|
|
Utváření a proměny historických narativů v době společenských a politických změn v průběhu let 1988-1990
Socha, Jan ; Randák, Jan (vedoucí práce) ; Michela, Miroslav (oponent)
Predkládaná práce se zabývá rolí národních dejin a jejich "oficiálních" interpretací jako nástroje legitimizace politických systému v Ceskoslovensku v prubehu let 1988-1990. Zmeny interpretací minulosti, ke kterým v této dobe došlo v souvislosti se spolecensko-politickou transformací umožnují operacionalizovat historický narativ jako príklad symbolické legitimity politické moci. Specifickou artikulací historického narativu je svátkové právo. Práce sleduje jeho vývoj a výklad v komunistickém a polistopadovém období na príkladu legislativního a publicistického diskursu. V prípade legislativního diskursu analyzuje argumentace související se zavádením ci rušením dnu ve svátkovém právu, v prípade publicistického diskursu se zameruje na diskurs "oficiálních" periodik, na jehož základe je skrze interpretace jednotlivých dnu ve svátkovém právu rekonstruován historický narativ, kterým se politická moc legitimizovala.
|
|
|
Místa paměti bitvy u Chlumce: pomníky, na které se "nezapomíná"
Kessler, Vojtěch ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Dynamické procesy a diskontinuity historického vývoje, kterých jsme byli na našem území svědky v průběhu minulého století, si vyžádaly svou daň. Stejně jako poznamenaly tisíce a miliony lidských osudů, zasáhly také pomníky. Tyto zdánlivě neměnné a zubu času odolávající památky minulé doby zažívaly stejná období slávy a zmaru jako lidé, kteří je stavěli, oslavovali a kteří na ně vzpomínali. A to vše bez ohledu na skutečnost, zda jsou tyto pomníky místy paměti. Neboť konsensuální shoda na všech významech (tj. materiální, symbolický a funkční) takový pomník z jeho druhého života nikterak "nevytrhává". S úspěchem lze vznést námitku, že chlumecké pomníky v jistých dobách bezpochyby dosahovaly všech tří výše zmíněných významů, o jitření paměti nemluvě. Stejně tak je zcela očividné, že v dnešní době bychom je za místa paměti mohli označit jen velmi stěží. Znamená to tedy, že místa paměti nejsou žádnou objektivně existující konstantou, nýbrž dynamickým jevem, který podléhá stejným změnám a procesům jako kolektivy, které je za místa paměti označily a které je za ně považovaly. Paměť bitvy s mnohonárodnostní účastí se během let stala ritualizovaným prostorem pro demonstraci německé sounáležitosti, odhodlanosti a slavné vojenské minulosti. Sto let od vzpomínaných událostí podléhá paměť na bitvu, petrifikovaná do...
|
|
| |
|
|
Vztahy ČSR a Maďarska v letech 1918-1939. (Tendence vývoje československo-maďarských kulturně-společenských vztahů v období let 1918-1939)
Pejša, Robert ; Chmel, Rudolf (vedoucí práce) ; Kiss, Csaba Gy (oponent) ; Randák, Jan (oponent)
V hodnocení hlavních politických a kulturně-společenských tendencí meziválečných československo-maďarských vztahů se práce pokouší přinést nový přístup ke zkoumání forem, podob a perspektiv vztahů, které v klíčovém období let 1925-1932 ukazovaly oblast, která byla mnohem významnější než politická a hospodářská (ty vždy akorát reflektovaly momentální zájmy jednotlivých politik). Touto oblastí, která přináší zcela jinou optiku do výzkumu vztahů byla interní rovina československo-maďarského vztahu. Vztahu československé společnosti a vnitřní politiky vůči aktivitám maďarské menšinové společnosti, která v uvedeném období vykazoval diametrální rozdíl mezi jejich aktivitami a oficiální činností politiky Madarska. Práce se pokouší poukázat na skutečnost, která je doposud opomíjena, a to že vztahy obou států byly z hlediska vnitřního uspořádání a cílů zahraniční politiky výrazně inkompatibilní (v celém období let 1918-1939), zatímco interní československo-maďarské vztahy (vývoj vztahu většiny vůči menšinové společnosti) vykazovaly oblasti a skupiny obyvatelstva, skrze které mohlo docházet k postupnému, mimo politiku se odehrávajícímu, kulturně-společenskému sbližování, avšak za podmínky, kdy si většinová společnost uvědomí historicky a psychologicky determinovanou jednotu maďarského jazykového a kulturního...
|
|
|
Malostranské reálné gymnázium v letech 1865-1891
Veselá, Jana ; Randák, Jan (oponent) ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce)
Mohlo by se zdát, že se školská témata v historii vyčerpávají dějinami institucí, biografickými portréty významných učitelů anebo popisy každodenního života školy. Nabízejí však mnohem víc. Školy nejsou jen místem výchovy a vzdělání, jsou otevřenými komunikačními prostory, které mohou být vsazeny do rámců státních, národních, lokálních či osobních. Soudobé pedagogické úvahy se dají komparovat s jejich využití k jiným než pedagogickým cílům, tedy například socializačním, národnostním, individuálním atd. Tématem mé práce je život obecního malostranského reálného gymnázia v letech 1865-1891. Na příkladu nově založené střední školy budu zkoumat základní mechanismy a principy fungování českého národního školství v poslední třetině 19. století, především iniciační roli samospráv při zakládání nových škol, jejich správu a financování a následnou dlouholetou snahu reálné gymnázium převést do správy státu. Zajímat mě bude také každodenní život školy, zejména její slavnosti, a život studentů. N ebudu psát o osobním životě ředitelů školy, odborných publikacích členů profesorského sboru, politických kariérách absolventů, nebudu vypočítávat jednotlivé ministry školství, dělat tabulky s nic neříkajícími daty a ze stejných důvodů se nebudu zmiňovat o starém německém školníkovi, kterému se žáci smáli, protože šlo o projev...
|
|
|
Ve jménu rodiny a práce: Paměti Eduarda Baziky a jejich interpretace
Chalupová, Alice ; Randák, Jan (oponent) ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce)
Účelem této práce byla interpretace některých aspektů životního stylu českých technických středních vrstev, tak jak byly zaznamenány v jednom pramenu osobní provenience. Tímto pramenem byly Bazikovy životní paměti zahrnující období 1848 až 1910. Za základ zkoumání charakteristiky středních vrstev byla vzata definice podaná Janou Machačovou a Jiřím Matějčkem, která zněla: střední vrstvy v 19. století byly hlavním nositelem nacionalismu; převodovou pákou mezi horními a dolními vrstvami;tvořily 15 až 20% obyvatelstva; byly nositeli nových sociálních funkcí ve společnosti a tím pádem vrůstala jejich sociální moc a prestiž. Tyto nové sociální funkce souvisely se vzrůstem "řídící a správní moci ve státní a ekonomické a sociální oblasti a významu terciální sféry, respektive odborných služeb a svobodných povolání a také vzdělávací a osvětové soustavy; jejich působení mělo velmi často lokální či oborový charakter, s čímž souvisela i držba lokální moci; lokální a odborná moc z nich vytvářela (lokální) elitu; jejich společenský význam neustále rostl, což bylo způsobeno s růstem komplikovanosti sociálních funkcí v ekonomice, správě státu a obcí a v kultuře; byly vrstvou značně proměnou se značným potenciálem k společenskému vzestupu; vyznačovaly se patriarchálním vzorcem rodinného chování, tedy odstupňovanou...
|
|
|
Proměny vnímání životního stylu evropské městské společnosti v první polovině 20. století. Na příkladu Československa v letech 1925-34
Socha, Jan ; Randák, Jan (oponent) ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce)
Předkládaná práce se zabývá otázkou, jak se promítalo bohatnutí a chudnutí československé společnosti v letech konjunktury a krize za První republiky v publicistice, která ovlivňovala, respektive vytvářela životní styl určitých vrstev. Ve zvoleném období zažilo Československo dvě hospodářské etapy, přičemž první z nich datována lety 1925-1929/30 znamenala nebývalou konjunkturu, zatímco léta 1929/30-1933/34 představovala pravý opak. Tato teze pracuje s představou odlišného étosu dvou období a právě jejich odraz a případnou proměnu v životním stylu předkládaná práce na základě dobové publicistiky, konkrétně čtyř ročníků ženského časopisu o životním stylu, sleduje.
|
|
|
Československo a norimberský proces (norimberský proces v československém tisku)
Havlínová, Jana ; Randák, Jan (oponent) ; Kvaček, Robert (vedoucí práce)
Druhá světová válka byla co do počtu obětí a napáchaných škod nejděsivější v dějinách lidstva. Již z toho důvodu bylo nezbytné potrestat ty, kteří ji rozpoutali. Mezinárodnímu tribunálu v Norimberku se podařilo nalézt odpovídající právní konsenzus, který umožnil jejich souzení. Ačkoli tři z hlavních válečných zločinců byli soudem zproštěni viny, mnozí dál věřili, že se norimberský proces stane mementem pro všechny, kteří by se v budoucnu pokusili vést útočnou válku. Ačkoli je průběh procesu dobře známý, panuje jen velmi povrchní povědomí o tom, jak byl tehdy veřejností vnímán. Klíčem k pochopení dobové mentality jsou média, která utvářejí společenské názory. Proto byl učiněn pokus skrze noviny nalézt klíč ke vnímání procesu českou veřejností. A jaký je výsledek bádání? Studiem memoárové literatury a pramenných edic se podařilo nastínit složité kroky, které vedly k ustavení mezinárodního tribunálu. Materiály uvedené v kapitole Prameny a literatura vedly k objasnění dění, jenž předcházelo prvnímu zasedání soudu, a napomohly k dokreslení tamní atmosféry. Mimo jiné poskytly dostatek podkladů pro zhodnocení přínosu československé delegace a osoby dr. Bohuslava Ečera pro norimberský proces. Podrobnou analýzou článků bylo dosaženo stručného přehledu norimberských událostí tak, jak o nich referoval dobový tisk....
|
|
|
Buditelský odkaz rusavského pastora Daniela Slobody
Pavelka, Jaroslav ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Kněz, národní buditel, ale také meteorolog a významný botanik. Tento výčet ve stručnosti charakterizuje významnou postavu moravsko-slovenských, zejména pak ale rusavských dějin. Jméno Daniela Slobody, vlastence a vskutku velké osobnosti, není žádnému Rusavjanovi neznámé. Muž, který se zapříčinilo blaho obyvatel této malebné, ryze valašské vesnice, je pevně zaryt v každém, kdo zde bydlí. Kde by se Sloboda nadál, že se jednou octne ve věnci hor někde pod Hostýnem. Byl Slovák a jeho vzdělání jej předurčovalo k národně-buditelským činům na rodném Slovensku. K datu 14.2.1837 byl však povolán do rusavské církve. Snad tenkrát pro něj někam "do Bohem zapomenutého místa". A jaké musely být jeho pocity vobci s dvojím vyznáním, evangelickým a katolickým. Nedůvěra z řady mnoha obyvatel a mnohdy nepochopení jeho činnosti a snah byly v počátcích jeho každodenním chlebem. A přesto zůstal. Proč? Pro malebnou krajinu a pestrou přírodu karpatského masívu, jež mu umožňovaly pokračovat v jeho botanické činnosti? Přirozeně. I to sehrálo svou roli. Ale domnívám se, že Sloboda byl naplněn vyšším smyslem, snad Božím smyslem, který ho vedl tou trnitou cestou, aby nakonec došel k vytčenému cíli. Za svou tvrdou práci, kterou Rusavě přinesl nejen novou školu, kostel a zlepšení životních podmínek v mnoha směrech, ale zejména pak její...
|
|
|
Od kramářské písničky k Osvobozenému divadlu (společenský vývoj v jednom literárním žánru)
Vašková, Drahomíra ; Randák, Jan (oponent) ; Kvaček, Robert (vedoucí práce)
Naši předkové v dávných staletích vnímali slovesné umění jinak než my dnes. Jak uvádí Emanuel Frynta, poezie totiž nebyla záležitostí literární, ale orální. Kramářská píseň byla vždy považována za jedinečnou - chvílí prezentace i jedinečností své produkce. Byla znovu a znovu předváděna, zpěvák nepovažoval přednášené dílo za nedotknutelné, konečné. Ani autor to určitě nevyžadoval, spolupráci považoval za přirozenou. Chápal své dílo jako něco víc než osobní projev. Text byl pouhý počátkem všeho. Kramářská písnička se zrodila jako druh letákové literatury na přelomu 15.116. století. Byla tradována ústně nebo písemně. Měla veřejný charakter. Často bývá odrazem lidového myšlení, často se však také stává ideologickým nástrojem, který se svou formální stránkou pouze lidu pokouší přiblížit. Obecně jsou druhem publicistiky. Kramářské písně byly dokumentem všeho, co člověka obklopovalo: politických událostí, hospodářských novot, mordů a lidských neštěstí. Samozřejmě byly ale spíš dokladem způsobu vnímání daných skutečností, samotný fakt historický šel často stranou. Nebyl uměleckým výkvětem, mnohdy byla píseň zajímavější svým skladebním nápadem, vypointováním, jazykovou hříčkou. Rozhodně však nejsou důkazem jazykového úpadku, jak bývá často podsouváno. Především byly svědectvím živého lidového jazyka. Mnohý jazykový...
|
host ::
RSS.