|
|
Molekulární podstata vývojových odchylek pohlaví u člověka
Kopanicová, Eliška ; Šípek, Antonín (vedoucí práce) ; Liška, František (oponent)
Vývoj vnitřních i vnějších pohlavních orgánů u člověka je ovlivněn na chromosomální, genové, ale i hormonální úrovni. Různé mutace na chromosomové i genové úrovni narušují regulační kaskády, které ovlivňují další vývoj orgánů. Kaskády jsou tak narušeny a způsobují variabilní vývojové vady jak vnitřních, tak vnějších pohlavních orgánů. Cílem práce je shrnutí těchto molekulárních procesů, které dále ovlivňují vývoj pohlavních orgánů u člověka, možných vývojových chybách a jejich fenotypových následujících projevech. Klíčová slova: Pohlavní orgány, vývojové vady, geneticky podmíněná onemocnění
|
|
|
Varianty chromozomu 9 u člověka - od normy k patologii Epidemiologie a význam v klinické genetické praxi.
Šípek, Antonín ; Panczak, Aleš (vedoucí práce) ; Šubrt, Ivan (oponent) ; Vallová, Vladimíra (oponent)
Souhrn Heterochromatinové varianty lidského chromozomu 9 představují jedny z nejčastějších variant lidského karyotypu. Variabilita zasahuje oblast velkého bloku konstitutivního pericentrického heterochromatinu chromozomu 9, tvořenou různými typy repetitivních DNA sekvencí. Tyto varianty je možné studovat z pohledu populačně epidemiologického, molekulárně cytogenetického i klinicko genetického. V rámci celého našeho projektu byla provedena epidemiologická studie výskytu pericentrické inverze chromozomu 9 (inv(9)) a dalších variant chromozomu 9 na šesti různých souborech laboratorních dat, zahrnujících vyhodnocení více než 26 000 záznamů -naše publikovaná studie je svým rozsahem stále největší na světě. Celkovou četnost inv(9) jsme vyčíslili na 1,6 %, celkovou četnost všech heterochromatinových variant chromozomu 9 pak na 3,3-3,9 %. Případy inv(9) byly obecně častější u žen, rozdíl pohlaví ale nebyl statisticky významný. Molekulárně cytogenetická část projektu vycházela z vlastní metodiky využívající kombinaci tří komerčně dostupných FISH sond, ředěných ve specifickém poměru. Kombinace těchto sond umožňuje bližší diagnostiku jednotlivých subvariant chromozomu 9, které není možné rozlišit pomocí G-/C-pruhování v optickém mikroskopu. Touto metodou jsme vyšetřili celkem 49 případů heterochromatinových variant...
|
|
|
Molekulární podstata vývojových vad člověka
Kovačičová, Denisa ; Šípek, Antonín (vedoucí práce) ; Rothová, Olga (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá tématem vrozených vývojových vad. První dvě kapitoly hovoří o jejich stručném rozdělení. Třetí kapitola pojednává o mutacích v oblasti krátkého raménka chromozomu 17. Zde je popisován syndrom Smithové- Magenisové, který je způsoben delecí oblasti 17p11.2 a syndrom Potocké- Lupského, jenž je její reciprokou duplikací. Z genů, které se vyskytujív této oblasti, se rešerše blíže věnuje genu RAI1. Dalším tématem zmiňovaným v této práci jsou RASopatie. Práce se v této oblasti zabývásyndromem Noonanové a blíže rozebírámutace v genech PTPN11, SOS1, RAF1, KRAS a NRAS. V kapitole pátéje popsána problematika thalidomidu od jeho historie až po dosud objevené mechanismy účinku. Je zde definována senzitivní perioda a mechanismus zastavení či pozastavení růstu končetin v závislosti na době podání léku. V závěru práce jsou diskutovány nové metody a poznatky spojenés těmito tématy. Klíčová slova: vývojové vady, teratologie, ontogeneze, syndrom Potocké - Lupského, syndrom Smithové- Magenisové, RASopatie, syndrom Noonanové, thalidomid
|
|
|
Heterochromatinové varianty lidského karyotypu
Michalová, Michaela ; Šípek, Antonín (vedoucí práce) ; Forman, Martin (oponent)
Chromozomy jsou buněčné struktury složené z chromatinu, z nichž jeden druh je konstitutivní heterochromatin, který neobsahuje žádné kódující sekvence a je transkripčně neaktivní. Heterochromatinové úseky jsou tvořené vysoce repetitivními sekvencemi satelitních DNA, díky kterým dochází k variabilitě. Největší oblasti heterochromatinu nalezneme na dlouhých ramenech chromozomů 1, 9, 16 a Y, ale na variabilitě se podílí i heterochromatin na krátkých ramenech akrocentrických chromozomů 13 - 15, 21 a 22. Tato bakalářská práce na základě dostupných vědeckých článků shrnuje poznatky o heterochromatinových variantách, jejich výskytu, četnosti, možnostech zkoumání a také klinickém významu v současné době. Poukazuje především na možnou spojitost s reprodukčními poruchami a na protichůdné výsledky jednotlivých pozorování. Současné poznatky ukazují na význam nových laboratorních metod (molekulárně cytogenetických), které lze využít k upřesnění a podrobnějšímu třídění nálezů, které byly kdysi za použití méně přesných pruhovacích metod označeny jako neškodné varianty. Ze shrnutí tedy vyplývá, že by měl být kladen důraz na studii klinického významu heterochromatinových variant, které, přestože jsou považovány za normální varianty bez klinického významu, mohou mít vliv například na průběh meiózy a tím způsobit...
|
|
|
Porovnání výskytu inverze na 9. chromozomu u infertilních a sterilních pacientů s literárními údaji
Šlégrová, Sandra ; Krkavcová, Miroslava (vedoucí práce) ; Šípek, Antonín (oponent)
Pericentrická inverze chromozomu 9 [inv(9)] malého rozsahu je nejčastější inverzí u lidských chromozom. Některé publikace ji považují za variantu lidského karyotypu, která nemá klinické projevy. V této práci však zmiňuji ty studie, které dávají inverze na chromozomu 9 do souvislosti s rznými patologickými stavy, jako jsou např. sterilita, infertilita nebo některé vrozené anomálie. Výzkum probíhal v akreditované genetické laboratoři GENvia s. r. o., kde byla sbírána data za období 2004-2011. Za tuto dobu bylo vyšetřeno celkem 5195 pacient z rzných indikačních dvod, mezi nimiž bylo nalezeno celkem 84 případ s inverzí na chromozomu 9 s laboratorní incidencí 1,62 %. Indikační diagnózy jsem vzhledem k jejich množství rozdělila do šesti vytvořených skupin, z nichž jedna nese název sterilita/infertilita. V této skupině bylo nalezeno 23 případ s inverzí na 9. chromozomu, což činí 27,38 % z celkového počtu nalezených inverzí na chromozomu 9. Výskyt této inverze jsem zaznamenala i u ostatních indikačních skupin: vrozené vývojové vady u pacienta, vrozené vývojové vady v rodinné anamnéze, dárci pohlavních buněk, psychomotorická a mentální retardace, jiná diagnóza. Nejvíce nález inverze chromozomu 9, bylo zaznamenáno ve skupině jiná diagnóza, tj. ve skupině vytvořené z případ, jejichž indikace nespadá do žádné jiné...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.