|
|
Okraje polních cest jako zdroj biodiverzity (případová studie na epigeických broucích)
JELÍNEK, Jan
Byla sledována druhová rozmanitost, aktivita, vyrovnanost a antropogenní ovlivnění epigeických brouků na transektu pole pšenice, biokoridor (polní cesta s doprovodnou vegetací) a pole řepky. Materiál byl sebrán metodou zemních pastí během června až září 2016 v katastrálním území obce Božetice v okresu Písek v jižních Čechách. Celkem bylo zjištěno 38 druhů a 567 exemplářů brouků. Aktivita epigeických kolísala mezi společenstvími na polní cestě a zkoumanými lokalitami, největší aktivita byla zjištěna v polních kulturách a nižší na polní cestě. Index antropogenního ovlivnění byl na studijních plochách rozdílný (pšenice 2,5, polní cesta 12 a řepka 0). Z výsledků odchytu je zřejmé, že všechny studijní plochy jsou velmi silně ovlivněny lidskou činností v krajině. Reliktních druhů bylo odchyceno v celkovém součtu na všech lokalitách pouze (drabčíci a střevlíci) 20% a eurotopních druhů 80%. Náročnější druhy se prakticky vůbec nevyskytovaly na polních kulturách. Na polní cestě se vyskytovalo nejvíce reliktů druhého řádu v počtu 6 druhů. Jejich aktivita ale byla nízká. Vyrovnanost společenstva v agroekosytémech byla nízká (2,331 2,474). Nejvyšší vyrovnanost byla zjištěna na polní cestě (3,04). Vícerozměrná podobnost společenstev podle beta diverzity dokázala, že druhové složení napříč lokalitami je velmi vyrovnané. Pro zvýšení diverzity by bylo vhodné změnit osevní postup a snížit agrotechnické zásahy v lokalitě, dále zařadit více mimoprodukčních ploch s remízky, stromy a keři. Biokoridor ve formě polní cesty plní částečně úlohu stabilizačního prvku v krajině tím, že zvyšují početnost druhů bezobratlých redukujících škůdce a plevele.
|
|
|
Porovnání populačních parametrů modrásků rodu Phengaris ve víceletém časovém horizontu
Bártů, Nikola ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Byly hodnoceny změny v početnosti celkové metapopulace a početností motýlů jednotlivých zkoumaných ploch obsazených druhem Phengaris nausithous (Lepidoptera: Lycaenidae) na dvou dlouhodobě sledovaných lokacích v ČR: Slavíkovy ostrovy u Přelouče a Dolní Labe u Děčína. Data pro toto srovnání byla získána dlouhodobým monitoringem početnosti motýlů na lokalitách. Užita byla metoda zpětného odchytu značených jedinců a následné statistické zpracování výsledku značení v prostředí programu MARK. Po vyhodnocení bylo zjištěno významné kolísání v početnosti celkové metapopulace cílového druhu. Početnost celkové metapopulace v Přelouči v jednotlivých letech od 2004 do 2016 varíruje od 148 do 1369 jedinců, početnost v Děčíně v jednotlivých letech 2008 až 2016 kolísala od 273 do 1952 jedinců. Proložením křivek trendu vývoje početnosti metapopulace obou lokalit v jednotlivých letech přes sebe, lze pozorovat zhruba čtyř až pětiletou periodicitu gradací druhu (v letech 2006, 2010-2011 a 2014-2015). Ačkoliv časová řada sledování není příliš dlouhá, toto je velmi silný argument pro podporu formulované hypotézy: Z mnohaleté časové řady sledování je patrna gradační periodicita. Dále byl srovnáván trend vývoje početností populací jednotlivých ploch vůči celkové metapopulaci na obou lokalitách a bylo zjištěno, že toto sledování velmi dobře odráží aktuální meziletý vývoj. Většina ploch kopíruje trend metapopulace. Pokud jsou však zjištěny rozdíly, například celková metapopulace roste a populace jednotlivé plochy klesá, lze je vždy vysvětlit změnou prostředí dané plochy související s managementem, v daném případě špatným. Naopak poměrný nárust početnosti jednotlivé kolonie vůči trendu metapopulace většinou odráží pozitivní změnu v údržbě stanoviště. Dlouhodobé sledování tak lze jednoznačně doporučit pro hodnocení dopadů managementu.
|
|
|
Stav populace modráska Phengaris nausithous na vybraných loukách na Broumovsku
Štěpánková, Anežka ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Cílem této diplomové práce s názvem Stav populace modráska Phengaris nausithous (Bergsträsser, 1779) na vybraných loukách na Broumovsku, bylo nalézt a vyhodnotit situaci ohledně velikosti a struktury populací druhu motýla Phengaris nausithous, na vybrané lokalitě v rámci území České republiky. Pro monitoring byla zvolena metoda zpětného odchytu značených jedinců motýla na 13 cílových lokalitách v CHKO Broumovsko, pro jejichž výběr byl klíčový výskyt živné rostliny krvavce totenu, která je nedílnou součástí vývoje cílového druhu. Pro vývoj P. nausithous je též důležitý výskyt mravenců rodu Myrmica. Výsledky byly vyhodnoceny pomocí programu MARK a Statistika a následně převedeny do grafů a tabulek. V roce 2016 bylo označeno 687 P. nausithous a odhad početnosti pro celkovou metapopulaci činil 1487 jedinců. Nejvíce P. nausithous s počtem 149 (prvně označených odchytů) se zaznamenalo na lokalitě Hynčice 2 (H2), která byla svou rozlohou třetí největší ze všech studovaných stanovišť. Naopak nejméně bylo označeno na ploše Hynčice 1 (H1) a to pouze 15 P. nausithous. Maximální odhady počtů pro jednotlivá stanoviště byly stanoveny programem MARK s nejvyšším počtem 367 jedinců na lokalitě Hynčice 2 a nejnižším počtem 38 jedinců na lokalitě Hynčice 1. Počty P. nausithous stanovené programem MARK byly vyšší než počty prvoodchytů, což poukazuje metodicky správně provedený monitoring. Migrací bylo zachyceno celkem 49. Celkem migrovalo 31 % chycených jedinců a 18 % v rámci předpokládaného celkového počtu. Nejvíce přeletů bylo mezi plochami H2 a H4 (11 přeletů) a mezi plochami Vižňov 1 a Hynčice 4 byl zaznamenán přelet na vzdálenost 5,3 km, jenž může být považován za jeden z rekordně dlouhých přeletů. Průměrná vzdálenost migrace u P. nausithous činila 1,46 km. Počet imigrantů u přeletů byl stanoven na 49 jedinců a počet emigrantů na 58 jedinců. Hypotéza této práce zněla: Všechny zkoumané plochy spolu komunikují prostřednictvím přeletů motýlů a systém lze považovat za jedinou metapopulaci a na základě daných výsledků byla potvrzena. Závislost cílového druhu na hustotě porostu živné rostliny nebyla podle grafického znázornění stěžejní. V rámci prvního T-testu nebyla nalezena souvislost mezi početností P. nausithous a délkou migrací mezi jednotlivými plochami. V druhém T-testu bylo zjištěno, že se zvyšujícím se počtem přeletů se postupně délka přeletů snižovala.
|
|
|
Stav populace modráska Phengaris teleius na vybraných loukách na Broumovsku
Hejretová, Kateřina ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Na 13 studovaných loukách na Broumovsku v okolí Ruprechtic, Hynčic a Vižňova jsem v období od 4. července do 5. srpna roku 2016 prováděla monitorig modráska očkovaného Phengaris teleius (Bergsträsser, 1779) metodou zpětného odchytu značených jedinců. Celkem jsem označila 409 motýlů daného druhu. Údaje byly vyhodnoceny za pomoci software MARK 8.1 a počet motýlů celkové metapopualce byl odhadnut na 802 jedinců, přičemž odhady početnosti pro jednotlivé plochy se pohybovaly v rozmezí od 2 do 269 exemplářů. Nejvíce jedinců jsem zaznamenala na stanovišti Ruprechtice 2.
Doložila jsem přelety jedinců P. teleius mezi stanovišti v okruhu Ruprechtice Hynčice. Zapojení Vižňova považuji za reálné, ale vzhledem k celkovému množství motýlů zde, se záchyt přeletu P. teleius nepodařil. Hypotézu formulovanou v cílech práce: všechny zkoumané plochy spolu komunikují prostřednictvím přeletů motýlů a systém lze považovat za jedinou metapopulaci, však považuji za potvrzenou.
Za významné považuji zjištění, že na Broumovsku dosud žijí stabilní populace motýlů Phengaris teleius a P. nausithous. V počtech se jedná o stovky až tisíce jedinců, přičemž je důležité připomenout, že jde pouze o populaci zkoumaných ploch, nikoliv všech ploch s výskytem modrásků v uvedených územích. Ty po prvním roce sledování nejsou známy. Rozložení zkoumaných kolonií je příznivé pro plánování cílené ochrany, u mnou studovaných stanovišť nejde o metapopulační model kontinent ostrovy.
|
|
|
Diverzita drobných zemní savců v NPR Voděradské bučiny
Šímová, Drahomíra ; Kouba, Marek (vedoucí práce) ; Markéta, Markéta (oponent)
Předkládaná diplomová práce popisuje a hodnotí biodiverzitu drobných zemních savců v lesním komplexu Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny (dále rezervace) a navazuje na moji bakalářskou práci z roku 2013. Cílem výzkumu bylo zjistit a porovnat diverzitu drobných zemních savců uvnitř rezervace a mimo rezervaci a zhodnotit jejich mikrostanoviště.
Během vegetační sezóny 2013 a 2014 se uskutečnilo celkem pět terénních odchytů těchto živočichů. Jedinci byli chytáni standardní metodou zpětných odchytů (CMR - capture-mark-recapture) do živochytných pastí. Pasti byly rozmístěné kvadrátovou metodou na třech párových lokalitách v rezervaci a mimo rezervaci. Lokality měly stejné terénní podmínky, ale odlišnou dřevinnou skladbu. V průběhu výzkumu bylo u drobných zemních savců určováno pohlaví, stáří a váha každého jedince a pomocí fytocenologických snímků zaznamenávána vegetace na jednotlivých lokalitách.
Ve studované oblasti bylo odchyceno celkem 85 jedinců dvou druhů drobných zemních savců. Nejpočetnějším jedincem na všech lokalitách byla myšice lesní (Apodemus flavicollis) a ojediněle se zde vyskytoval i norník rudý (Myodes glareolus).
Získané výsledky početnosti drobných zemních savců byly vyhodnoceny pomocí Mann-Whitney U Testu v matematickém softwaru Statistica 13.2. Analýza mikrohabitatu byla provedena pomocí PCA analýzy (Principal components analysis) v programu Canoco 5.
Porovnáním odchycených jedinců drobných zemních savců na lokalitách v rezervaci a mimo rezervaci za období 2013 a 2014 Mann - Whitney U Test bylo zjištěno, že počet poprvé odchycených jedinců a počet jedinců rozlišených podle pohlaví a věku se mezi lokalitami v rezervaci a mimo rezervaci nelišil.
Na základě analýzy výsledků PCA bylo zjištěno, že na lokalitách v rezervaci (bučina zmlazení a bučina bez zmlazení) se vyskytovali převážně dospělí samci na mikrostanovištích s výskytem semenáčků buku lesního (Fagus sylvaticus), modřínu opadavého (Larix decidua) a biky bělavé (Luzula luzuloides) a na lokalitách mimo rezervaci (smrčina zmlazení kontrola a smrčina bez zmlazení kontrola) se vyskytovalo více nedospělých samic na mikrostanovištích s výskytem šťavele kyselého (Oxalis acetosella).
Výsledky této práce budou využitelné jako jeden z podkladů Správy CHKO Blaník využitelných například při rozhodování o realizaci případných managementových opatření na těchto lokalitách, jelikož výzkum drobných zemních savců zde doposud nebyl proveden.
|
|
|
Repertoár a specifika vokalizace papouška šedého (Psittacus erithacus)
Kůrková, Petra ; Lindová, Jitka (vedoucí práce) ; Petrusková, Tereza (oponent)
Cílem této studie bylo zmapovat repertoár vokalizace čtyř papoušků žako šedých (Psittacus erithacus) z odchytu, a to dvou samic a dvou samců. Sběr dat probíhal nahráváním jejich vokalizace ve standardizovaných podmínkách v devíti dnech od června do listopadu 2008. Získané zvuky (3 052) byly podle jejich charakteristik metodou porovnávání spektrogramů v v kombinaci s poslechem rozděleny do 70 stanovených kategorií, které byly dále spojeny do 18 větších skupin. Bylo zjištěno, že žádný ze subjektů studie nevyužívá celý zaznamenaný repertoár. Ukázalo se, že ve vokalizaci námi zkoumaných subjektů se objevují výrazné individuální odlišnosti, a to jak na úrovni jedince, tak podle pohlaví. Významný rozdíl ve využívání repertoáru v průběhu studie nebyl zaznamenán. Spektrogramy prototypů kategorií jsou součástí práce. Klíčová slova: papoušek žako, Psittacus erithacus, repertoár, vokalizace
|
|
|
Možnosti šíření sladkovodních plžů
Buďová, Jana ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Juřičková, Lucie (oponent)
Sladkovodní plži (Mollusca: Gastropoda) patří do dvou tradičních taxonomických skupin: předožábří (Prosobranchia) a plicnatí (Pulmonata). Většina těchto plžů je charakteristická nízkou vagilitou, a proto se spoléhají především na pasivní dispersi. Jejich nejčastějšími vektory jsou ptáci a voda. Ţivočichové můžou plže přenášet jak externě, tak interně. Šíření můžeme sledovat pomocí metod přímých (metody zpětných odchytů, radiové sledování) a genetických. Pro genetické studie můžeme využít celou řadu markerů, z nichž v současnosti nejpoužívanější jsou mikrosatelity. Z výsledků studií z poslední doby vyplývá, že disperse sladkovodních plžů zřejmě není tak častá a rozšířená, jak se dříve předpokládalo. Klíčová slova: sladkovodní plži, disperse, vektory disperse, capture - mark - recapture, molekulární markery, populační genetika
|
|
| |
|
|
Odchytová zařízení na černou zvěř - techniky a využití
Hradilová, Adéla ; Ježek, Miloš (vedoucí práce) ; Mrkvičková Kořanová, Diana (oponent)
Tato bakalářská práce řeší v první části literární rešerši na druhy odchytových zařízeni na černou zvěř a možnosti jejich spouštění. Také je v této části zahrnuta i legislativa České republiky vztahující se k tématu odchyt černé zvěře.
V druhé části je konkrétní odchytové zařízení umístěno v honitbě Blazice - Sovadina, ve které v současnosti černá zvěř jen prochází. Tato kleci bude zhodnocena úspěšnost odchytu. Odchytové zařízení bylo instalováno do různých částí honitby. Převážně umístěno do zemědělských plodin. Zhodnocení proběhne i u použitých návnad.
|
|
|
Prostorová distribuce a mobilita kriticky ohroženého okáče bělopásného (Hipparchia alcyone) v oblasti vodní nádrže Orlík
Váňová, Anežka ; Kadlec, Tomáš (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Kriticky ohrožený motýl okáč bělopásný (Hipparchia hermione, syn.: alcyone) patří v České republice k rychle ubývajícím druhům denních motýlů, jejichž výskyt je na našem území vázán na několik posledních lokalit. V současnosti se jeho zbývající lokální populace nacházejí v okolí středního Povltaví, kde osídlují především řídké světlinové bory a doubravy s nízkým zápojem bylinného patra. V rámci mé diplomové práce byla v roce 2015 zjišťována disperze H. alcyone v oblasti vodní nádrže Orlík. Výskyt byl potvrzen na šesti lokalitách, z nichž dvě nebyly dosud známy. U čtyř početnějších lokálních populací byla pomocí metody zpětných odchytů hodnocena mobilita dospělců, která se na jednotlivých lokalitách významně lišila. Byly zaznamenány rozdílné průměrné délky přeletů na lokalitách i mezi pohlavím. Průměrné délky přeletů se pohybovaly v rozmezí 142až300 m u samců a 78až261 m u samic mezi lokalitami. Pravděpodobnosti přeletů byly zjišťovány pomocí dvou funkcí: obrácené mocninné (IPF) a negativně exponenciální (NEF). Bylo zjištěno, že funkce NEF lépe fitovala pravděpodobnosti přeletů na všech lokalitách. Přelety jedinců mezi zkoumanými lokalitami byly zaznamenány pouze u dvou nejbližších lokálních populací. Jednalo se o jednosměrné přelety z větší populace do menší populace (tři samci, dvě samice). Dospělci H. alcyone se do sousedních lokalit obtížně šíří nejen kvůli nízkému počtu jedinců v lokálních populacích, ale i kvůli špatné struktuře migračních cest. Pro zachování a podporu osídlení nových biotopů H. alcyone je proto potřeba podpořit rozvolňování porostů a tvorbu většího počtu menších mýtin v okolí lokalit s jeho výskytem.
|
host ::
RSS.