doby druhé křížové výpravy. České knížectví spojené vazalskou přísahou se Svatou říší římskou, přejímá toto značně zprostředkovaně a pod jejím vlivem přijímá i snad svůj první erb orlice. Velmi záhy se však začne používat i erbu s figurou lva zpočátku jednoocasého. V této rané době se u nás jako reprezentativního znaku panovníka užívá obou figur. Postupem doby v rámci vývoje společnosti se dostává do popředí užívání zejména erbu lva jakožto dynastického znaku Přemyslovců. Orlice je tak chápána jako znak svatého Václava, věčného panovníka a ochránce české země. Původ figury lva by se dal odvozovat také z erbu dynastie vládnoucí v říši (Štaufů), přestože její původ by mohl pocházet i z více zdrojů. Zdvojení ocasu u...
|
|
|
Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Řeholní kanovníci.
Buben, Milan ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Kořán, Ivo (oponent) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
Práce pojednává o řádech řeholních kanovníků, které na našem území působily nebo stále ještě působí (řeholní kanovníci sv. Augustina, řád premonstrátů a antonité). Pozornost je věnována nejen vzniku a dějinám jednotlivých řádů ve světě i v českých zemích, ale také jejich představitelům, světcům či řeholním domům, stejně jako uměleckým památkám, za jejichž vznik uvedeným řádům vděčíme.
|
|
|
Sbírky Emy Destinnové
Košťálová, Michaela ; Mžyková, Marie (vedoucí práce) ; Buben, Milan (oponent)
Resumé: Sbírky Emy Destinnové Hlavním smyslem a posláním této bakalářské práce je snaha o co nejrozsáhlejší dokumentaci a kompletaci sbírkových předmětů uměleckého a kulturně historického charakteru, vztahujících se k osobnosti největší české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tato práce si však vyjma výše uvedeného, klade rovněž za cíl, být i dobrým průvodcem v otázce historického vývoje těchto sbírek. Důraz je soustředěn zejména na historii a popis objektů, v nichž byly sbírky za života pěvkyně situovány a dále na sledování akvizičního zájmu a způsobu nakládání se sbírkami ze strany pěvkyně. Specifičnost této práce spočívá nejen v relativně ojedinělém námětu, ale i ve snaze o nový rozměr pohledu na osobnost Emy Destinnové, kterou prezentuje jako významnou českou sběratelku a milovnici umění. Údaj o počtu znaků: Počet znaků s mezerami: 141 186 Počet znaků bez mezer: 120 695
|
|
|
Právní postavení Suverénního řádu maltézských rytířů
Závurka, Milan ; Hrdina, Antonín (vedoucí práce) ; Buben, Milan (oponent)
Milan Závurka - bakalářská práce Právní postavení Suverénního řádu Maltézských rytířů Resumé Řád Maltézských rytířů, resp. řád sv. Jana, má zárodky ve starším bratrstvu italských kupců z Amalfi, kteří kolem roku 1040 založili v Jeruzalémě při kostele sv. Jana Křtitele špitál. Špitál sloužil hlavně poutníkům, kteří putovali k božímu hrobu. Oficiálně se toto bratrstvo osamostatnilo roku 1099 a v roce 1113 papež Paschal II. bullou vložil řád pod přímou ochranu Svatého stolce zároveň s právem svobodné volby velmistrů bez vměšování jakýchkoliv světských nebo církevních autorit. Zakladatelem a prvním velmistrem řádu byl bratr Gérard, který zemřel v roce 1120. Po pádu Jeruzaléma řád přesídlil nejprve do Akkonu, později na Kypr a ještě později na Rhodos. Původní špitální zaměření společenství bylo z důvodu ochrany poutníků a jiných osob proti Turkům rozšířeno i na zaměření vojenské. Svůj současný název řád odvozuje od ostrova Malty, na kterém sídlil až do obsazení ostrova Napoleonem v roce 1798.V současné době je sídlo řádu v Římě. Během tohoto dějinného vývoje se vyvíjela suverenita řádu, která byla uznávaná většinou civilizovaného světa, a to bez ohledu na to, zda řád držel nějaká území či nikoliv. V současné době je nadále řád považován za suverénní. Je sice autonomní součástí katolické církve, ale bez ohledu na...
|
host ::
RSS.