|
|
Myš, potkan, krysa: prostor, pach a metody detekce
Kaftanová, Barbora ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent) ; Špinka, Marek (oponent)
Společné soužití člověka s hlodavci se datuje již od počátku zemědělství. Mnohé populace hlodavců se přizpůsobily synantropnímu způsobu života, a jakožto komenzálové doprovázejí člověka až do dnešní doby. První studie sleduje, jakým způsobem člověk ovlivnil životní prostředí nekomenzálního druhu hlodavce - myši kyperské (Mus cypriacus). Tento ostrovní endemit se po většinu své existence vyvíjel v nepřítomnosti savčích konkurentů a predátorů. Během posledních 10.000 let však člověk do jeho prostředí zavlekl druhy, které životní prostředí myši značně ovlivnily. Zejména krysa (Rattus rattus) dnes na ostrově dominuje svou početností a je pravděpodobně výrazným kompetitorem kyperské myši. Přesto její pach na myš nepůsobí averzivně, naopak je preferován, zřejmě jakožto pach fylogeneticky příbuzného druhu. Naopak pach kočky, na Kypru rovněž rozšířené, vyvolává averzivní reakci. Druhým řešeným tématem je sledování behaviorálních strategií různých typů myších populací (komenzální M. musculus musculus, nekomenzální M. m. musculus, nekomenzální M. m. domesticus) pomocí exploračních testů. Komenzální populace projevuje výraznou vertikální aktivitu - zřejmě proto, že komenzální prostředí nabízí řadu příležitostí ke šplhání. Naopak je oproti nekomenzálům méně aktivní v testu volné explorace. V komenzálním...
|
|
|
Inter-individual differences in behaviour of laboratory rats
Rudolfová, Veronika ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Stále častěji se ukazuje, že ačkoliv jsou pokusná zvířata vystavena stejným podmínkám, jejich chování se mezi sebou liší. Pokud jsou tyto rozdíly stabilní v čase a napříč různými situacemi, můžeme mluvit o personalitě. Tato diplomová práce testuje interindividuální rozdíly v chování laboratorních potkanů (kmene Long Evans) v sérii experimentů prováděných v rané onotgenezi a v dospělosti. Kromě stanovení interindividuálních rozdílů v chování a personality jedinců si tato práce ukládá dva hlavní cíle. (1) Stanovit stabilitu personality napříč ontogenezí. (2) Zjistit, zda interindividuiální rozdíly v chování souvisí s výkonem v kognitivních testech. Potvrdili jsme existenci interindividuálních rozdílů v chování u laboratorních potkanů. V této sérii experimentů jsme však nebyli schopni určit personalitu jednotlivých pokusných jedinců. Rozdíly v chování jedinců byly nejlépe vyjádřené chováním v open field testu a ve vyvýšeném křížovém bludišti (Elevated plus maze test). Naše výsledky také ukazují, že v jednotlivých opakováních těchto testů se zvířata chovají rozdílně. Dále jsme zjistili, že chování v testu aktivního vyhýbání se místu na rotující arénce a v Morrisově vodním bludišti spolu nesouvisí, ačkoliv oba tyto experimenty testují kognitivní schopnosti. Korelace parametrů z testů aktivního vyhýbání...
|
|
|
Role sociálního učení při vytváření averze vůči aposematické kořisti u ptačích predátorů
Bělová, Magdalena ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Vliv sociálního učení v různých kontextech je studován u mnoha živočišných druhů. V naší práci jsme se zabývali vlivem sociálního učení na vznik averze vůči aposematické kořisti. Modelovým ptačím predátorem byly adultní a juvenilní sýkory koňadry (Parus major), u nichž je již poměrně dobře prostudováno averzivní učení ve vztahu k aposematické kořisti. Jako umělá kořist byly použity červené a zelené papírové siluety ploštic s vespod nalepenou larvou potemníka moučného (Tenebrio molitor) namočenou buď ve vodě, nebo v roztoku chininu. Jako jedinci předávající sociální informaci byli použiti konspecifičtí demonstrátoři dvojího typu - naivní ptáci předvádějící averzivní reakci při kontaktu s nejedlou kořistí a poučení ptáci, kteří jedlou kořist úplně odmítali. Testován byl vliv obou typů demonstrátorů na průběh diskriminačního učení. Zjišťovali jsme, zda se vliv sociálního učení liší u dospělců a u ptáčat. U dospělých ptáků mělo vliv sledování poučeného demonstrátora, a to na počáteční fázi diskriminačního učení. Testovaní ptáci, kteří sledovali tohoto demonstrátora, neodmítali nejedlou kořist úplně, ale počet kol, ve kterých správně diskriminovali mezi jedlou a nejedlou kořistí byl na počátku diskriminačního učení průkazně vyšší než u skupiny s naivním demonstrátorem a skupiny bez demonstrátora. Ptáci...
|
|
|
Optimization of litter size in rodents
Cingelová, Alexandra ; Dušek, Adam (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Optimalizácia veľkosti vrhu môže byť definovaná ako úprava veľkosti vrhu podľa aktuálnych podmienok prostredia alebo kondície matky pre dosiahnutie kompromisu medzi maximálnym možným počtom potomkov vo vrhu a ich individuálnou fitness. Hlodavce sú ideálnym taxónom na zdokumentovanie tejto problematiky vďaka veľkej medzidruhovej variabilite v životných stratégiách naprieč celým radom. Variabilita vo veľkosti vrhu medzi jednotlivými druhmi hlodavcov bola behom evolúcie ovplyvnená nespočetnými ekologickými a sociálnymi faktormi. Medzi ne patrí geografické umiestnenie rozmnožujúcej sa populácie, rôzne životné a reprodukčné stratégie ako sú r-/K-stratégia, prítomnosť altriciálnych alebo prekociálnych mláďat, rôzne spôsoby života, prítomnosť vody v prostredí, miera predácie, schopnosť hibernácie a miera sociality druhu. Ovplyvnenie veľkosti vrhu začína ešte pred samotným oplodnením, napríklad výberom partnera, načasovaním reprodukcie, kondíciou, vekom a sociálnym postavením matky. Genetické faktory ovplyvňujúce veľkosť vrhu sú napríklad polymorfizmus MHC glykoproteínov a t-haplotyp. Redukcia veľkosti vrhu môže nastať pred počatím ovplyvnením miery ovulácie, behom implantácie hladinou pohlavných hormónov samice a vystaveniu stresorom, po implantácií selektívnym potratom, a po pôrode infanticídou,...
|
|
|
Faktory ovlivňující paměť ptačích predátorů pro aposematické signály
Skoumalová, Žaneta ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Schopnost uložit si do paměti a v budoucnu opět rozeznat poživatelnou kořist od kořisti nebezpečné je esenciální pro přežití jedince. Řada druhů ke své obraně používá aposematické signály. Ty jsou nejčastěji reprezentovány výrazným zbarvením či kontrastním vzorem. Cílem této práce bylo zjistit v jakém intervalu dochází ke konsolidaci paměti pro aposematickou kořist a zda barva či vzor zvyšují její memorabilitu. Testovaným druhem byla sýkora koňadra (Parus major) a výsledky byly porovnávány mezi naivními ručně odchovanými ptáčaty a dospělými odchycenými ptáky různého věku a pohlaví. Během diskriminační úlohy konsolidačního pokusu byla ptákům simultánně předkládána jedlá a nejedlá kořist v podobě papírových siluet, lišících se v barvě (červená versus zelená). Ptáci byli rozděleni do tří skupin s odlišným intervalem (0, 1 nebo 3 hodiny) pro proběhnutí konsolidace a po 24 hodinách retestováni. Z výsledků testu konsolidace vyplývá, že úspěšněji dokázali řešit úlohu dospělí ptáci. Pouze u nich byl prokázán signifikantní rozdíl mezi skupinami, a to v případě výrazně vyšší úspěšnosti skupiny s jednohodinnovým intervalem. Vliv barvy stimulu na vyřešení úlohy byl také prokázán pouze u adultů. Memorabilita výstražných signálů byla testována pomocí ploštic lišících se barvou a vzorem a po jednom měsíci, během...
|
|
|
Morfometrická analýza zapadopalearktických zástupců rodu Apodemus: od determinace k ekomorfologii
Mikulová, Pavlína ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
Souhrn Disertačnípráce je za|oženananiŽe uvedených rukopisech: Trsr or cHARÁcTER DIsPLACEMENT IN URBAN PoPULATIoNs oF ApopBuassylvATrcus MikulováP.& FryntaD.2001 CanadianJountalofZoology79:794-80I V tétopráci jsme využili jedince druhuA. sylvaticus pro studium uplatněníposunu znaků.Svou pozornostjsme přitom zaměřili na urbánní pražské prostředí, kde jsme srovnávali populace A. sylvaticus z lokalit se sympatrickým výskýem s A. flavicollis s populacemi z lokalit s výlučn;im výskytem A. sylvaticus. A, sylvaticuspředstavujev danésouvislostiideálnípředmět studia, vezmeme-li v úvahu dostupnéliterární údaje, které dokládají podobnéekologickénároky druhůA. sylvaticus a A, flavicollis a zároveň naznačuji významnou roli kompetice (interferenčníči exploatační)ve vzájemných interakcíchmezi nimi. omezená studijní plocha navíc nevyžaduje analyzování dalších faktoru (klimatickéfaktory,evolučníhistorie sfudovanýchpopulacíapod.) s možnouvazbou na sfudovanéznaky,kteréby mohly nabývatna vjznamnosti v případě rozdílného geografického původu studovaných vzorků. Výsledky multivariátní analýzy 12 kraniálnícha 5 tělesnýchrozměru 1410jedinct A. sylvaticus (I7 vzorků) překvapivě uplatnění posunu znaků u populací A' sylvaticu.snepodpořily, nicméněprokázaly odlišnostpopulací A. sylvaticus zcentÍaměsta od populacítohoto druhu zokraje...
|
|
|
Druhově specifické strategie učení: význam procesů vedoucím ke vzniku potravní averze a zvláštní případ sociálního přenosu
Landová, Eva ; Fuchs, Roman (vedoucí práce) ; Komárek, Stanislav (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
Souhrn Předkládanádisertačnípráceroz:tíjítémaaposematismua věnujesezejména druhově specifickým strategiím uěení jednotliých predátoru. Aposematismusmůžemechápatjako antipredačnístrategii,při nížje obrana kořisti za|oŽenana tom, že se predátoři snadno naučíneútoěitna nepoživatelnoua zátoveň nápadně zbarvenou kořist. Yzájemný vztah predátoraa aposematikaformují tedy jednak určitévlastnosti kořisti (tj.varovnézbaweni, nápadnost,nepoŽivatelnost),ale také behaviorální predispozicepredátora(neofobie, vrozená averze vůčiurěi!ým barviím, schopnostučení,paměť),kteréve ýsledku zajisti(nebonezajistí)vyhýbání se aposematickékořisti. Právě urěité aspekty chování predátorůjsou považovány za důležitéfaktory při vzniku a následné evoluci aposematickéhozbarvení. Na příkladudevítinašichběžnýchdruhůpěvcůse nám podďilo ukázat,žertnnédruhy predátorůreagujína stejnýdruh Živéaposematické kořisti (ruměnicepospolná)různě,mimojinépodlesvépotravníekologiea s nísouvisejícíchsenzorickychěi kognitivníchschopností.Tentopoznatekse stalýchozím bodempředloženépráce. Dalšímcílem bylo objasnit některékognitivní procesy vedoucí k vyhýbavéreakci u těch druhůpredátoru, pro kteréje aposematické zbar:terukořisti důležibýmsignálem. Rozhodujíci je zejménato, zda má určiý druh ptačíhopredátora odpor vůčiaposematickékořisti vÍozený,nebo zda se toto...
|
|
| |
|
| |
|
|
Biologie nekomensálních populací myši domácí (Mus musculus sensu lato) Blízkého Východu
Slábová, Markéta ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
ZÁVĚR - 114 - 6 Závěr Předložená disertační práce přispívá k poznání nejrůznějších aspektů biologie nekomensálních populací myši domácí (Mus musculus sensu lato). Ačkoliv jsou myši velmi častým modelových organismem, pozornost se téměř výhradně soustřeďuje buď na myši laboratorní, nebo na příslušníky komensálních populací. Nicméně vznik komensalismu jistě znamenal rozsáhlé změny ve způsobu života, chování, morfologii i sociálním uspořádání myší. Cílem práce bylo alespoň částečně zaplnit tuto mezeru v poznatcích o tomto jinak důkladně probádaném druhu. Práce se soustředí zejména na nekomensální populace Mus musculus domesticus obývající Blízký Východ a zjištěné poznatky porovnává s výsledky získanými studiem komensálních populací M. m. domesticus i M. m. musculus. Výsledky jsou rovněž diskutovány se znalostmi o jiných volně žijících evropských a blízkovýchodních druzích rodu Mus (M. spicilegus, M. macedonicus, M. spretus). Výsledky prezentované v této disertační práci ukazují, že se komensání a nekomensální populace jednoho druhu mohou výrazně lišit v některých aspektech své biologie. V předložené disertační práci jsou prezentované následující dílčí výsledky: ⇒ Komensální a nekomensální populace M. m. domesticus se výrazně liší v míře agonistického chování během dyadických střetů v neutrálním prostředí....
|
host ::
RSS.