|
Úloha vychytávání trijodthyroninu erytrocyty ve vztahu hypotalamo - pituito - thyroidální osy a depresivní poruchy
Kališová, Lucie ; Paclt, Ivo (vedoucí práce) ; Höschl, Cyril (oponent) ; Schreiber, Vratislav (oponent)
Ve výzkumné části této práce jsme se pokusili na periferním modelu, který představovaly červené krvinky, sledovat souvislost depresivní poruchy s parametry vychytávání L-trijodthyroninu. Uptake L-T3 do erytrocytů by mohl být odrazem narušení funkce hypotalamo-pituito-thyroidní osy. Tato základní premisa byla současně doplněna o další, a sice o předpoklad ovlivnění transportu L-T3 přes membránu jejím složením. Platí, že L-trijodthyronin je transportován přes erytrocytární membránu usnadněnou difúzí pomocí stereospecifického saturovatelného přenašečového systému nezávislého na Na+. Cílem naší výzkumné práce bylo sledovat změny kinetických parametrů vychytávání, tj. maximální rychlost Vmax a zdánlivou Michaelisovu konstantu KM a změny v membránové fluiditě. Předmětem pozorování byl výzkumný vzorek složený ze 24 osob s depresivní poruchou, které byly podrobeny měření před léčbou a jeden měsíc po léčbě citalopramem. Dosažená výsledná data byla srovnána se skupinou 19 zdravých kontrol. Biochemické parametry byly korelovány s klinickým hodnocením dle škál pro depresi. Všechny zúčastněné osoby odpověděly adekvátně na antidepresivní léčbu. Funkce přenašeče pro L-T3 je u deprese změněna, neboť kinetické parametry vychytávání L-T3 do erytrocytů byly u depresivních pacientů před léčbou signifikantně zvýšené proti...
|
|
Specifika ošetřovatelské péče u pacientů se spinální muskulární atrofií
HRBKOVÁ, Lenka
Tato bakalářská práce je zaměřena na definování specifik ošetřovatelské péče u pacientů s onemocněním spinální muskulární atrofie. SMA je řazeno mezi nevyléčitelná genetická onemocnění, způsobující postupné atrofování svalů a deformity těla. Zůstává ale zachované smyslové vnímání a intelekt. Výskyt onemocnění v novorozeneckém a dětském věku převažuje, není však výjimkou propuknutí nemoci v dospělém věku. Vhodná ošetřovatelská péče má velký význam v udržení stávajícího zdravotního stavu pacientů po nejdelší možnou dobu a oddálení nástupu zhoršení zdraví. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části se zabýváme onemocněním SMA, incidencí, rozdělením, možnostmi terapie a ošetřovatelskou péči. V souvislosti s tématem bakalářské práce jsme zvolili tři cíle. 1.: Zmapovat specifika ošetřovatelské péče u pediatrických pacientů se spinální muskulární atrofií z pohledu všeobecných sester. 2.: Zmapovat specifika ošetřovatelské péče u dospělých pacientů se spinální muskulární atrofií z pohledu všeobecných sester. 3.: Porovnání specifik ošetřovatelské péče u pediatrických a dospělých pacientů se spinální muskulární atrofií. K naplnění zvolených cílů nám posloužila metoda kvalitativního výzkumného šetření pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Ke kvalitnímu zhodnocení cílů nám sloužily výzkumné otázky: Jak specifikují sestry ošetřovatelskou péči poskytovanou pediatrickému pacientovi se spinální muskulární atrofií? Jak specifikují sestry ošetřovatelskou péči poskytovanou dospělému pacientovi se spinální muskulární atrofií? S jakými potřebami se nejčastěji setkávají sestry při péči o pacienta se spinální muskulární atrofií? Výzkumný soubor tvořilo celkem šest respondentek, z nichž tři oslovené měly zkušenosti s péčí o pediatrické pacienty a tři oslovené s péčí o pacienty dospělé. Ke zpracování byla využita technika otevřeného kódování, formou tužka a papír. Získané informace jsme rozdělili do kategorií. Z výzkumného šetření vyplývá, že pro sestry pečující o pediatrické pacienty je důležitý věk při prvním výskytu onemocnění. Je ovlivněna možnost komunikace. Převládá zajištění fyziologických potřeb. V ošetřovatelské péči je důležitá průchodnost tracheostomické kanyly a kontrola stavu dutiny ústní. V otázce výživy preferují podání stravy přes PEG. Také se shodují na potřebě polohování. Vyprazdňování moče zajišťují pomocí PMK nebo močením do plen. Shodují se na podávání laxativ a manuálním vybavení stolice. Výzkumné šetření u sester pečujících o pacienty dospělé nám objasňuje, že nejčastější bariérou je stav vědomí, psychický stav a porucha verbální a neverbální komunikace. U potřeb sestry uvádí potřeby fyziologické, i naplnění psychických potřeb. V ošetřovatelské péči o dýchací cesty sestry uvádějí péči o tracheostomickou kanylu a odsávání. U výživy preferují per os. Poté zavedení NGS nebo NJS. Nejčastěji podání stravy přes PEG. Při imobilitě pacienta se shodují na polohování. Pro vyprazdňování moče používají PMK, nebo epicystostomii. Shodují na podávání laxativ, klyzmat a také manuálním vybavení stolice. Výsledky šetření nám poukazují na rozdíly v ošetřovatelské péči poskytované dětem a dospělým. Nejpodstatnějšími v kategorii bariér v komunikaci, je u dětí věk a u dospělých stav vědomí, ochota a možnost komunikace. U dospělých pacientů to je touha v plnění i vyšších potřeb, kdežto u dětí jde o naplnění fyziologický a sociálních potřeb. V ošetřovatelské péči podstatné rozdíly nalezeny nejsou. Ze získaných výsledků v praktické části bakalářské práce bych chtěla použít poznatky k rozšíření informovanosti všeobecných sester, které nemají zkušenosti s péčí o pacienty s SMA a také k lepší informovanosti širší veřejnosti o tomto vzácném a mnohdy fatálním onemocnění.
|
|
Identifikace medikačního pochybení sestrou v rámci nácviku modelových situací
KELBLOVÁ, Kateřina
Současný stav: Medikační pochybení je v souvislosti s poskytováním kvalitní a bezpečné péče v poslední době velice diskutovaným tématem. Je součástí léčebného procesu, vyskytuje se v různých formách, u všech věkových kategorií a jeho následkem je snížená kvalita poskytované péče. Předpisy ordinovaných léčiv ve zdravotnické dokumentaci musí být čitelné a opatřené všemi náležitostmi. Sestry a jejich činnost v medikačním procesu fungují jako konečná "ochrana" při zabránění medikačním chybám. Cíle práce: Cílem výzkumu je zjistit znalosti sester o medikačních pochybeních, vyhodnotit schopnost sester detekovat medikační pochybení a zjistit jaké mají sestry znalosti o navazujících postupech a opatřeních nutných při detekci medikačního pochybení. Metodika: Výzkumné šetření probíhalo metodou kvalitativního výzkumu. Hloubkové rozhovory se sestrami probíhaly na oddělení JIP operačních oborů v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s.Po sesbírání dostatečného množství dat byly rozhovory kódovány technikou "tužka a papír" a následně kategorizovány. Výzkumný soubor: Pro co nejobjektivnější výsledky bylo výzkumné šetření provedeno se sestrami z jednoho oddělení a z jedné konkrétní ošetřovatelské jednotky. Do výzkumného vzorku byly zařazeny sestry s různým vzděláním a délkou praxe. Výsledky: Sestry na oddělení JIP operačních oborů přesnou definici medikačního pochybení neznají. Přímo o nežádoucí události s následky hovoří pouze jedna z dotazovaných sester. U zbylých sester se jejich představa o medikačním pochybení shoduje s klasifikací v zahraniční i české odborné literatuře. V modelových situacích se všechny chyby nepodařilo detekovat ani jedné respondentce. Chybně ordinované antidotum detekovala pouze jedna sestra studující v současné době specializační studium v dané odbornosti. Sledována byla riziková léčiva, která se na oddělení běžně vyskytují. První ze skupiny těchto léčiv tvořil roztok koncentrovaného draslíku KCl 7,45%. Většina respondentek upozornila na vysokou koncentraci rizikového léku. Druhým rizikovým lékem bylo koncentrované NaCl 10% v infuzi, tuto chybu zachycuje také většina sester. Posledním rizikovým léčivem byla chybná ordinace inzulinu (bez rozepsání jednotek, času a cesty podání). Respondentky ve velké míře tuto chybnou preskripci nezachycují. Další oblast medikačních pochybení ve výzkumu tvořily léky ze skupiny léčiv používaných v akutní péči. U těchto ordinovaných léků byla v detekci chyb úspěšná pouze polovina sester. Poslední větší skupina medikačních pochybení byla zacílena na neúplné ordinace léčiva lékařem. Nejvíce detekovaly chybu sestry u ordinace opiátu bez cesty jeho podání, naopak úplně nejhůře dopadla detekce chybné ordinace podání infuze. Z výpovědi respondentek je patrné, že lékaře v souvislosti s medikačním pochybením informují vždy. Staniční sestru jsou spíše ochotny informovat v případě, že tento incident způsobí jiná osoba. Primáře oddělení, hlavní sestru a vedení nemocnice by informovala pouze malé skupina dotazovaných sester. S auditorem si spojuje hlášení medikačního pochybení pouze jedna sestra. Nutnost hlášení medikačního pochybení však podporuje většina sester. Závěr: Při analýze výsledků bylo patrné, že sestry mají povědomost o medikačních pochybeních.V modelových situacích je patrná souvislost mezi délkou praxe, vzděláním a schopností sester detekovat chyby v preskripci.
|
|
Význam nutričního screeningu v působnosti všeobecných sester
JANÍK, Martin
Současný stav: Ačkoli bylo vypracováno a publikováno mnoho studií poukazujících na vliv malnutrice a jejímu vztahu vůči pacientovi i ekonomice zdravotnických systémů, dodnes zůstává malnutrice tichým průvodcem hospitalizovaných pacientů. V roce 2014 ve svém článku autoři studijní skupiny feedM.E. označují celosvětový výskyt malnutrice jako běžný a nákladný (zejména u starších pacientů). Míra prevalence malnutrice u hospitalizovaných pacientů se dle této pracovní skupiny pohybuje kolem 50 %. Cíle práce: Cílem práce byl popis způsobu vyhledávání pacientů s potřebami nutriční intervence všeobecnými sestrami, návaznosti péče u pacientů v riziku malnutrice, předávání informací o nutričním stavu pacienta v průběhu hospitalizace a při předání do péče jiného poskytovatele zdravotních služeb a interdisciplinární spolupráce pracovníků zapojených do péče o pacienty v riziku malnutrice. Metodika: Výzkumné šetření probíhalo metodou kvalitativního výzkumu. Zkoumaným předmětem byl proces detekce malnutrice a návaznost nutriční péče u příjemců zdravotních služeb z pohledu osob poskytujících tyto služby. Výzkumnou metodou byl zvolen hloubkový rozhovor. Výběr respondentů byl záměrný a velikost souboru byl dán nasycením získaných dat. Pro zpracování dat bylo použito otevřeného kódování a následné kategorizace dat získaných z rozhovorů. Výsledky byly interpretovány metodou "vyložení karet". Výzkumný soubor: Žádost o umožnění provedení výzkumu byla většinou oslovených poskytovatelů zdravotních služeb zamítnuta. Výběr dotazovaných byl záměrný, z okruhu mých bývalých spolupracovníků. S výzkumem vyslovilo souhlas pět všeobecných sester a pět nutričních terapeutů z pracovišť na území České republiky. Výsledky: Co do vyhledávání pacientů v riziku malnutrice, všechny respondentky popsaly vyhledávání pacientů v riziku malnutrice při přijetí k hospitalizaci v rámci odběru ošetřovatelské anamnézy. V průběhu rozhovorů respondentky uvedly problémy jednak s absencí hlášení záchytů pacientů v riziku malnutrice z některých stanic nemocnice, dále také kompetenční spory ohledně úlohy nutričních terapeutů v péči o výživu pacienta na lůžkách intenzívní nebo resuscitační péče, komplikace s materiálně technickým vybavením ošetřovacích stanic a jeho aplikovatelností pro využití u konkrétních pacientů. Projevila se také neznalost screeningového nástroje užívaného na pracovištích všech respondentek, včetně nutričních terapeutů. Zarážející byly nepřesné představy některých respondentek, co se týká kompetencí a působnosti jednotlivých profesí podílejících se na péči o pacienta v riziku malnutrice. Tři sestry z pěti uvedly, že by informace o nutriční bilanci pacienta a jeho potřebách měly vliv na hodnocení pacientova celkového stavu a mohly by vést ke změnám v plánu ošetřovatelské péče, nebo vyhodnocování rizik (např. rizika dekubitu apod.). Závěr: Způsob zajištění nutriční péče v nemocnicích, ve kterých jsou respondentky zaměstnány, je veden směrem sledujícím doporučení odborných společností. V jednotlivostech se však odlišují a nezřídka jsou blízko hranic definovaných právními normami. Jsou patrny výpadky v návaznosti péče, nebo jsou vloženy nadbytečné schvalovací procedury, které mohou vést ke zdržení potřebné nutriční intervence. Chybí informace o jednotlivých screeningových nástrojích a jejich aplikovatelnosti na určité skupiny pacientů. Proto doporučuji vydání guidelines odbornou společností ve směru definice screeningových nástrojů a jejich využití u určitých skupin pacientů pro poskytovatele zdravotních služeb v České republice.
|
|
Ultrasonografie v diagnostice hluboké žilní trombózy
Pinka, Jiří ; Karetová, Debora (vedoucí práce) ; Chochola, Miroslav (oponent)
Tato práce je retrospektivní studií skupiny pacientů, kteří navštívili interní ultrasonografickou ambulanci v nemocnici ve Vyškově za celých 12 měsíců roku 2010 s podezřením na trombotický uzávěr končetinových žil. Jako zdroj informací byly použity ambulantní a hospitalizační sonografické a propouštěcí zprávy. Celkem bylo vyšetřeno 1000 pacientů, z toho 379 mužů a 621 žen. Grafickým zpracováním celého souboru vznikly skupiny vyšetřených, kterým byly společné příčiny trombóz, klinické příznaky, sonografické nálezy, rozsah a stranové postižení trombózou. Tyto skupiny byly podrobeny statistickému zhodnocení a porovnání s cílem odhalit zvláštnosti a zákonitosti stranových rozdílů v postižení končetin, vztah rozsahu klinických potíží k rozsahu trombotického postižení, vztah rizika vzniku embolizační příhody k rozsahu trombotického postižení. Pacienti byli vyšetřováni ultrazvukovým přístrojem Toshiba Nemio SSA-550A roku výroby 2002 s lineární sondou k cévnímu vyšetřování, vybavený barevným dopplerem. Zdrojem zpracovaných údajů byla anamnestická data získaná při ambulantním vyšetření nebo při příjmu k hospitalizaci. V hospitalizačních zprávách byla objektivní klinická vyšetření, četná laboratorní data charakterizující rozsah zánětlivé odpovědi organismu, postižení orgánů a krevní abnormality. Zprávy...
|
|
Bilance tekutin jako ošetřovatelský problém
SOUKUPOVÁ, Martina
Základní teoretická východiska: Práce se zabývá tělesnými tekutinami, mikcí, faktory ovlivňující mikci, pojmem diuréza, změnami v množství moči a poruchami vylučování moči, pozorováním vlastností moči, bilancí tekutin nejen jako pojmem ale především možnostmi a zásadami odběru moče a nesmíme zapomenout na zaznamenávání a vyhodnocení bilance tekutin. Mezi nejznámější poruchy vylučování moči patří inkontinence, která je charakterizována jako nevědomý odchod moče. Inkontinence přináší člověku, který jí trpí velice nepříjemné pocity. Působí především na jeho psychiku. U inkontinence se nejedná o chorobu, ale o symptom, který může mít více příčin. Pozorování vlastností moče je též součástí sledování bilance tekutin. Sledováním barvy moče, množství, zápachu a dalších vlastností se nám může spousta ukázat. Vše co není fyziologické, se musí hlásit lékaři. Bilance tekutin je součástí ošetřovatelské péče. Správně provedená bilance tekutin je velkým ukazatelem pro lékaře i zdravotní sestry. Je důležité, aby sestry v bilanci tekutin zohlednily všechny formy příjmu i výdeje tekutin. V některých případech nelze sledovat diurézu, a proto se lékaři můžou přiklonit ke sledování hmotnosti pacienta. Vyhodnocení bilance tekutin se provádí po daném čase, který určí lékař. Dále se bakalářská práce zabývá chybami při odběru moči a ošetřovatelským procesem při vyprazdňování moče. Cíl práce: Cílem práce bylo zmapovat, jak sestry provádí bilanci tekutin. Hypotéza byla stanovena jedna ve znění: H1: Sestry s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním poučují klienty o bilanci tekutin kvalitněji než sestry se středoškolským vzděláním. Dále byly vytvořeny i výzkumné otázky: Poučují sestry klienty o bilanci tekutin? Sledují sestry kvalitně bilanci tekutin klientů? Jak sestry zapisují bilanci tekutin? Jakých chyb se nejčastěji sestry dopouštějí při provádění bilance tekutin? Metodika: Ve výzkumu byla použita metoda skrytého pozorování sester a by použit pozorovací arch. Dále byla použita technika dotazníků. V dotazníku byla zachována anonymita respondentů. Na respondenty nebyl vyvíjen žádný nátlak. Dotazník obsahoval 17 uzavřených otázek, na 3 z nich byla možnost více odpovědí.
|
|
Informovanost klientů s totální endoprotézou kyčelního kloubu na ortopedickém oddělení v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s.
DOUDOVÁ, Klára
Základní teoretická východiska: Protože se tato bakalářská práce zabývá především informovaností klientů, bylo nutné v práci zmínit i informace o komunikaci ve zdravotnickém zařízení. Komunikace probíhá vždy mezi dvěma či více lidmi. Během komunikace si lidé sdělují potřebné informace, své pocity, postoje, hovoří o vztazích a náladách. Existuje několik komunikačních pravidel, která by měl člověk dodržovat, ovšem záleží na člověku samotném, zda se jimi bude řídit, nebo ne. Komunikační dovednosti se dají postupně rozvíjet a jsou pro nás důležité i v osobním životě. Pokud člověk ztratí schopnost komunikovat, může to vést k ohrožení jeho vztahů s ostatními lidmi. Pro zdravotnické pracovníky je rovněž velmi důležitá oblast sociálních dovedností (Mikuláštík 2003). Cíle práce: Zjistit informovanost klientů v rámci předoperační přípravy po totální endoprotéze kyčelního kloubu. Zjistit informovanost klientů v rámci pooperační péče po totální endoprotéze kyčelního kloubu. Zjistit, zda mají klienti po totální endoprotéze možnost následné péče (rehabilitace, lázeňská léčba). K těmto cílům byly vytvořeny následující otázky: V jakých oblastech jsou klienti v rámci předoperační přípravy informováni? Jakým způsobem jsou klienti informování v rámci pooperační péče? Jaké možnosti následné péče mají klienti po totální endoprotéze? Metodika: Pro výzkumné šetření bylo zvoleno kvalitativní šetření sběru dat. Kvalitativní šetření bylo schváleno od hlavní sestry nemocnice, kde měl probíhat výzkum, ale nakonec se rozhovory realizovaly v domácím prostředí u klientů. Šetření bylo provedeno formou polostrukturovaných rozhovorů, rozhovory byly anonymní. Sběr dat probíhal v březnu 2015 u sedmi respondentů. I přesto, že rozhovory probíhaly v domácím prostředí klientů, bylo potřeba schválení výzkumu od hlavní sestry. A to zejména z toho důvodu, že byla zkoumána i následná péče u klientů po totální endoprotéze. Bylo tedy nutné si klienty před totální endoprotézou vytipovat v nemocničním zařízení a teprve po určité době po operaci s nimi rozhovory provést.
|
|
Úrazy v jezdeckém sportu z pohledu zdravotnického záchranáře
KŮTOVÁ, Nela
Bakalářská práce se zabývá tématem Úrazy v jezdeckém sportu z pohledu zdravotnického záchranáře. Úrazy všeobecně, lze řadit do stavů, které jsou indikovány k výjezdu zdravotnické záchranné služby. Je tedy nezbytné, aby zdravotnický záchranář poskytnul zraněnému pacientovi odpovídající přednemocniční neodkladnou péči. Jezdecký sport je v poslední době velmi snadno dostupný široké veřejnosti a mnoho lidí si neuvědomuje, jaká rizika tento sport přináší. Teoretická část je zaměřena na jezdectví. Značná část teoretické práce je věnována nejznámějším jezdeckým sportům. Každá jezdecká disciplína byla představena a byly vysvětleny její základní pravidla. Druhou kapitolu tvořily ochranné pomůcky, jejichž účelem je ochránit zdraví jezdce. Dále se zaměřuje na prevenci a na představení základních pravidel, jak se chovat u koní. Poslední kapitola se zabývá první pomocí u úrazu v jezdeckém sportu. V této části práce je uveden postup od vzniku úrazu, je zde začleněna nejen laická pomoc, ale i odborná přednemocniční neodkladná péče. Výzkumná část bakalářské práce byla tvořena kvalitativní formou výzkumu. Data byla získána metodou polostrukturovaného rozhovoru a studiem kazuistik vybraných Záznamů o výjezdu zdravotnické záchranné služby. Rozhovory byly uskutečněny s vybranými zdravotnickými záchranáři Jihočeského kraje. Byla vypracována anketa, která vyhledávala pouze ty zdravotnické záchranáře, kteří se ve výkonu svého povolání setkali s úrazem vzniklém v jezdeckém sportu, a to v posledních deseti letech. Rozhovor obsahoval otázky, které zjišťovaly, s jakým konkrétním typem úrazu se respondenti setkali a dále byli dotazováni na provádění přednemocniční neodkladné péče u pacientů s těmito úrazy. Dílčí cíl bakalářské práce byl zpracován na základě kazuistik vybraných záznamů o výjezdu, které byly získány v oblastním středisku Prachatice ZZS JčK. Analýzou kazuistik byly obdrženy informace o typech úrazu vzniklých v jezdeckém sportu. Výsledky výzkumu byly zpracovány a znázorněny pomocí tabulek. Hlavním cílem této bakalářské práce bylo získat informace o postupech zdravotnického záchranáře v přednemocniční neodkladné péči u úrazů vzniklých v jezdeckém sportu a dílčím cílem bylo zmapovat typy úrazů vznikajících v jezdeckém sportu. Teoretická část bakalářské práce může posloužit jako bazální informační zdroj zdravotnickým záchranářům. Na základě výsledků výzkumu je vytvořen informační prospekt s nejčastěji se vyskytujícími typy úrazů, ke kterým došlo při jezdeckém sportu, i s metodickým postupem jejich ošetření v přednemocniční neodkladné péči.
|
|
Transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků - příspěvky k navození specifické imunologické tolerance a in vivo zobrazení
Kříž, Jan ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Jendelová, Pavla (oponent) ; Haluzík, Martin (oponent)
Transplantace Langerhansových ostrůvků v klinické medicíně nabízí alternativu k orgánové transplantaci pankreatu. Výhodná je zejména pro pacienty, kteří by díky svému zdravotnímu stavu nebyli schopni snést chirurgický výkon a přesto mohou z transplantace inzulín produkující tkáně významně profitovat. Druhým pozitivem tkáňové transplantace je, že v situaci nedostatku dárců zvyšuje využitelnost kadaverosních pankreatů, neboť umožňuje použít i takové orgány, které jsou z chirurgického hlediska kontraindikované pro orgánovou transplantaci. V této disertační práci jsou popsány dvě experimentální studie zaměřené na studium vybraných problémů transplantace ostrůvků. V první studii je popsána metoda navození lymfocytárního mikrochimérismu jako způsobu indukce specifické imunologické tolerance dárcovské tkáně při zachování imunoreaktivity vůči ostatním antigenům. Kombinovaná léčba zvolenými imunosupresivy vedla k výraznému nárůstu přežívání allogenní tkáně nejméně 3 měsíce po poslední podané dávce. U jedinců léčených kotransplantací kostní dřeně byla patrná tendence k dalšímu zlepšení, ale rozdíly nebyly statisticky významné. Ve druhé studii je popsán vývoj originální metody značení a následného zobrazování Langerhansových ostrůvků pomocí magnetické resonance. Pro označování ostrůvků byl zvolen ferucarbotran jehož...
|
|
Kvalita života po jednostranné nefrektomii
BUREŠOVÁ, Lenka
Kvalita života je v současnosti velice sledovaným a diskutovaným tématem a to nejen v oblasti zdravotnictví, psychologie a ostatních sociálních věd. Diplomová práce "Kvalita života po jednostranné nefrektomii" sleduje tuto problematiku z hlediska subjektivního pohledu jednostranně nefrektomovaných na kvalitu jejich života. Cílem diplomové práce bylo zmapovat subjektivní kvalitu života pacientů po jednostranné nefrektomii a porovnat ji s kvalitou života běžné populace. Ke studiu kvality života byl použit standardizovaný dotazník SQUALA. Dílčími cíly práce bylo zjistit a porovnat kvalitu života pacientů po jednostranné nefrektomii a kvalitu života běžné populace v jednotlivých doménách, které vymezuje výše uvedený výzkumný nástroj. Jedná se o domény: abstraktní hodnoty, zdraví, vztah s blízkými, volný čas, a základní potřeby. Pro potřeby výzkumu byla stanovena hypotéza: "Kvalita života lidí po jednostranné nefrektomii se statisticky významně neliší od kvality života běžné populace" Základní soubor byl tvořen dispenzarizovanými pacienty po jednostranné nefrektomii. Kritériem výběru respondentů byla diagnóza (pacienti, kterým byla provedena nefrektomie z důvodu nádorového onemocnění), interval od nefrektomie (respondenti byli alespoň 1 rok po nefrektomii), výskyt dalších chorob (pacienti, u kterých nedošlo k recidivě nádorového onemocnění a mají plně funkční druhou ledvinu). Kontrolní skupina byla tvořena respondenty, kteří netrpí žádnou závažnou chronickou nemocí a jsou věkově podobní skupině respondentů po jednostranné nefrektomii.
|
host ::
