|
|
Úloha helikáz UAP56 a URH49 při virové infekci
Nováková, Veronika ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Helikázy jsou proteiny s katalytickou schopností odvíjení dvouřetězcových nukleových kyselin. Významnou skupinou jsou helikázy s motivem DEAD, do nichž se řadí helikázy UAP56 a nověji objevená URH49. Jedná se o orthology a sdílí některé funkce. Obě helikázy se účastní sestřihu pre-mRNA a podílí se na transportu mRNA z jádra do cytoplazmy. Mírné odlišnosti obou helikáz mohou způsobovat odlišnou afinitu k různým mRNA. Nadprodukce helikázy URH49 byla zaznamenána v mnoha rakovinných tkáních, a proto bylo navrženo, že by mohla fungovat jako potenciální biomarker nepříznivých prognóz nádorových onemocnění. Asociace helikáz UAP56 a URH49 s jaderným exportem vedla k výzkumu jejich role při infekci buněk viry, které se replikují v jádře. Ukázalo se, že helikázy UAP56 a URH49 podporují replikaci virů několika způsoby. Buď se účastní transportu virových RNA do cytoplazmy a napomáhají tak k translaci pro virus důležitých proteinů či hrají roli v jejich enkapsidaci. Dále napomáhají rekrutování exportního komplexu, který je za normálních okolností závislý na tvorbě sestřihového aparátu, k virovým transkriptům bez intronů. U helikázy URH49 byla dále popsána aktivita vedoucí k potlačení jaderného exportu protivirových transkriptů. Klíčová slova: helikázy, DEAD-box, URH49, DDX39A, UAP56, DDX39B, životní cyklus viru
|
|
|
Imunitní reakce vyvolané infekcí SARS-CoV-2
Krausová, Kateřina ; Šmahel, Michal (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Pandemie koronavirové nemoci 2019 (covid-19) vyvolaná nově objeveným koronavirem těžkého akutního respiračního syndromu 2 (SARS-CoV-2) způsobuje závažné zdravotní i ekonomické problémy po celém světě. Závažnost průběhu onemocnění covid-19 závisí především na imunitní odpovědi organismu na SARS-CoV-2. Tento virus využívá mnoho mechanismů, kterými dokáže uniknout hostitelskému imunitnímu systému. Mezi hlavní únikové mechanismy patří potlačení produkce interferonů v časné fázi infekce, vyčerpání přirozeně cytotoxických buněk a indukce cytokinové bouře. Po vrozené imunitní odpovědi se do boje s virem zapojí i mechanismy specifické imunity. Pacienti s vážným průběhem onemocnění mají značně redukované množství jak pomocných CD4+ T lymfocytů, tak cytotoxických CD8+ T lymfocytů. Oproti tomu hladina protilátek je u těchto pacientů zvýšená. Ačkoli se za rok od objevení viru SARS-CoV-2 podařilo nalézt mnoho poznatků o imunitních reakcích vyvolaných tímto virem, je zde stále mnoho neznámých. V krátké době byly vyvinuty vakcíny, které jsou úspěšné v prevenci covidu-19. Důležitou otázkou dalšího výzkumu však zůstává, jak dlouhodobá je imunitní paměť po vakcinaci či po prodělání covidu-19.
|
|
|
Interakce hlavního kapsidového proteinu polyomavirů s jadernými laminy
Žáčková, Sandra ; Horníková, Lenka (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Tato práce se soustředí na studium interakcí virových strukturních proteinů myšího polyomaviru (MPyV) a BK viru se strukturou jaderné laminy. Cílem bylo objasnit, zda a případně jakým způsobem virus, potažmo virové strukturní proteiny, interagují s jadernou laminou a jak tyto interakce ovlivňují její vlastnosti. Předpokládali jsme, že exprese virových proteinů bude indukovat rozrušení struktury jaderné laminy, které následně umožní únik virionů z jádra v závěrečné fázi infekce. Strukturní proteiny MPyV byly exprimovány z expresního vektoru pMPyV LATE, který zajistil lokalizaci virového proteinu VP1 podobnou jako u infikovaných buněk - převážně v perinukleárních oblastech jádra. Zároveň v těchto buňkách byly nalezeny defekty v barvení jaderné laminy indikující její narušení tak, jak je tomu v buňkách infikovaných MPyV. Pro experimenty jsme používali ještě expresní vektor pMPyV mut3 VP1 kódující mutovaný protein VP1. Při transientní expresi v buňkách vykazoval mutovaný protein VP1 sice difúzní jadernou lokalizaci, ale pozorovali jsme výrazné deformace a poruchy barvení jaderné laminy, které naznačují významnou roli proteinu VP1 ve změnách vlastností jaderné laminy v infikovaných a transfekovaných buňkách. Zjistili jsme, že největší množství proteinu VP1 v buňkách po transfekci pMPyV LATE a v pozdní...
|
|
|
Terapeutické využití bakteriofágů a jejich modifikace
Vaško, Michal ; Fraiberk, Martin (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Bakteriofágy tvoria rozsiahlu skupinu vírusov, ktorých hostiteľom sú baktérie, a sú jednými z najviac rozšírených organizmov. Od ich objavenia boli používané na liečbu ochorení spôsobovaných baktériami ale vývoj antibiotík znížil ich využívanie. V súčasnej dobe vzniká stále viac bakteriálnych kmeňov nesúcich multirezistenciu voči antibiotikám a pozornosť je preto opäť viac smerovaná na využívanie bakteriofágov. Použitie prirodzených bakteriofágov má ale určité limitácie, ako je napríklad príliš široký alebo naopak príliš úzky rozsah rozpoznávaných baktérií alebo nízka efektivita a pod. ktoré molekulárne modifikácia bakteriofágov môže prekonať. Táto práca stručne popisuje ich terapeutické využitie v bakteriofágovej terapii. Hlavná časť práce je zameraná na možné metódy získavania modifikovaných fágov a následné použitie takto pripravených fágov, charakteristických konkrétnymi upravenými vlastnosťami, nie len ako presné baktericídne činidlo ale aj ako nástroj na zlepšenie aktivity antibiotík, transport liečiv, diagnostiku a prípravu vakcín. Existuje veľa štúdií popisujúcich zlepšenie alebo zmenu vlastností bakteriofágov docielené ich modifikáciou. Ich klinické využitie je zatiaľ stále nízke kvôli nízkemu počtu in vivo experimentov.
|
|
|
Využití inhibitorů indolamin 2,3-dioxygenázy 1 v nádorové imunoterapii
Muffová, Barbora ; Poláková, Ingrid (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Malé množství enzymu indolamin 2,3-dioxygenázy (IDO 1) je exprimováno ve většině tkáních savčího organismu. Zvýšená produkce enzymu je detekována u mnoha nádorových onemocnění. IDO 1 se účastní prvního kroku kynureninové dráhy, kde katalyzuje přeměnu tryptofanu (Trp) na N-formylkynurenin, který je dále metabolizován na kynurenin (Kyn). V rámci studia a léčby IDO 1+ nádorů může být poměr mezi kynureninem a tryptofanem (kyn/trp) využíván jako prognostický marker, který demonstruje míru aktivity enzymu IDO 1 v nádoru. Cílem nádorové imunoterapie založené na inhibici IDO 1 je zvrátit nebo alespoň zmírnit pronádorový efekt tohoto enzymu, tedy zamezit inhibici efektorových NK a T-buněk, tvorbě regulačních T-lymfocytů nebo využití s nádorem asociovaných makrofágů (TAM). Inhibitory IDO 1 byly zkoumány v rámci monoterapie i v kombinaci s inhibitory cytotoxického s T-lymfocyty asociovaného antigenu 4 (CTLA-4) či proteinu programované buněčné smrti 1 (PD-1). V poslední době se pozornost upírá k tvorbě takových inhibitorů, které by byly schopny inhibovat nejen aktivitu IDO 1, ale zároveň aktivitu dalších tryptofan katalyzujících proteinů, indolamin 2,3-dioxygenáza 2 (IDO 2) nebo tryptofan 2,3-dioxygenázy (TDO). Nádorová imunoterapie založená na inhibici IDO 1 může být kombinována také s chemoterapií.
|
|
|
Study of exosomes in polyomavirus infection
Hyka, Lukáš ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Saláková, Martina (oponent)
Exosomy jsou extracelulární váčky endosomálního původu. Původně se myslelo, že exosomy slouží pouze k vylučování buněčného odpadu, avšak se ukázalo, že slouží i ke komunikaci mezi buňkami a hrají roli i ve virových infekcích. Exosomy jsou využívány viry např. k přenosu virového proteinu či jejich RNA/DNA. Jedním z virů, u kterého není role exosomů při infekci objasněna je myší polyomavirus. Myší polyomavirus patří do čeledi Polyomaviridae, do které spadá i řada lidských virů, jako je např. JC virus či virus Merkelova karcinomu. Myší polyomavirus kóduje malý, velký a střední T antigen a tři kapsidové proteiny. O středním T antigenu je známo, že se váže na buněčné membrány. Vzhledem k tomu, že exosomy jsou membránově odvozené struktury, zaměřili jsme se možný přenos středního T antigenu. K tomuto cíli bylo potřeba nejdříve zvládnout metody izolace exosomů a jejich charakterizace. Exosomy byly izolovány pomocí ultracentrifugace a dále purifikovány na hustotním gradientu OptiPrep. Charakterizovány byly pomocí elektronové mikroskopie, přístroje NanoSight a proteinových exosomových markerů. Mezi tyto markery patří například Alix, či flotillin-1. Dále byly buňky transfekovány, aby exprimovali střední T antigen. Bylo ukázáno, že exosomy izolované z těchto buněk skutečně obsahovali střední T antigen....
|
|
|
Role BK polyomaviru v lidských nádorech
Cirbusová, Adéla ; Saláková, Martina (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
BK polyomavirus (BKV) je malý neobalený ubikvitně rozšířený DNA virus, který u imunosuprimovaných jedinců může způsobovat závažná onemocnění, konkrétně BK polyomavirovou nefropatii (BKVaN) a hemoragickou cystitidu. Mimo toho se o BKV uvažuje jako o možném původci některých nádorových onemocnění u člověka. Je zde několik skutečností, které by tomuto spojení nasvědčovaly. BKV ve svém genomu kóduje tři onkoproteiny, díky kterým u hlodavců indukuje vznik celé řady nádorů. Onkogenní potenciál byl prokázán i na buněčných kulturách. Současně byl BKV genetický materiál detekován v lidských nádorových tkání. Tato fakta tedy podporují myšlenku, že by BKV mohl být onkogenní i u člověka. Jako pravděpodobná se prozatím zdá možná účast BKV v karcinomu močového měchýře u pacientů po transplantaci ledvin a je uvažována možnost, že je BKV jedním z faktorů, které mohou zapříčinit vznik adenokarcinomu prostaty. Avšak doposud nebyl předložen stoprocentní důkaz, který by tyto souvislosti potvrdil a je tedy nutná řada dalších studií, které by mohly přinést nové poznatky a roli BKV jako možného původce některého z těchto nádorových onemocnění potvrdit či naopak vyvrátit. klíčová slova: BKV, rakovina, LTag, prostata, močový měchýř
|
|
|
Vakcíny proti viru dengue
Holšteinová, Aneta ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Poláková, Ingrid (oponent)
Od poloviny 20. století dochází k neustálému zvyšování počtu jedinců infikovaných virem dengue (DENV). Specifická antivirotika nejsou k dispozici, a tak se hlavním cílem při eliminaci transmise stala konstrukce účinné a bezpečné vakcíny. Důraz je kladen na vyvolání vyvážené imunitní odpovědi proti všem sérotypům DENV. Momentálně je jedinou licencovanou vakcínou CYD-TDV (Chimeric Yellow Fever-Dengue, Live-Attenuated, Tetravalent Dengue Vaccine). Ta využívá kostru účinné a bezpečné vakcíny proti viru žluté zimnice (YFV), ze které jsou odebrány sekvence pro povrchové proteiny a nahrazeny odpovídajícími sekvencemi DENV. Zatímco preklinické studie vykazovaly slibné výsledky, při klinických studiích se začaly objevovat komplikace a z nich vycházející omezující kritéria pro její využití. Proto se pokračuje ve vývoji dalších vakcín, které by mohly zajistit lepší ochranu proti DENV širšímu spektru populace a nahradit tak CYD-TDV. Ve III. fázi klinických studií se nachází dvě živé atenuované vakcíny (TetraVax-DV a DENVax). Do I. fáze postoupila podjednotková vakcína (V180), DNA vakcína (TVDV) nebo vakcína obsahující inaktivovaný virus (TDENV PIV). Využívaná je i kombinace více vakcinačních schémat (tetravalentní živá atenuovaná vakcína-tetravalentní purifikovaná inaktivovaná vakcína, TLAV-TPIV). V...
|
|
|
Viruses in the pathogenesis of coeliac disease
Chudá, Kateřina ; Cinek, Ondřej (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Celiakie je chronické zánětlivé onemocnění tenkého střeva. Pro manifestaci nemoci je nezbytná konzumace lepku, která vede k poškozování střevní sliznice v důsledku imunitní reakce namířené vůči složkám lepku. Propuknutí nemoci ovlivňuje řada faktorů majících příčiny v genetických predispozicích daných osob, ale také v prostředí, jakému jsou tito jedinci vystaveni. Z environmentálních faktorů může k rozvoji nemoci přispět například změna jídelníčku nebo prodělaná infekce. Tato práce se zabývá především virovými infekcemi ve vztahu k celiakii - jejich možnou rolí v rozvoji tohoto onemocnění, způsobem interakce s hostitelem nebo jejich významem v populaci. Jako možné kandidátní viry jsou představeny některé herpesviry, reoviry, adenovirus, astrovirus, respirační syncytiální virus a viry hepatitidy B a C. Práce také shrnuje nejvýznamnější současné kohortové studie, jejichž smyslem je, mimo jiné, přispět k objasnění rolí různých vlivů prostředí podílejících se na rozvoji diabetu 1. typu a celiakie, dvou nemocí se společnými genetickými prediktory. Klíčová slova: celiakie, orthoreovirus, rotavirus, adenovirus, astrovirus, respiratory syncytial virus, virus hepatitidy B, virus hepatitidy C, prospektivní kohortová studie
|
|
|
Experimentální a klinicky využitelné vakcíny na bázi viru vakcínie
Pilná, Hana ; Mělková, Zora (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Virus vakcinie (VACV) je obalený DNA virus patřící do rodu Orthopoxviridae. Jedná se o laboratorní virus, který nemá v přírodě známého přirozeného hostitele, a jehož přesný původ zůstává doposud neobjasněn. Jeho význam pro člověka je ovšem značný. V prvé řadě to byly právě různé kmeny VACV, které byly použity pro přípravu vakcín při eradikaci pravých neštovic. I dnes je vynakládáno nemalé úsilí na přípravu efektivnějších a bezpečnějších vakcín proti pravým neštovicím, a to mimo jiné kvůli stále existujícím obavám, že by variola virus - původce pravých neštovic - mohl být zneužit jako biologická zbraň. Pokrok v genovém inženýrství umožnil další využití potenciálu VACV jako vektoru, neboť VACV umožňuje inkorporaci cizorodé genetické informace a její expresi v hostiteli. Navíc se VACV replikuje výlučně v cytoplasmě, což snižuje riziko začlenění virové DNA do DNA hostitele. Tyto a další vlastnosti dělají z VACV ideálního kandidáta na vektor pro přípravu vakcín proti celé řadě heterologních infekčních a onkologických onemocnění. Tato práce podává přehled klinicky využívaných a některých experimentálních vakcín odvozených z VACV. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.