|
|
Integrace ekologických a morfologických studií: Mikrodistribuce druhů .i.Protaphorura./i. (Collembola: Onychiurinae) okolo kmene buku
Rusek, Josef
Mikrodistribuce půdní mesofauny byla studována okolo kmene buku v lesním společenstvu .i.Luzuleto-Fagetum./i. v NPR Voděradské bučiny ve středních Čechách. 50 půdních vzorků (10 cm.sup.2./sup. a 5 cm hluboko) bylo odebráno v 7 rovnoběžných liniích na svahu v různé vzdálenosti nad a pod kmenem buku. Ve vzorcích byly zjištěny tři druhy rodu .i.Protaphorura./i.: .i.P. armata, P../i. sp. n. a .i.P. pseudovanderdrifti./i.. Eudominantní .i.P. armata./i. měla nejvyšší abundanci ve vzorcích 50 a 100 cm pod a nad kmenem, v nichž .i.P../i. sp. n. byla zastoupena pouze v nízké frekvenci a nanejvýše v jediném jedinci ve vzorku a .i.P. pseudovanderdrifti./i. se vyskytovala v nízké frekvenci a abundanci pouze ve vzorcích vzdálenějších od kmene. Korelace abundance s biotickými faktory ve vzorcích ukázala, že .i.P. armata./i. dosahovala nejvyšší abundance v blízkosti kmene a .i.P../i. sp.n. se nevyskytovala ve vzorcích s vysokou abundancí .i.P. armata./i..
|
|
|
Nová klasifikace životních forem Collembola a Protura
Rusek, Josef
Byla navržena nová klasifikace životních forem u Collembola a Protura. Každá eko-morfologická skupina je charakterizována morfologicky a ekologicky. To umožňuje zařazení těchto dvou taxonomických skupin mezofauny do dvou hlavních skupin: A – atmobionti a B – edafobionti. Skupina A má 4 podskupiny: a – makrofytobionti, b – mikrofytobionti, c – xylobionti a d – neustonti. Skupina B má 3 podskupiny: a - epigeonti, b – hemiedafobionti a c – euedafobionti. Hemiedafobionti mají dvě podtřídy odvozené od velikosti a života ve svrchní a poněkud hlubší části humusového profilu. Euedafobionti jsou rozdělení do 3 tříd (velcí, střední, drobní) a 6 podtříd podle přítomnosti skákací vidličky, nebo její redukci až absenci. Protura patří do podtřídy středních a drobných euedafobiontů (bez skákací vidličky). Nově navržený systém životních forem umožňuje komplexnější využívání Collembola v ekologických výzkumech.
|
|
|
Společenstva žížal ve středoevropských bukových lesích
Pižl, Václav
Cílem studie bylo shrnout dostupné údaje o žížalách obývajících bukové lesy v České republice a srovnat faunu žížal rozdílných typů bučin. V 45 bukových lesích nalézajících se v různých částech republiky byl zjištěn výskyt celkem 30 druhů a poddruhů žížal, z nichž k nejfrekventovanějším patřily .i.Dendrobaena octaedra, D. vejdovskyi, D. illyrica, Dendrodrilus rubidus, Lumbricus rubellus, Octolasion lacteum./i.. V moderových půdách acidofilních bučin dosahovala společenstva (složená z 1-6 epigeických druhů) hustoty 3,2 - 48 jedinců/m.sup.2./sup., zatímco mulové půdy neutrofilních květnatých bučin jsou obývány bohatými společenstvy žížal (8-14 druhů, 65-211 jedinců/m.sup.2./sup.) složenými jak z epigeických, tak i endogeických a anektických druhů. Výzkum prokázal, že půdní pH je nejvýznamnějším faktorem determinujícím velikost společenstev, jejich druhová bohatost a struktura je však daleko více ovlivněna geografickou polohou porostů a přítomností specifických habitatů.
|
|
|
Atraktivita listového opadu pro půdní Collembola v experimentu v dekompozičních síťkách
Jínová, Kristýna ; Rusek, Josef
Síťky s bukovým a dubovým opadem byly během tříletého experimentu exponovány v bukovém a smrkovém lese v CHKO Blanský les v jižních Čechách ve čtyřech variantách les/opad: bučina/buk, bučina/dub, smrčina/buk a smrčina/dub. V prvním roce experimentu bylo v půdních vzorcích z bučiny zjištěno 30 druhů Collembola, z nichž 53% bylo zjištěno v experimentálních síťkách s bukovým a 57% s dubovým opadem. Z 23 druhů zjištěných v půdě smrkového lesa bylo 57% zjištěno v síťkách s bukovým a 70% s dubovým opadem. .i.Isotomiella minor, Mesaphorura tenuisensillata, M. macrochaeta./i. byly nejpočetnější v půdních vzorcích v bukovém lese, .i.Parisotoma notabilis, Isotomiella minor, Friesea truncata./i. ve smrkovém lese. 40 druhů bylo zjištěno v experimentálních síťkách v prvním roce experimentu. .i.Protaphorura./i. cf. .i.vontoernei, P. notabilis, I. minor./i. byly nejpočetnější. 14 druhů bylo přítomno v experimentálních síťkách ve všech kombinacích les/opad.
|
|
|
Dominantní hlístice (Nematoda) v prvních patnácti letech primární sukcese na výsypkových jílech
Háněl, Ladislav
Půdní hlístice byly studovány na 13 stanovištích uhelné výsypky Pastvina, tvořené třetihorními jíly v Sokolovské hnědouhelné pánvi, která byla ponechána spontánní sukcesi. Jeden rok staré stanoviště mělo jen velmi nízkou abundanci hlístic (1,1-2,7 ind.cm-2), na pět let starém stanovišti populační hustoty hlístic značně vzrostly (51,3-137,4 ind.cm-2) a na starších stanovištích byly jejich populace proměnlivé (7,9-1023,0 ind.cm-2) bez zřetelné vazby na stáří stanoviště. Diverzita společenstev hlístic narůstala se stářím stanoviště a s postupným vývojem porostu rostlin. Bakteriofágní a mykofágní hlístice se vyskytovaly na všech stanovištích a měly eudominantní postavení v mnoha společenstvech. Distribuce omnifágních hlístic byla proměnlivá, protože některé druhy dominovaly na pět let starém stanovišti (např. .i.Eudorylaimus bombilectus./i.), zatímco jiné (např. .i.Aporcelaimellus obtusicaudatus./i.) se objevovaly později a výrazně dominovaly na 14-15 let starých stanovištích.
|
|
|
Změny v zastoupení trofických skupin hlístic (Nematoda) na přirozeném úhoru a v půdách osetých regionálními a komerčními travními směskami
Háněl, Ladislav
Sekundární sukcese měla svůj počátek na půdě obhospodařovaného pole, které mělo poměrně nízkou abundanci hlístic (pětiletá průměrná hodnota 85 x 104 ind.m-2) s výrazně redukovanými populacemi fytofágních druhů. Na poli nejvíce dominovaly bakteriofágní rody hlístic (55 %). V průběhu sukcese došlo k nárůstu celkové abundance hlístic na 109 x 104 ind.m-2 (přirozený úhor), 140 x 104 ind.m-2 (regionální travní směska) a 154 x 104 ind.m-2 (komerční travní směska). Naproti tomu dominance bakteriofágních hlístic poklesla na 30 %, 30 % a 35 % v jednotlivých studovaných variantách. Abundance a dominance fyto-mykofágních hlístic vzrostla na variantách osetých regionální travní směskou (25 %) a komerční travní směskou (24 %), dominance fytofágních hlístic vzrostla na přirozeném úhoru (12 %). Abundance a dominance omnifágních hlístic vzrostla především na přirozeném úhoru (24 %). Abundance a dominance dravých hlístic vzrostla v jednotlivých studovaných variantách na 6 %, 4 % a 3 %.
|
|
|
Společenstva půdních hlístic (Nematoda) ve vybraných mokřadních habitatech Národního parku Biebrza
Háněl, Ladislav
Půdní hlístice byly studovány v devíti mokřadních habitatech Národního parku Biebrza na severovýchodě Polska. Ve studovaném materiálu bylo determinováno okolo 170 druhů a 89 rodů hlístic. Abundance hlístic v jednotlivých habitatech se pohybovala od 75 do 470 x 104 ind.m.sup.-2./sup.. Řád Tylenchida reprezentoval 33 % jedinců všech studovaných jedinců hlístic, řád Dorylaimida 23 % a řád Araeolaimida 18 %. Počty rodů zjištěné v těchto řádech byly 22, 22 a 9, počty druhů 43, 43 a 24.
|
|
|
Přitažlivost listového opadu pro pancířníky – experiment s opadovými sáčky
Farská, Jitka
V průběhu jednoho roku byli studováni pancířníci v opadových sáčcích a půdních vzorcích. Opadové sáčky s dubovým a bukovým opadem byly umístěny v bukovém a smrkovém lese na Kleti (CHKO Blanský Les, Česká republika). Byly studovány čtyři kombinace les-opad – dubový opad v bukovém lese, dubový opad ve smrkovém lese, bukový opad v bukovém lese, bukový opad ve smrkovém lese. Půdní vzorky byly odebrány z dubového, bukového a smrkového lesa. Druhová diverzita pancířníků v sáčcích se zvyšovala v průběhu dekompozice. Společenstva pancířníků v sáčcích umístěných ve smrkovém lese měla vyšší druhovou bohatost (59 druhů) než společenstva v sáčcích z bukového lesa (33 druhů). Druhové složení bylo závislé na typu lesa, v kterém byly sáčky umístěné. Vliv druhu opadu, kterým byly sáčky naplněné, byl nižší. Byla porovnána společenstva v půdních vzorcích a opadových sáčcích.
|
|
|
Primární sukcese společenstev půdních vířníků na výsypkách po těžbě hnědého uhlí
Devetter, Miloslav
Změny společenstev půdních vířníků na gradientu primární sukcese byly studovány na hnědouhelných výsypkách u Sokolova v SZ Čechách. Jednotlivá sukcesní stadia byla stará 2, 11, 14, 20 a 43 let. Celkem bylo během studie zachyceno 17 taxonů půdních vířníků. Nejběžnější byly .i.Adineta vaga, Habrotrocha rosa, Macrotrachela quadricornifera./i.. Významné byly dále druhy .i.Encentrum arvicola, Habrotrocha elegans, Macrotrachela nana./i.. Celkové početnosti se pohybovaly řádově v desítkách až stovkách tisících jedinců na m.sup.2./sup.. Se stářím lokality početnost narůstala. Postup druhové sukcese lze dobře demonstrovat například na rodu .i.Encentrum./i.. Ačkoli .i.E. incisum./i. se vyskytuje pouze v iniciálních stadiích sukcese, .i.E. mucronatum./i. obsazuje naopak pouze nejstarší. .i.Encentrum arvicola./i. se vyskytuje od 14-letého stanoviště a jeho abundance se stářím lokality roste.
|
|
|
Atraktivita listového opadu pro půdní gamasidní roztoče (Acarina, Gamasida) v experimentu v dekompozičních síťkách
Čápová, Lenka ; Rusek, Josef
Síťky s bukovým a dubovým opadem byly během tříletého experimentu exponovány v bukovém a smrkovém lese v CHKO Blanský les v jižních Čechách. Jsou prezentovány výsledky z prvního roku experimentu. Celkem bylo v půdních vzorcích a experimentálních síťkách zjištěno 1619 jedinců gamazidních roztočů patřících k 35 druhům. Veigaiaidae, Parasitidae a Uropodidae byly nejpočetnějšími čeleděmi. 18 druhů bylo zjištěno v bukovém lese, z nichž 67% bylo zjištěno v experimentálních síťkách s dubovým a 61% s bukovým opadem. 12 a 5 druhů zjištěných v těchto síťkách se nevyskytovalo v půdních vzorcích. Z 19 druhů zjištěných v půdě smrkového lesa bylo 84% zjištěno v síťkách s dubovým a 67% s bukovým opadem. 8 a 5 druhů z těchto sítěk se nevyskytovalo v půdních vzorcích. .i.Veigaia nemorensis, Lysigamasus armatus./i. byly nejpočetnější a nejčastější v experimentálních síťkách v bukovém lese, .i.Veigaia nemorensis, Leptogamasus lobatus./i. v experimentálních síťkách ve smrkovém lese.
|
host ::
RSS.