|
| |
|
|
Hel. Staroseverské podsvětí a jeho vládkyně
Ratajová, Kateřina ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Staroseverská říše mrtvých a její vládkyně se obě jmenují Hel. Účelem práce je rekonstruovat takovou koncepci Helu, jež vypovídá primárně o představách přetrvávajících v období zapsání látky, protože hledání původní podoby redukuje prameny na základě spekulací o vlivu křesťanství. Metodou zkoumání je analýza textů a užití slova hel s ohledem na žánr a kontext, přičemž největší výpovědní hodnota se přičítá starším skaldským a eddickým básním, jejichž formální pravidla zajistila uchování látky v nezměněné podobě. Kapitoly týkající se užívaných pojmů, umístění podsvětí, představ spojených s cestou do podsvětí a pobytem v něm, pojednávají o jednotlivých rysech a aspektech Helu a jeho vládkyně.
|
|
|
Smrt a zásvětí v náboženských představách a praxi obyvatel starověké Etrurie
Farkačová, Zuzana ; Antalík, Dalibor (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Cílem práce je na základě analýzy pramenů písemného i ikonografického charakteru popsat eschatologické představy Etrusků a s nimi související kultickou praxi. Práce postupně popisuje rituály v pořadí, ve kterém následovaly bezprostředně po úmrtí člověka. S tím souvisí také možné představení posvátného dramatu na počest zesnulého. Dále je zde věnována pozornost rituálům, které byly údajně zaznamenány v posvátných knihách, a které umožňovaly zbožštění duší zesnulých. V této souvislosti se u Etrusků potvrzuje konání lidské oběti. V druhé části se pak práce věnuje etruským představám o cestě do zásvětí a zásvětí jako takovému. Probrána je zde také etruská démonologie popisující celou řadu postav, včetně podsvětních vládců.
|
|
|
Þórova výprava ke Geirrøðovi (aneb paradigma cesty þórovského hrdiny do Jiného světa)
Kozák, Jan ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Práce rozebírá osm verzí narativu o thórově výpravě do sídla thursa (obra) Geirroda. Tyto variantní verze náleží do různých žánrů a jsou datovány do různých dob - nejstarší je skaldská báseň z doby před christianizací Skandinávie (10. stol.), zatímco další verze byly zapsány křesťanským Islanďanem Snorrim Sturlusonem a dánským kronikářem Saxonem Grammatikem (oba 13. stol.). Nejmladší verze je pohádkový příběh z 15. stol. Variace mezi žánry a různými dobami je v práci využita ke sledování a analýze změn, které postihly původně náboženský narativ po konverzi ke křesťanství, tj. poté, co zaniklo původní pohanské symbolické univerzum a bylo nahrazeno středověkým. Ačkoliv zůstala základní struktura příběhu a jména protagonistů uchována celkem věrně (s ohledem na časový rozptyl a nepřímý přenos), smysl a žánrové zařazení příběhu se signifikantně proměnilo: v případě Saxona Grammatika do euhemerizované pseudohistorie a v případě příběhu z 15. stol. do pohádkového vyprávění jen volně svázaného s postavou historického krále Ólafa Tryggvasona. Toto pozorování ilustruje a potvrzuje proces demytizace pohanských mýtů a ukazuje dva žánry, v nichž budou mýty "uloženy" pro středověké obecenstvo: v pohádkách a v pseudohistorických národních počátcích sepsaných ranými kronikáři.
|
|
|
The Notion of Body and Illness in the Healing Rituals of the 1st Millennium BCE Mesopotamia: The Case of Fever
Loulová, Petra ; Koubková, Evelyne (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Tělo je biologický systém, je ale také médiem fyzické existence jedince i jeho kultury v tomto světě. Tělo je zároveň jedincem a i kulturou konceptualizováno v představách, které společně s fyzickými vjemy utváří tělesnou zkušenost. V případě Mezopotámie a jiných starověkých kultur je pro nás skutečná tělesná zkušenost obyvatel nedosažitelná, kulturní koncepty ale studovat lze. Tato práce se zaměřuje na představy těla a nemoci v mezopotámské léčebné praxi, zachycené ve sbírkách profesionální lékařské literatury, která prošla kanonizací a byla opisována od konce druhého tisíciletí př.n.l. Z tohoto korpusu byly hlavním zdrojem práce tzv. "terapeutické texty", sbírky léčebných předpisů, v nichž je zaznamenána léčebná praxe jako taková. V těchto textech byly s přihlédnutím ke kulturnímu kontextu posuzovány formulace onemocnění a léčby, stejně jako fyzické zacházení s tělem, a to se zaměřením na případy horečky. Práce v prvé řadě shledává, že texty prezentují interakci těla a nemoci jako prostorovou a fyzickou, a to v užitých metaforách i v přístupu k tělu a okolnímu prostoru. Horečka vstupovala do těla z vnějšku, "popadla" osobu nebo se jí "zmocnila", a bylo třeba ji odstranit. Jistá míra nezávislé agence horečky, popisy jejích útoků, a také způsob odstranění horečky z těla připomínají útoky démonů....
|
|
|
Strukturální analýza knihy Jonáš
Havelka, Jan ; Pehal, Martin (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
V této bakalářské práci se pokouším o analýzu knihy Jonáš pomocí dvou metod strukturální analýzy - varianty strukturalismu, kterou vyvinul Terence Turner, a modelu kruhového narativu podle Mary Douglas. V práci postupuji od charakteristiky knihy Jonáš, jejího textu a postav, přes shrnutí badatelských postojů a některých pokusů o strukturální analýzu až k vlastním analýzám a následným interpretacím. Ústřední tezí mojí práce je tvrzení, že kniha Jonáš na mnoha rovinách propojuje jinak nespojité kategorie a umožnuje tak s nimi zacházet novým způsobem. Turnerovská metoda pomáhá rozpoznat řadu opozic, kterou příběh řeší (např. vztah mezi židy a pohany, mezi bohem jakožto JHVH a jakožto Elohim, či mezi člověkem a zvířetem). Metoda kruhového narativu pak ukazuje, že zásadním tématem knihy je oběť. Následně nabízím několik návrhů, kudy by bylo možno interpretaci dále vést. Shrnuji opomíjený text J. Lindona, který se zajímavě potkává s mými závěry. Doplňuji téma o materiální stránku věci a navrhuji, jak bychom přes ni mohli propojit jinak nesourodé interpretace. Věnuji se také teorii oběti a snažím se ukázat, proč jsou závěry obou mých analýz propojitelné skrze pojetí oběti jako mechanismu rozlišení lidského a zvířecího života. V závěru pak předkládám svou představu o fungování knihy Jonáš. Powered by TCPDF...
|
|
|
Ty však, Římane, hleď, země oplývající mlékem a strdí: Srovnání motivů etnocentrické nadřazenosti v Aeneidě, Exodu a mýtu o Aztlanu
Pospíšil, Jan ; Pehal, Martin (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Tato práce má za cíl komparaci etnocentrických motivů ve třech mýtech z odlišných kultur. Jsou to: 1) římská Aeneida, 2) příběh migrace Mexiků z Aztlanu a 3) Židovský příběh exodu v Hexateuchu. Etnocentrické motivy jsem rozčlenil do čtyřech obecnějších motivů: 1) Božská přítomnost a vedení, 2) Vyvolení lidu a příslib nadřazenosti, 3) Zaslíbení země a 4) Odpadnutí nehodných. Se všemi mýty pracuji v jejich historicko-kulturním kontextu a etnocentrické motivy posuzuji v souladu s představami etnicity v příslušných mýtech. Výsledkem mé komparace je teorie, že tyto motivy si jsou rámcově podobné kvůli jejich obrovskému a především univerzálnímu potenciálu utvářet etnickou identitu. Ovšem za důležitější považuji rozdíly mezi motivy, které se vyjeví během důkladné kontextuální analýzy. Tyto rozdíly podle mého názoru dobře korespondují s chápáním etnicity a vlastní nadřazenosti každého probíraného etnika. Klíčová slova: Aeneis, Aztlan, exodus, etnicita, etnocentrismus, komparace mýtů.
|
|
|
Zbručský idol: historie, kontext, interpretace a mýtus
Doležal, Ondřej ; Dynda, Jiří (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Autor nejprve stručně uvádí čtenáře do problému popisem idolu a jeho historií. Následně se už dostává k prvnímu pilíři své práce - shrnutí historie bádání a akademické debaty nad původem i interpretací Zbručského idolu od okamžiku nalezení až dodnes. Autor se snaží vyváženě prezentovat všechny výkladové směry přítomné v diskusi v průběhu 170 let a zároveň postihnout hlavní specifika jednotlivých období i klíčové otázky jejich debaty. Ačkoliv se autor snaží vyrovnaně referovat o všech významných badatelích, kteří přispěli k vývoji debaty, zaměřuje se precizněji na období předcházející Leńczykově souborné studii z roku 1964, které považuje za zbytečně opomíjené. Nezůstává ale v průběhu sumarizace nestranný, a vyjadřuje svůj nesouhlasný názor vůči badatelům, kteří popírají autenticitu skulptury a prohlašují ji za falzum, stejně jako vůči badatelům odmítajícím slovanský původ idolu. Autor uznává, že Zbručský idol pravděpodobně nese stopy ovlivnění kočovnými turkickými kmeny, avšak nepovažuje ho za jejich dílo. K této otázce se dílčím způsobem vyjadřuje i v kapitole o paralelách, která mu slouží k tomu, aby dokázal, že slovanské území pravděpodobně neslo dostatek kamenných památek typu Zbručského idolu, a proto nelze souhlasit s tezí, že takovýto typ model není slovanský. Nakonec přechází k volnější...
|
|
|
Deskové hry v mytologiích: Srovnání severských, keltských a indických kosmologických motivů
Grimmová, Jarmila ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Antalík, Dalibor (oponent)
Anotace: Práce má za cíl komparaci motivu deskové hry a hry v kostky ve třech indoevropských mytologiích - hinduistické, keltské a severské - přičemž se bude soustředit i na hrdinskou látku. V hinduismu půjde zejména o epizodu z 2. knihy Mahábháraty a mýtus partie boha Šivy s chotí Párvatí a jeho následky. V keltské mytologii o hru o ruku Étain z Tormach Étaine a v severské o hru bohů v eddické písni Vǫluspá. Kromě těchto stěžejních mýtů bude práce využívat i drobnější zmínky v dalších textech z těchto oblastí, což se týká hlavně výrazně skrovnějšího evropského materiálu. Předmětem práce bude zkoumání vnitřní struktury mýtů, kde se hra často nachází na počátku či ve středu zápletky. Bude se soustředit na význam těchto epizod a jejich pozici v symbolické soustavě dané kultury stejně jako vztahy symbolů uvnitř jednotlivých mýtů. V následujícím kroku se pak pokusí srovnat tyto významy vůči sobě navzájem a zjistit, zda se v nich nacházejí nějaké podobnosti. Naopak se zcela nebude pouštět do oblastí archeologických a historických ani zkoumání rituálu či performativity.
|
|
|
Foreign Influences in Religion of Ancient Syria
Válek, František ; Antalík, Dalibor (vedoucí práce) ; Čech, Pavel (oponent)
Cílem této práce je zmapovat nesemitské vlivy v náboženství a kultuře starověké Sýrie pozdní doby bronzové. Během pozdní doby bronzové byla Sýrie rozdrobena na mnoho menších království. Ta byla povětšinou podřízena některé z větších mocností starověkého Předního východu (Mitanni a Ḫatti) či Egyptu. Vlivy z kulturních oblastí těchto států jsou pozorovatelné nejvíce. Obchod s oblastmi ve Středozemním moři přinesl také mnoho vlivů, především v oblasti umění. Ústřední částí diplomové práce jsou případové studie z Ugaritu, Amurru, Byblu, Karkemiše, Alalaḫu, Ḫalābu, Emaru, Tunipu and Qaṭny. Každá z těchto případových studií nám ukazuje specifika jednotlivých lokalit a rozličné možnosti kulturního přenosu. Data jsou interpretována z širší antropologické perspektivy. Práce se také zaměřuje na teoretické vývody ohledně průběhu kulturního přenosu a na pojetí cizosti v rámci kultur starověkého Předního východu a Egypta. Nastíněna je také širší teorie kultury jako systému konceptů a veškerý materiál je interpretován v jejím světle. Klíčová slova Cizinci, cizost, kulturní přenos, náboženství, pozdní doba bronzová, starověká Sýrie, starověký Přední východ, Egypt, Ḫatti, Mitanni, Chetité, Churrité, Egypťané, Ugarit, Amurru, Byblos, Karkemiš, Alalaḫ, Ḫalāb, Emar, Tunip, Qaṭna.
|
host ::
RSS.