|
|
Raymond Queneau a jeho román modré květy. Problematika překladu jedné linie francouzské experimentální prózy
Sauerová, Klaudia ; Belisová, Šárka (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Romány Raymonda Queneaua jsou překládány do češtiny již od šedesátých let 20. století. Tato práce se soustředí na dva z románů typické svou experimentálností: Zazi v metru a Modré květy. Stylistická analýza výchozího textu ukázala jednotlivé aspekty Queneauovy poetiky a jejich obtížnost pro překlad. Nebývale bohaté výrazové prostředky jako slovní hříčky a neologismy na lexikální úrovni, střídání stylových vrstev nebo nová francouzština - autorem stvořený způsob pravopisu, který má za cíl přiblížit mluvený a psaný jazyk, intertextualita a matematické struktury začleněné do kompozice románů jsou typickým znakem Queneauovy tvorby. Na základě srovnání překladů dvou Queneauových románů z dílny dvou různých překladatelů jsme zkoumali možnosti českého jazyka při překladu autorových jazykových experimentů. Práce se zaměřuje zejména na problémy překladu slovních hříček, neologismů, frazeologismů a nové francouzštiny. Překlad Jiřího Pelána románu Modré květy potvrdil, že přes některé odchylky mezi textem výchozím a cílovým (archaizace verb dicendi, kompenzace), je možné celkově zachovat autorovu složitou poetiku a vytvořit, v rámci možností, překladové dílo, které se vyrovná dílu původnímu .. Analýza textu Zazi v metru přeloženého Zdeňkem Přibylem naopak ukázala obtíže, se kterými se může překladatel setkat, zejména...
|
|
|
Arabská francouzsky psaná literatura v českých překladech
Ondrušková, Marie ; Belisová, Šárka (oponent) ; Šotolová, Jovanka (vedoucí práce)
Diplomová práce zpracovává problematiku arabské frankofonní literatury, její recepci ve y Francii, kde většina této tvorby vychází, a především v Ceské republice. Přináší stručný přehled nejvýznamnějších arabských frankofonních autorů a českých překladů jejich literárních děl. V praktické části jsou zpracovány dotazníky pro překladatele, jejichž prostřednictvím je zhodnoceno postavení této oblasti literatury v českém prostředí. Dále se věnuje rozboru románu Drisse ChraYbiho Případ v Atlasu, na kterém ukazuje charakteristické rysy arabské frankofonní literatury a komentuje způsob jejich převodu do češtiny.
|
|
|
Srovnání dvou existujících překladů Rousseauova díla "Les Rêveries du promeneur solitaire"
Šaušová, Eva ; Šotolová, Jovanka (oponent) ; Králová, Jana (vedoucí práce)
Rigorózní práce si klade za cíl srovnat dva existující české překlady díla Les Reveríes du promeneur solítaíre Jeana-Jacquese Rousseaua. Jedná se o překlad Karla Šafáře v reedici z roku 1962 a vydání přeložené Evou Berkovou z roku 2002 Teoretická část práce se zabývá dobovým kontextem vzniku překladů tohoto díla u nás a krátce srovnává první vydání z roku 1913 s reedicí z roku 1962. Samotné srovnání překladů je uvedeno podrobnou analýzou výrazových prostředků, které vyjadřují autorovy prožitky na jednotlivých procházkách a přibližují i jeho duševní rozpoložení v době vzniku díla. Na základě tohoto rozboru je srovnáván excerpovaný materiál obou překladů, přičemž je kladen důraz na přesnost překladového výrazu, především klíčových slov díla, převod metaforiky a důležitých sémantických polí, volnost a věrnost při převodu větných struktur a dalších gramatických kategorií, a dále na zachování rytmu a eufonických prostředků, vynechávky a případy, kdy došlo k pozměnění smyslu. Zmíněna je i strategie při překladu reálií.
|
|
|
Germinie Lacerteuxová v českých překladech
Kinská, Jana ; Šotolová, Jovanka (oponent) ; Belisová, Šárka (vedoucí práce)
Cílem této práce je srovnávací kritická analýza dvou existujících českých překladů francouzského románu bratří Goncourtů, Germinie Lacerteux (1865). V první části práce se podrobně zabýváme životem a dílem Edmonda (1822-1896) a Julese de Goncourt (1830-1870) i širším dobovým a literárním kontextem jejich tvorby, zmiňujeme se například o jejich působení v jiných oblastech než literatura, jako je výtvarné umění, literární kritika či historie, ale také odkazu v podobě Akademie Goncourt. Zvláštní pozornost je věnována jejich deníku, Journal : mémoires de la vie littéraire, v němž po dobu 45 let (1851-1896) zaznamenávali své zážitky z literárních a uměleckých kruhů a jiné postřehy a jenž je cenným zdrojem osobitě ilustrujícím tuto dobu. Vymezujeme postavení této ojedinělé autorské dvojice v rámci francouzského realismu a zdůrazňujeme její průkopnickou roli spojenou s rodícím se naturalismem. S tím jsou spojeny specifické tvůrčí metody, založené z velké části na sběru dokumentů a záznamů z různých sociálních prostředí. Následuje část věnovaná ohlasu analyzovaného románu ve Francii, kde se vzhledem k uplatnění argotu a zachycování prostředí nejnižších vrstev společnosti setkal s ostrou kritikou, ale také s hlubokým uznáním některých z literátů (Zola, Daudet, Flaubert, Hugo aj.). Příspěvek o ohlasu tohoto díla v...
|
|
|
Negativní humanismus Michela Houellebecqua
Kavalír, Ondřej ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Tématem následující práce je románová tvorba Michela Houellebecqa pojímaná ve dvojím kontextu - v kontextu negativního humanismu a nového realismu, který se projevuje v současném francouzském románu. Pracovní hypotézou je teze o spojitosti nového realismu a negativního humanismu v opětovném zájmu o svět společenských jevů, v obavách o jeho stav i v antropologickém a existenciálním zkoumání lidského údělu. V prvních dvou kapitolách se pokusíme vytyčit základní body této spojitosti, jak v souvislosti s tradičním realismem, tak ve vztahu k současné realisticky zaměřené románové tvorbě (Dubois, Beigbeder, Duteurtre, Quintreau). Třetí kapitola je věnována formální výstavbě Houellebecqových románů, analýze jejich intertextových odkazů a ve své druhé polovině také popisu paralel a inspirací, jež spojují Houellebecqovy romány s autory klasické realistické tradice (Balzac, Flaubert, Zola) a s Célinem. Po tomto zařazení do kontextu současného i literárně historického se ve čtvrté, závěrečné, kapitole zaměříme na způsob, jakým se negativní humanismus projevuje především v románové antropologii Michela Houellebecqa, a na jeho inspiraci (Schopenhauer, Baudelaire).
|
|
|
Villiers de l'Isle-Adam: Kruté povídky v českých překladech
Folberová, Jana ; Šotolová, Jovanka (oponent) ; Belisová, Šárka (vedoucí práce)
Úkolem této diplomové práce bylo zejména analyzovat čtyři existující české překlady Krutých povídek Villierse de l'Isle-Adam, francouzského spisovatele druhé poloviny devatenáctého století, ale také zařadit tohoto autora do kulturně historického kontextu a charakterizovat jeho dílo. Práci jsme rozvrhli do tří kapitol. V první z nich se věnujeme spisovatelově osobnosti, jeho tvorbě a složité době, ve které žil a tvořil. Součástí této kapitoly je také zmínka o ohlasu, s jakým se jeho dílo, včetně Krutých povídek, setkalo v domácím i českém prostředí. V druhé kapitole se podrobněji zabýváme nejvýznamnější Villiersovou povídkovou sbírkou, Krutými povídkami. Nejprve podrobně charakterizujeme tématiku zařazených příběhů, děj a postavy, poté na základě excerpce provádíme analýzu Villiersova specifického stylu. Docházíme k závěru, že tento autor má v oblasti stylu mnoho společného s Charlesem Baudelairem, ale také Guy de Maupassant. Villiers se však nikdy nedočkal takového úspěchu, slávy a uznání. I v tomto ohledu by mohla být naše práce přínosem. Doufáme, že vzbudí nový zájem o tohoto výjimečného francouzského autora
|
|
|
Překlad biblického výkladu na základě domácí normy
Křivohlavá, Kateřina ; Šotolová, Jovanka (oponent) ; Belisová, Šárka (vedoucí práce)
Biblický výklad (exegetický text) vychází z poznatků vědního oboru exegeze, předmětem jeho zkoumání je biblický text v původním znění. Tato složka biblického výkladu je internacionální. Na druhé straně biblický výklad cituje domácí biblické překlady a používá domácí biblistickou a teologickou terminologii. Ty jsou výsledkem domácí biblické překladatelské tradice a jsou úzce vázány na daný národní jazyk. Vázanost této druhé složky biblického výkladu na konkrétní jazyk představuje hlavní obtíže při překladu biblického výkladu. Při něm se totiž biblické citace nahrazují citacemi z domácího kanonického překladu a biblistická terminologie se převádí domácími termíny. Obojí je však výsledkem mnohasetletého procesu překládání bible do cílového jazyka, tzv. národní biblické překladatelské tradice, a ta se může velmi lišit od tradice jazyka výchozího. Mohou tak vznikat rozpory mezi výkladovou částí exegetického textu a biblickými citacemi a odkazy, kterými argumentuje, nebo terminologií, kterou užívá. Vysoká míra intertextuality exegetického textu klade proto specifické nároky na znalosti překladatele. Biblický výklad nelze správně přeložit bez znalosti bible, neboť na ni myšlenkově i terminologicky navazuje, a dále bez znalosti biblické tradice výchozího a cílového jazyka.
|
|
|
Henri Michaux v českých překladech. Analýza čtyř překladů díla Un certain Plume
Hlobilová, Kateřina ; Belisová, Šárka (oponent) ; Šotolová, Jovanka (vedoucí práce)
Práce se soustředí především na analýzu čtyř českých překladů díla Henriho Michauxe Un certain Plume od Václava Jamka, Patrika Ouředníka, Jindřicha Veselého a Vladimíra Kafky (první dva překlady jsou úplné, další dva torzovité). Je členěna do tří kapitol. První je věnována osobnosti a dílu autora i jeho zasazení do dobového literárního kontextu (či spíše vyčlenění z něj, s ohledem na jeho specifičnost). Druhá kapitola se zaměřuje na podrobný rozbor díla, a to jak z hlediska sémantického, tak jazykového. Stěžejní část představuje třetí kapitola, kde na základě vybraných úryvků a excerpt popisujeme postupy jednotlivých překladatelů. Nejprve se zabýváme rozborem narativních částí díla, poté se soustředíme na lyričtější pasáže a na práci s expresivitou. Tři z překladatelů - Jamek, Ouředník, Veselý - přistupují k práci kreativně, přesto každý jinak. V. Jamek překládá poměrně přesně, výrazy volí promyšleně s ohledem na jejich význam, konotace i vlastnosti fonetické. Soustředí se na zřetelné vystižení zobrazované skutečnosti (v některých případech jeho řešení po této stránce originál "vylepšují"). Charakteristickým rysem překladu je výrazová uhlazenost Geho styl je vytříbený i tam, kde v originále převládá nižší stylistické nasazení). J. Veselý při práci s textem zohledňuje plynulost a přirozenost českého jazyka,...
|
|
|
Francouzské drama v českém překladu po roce 1989
Šimpachová, Iveta ; Šotolová, Jovanka (vedoucí práce) ; Brunel, Aude (oponent)
Diplomová práce podává analytický přehled překladové produkce dramatických textů z francouzštiny do češtiny po roce 1989. Zaměřuje se na zastoupení současné dramatiky v překladu a na práci překladatelů. V první části práce stručně charakterizuje současnou francouzskou dramatickou tvorbu a upozorňuje na odlišná očekávání francouzských a českých diváků a čtenářů. Následně na základě existujících teorií objasňuje specifika překladu dramatu a postavení překladatele v procesu překladu. Stěžejní částí práce je analýza vytvořeného soupisu veřejně dostupných překladů dramatických textů z let 1990-2015. Knižní vydávání překladů se dle očekávání ukazuje jako okrajové a s klesající tendencí, vycházejí převážně klasici. Současná dramatika má převažující zastoupení mezi překlady deponovanými v divadelní agentuře, poměrově největší zastoupení mají komediální hry, ale díky individuálním snahám a projektům se v oblasti překladu daří rozšiřovat obraz současné francouzské dramatické tvorby. Analýzu doplňují postřehy z překladatelské praxe čerpané z osobních rozhovorů s překladateli a nakladateli. Klíčová slova: současné francouzské drama, překlad dramatu, dramatický text, postavení překladatele, sociologie překladu, překladová produkce, vydávání dramatu, agenturní překlady
|
|
|
Paul Claudel: Polední úděl - česká recepce divadelní hry francouzského dramatika a diplomata
Dvořáková, Tereza ; Šotolová, Jovanka (vedoucí práce) ; Belisová, Šárka (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na translatologickou analýzu originálu dvou dostupných překladů divadelní hry Polední úděl (Partage de Midi) významného francouzského dramatika a diplomata Paula Claudela. První z nich spatřil světlo světa v roce 1910 a čeští čtenáři za něj vděčí Miloši Martenovi. Druhý překlad vyšel v roce 2012 a jeho autorem je Vladimír Mikeš. České překlady od sebe dělí více než sto let, což se jeví jako zajímavé východisko pro jejich srovnání nejen po jazykové stránce, ale i z hlediska recepce. Práce se proto dále zabývá i recepcí zmíněných textů a jejím vývojem v čase. Popisuje, jaké místo měl a má Paul Claudel v kontextu francouzské kultury a jak je vnímána jeho hra Polední úděl v českém prostředí. Práce se zabývá místem prvního překladu divadelní hry Polední úděl v české literatuře a pokouší se zjistit důvody, jež vedly k pořízení nového překladu, a dále posoudit, jaké místo má v cílové kultuře tato nová verze Claudelova textu. Pro určení místa překladů v českém prostředí a případného vlivu na ně bude na problematiku aplikována teorie polysystému, jež se jeví jako nejpříhodnější svým výzkumem zaměřeným na míru vlivu překladové literatury na literaturu domácí.
|
host ::
RSS.