|
|
Ideál rytíře a rytířství ve starší české literatuře
Tomášková, Tereza ; Hošna, Jiří (vedoucí práce) ; Škarpová, Marie (oponent)
5 Abstrakt Práce se zaměřuje na zkoumání ideálu rytířství a pojetí ideálního rytíře ve středověkých česky psaných literárních pramenech. Na základě analýzy rytířské veršované epiky a vybraných rytířských povídek a srovnání jednotlivých postav ideálních rytířů stanovuje soubor nejdůležitějších prvků podílejících se na utváření rytířského ideálu - ten zahrnuje jak ctnosti mající charakter vnitřních povahových kvalit a dovedností rytíře, tak také atributy spíše vnějškové. Práce poskytuje především bližší analýzu cti, statečnosti a věrnosti, jež jsou centrálními prvky rytířské etiky. Kromě toho se zabývá také pojetím vytrvalosti, urozenosti, moudrosti, štědrosti, zbožnosti a spravedlnosti coby dalších atributů ideálního představitele rytířství.
|
|
|
Svatý Jan Nepomucký: Mýtus a antimýtus v české literatuře
Bezstarosti, Jindra ; Hošna, Jiří (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Práce předkládá svatého Jana Nepomuckého nejprve jako historickou osobnost, dále jako barokní konstrukt v podání Bohuslava Balbína. Nahlíží také do geneze svatojanské antilegendy skrze dvousetleté spory o Janovu osobu. Předkládaný text pokládá nepomucenskou legendu za minimálně stejně životaschopnou jako antilegendu, důkaz pro toto tvrzení spatřuje v současných svatojanských slavnostech.
|
|
|
Obraz středověku v díle Prokopa Chocholouška
Beneš, Otakar ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Hošna, Jiří (oponent)
Bakalářská práce se zabývá historickými prózami Prokopa Chocholouška, a mezi nimi především těmi z českého středověku. Cílem práce bylo nalézt a systematicky zpracovat typické znaky autorovy tvorby a zařadit jej do kontextu české romantické literatury. Výsledky jsou prezentovány v několika kapitolách. Práce obsahuje stručný životopis Prokopa Chocholouška, chronologicky zachycené proměny žánru historické prózy v době národního obrození a srovnání Prokopa Chocholouška s dalšími autory historických próz. Dále obsahuje shrnutí dějů vybraných povídek, rozbor postupů, které autor používá k tvorbě postav, způsob zobrazení časoprostoru v textech a projevy vlasteneckých a výchovných tendencí v díle.
|
|
|
Exotika cest v staročeských cestopisech a rytířských románech
Heřmanská, Kateřina ; Hošna, Jiří (vedoucí práce) ; Matějec, Tomáš (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku zobrazení exotického prostoru v staročeském cestopisu a rytířském románu v kontextu středověké myšlení. Zajímá nás, jak se obecný pohled na prostor a svět promítal do literatury a zda se od sebe liší obraz neznámého a tajemného v dílech stojících na reálném podkladu a beletrii. Teoretická základna práce mapuje představy středověkého člověka o Zemi a exotickém prostoru (kapitola 1) a stručně charakterisuje začlenění žánrů, reflektující cestu individua v prostoru, do kontextu české literatury přelomu 14. a 15. století (kapitola 2). V analytickém rozboru pak jsou porovnávány dvě díla cestopisná (Milion a Cestopis tzv. Mandevilla) a dva rytířské romány (Vévoda Arnošt a Kronika o Bruncvíkovi) z hlediska zobrazení cesty (kapitola 3) a exotického prostoru (kapitola 4). Na jeho konstrukci se podílí obraz krajiny, založený na protipólech líbezných a nebezpečných oblastí (podkapitola 4.1), reálná i fantastická fauna a flóra (podkapitola 4.2) a exotičtí lidé a lidská monstra (podkapitola 4.3), jejichž deformace tělesné odrážející jejich odlišný život. Poznatky z konfrontace výsledků analysi a teoretického základu shrnujeme v závěru.
|
|
|
Svatý Prokop v literárních pramenech
Dušek, Jan ; Hošna, Jiří (vedoucí práce) ; Matějec, Tomáš (oponent)
Bakalářská práce Svatý Prokop v literárních pramenech se věnuje osobě sv. Prokopa a Sázavskému klášteru v období 11.-14. století. Sleduje životní osudy tohoto světce a slovanského kláštera do roku 1097 na základě údajů středověkých prokopských legend. Práce též přináší stanoviska a názory historiků a slavistů na reálie, o nichž informují legendy; týkají se jednak samotného světce (např. jeho původ, slovanské vzdělání, vstup do kláštera), jednak Sázavského kláštera, proslulého jako centrum slovanské vzdělanosti (bohoslužebný ritus a jazyk), jednak s místem pobytu vyhnané sázavské mnišské komunity v letech 1055-1061. Pohled na Sázavský klášter do 14. století je doplněn informacemi o sázavské stavební a umělecké činnosti ve stylu románském a gotickém nabytými zvláště díky archeologickým výzkumům Květy Reichertové a Petra Sommera, které jsou včleněny do kontextu jiných uměleckých děl. V práci je též určeno místo sv. Prokopa, prvního českého světce svatořečeného v Římě papežem, mezi českými světci.
|
|
|
Hrdina a antihrdina ve státním zájmu (K typologii literárních hrdinů období polského baroka)
Vitoň, Jan ; Poslední, Petr (vedoucí práce) ; Hošna, Jiří (oponent) ; Sobotková, Marie (oponent)
v polske epicke literature 16. a 17. stoleti je velice aktmilni potreba nabidnout do jiste miry tradicionalisticky uvazujici slechte idealni vzor, hodny ll<isledovanL Polska spolecnost na rozdil od zapadoevropske, ktera uz v literarni tvorbe davno tradicni rytifske idealy opustila, diky strategicke poloze v tehdejsi vychodni Evrope, sferam politickeho zajmu a v neposledni rade i zamerne formovanemu m)'tu 0 Polsku jako predsunute baste evropskeho krest'anstva v souvislosti s tureckym ohrozenim, citi potrebu ozivit a novYm obsahem naplnit nekdejsi ideal Kristova rytire. K tomu rna prispet tradicni vypravna literami forma prevzata z antiky. Pfestoze zustalo zachovano vnitfui usporadani tehdejsi polske spolecnosti, z rytire se stal zeman, jeilZ byl v pfipade nejvyssi nouze ochoten vzit na sva bedra tidel vojaka, ale jen na nezbytne nutnou dobu a s nezbytnymi naklady a pak ocekaval, ze se vrati do klidu sveho dvora. Nedafi se tak vytvorit velky narodni epos, ktery by spliioval narocna a spolecensky potrebna kriteria, proto prichazeji ke slovu preklady a parafraze del evropsky proslulych autorU, v nichz se snoubi zvolna se formujici narodni tradice s jazykovou, ideovou a umeleckou originalitou. Vrchol tohoto snazeni predstavovala ve sve dobe parafraze Tassova Osvobozeneho Jeruzalema z pera barokniho polskeho...
|
|
|
Pramen života svaté Alžběty Tomáše Štítného ze Štítného a didaktická funkce díla
Hanzová, Barbora ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hošna, Jiří (oponent)
Představa o jednotlivých světcích se v myslích lidí v průběhu dějin tvoří hlavně pomocí legend. Platí to i pro české dvacáté a jednadvacáté století, v němž došlo k tak mocnému odklonu od křesťanstvÍ. Dnes se většina lidí setkává se svatými pouze v legendách, které jsou součástí povinné školní četby, nebo si je maximálně pak připomene na turistickém výletě za zajímavostmi, když projdou kolem sochy stojící na mostě nebo si v kostele prohlédnou místní výzdobu. Světci jsou pro člověka tak zvané "moderní společnosti" vyjma zasvěcených osob zajímavými jevy, ale jde spíše o něco samostatného, minulého, vzdáleného, jaksi neživého. Ale jak živé byly tyto osobnosti dříve! V dobách, kdy veškeré znalosti a dovednosti člověk získal od své rodiny, místního faráře, duchovního vůdce vesnice, a kdo měl více možností, od pana učitele. Kdy pojem "světa" byl roven "neznámu", protože byl pro ně příliš vzdálený, kdy měli lidé svůj vlastní svět, který tvořilo několik okolních vesnic a měst. Člověk se ve škole učil jen těm opravdu základním praktickým a užitečným poznatkům, jež uplatnil ve své roli sedláka, obchodníka, kováře, hrnčíře a všech dalších. Dále byl již od malička formován křesťanstvím, které působilo na celou tehdejší společnost. Přinášelo odpovědi na základní filozofické otázky chápání světa a dávalo společnosti řád....
|
|
|
Určení autorství nemichnovských písní v českém vícehlasém kancionálu (sign. II A 32) z muzejní sbírky v Hradci Králové
Janosik-Bielski, Marek ; Hošna, Jiří (oponent) ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce)
Od nepaměti člověk vyjadřuje všeliká hnutí ducha také navenek, ať už neurčitým zvukem, nebo slovem. Slovo jako takové může často vyjádřit více než pouhý zvuk, někdy však je bud' nedostatečné, nebo naopak na škodu. Člověk proto skloubil slovo s vlastnostmi jiných, neurčitých zvuků a vytvořil slovo zpívané, které plněji vyhovuje jeho vyjadřovací potřebě v případě uvedeném výše. A jako je slovo na počátku všeho Gak krásně - ačkoli v jiném kontextu - praví svatý Janl ) aje základem řeči, tak slovo zpívané tvoří základ zpěvu. Zpěvem lidé od pradávna vyjadřovali své city, nálady a přesvědčení (zpěvem mezi sebou i komunikovali); toto se později přeneslo i do prostředí církevního, v němž se nakonec především chrámový zpěv a různé druhy hymnů a sekvencí napevno usadily a staly se jeho samozřejmou součástí. Avšak daleko dříve, než se tak stalo v celém církevním prostředí, staly se zpěvy v národním jazyce pevnou součástí liturgie slovanské, a to především české, kde zcela v rozporu s dosavadními zvyklostmi římskokatolické církve bylo s bohoslužbou spjato několik zpěvů, které žádná světská ani církevní moc nedokázala vymýtit (ne nadarmo se říká "co Čech, to muzikant"). Musela na to být papežem udělena výjimka. Tak tomu bylo na samém prahu chrámového zpěvu v Čechách a tato skutečnost dala ráz i praxi budoucí. Další,...
|
host ::
RSS.