|
|
Pojetí vkusu v Kantově estetice
Krapchatova, Marina ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
(česky) Tato práce se soustředí na Kantovo pojetí vkusu v "Kritice soudnosti". Cílem práce je zkoumání tohoto pojetí v estetické zkušenosti, v níž předmětům připisujeme predikát "krásný", totiž v soudech vkusu. Soud vkusu je estetický reflexivní soud, s jehož pomocí připisujeme předmětu predikát "krásný" a určujeme vlastní vnitřní cit spjatý s aktem posuzování formy daného předmětu. Práce se věnuje analýze příslušných soudů za účelem určení podmínek, za kterých je soud vkusu považován za čistý, a dedukce soudů vkusu, kde se prokazuje platnost a nutnost daných soudů, a to specifického rázu - intersubjektivního. Pomocí daného přístupu je možné definovat vkus jako autonomní schopnost soudit předměty estetického zalíbení, jejíž princip spočívá v subsumpci mohutností, obrazotvornosti a rozvažování ve stavu svobodné hry.
|
|
|
Je obrat k etice únikem od politiky? Ke vztahu subjektu, etiky a politiky v díle Judith Butler
Vassileva, Sabina ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Práce se zaměřuje na výklad vztahu mezi teorií subjektivace, etikou a politikou, tak jak se v díle Judith Butler jednotlivě vynořují a vzájemně splétají. Jakožto východisko je zvolen pojem tělesné zranitelnosti, který ve třech podobách - afektivního pouta k podmanění, vzájemné odkázanosti a reflexivní neprůhlednosti - odráží vývoj autorčina myšlení a umožňuje provázanost ontologie, etiky a politiky náležitě postihnout. Ambicí práce je hájit Butler před námitkou úniku z politiky a příklonu k sentimentálnímu humanismu založeném na lidské konečnosti. V této souvislosti práce analyzuje vztah subjektu k normám, které jej konstituují a ohledává možnosti post-suverénního jednání, jehož východiskem je nová tělesná ontologie, kterou Butler předkládá. Práce sleduje, jak se napříč dílem americké filosofky postupně vyvíjejí motivy tělesnosti, melancholie, truchlení, viny a násilí, aby v potřebném kontextu vyložila její vlastní eticko-politické stanovisko: ne- násilí.
|
|
|
První a Druhá
Kovářová, Barbora ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Simone de Beauvoir sepsala revoluční knihu Druhé pohlaví, ve které se z filosofického hlediska zabývá postavením ženy ve společnosti. Definuje ji jako Druhou, jako objekt proti muži jakožto subjektu. Vysvětluje, že "žena" je sociální konstrukt, který byl vytvořen mužem. Ve své práci představím tyto ústřední motivy její knihy, včetně dokreslení kontextu doby, ve které dílo psala. Poté se podívám do díla dalších filosofů - konkrétně Platóna, Emmanuela Lévinase a Iris Marion Young. V jejich textech se zaměřím na jejich popisy žen a života žen a představím prvky, ve kterých se shodují se Simon de Beauvoir. Platón bude sloužit jako postava minulosti, Emmanuel Lévinas byl současníkem de Beauvoir a Iris Marion Young je filosofka současná. U poslední jmenované představím také další problémy feministické filosofie, které od dob de Beauvoir přibyly. Závěrem si položím otázku, kým by žena měla být, až bude vysvobozena.
|
|
|
Kierkegaard, Lévinas a náboženství
Neužil, Ondřej ; Lyčka, Milan (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Předmětem této bakalářské práce je srovnání Sørena Kierkegaarda a Emmanuela Lévinase, se zaměřením na náboženství. Výchozím sporem mezi těmito autory je vztah náboženství a etiky. Zatímco pro Kierkegaarda je etika pouhou "zastávkou" na cestě k víře, a může být dokonce "suspendována", pro Lévinase je naprosto klíčová, a náboženství bez ní není možné. Přes tento rozpor, se zde snažím otevřít cestu k srovnání obou autorů. Pod jejich rozdílnými pojmy totiž lze zahlédnout podobnost jejich myšlenek. První část práce se věnuje výchozím problémům tohoto srovnání, zevrubně popisuje biografii a také rozebírá způsob, kterým Lévinas četl Kierkegaardovo dílo. Tělo práce se pak věnuje třem bodům. Prvním z nich je střet náboženství a etiky. Práce se zaměřuje nejen na analýzu a důsledky tohoto konfliktu, ale reflektuje i způsob, kterým oba autoři s těmito pojmy pracují. Další kapitola se pak zaměřuje na biblické přikázání milovat svého bližního. Ukazuje se v ní, že oba autoři se shodují v chápání tohoto přikázání jako povinnosti. Zároveň se však odlišují v tom, zda je původcem tohoto přikázání Bůh nebo Druhý, tedy člověk. Poslední část je zaměřena na srovnání pojetí Boha v myšlení obou autorů. Oba myslitelé zde sdílejí radikální transcendenci Boha vůči světu a člověku. Nicméně nakonec se právě zde nachází možná...
|
|
|
Moderní právní stát v kontextu Hegelových Základů filosofie práva
Koloušek, Martin ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
(česky) Tato diplomová práce se zabývá analýzou moderního právního státu v kontextu Hegelových Základů filosofie práva. Hegel podává dosud vlivnou analýzu pojmu a fenoménu státu. Ač lze jeho stát označit jako stát policejní, má mnoho společného se současným moderním právním státem. V práci je nejprve podán stručný přehled vývoje myšlení o státě, následně je analyzováno Hegelovo pojetí státu, a konečně v závěrečné části jsou získané poznatky použity na ukázání vybraných problémů současného státu a Hegelova pojetí. Ukazuje se zejména, že jak Hegelův stát, tak současný moderní právní stát v sobě obsahují rozpor - totiž rozpor mezi svobodou na jedné straně a státní mocí na straně druhé. To se v soudobém státě ukazuje zejména na problematické pozici lidských práv. V tomto kontextu lze z Hegela čerpat radu a poučení pro současnost. V posledku se však ukazuje, že jak svoboda, tak lidská práva nejsou samozřejmostí, a je třeba vyvíjet úsilí k tomu, aby byly tyto hodnoty zachovány, a stát přitom stále mohl plnit své funkce.
|
|
|
Language and Memory in Hegel's Conception of History
Formanová, Josefina ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Tato práce si klade za cíl vyložit dva koncepty, které sehrávají nezanedbatelnou roli v Hegelově filosofii života a dějin: totiž jazyk a paměť. Práce má spíše kontemplativní povahu a je rozdělena do tří částí. V první části zkoumám trojí vztah: mezi jazykem a myšlením, myšlením a skutečností a skutečností a jazykem. Domnívám se, že jazyk sdílí s myšlením a skutečností logickou strukturu a sám v tomto trojvztahu vystupuje jako performativní princip (či aktér) tvořící skutečnost jakožto nástroj externalizace pohybu myšlení, bez něhož by nebyl žádný vývoj Ducha možný. Druhá část práce se soustředí na pojem paměti a její funkce v rámci myšlení a aktivity sebevědomí. Jazyk zde má podobu a funkci moderního pojetí diskurzu, a to s ohledem na jeho aktivní roli ve vytváření skutečnosti. Paměť je pojímána zásadním způsobem vztažena k materii či materiální objektivitě, která si v paměti žádá své pojmenování, své uchopení v jazyce. Paměť je princip zvnitřňování a jazyk je princip zvnějšňování, přičemž oba termíny jsou pevně ukotveny v tzv. noci já, či noci sebevědomí každého ducha. Druhou část uzavírá objasnění vztahu mezi subjektem a objektem na pozadí konceptu paměti. Třetí část práce se přímo zabývá procesem sebevyjádření v rámci dějin, rozdílem mezi dějinami a pamětí co do jejich obsahu a v závěru...
|
|
|
Language and Memory in Hegel's Conception of History
Formanová, Josefina ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Tato práce si klade za cíl vyložit dva koncepty, které sehrávají nezanedbatelnou roli v Hegelově filosofii života a dějin: totiž jazyk a paměť. Práce má spíše kontemplativní povahu a je rozdělena do tří částí. V první části zkoumám trojí vztah: mezi jazykem a myšlením, myšlením a skutečností a skutečností a jazykem. Domnívám se, že jazyk sdílí s myšlením a skutečností logickou strukturu a sám v tomto trojvztahu vystupuje jako performativní princip (či aktér) tvořící skutečnost jakožto nástroj externalizace pohybu myšlení, bez něhož by nebyl žádný vývoj Ducha možný. Druhá část práce se soustředí na pojem paměti a její funkce v rámci myšlení a aktivity sebevědomí. Jazyk zde má podobu a funkci moderního pojetí diskurzu, a to s ohledem na jeho aktivní roli ve vytváření skutečnosti. Paměť je pojímána zásadním způsobem vztažena k materii či materiální objektivitě, která si v paměti žádá své pojmenování, své uchopení v jazyce. Paměť je princip zvnitřňování a jazyk je princip zvnějšňování, přičemž oba termíny jsou pevně ukotveny v tzv. noci já, či noci sebevědomí každého ducha. Druhou část uzavírá objasnění vztahu mezi subjektem a objektem na pozadí konceptu paměti. Třetí část práce se přímo zabývá procesem sebevyjádření v rámci dějin, rozdílem mezi dějinami a pamětí co do jejich obsahu a v závěru...
|
|
|
Filosofie naděje N. A. Berďajeva
Múčka, Jakub ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Noble, Ivana (oponent)
Křesťanskému pojetí naděje bývá často vytýkáno, že je vůči našemu přítomnému světu asketické, rezignující a pasivně očekávající příchod Božího království v "budoucím věku". Eschatologie v křesťanské filosofii N. A. Berďajeva oproti tomu mluví o nutnosti aktivního přetváření světa člověkem, které je podmínkou příchodu Božího království. Úkolem diplomové práce je proto analýza tohoto pojetí naděje ve vztahu ke světu, který je ve stavu odcizení a objektivace, a následné vztažení do kontextu podobně eschatologicky zaměřené Filosofie naděje Ernsta Blocha, Politické teologie J. B. Metze a Teologie naděje J. Moltmanna. Práce se pokusí nahlédnout, nakolik může být Berďajevovo myšlení stále nosné i pro současné debaty o křesťanské filosofii naděje. Klíčová slova: křesťanská filosofie, personalismus, filosofie naděje, filosofie dějin, křesťanská eschatologie, politická teologie
|
|
|
Morální filosofie Bernarda Williamse
Haikl Koukal, Šimon ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Předkládaná práce si klade za cíl postihnout morální filosofii Bernarda Williamse v jejím celku. Tato ambice je motivována kritikou, jež bývá Bernardu Williamsovi někdy adresována, totiž že jeho myšlení je ve vztahu k etice ve smyslu teoretické disciplíny veskrze destruktivní. Snaha o postihnutí celku Williamsovy morální filosofie této výtce implicitně čelí, neboť spočívá v identifikaci konstruktivních aspektů Williamsova myšlení a jejich propojení s aspekty skeptickými. V souladu s tím je hlavním úkolem této práce ukázat, jakým způsobem se Williamsova kritika morálky a morálního systému doplňuje s pojmy studu, pravdivosti a autenticity, jež ve svém pozdním díle rozvíjí a které vymezují alternativní pojetí etiky a etického života vůči převládajícímu legalistickému modelu.
|
|
|
Evil and its Remedy in the Thought of Rousseau
Stejskalová, Simona ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Bakalárska práca sa venuje problému zla v myslení J.-J. Rousseaua. Rousseau sa od tradičného chápania zla odkláňa predpokladom, že človek je prirodzene dobrý. Zlo prítomné vo svete tak nie je ani výsledkom odvrátenia sa od Boha, ani vedomím konaním. Pôvod zla u Rousseaua skúmam prostredníctvom jeho popisu odcudzenej ľudskej prirodzenosti v spoločnosti ako výsledku dejinného procesu, v ktorom významnú úlohu hrá nová vášen, ktorá v spoločnosti vzniká - sebaláska. Mojím cieľom je tiež vyložiť Rousseauovo riešenie problému zla ako ho nachádzame v spise O spoločenskej zmluve a v Emilovi. Rousseau človeka nezatracuje, ani nehľadá spásu v milosti. Zodpovednosť za nápravu zla prisudzuje človeku. Zaujíma ma preto za akých podmienok je táto náprava možná. Rozvinutie Rousseauovych odpovedí na otázky po pôvode a náprave zla vo svete mi napokon slúžia k vyjasneniu Rousseauvho riešenia problému teodicey. Kľúčové slová Jean-Jacques Rousseau, Zlo, Sebaláska, Všeobecná vôľa, Teodicea
|
host ::
RSS.