|
|
Kultury léčivých rostlin in vitro - XIII.
Kubeš, Jan ; Tůmová, Lenka (vedoucí práce) ; Martin, Jan (oponent)
Jan Kubeš Genista tinctoria in vitro - abiotická elicitace Kultury léčivých rostlin in vitro - XIII. V rostlinných kulturách in vitro se tvoří většinou méně sekundárních látek než v intaktních rostlinách. Pro zvýšení jejich obsahu lze využít elicitorů, které mohou jejich tvorbu indukovat. V této studii byl zkoumán vliv elektrického proudu o síle 50 mA a různém napětí (5, 7, 8, 10, 15, 20 a 24 V) a různé délce působení (10, 30 a 60 minut) na obsah isoflavonoidů v suspenzní kultuře kručinky barvířské (Genista tinctoria). V suspenzní kultuře byl naměřen nejvyšší obsah genistinu (0.17 %) po elicitaci 10 V 30 minut a 6 hodinové kultivaci a obsah daidzeinu (0.35 %) po elicitaci 5V 60 minut a 24 hodinové kultivaci. V mediu byl zjištěn nejvyšší obsah genistinu (1.6 mg/100ml) po 5V elicitaci po dobu 30 minut a následné 24 hodinové kultivaci a daidzeinu (1.77 mg/100ml) po 24V elicitaci v intervalu 10 minut a po kultivaci 6 hodin.
|
|
|
Kultury léčivých rostlin in vitro - XII.
Janoutová, Martina ; Tůmová, Lenka (vedoucí práce) ; Dušková, Jiřina (oponent)
Martina Janoutová Kultury léčivých rostlin in vitro XII. Abstrakt Byl sledován vliv ultrazvuku jako abiotického elicitoru na produkci flavonolignanů v suspenzní kultuře Silybum marianum L. Kultura byla kultivována v kultivačním médiu Murashigeho a Skooga s obsahem ( - MAO) jako růstového regulátoru při teplotě 25o C a světelném režimu 16 hod světlo a 8 hod tma. Elicitorem byl ultrazvuk o frekvenci 35 kHz a intenzitě 0,1Wcm-3 po dobu 1, 2, 3,4 a 5min. Vzorky byly odebírány v 0, 6, 12, 24, 48, 72 a 168 hod po expozici. Kontrolní vzorky byly odebrány v 0 a 48 hod. Obsah flavonolignanů byl stanoven pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC). K nejvyššímu nárůstu obsahu taxifolinu došlo po 5 min. elicitaci a odběru po 48 hod (0,04%) - 400%, další nárůst byl pozorován po 5 min elicitaci a odběru po 72 hod. Nárůst silychristinu byl pozorován po 1 min elicitaci ultrazvukem a odběru po 72 hod, stejný nárůst byl pozorován po 2 min elicitaci a odběru po 24 hod. Nárůst obsahu silydianinu byl pozorován po 2 min elicitaci ultrazvukem a odběru po 6 hod a silybinu B po 2 min elicitaci a odběru po 12 hod po expozici. Bylo také sledováno uvolňování sekundárních metabolitů do živného média. Taxifolin byl nejvíce uvolňován po 4 min elicitaci kultury ultrazvukem a odběru po 168 hod (0,12 %). Silychristin byl...
|
|
|
Kultury léčivých rostlin in vitro - XI.
Sojková, Kristýna ; Tůmová, Lenka (vedoucí práce) ; Kašparová, Marie (oponent)
Kultury léčivých rostlin in vitro - XI. Elicitace je jednou ze strategií, které mohou být používány ke zvýšení produkce sekundárních metabolitů v explantátových kulturách. V této práci byl zkoumán vliv abiotického elicitoru (dusičnanu stříbrného) na produkci flavonolignanů a flavonoidu taxifolinu v suspenzní kultuře Silybum marianum L. (Gaertn.) a na produkci isoflavonoidů v suspenzní kultuře Genista tinctoria L. Jako elicitor byl použit roztok dusičnanu stříbrného v různých koncentracích (5,887.10-3 mol/l; 5,887.10-4 mol/l; 5,887.10-5 mol/l). Metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) byl stanoven obsah sekundárních metabolitů. Vzorky byly odebírány po vystavení elicitoru po 6, 12, 24, 48, 72 a 168 hodinách. Nejvyšší produkce taxifolinu (0,02 %) v suspenzní kultuře Silybum marianum L. (Gaertn.) byla zaznamenána po působení dusičnanem stříbrným (koncentrace 5,887.10-4 mol/l) při odběru po 72 hodinách. Nejvyšší obsah genistinu (0,05 %) v suspenzní kultuře Genista tinctoria L. byl detekován po elicitaci dusičnanem stříbrným (koncentrace 5,887.10-4 mol/l) při odběru po 48 hodinách. Nejvyšší obsah daidzeinu (0,09 %) byl zaznamenán po působení elicitoru (koncentrace 5,887.10-4 mol/l) při odběru po 168 hodinách.
|
|
|
Vlastnosti a in vitro degradace kovových biodegradabilních materiálů
Ročňáková, Ivana ; Trojanová, Zuzanka (oponent) ; Vojtěch,, Dalibor (oponent) ; Podrábský, Tomáš (vedoucí práce)
Biodegradabilní kovové materiály pro medicínské aplikace si v posledních letech získaly značnou pozornost. Hlavním důvodem je, že nabízí vysoký potenciál pro výrobu dočasných ortopedických implantátů, jako například kostní fixační zařízení. Hořčík je vynikajícím kandidátem pro výrobu biodegradabilních implantátů díky své biokompatibilitě, mechanickým vlastnostem podobným vlastnostem lidské kosti a významností pro biologické funkce v těle. Vysoká rychlost degradace hořčíku a jeho slitin ve fyziologickém prostředí brání jejich klinické aplikaci. Dalším atraktivním materiálem v oblasti biodegradabilních materiálů je zinek, který se řadí mezi nepostradatelné prvky pro lidské tělo. Zinek vykazuje vynikající korozní odolnost, ale horší biokompatibilitu v porovnání s hořčíkem. Z tohoto důvodu se v případě Mg a Zn biomateriálů stává zajímavým tématem tvrdá, hustá/porézní biokompatibilní povrchová úprava odolná vůči korozi. Vzhledem k tomu, že hydroxyapatit vykazuje dobrou snášenlivost s živými organismy a navíc zlepšuje růst kosti, jeví se jako výborný kandidát pro výrobu povlaků na povrchu biodegradabilních materiálů. Tato dizertační práce je zaměřena na porovnání korozního chování čistých neželezných kovů (Mg a Zn) a těchto kovů s hydroxyapatitovým povlakem v roztocích simulujících tělní tekutiny. K produkci hydroxyapatitové vrstvy na povrchu materiálu byla použita modifikovaná technologie atmosférického plazmového nástřiku – nanášení pomocí suspenze. Složení a struktura povlaku a korozní produkty byly zkoumány pomocí světelné mikroskopie, rastrovací elektronové mikroskopie s energiově disperzním mikroanalyzérem a rentgenové difrakce. Koroze Mg a Zn vzorků byla sledována měřením hmotnostního úbytku a rentgenové mikrotomografie. Aplikací povrchové úpravy na bázi HA bylo dosaženo zpomalení korozní rychlosti čistého Mg. Koroze Mg s povlakem HA vykazovala o 27,3 % nižší korozní rychlost v porovnání s korozní rychlostí čistého nepovlakovaného Mg. Korozní degradace nepovlakovaného i povlakovaného Zn probíhala v minimálním rozsahu. Použití HA na povrch neželezných materiálů se zdá být velice slibnou metodou ke zlepšení korozních a biologických vlastností těchto biodegradabilních materiálů.
|
|
| |
|
|
Glykemický index potravin a jeho stanovení
Špiláčková, Aneta ; Kouřimská, Lenka (vedoucí práce) ; Monika, Monika (oponent)
Cílem této práce bylo vypracovat literární rešerši na dané téma se zaměřením na analytické metody odhadu glykemického indexu potravin.
Tato bakalářská práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola popisuje obecnou charakteristiku glykemického indexu a faktory, které ovlivňují glykemický index potravin. V této kapitole je popsáno jaký vliv mají potraviny s nízkým a vysokým glykemickým indexem na zdraví a hladinu glykémie u člověka. Další část této kapitoly se zabývá celou řadou faktorů, které mohou ovlivnit absolutní množství glukózy v krvi do 2 hodin po jídle. V druhé kapitole je vysvětleno měření glykémie konvenční a kontinuální metodou. Poukazuje na výhody a omezení každé z těchto metod.
Třetí nejobsáhlejší kapitola se zabývá metodami stanovení glykemického indexu potravin. Tato kapitola je rozdělena na dvě části. První část popisuje klinické metody též nazývány metody in vivo a druhá část se zabývá analytickými metodami označovány jako
in vitro. Klinická metoda vyžaduje měření hladiny krevní glykémie po požití testované potraviny u zdravých dobrovolníků. Díky této metodě můžeme spolehlivě stanovit glykemický index potravin, ale je limitována finanční i časovou náročností. Provádění těchto testů podléhá přísným pravidlům a schvalovacímu procesu etické komise.
Analytické metody jsou založeny na principu nasimulovaného lidského trávení. Při zjišťování glykemického indexu potravin pomocí in vitro lze použít metodiky indexu hydrolýzy. Výsledné hodnoty indexu hydrolýzy jsou pouhou předpovědí GI potravin. Další popsanou metodikou je měření rychle a pomalu dostupné glukózy a škrobu v potravinách. Je založena na měření glukózy uvolněné z testované potraviny během časové inkubace a standardizovaných podmínek pomocí HPLC. Poslední metoda zahrnuje štěpení potravin, následně HPLC analýzu cukrů a cukerných alkoholů. Údaje získané z HPLC analýzy jsou zpracovány pomocí umělé neuronové sítě ke zjištění předpovídané hodnoty GI potraviny.
V závěru práce jsou uvedeny výhody a nevýhody obou metod. Je porovnána spolehlivost, pracnost a nákladovost analytických metod s metodami klinického stanovení.
|
|
|
Ozdravení kulturních odrůd plamenky latnaté (Phlox paniculata) od háďátek za použití kultur in-vitro
Nogly, David ; Matiska, Pavel (vedoucí práce) ; Augustinová, Ludmila (oponent)
Plamenka latnatá (Phlox paniculata) patří do čeledi jirnicovitých (Poleminiacea). Je to velmi významná trvalka, která se uplatňuje jak v zahradní a parkové tvorbě, tak i k řezu. Ačkoliv se plamenky řadí mezi odolné rostliny proti škůdcům a patogenům, tak trpí na listová a stonková háďátka rodu Ditylenchus spp. Není známa metoda, která by 100 % zbavovala rostliny háďátek. Cílem této práce bylo ověřit hypotézu o metodě ozdravování rostlin pomocí in-vitro kultur a vytvoření čistých, zdravých kultur pro následné matečnice. Pokus byl sledován na vybraných deseti odrůdách a to 'Aňa Gaganova', 'Blue Paradise', 'Errötense Mädchen', 'Molodost', Igor Talkov', 'Jubilee', 'Laura', 'Mies Copijn', 'Sekret' a 'Winsdor'. Dále byla zkoumána regenerace kalusů, následné prorůstání a regenerace prýtů v závislosti
na odrůdě.
Rostliny byly testovány na přítomnost háďátek rodu Ditylenchus spp., pomocí modifikované Baermannovy extrační techniky. Testovány byly všechny odrůdy kultivované ve skleníku. Pro pokus byly zvoleny listové segmenty o velikost 0,5 - 1 cm2, následná kultivace byla prováděna na základním MS médiu (Murashige and Skoog, 1962) s 30 g . l-1 sacharózy, pyridoxin 0,05 g . l-1 ,thiamin 0,01 g . l-1, glycin 0,20 g . l-1 a kyseliny nikotinové 0,05 g . l-1. Základní kultivace probíhala na MS médiu obohaceném o RRR a to 1,5 mg. l-1 TDZ a 0,5 mg . l-1 IAA pro iniciaci růstu kalusů a prorůstaní regenerovaných prýtů. Bylo ověřeno, že při dané koncentraci RRR je regenerace kalusů téměř rovná 100 % u většiny zkoumaných odrůd. Nejlepší výsledky dosahovaly odrůdy 'Aňa Gaganova', 'Blue Paradise', 'Errötense Mädchen' a 'Molodost' i při opakovaném testování. V další části testování se prokázaly pozitivní podmínky pro regeneraci a prorůstání prýtů při kultivaci v řízeném prostředí, oproti neregulovaném prostředí. Explantáty v řízeném prostředí dosahovaly v průměru o 0,33 vyšší tvorbou prýtů na kalus. Úspěšným ozdravením kultur od škůdce Ditylenchus dipsaci pomocí explantátových kultur byla ověřena počáteční hypotéza, kdy výsledné explantáty převáděné do ex-vitro podmínek byly 100 % bez výskytu škůdce. V průběhu testování, kalusové kultury rostlé na MS médiu 1,5 mg . l-1 TDZ a 0,5 mg . l-1 IAA vykazovaly určitou míru výskytu háďátek, ale následným pasážováním byly i zbylé populace háďátek eliminovány.
|
|
|
In vitro produkce embryí u koní
Babická, Dominika ; Šichtař, Jiří (vedoucí práce) ; Šimoník, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je napsat literární rešerši zahrnující nejnovější poznatky z oblasti in vitro produkce embryí u koní. Aby bylo možné provést in vitro produkci embryí, je potřeba nejprve znát anatomii klisny a řízení pohlavní aktivity. Pohlavní soustava klisny se skládá ze dvou vaječníků, dvou vejcovodů, dělohy, pochvy a vulvy. Na rozdíl od jiných hospodářských zvířat probíhá vývoj oocytů v dřeni vaječníků. Pohlavní aktivita je řízena neurohumorálně a produkci hormonů zajišťuje centrální nervová soustava a endokrinní žlázy.
Pro in vitro produkci embryí se musí nejprve získat oocyty. Ty se sbírají buď z živých, nebo mrtvých klisen. U živých klisen se využívá ovum pick up (OPU, transvaginální aspirace oocytů pomocí ultrazvuku), laparotomie přes slabinu, nebo transkutánní punkce přes slabinu. Neinvazivní metodou je OPU, kdy se každý folikul několikrát vyplachuje, a v získaném roztoku se hledají oocyty. Invazivní, za to však úspěšnější metodou při získání oocytů, je transkutánní punkce přes slabinu. Z vaječníků z jatek se oocyty sbírají rozřezáním vaječníků, kyretáží, nebo aspirací. Velmi dobré výsledky v množství zíkaných oocytů má rozřezání vaječníků. Po sesbírání se oocyty nejprve musí roztřídit podle kvality kumulo-oocytárního komplexu na oocyty kompaktní, expandované, nebo degenerující. Kompaktní a expandované oocyty se rozlišují pod mikroskopem na základě morfologie okrajů těchto komplexů. Kompaktní oocyty mají čistou linii okraje, zatímco expandované oocyty mají okraje zdeformované a mají heterogenní cytoplazmu. Nejlepší výsledky pro produkci embryí vykazují expandované oocyty. Ty se nejprve musí nechat zrát v kultivačním médiu do stádia MII. Kultivační systém pro zrání oocytů se sestává z použití M199 s Earlovou solí, 10% fetálního bovinního séra a 5 mU - ml bovinního folikulostimulačního hormonu ve zvlhčené atmosféře 5% CO2 ve vzduchu při 38,2°C. Bylo zjištěno, že nezáleží na délce kultivace, výsledky vývoje blastocyst po 24 nebo 48 hodinách byly stejné.
Standardní IVF se u koní nedá provést kvůli změnám na zoně pellucidě a problematické kapacitaci spermií. Proto se používá intracytoplazmatická injekce spermie (ICSI), kdy se přímo do oocytu injikuje jedna znehybněná spermie. Před ICSI musí proběhnout kapacitace spermie pomocí kalcium ionoforu. Oocyt se dále kultivuje in vitro do stádia blastocysty. Další možností je přenos oplozeného oocytu přímo do děložního rohu klisny, nebo se uchovává pomocí kryokonzervace pro další použití.
|
|
|
Studium možnosti využití termoterapie při eliminaci spály růžovitých u kdouloně
Nečasová, Aneta
V jarním a letním období 2014 byly odebrány letorosty kdouloní s vegetativními pupeny. Na jaře to byly pupeny zimní a v létě pak pupeny založené na následující sezónu. Zdrojem letorostů byly kdouloně pěstované ve Školním zemědělském podniku Žabčice. K pokusům bylo postupně vybráno celkem 14 odrůd kdouloní. Na těchto odrůdách byl sledován výskyt původce choroby bakteriální spály růžovitých Erwinia amylovora. Byly testovány různé intervaly teplot kultivace, při kterých by mohla být přítomnost patogena eliminována. Dále byl ve spolupráci s pracovištěm Fytopatologie rostlin proveden test patogenity, který výskyt tohoto patogena neprokázal, avšak genový sad v Žabčicích touto chorobou napaden je. Nelze tedy s jistotou říci, zda se metoda termoterapie jeví jako účinný způsob pro léčbu této choroby.
|
|
|
Studium konverze somatických embryí smrku v rostliny
Psotová, Martina
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou somatické embryogeneze u Picea abies. Součástí práce bylo srovnávání životaschopnosti rostlin při použití růstových regulátoru v médiu před procesem maturace a bez nich. Hlavní pozorování vlivů regulátorů bylo zaměřeno na poslední fázi maturace a fázi konverze v rostliny. Výzkum probíhal v laboratořích Mendelovy univerzity v Brně na Ústavu biologie rostlin. U podmínek v počátečních fázích byla uměle udržována temnostní fáze, stabilní teplota vzduchu 23+-2°C společně s umělou cirkulací vzduchu. V následujících fázích byla řízená fotoperioda, stabilní teplota vzduchu na úrovní 23+-2°C s umělou cirkulaci vzduchu v kultivační místnosti. Ve výzkumu se projevil vliv růstových regulátorů u rostlin v konečné fázi maturace. Stejný výsledek byl zjištěný i u konverze v rostliny, kde byl zaznamenán pomalejší vývoj kořenů a nadzemních částí rostlin u varianty s přídavkem regulátorů růstu.
|
host ::
RSS.