|
|
Mechanismy determinace a diferenciace gonády plazů
Ehl, Jan ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Plazi jsou, co se týče určení pohlaví, velice rozmanitou skupinou. Evoluce determinace pohlaví probíhala v různých odvětvích nezávisle na sobě a dospěla tak k různým typů určení pohlaví. Mnoho prací se zabývá studiem sítě genů zodpovědné za diferenciaci gonády plazů, za účelem odhalení principů, které umožňují tuto rozmanitost. Díky této různorodosti je velice obtížené u plazů odhalit a popsat spínač zodpovědný za diferenciaci gonády jedním nebo druhým směrem. Zajímavým fenoménem je reverze pohlaví, která je umožněna mechanismem uplatňujícím se jen za určitých neobvyklých okolností. V této práci jsou shrnuty základní informace o určení pohlaví mezi plazy a některé pohledy na jeho třídění. Dále jsou zde uvedeny vybrané geny účastnící se diferenciace pohlaví napříč obratlovci, a jejich exprese u~modelových druhů plazů. Posledním čím tato práce disponuje je shrnutí poznatků o pohlavních revertantech z řad plazů a krátké pojednání na téma jejich významu v evoluci.
|
|
| |
|
|
Prostorová orientace u plazů s důrazem na způsoby testování allothetické orientace
Voňavková, Monika ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Telenský, Petr (oponent)
V současné době jsou u plazů popsány různé způsoby orientace a to především orientace na velké škále pomocí kompasů (magnetického, slunečního). Nejčastějším objektem pro studium prostorové orientace bývají vodní želvy. O ostatních skupinách, hlavně o šupinatých plazech (Squamata) je informací podstatně méně. U této skupiny není přesvědčivě dokázáno, zda a jak k orientaci na malé škále je využívána allothetická orientace. Cílem této práce je popsat způsoby orientace u plazů a zaměřit se na ty práce, kde byla orientace pomocí vnějších význačných znaků prostředí (tj. allothetická orientace) experimentálně testována. Dále byly v této práci podrobně rozebrány způsoby testování allothetické orientace u jiných skupin (např. savců), kde byla vyvinuta nejpokročilejší metodika testování. Práce obsahuje také návrh experimentů vhodných pro testování allothetické navigace pro modelový druh šupinatého plaza gekončíka nočního (Eublepharis macularius). Klíčová slova: plazi, prostorová orientace, allothetická navigace
|
|
|
Parthenogenbetické ještěrky z rodu Darevskia jako evoluční model
Abramjan, Andran ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Mezi ještěrkami rodu Darevskia (Sauria: Lacertidae) existuje několik partenogenetických linií, které jsou endemické pro oblast jižního Zakavkazska. Vysoká míra jejich heterozygotnosti, spojená s hybridním původem těchto organismů, je jedním z podstatných aspektů jejich evolučního potenciálu, stejně jako asexuální reprodukce. Na jedné straně tak stojí výhody heteroze, proti nevýhodám outbreedingové deprese či proti genetické uniformitě klonů. Cílem této práce je zhodnotit, zda tyto aspekty ovlivňují životaschopnost partenogenetických druhů a odlišují je od bisexuálních. Jako ukazatel vývojové nestability jsme zvolili míru asymetrií ve třech znacích v ošupení ještěrek. Zároveň jsme u bisexuálních a partenogenetických ještěrek zhodnotili i asymetrie v rozložení bočních modrých skvrn, které mají u lacertidů důležitou signalizační funkci. Z našich výsledků vyplývá, že v míře vývojové stability není mezi asexuálními a sexuálními druhy významný rozdíl, avšak bisexuální druhy jsou náchylnější na populační změny. Absence samců může u partenogenetických forem mít zřejmě největší vliv na zbarvení, což se projevuje ve ztrátě souměrnosti rozložení modrých skvrn.
|
|
|
Neinvazivní měření steroidních hormonů a vliv hormonální manipulace na chování gekona Paroedura picta
Matušková, Lucie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Fraňková, Marcela (oponent)
Působení hormonů je součástí života všech živočichů. Jedná se o látky ovlivňující nejen fyziologické změny v organismu, ale i jeho chování. Předmětem zájmu této práce jsou dvě hlavní skupiny steroidních hormonů: glukokortikoidy a androgeny. Glukokortikoidy se aktivují během stresové zátěže. Jejich hladiny je možné měřit neinvazivními metodami, které mají celou řadu výhod. Tu nejpodstatnější přestavuje absence zpětné vazby při odebírání médií pro enzymovou analýzu. Jelikož se neměří přímo fokální hormony, ale jejich metabolity, je třeba tuto metodu nejprve validovat. Tato práce popisuje postup při validaci neinvazivního měření u madagaskarského gekona (Paroedura picta). Pro ověření funkčnosti metody byl aplikován ACTH test: zvířatům byla aplikována látka Synacthen Depot, která by měla zvyšovat hladiny glukokortikoidů v krvi. Bohužel stanovení hladin metabolitů glukokortikoidu neprokázalo předpokládaný nárůst a nepodařilo se tedy validovat metodu neinvazivního měření stresových hormonů. V druhé části práce je věnována pozornost behaviorálním efektům jednoho z nejdůležitějších androgenů - testosteronu. U několika jedinců (samců i samic) gekona byly provedeny hormonální manipulace. Výsledky odhalily rozdíly v sexuálním chování mezi experimentálními skupinami. Oproti tomu na agonistické chování neměly...
|
|
|
Evoluce způsobů určování pohlaví a genomů u šupinatých plazů (Reptilia: Squamata)
Pokorná, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Marec, František (oponent) ; Vyskot, Boris (oponent)
Evoluce způsobů určování pohlaví a genomů u šupinatých plazů (Reptilia: Squamata) Martina Pokorná disertační práce Abstrakt Disertační práce se zabývá evolucí způsobů určování pohlaví a genomů u šupinatých plazů. Jejím základem jsou tři publikované práce a dva rukopisy. Evoluce pohlavně determinačních mechanismů, pohlavních chromosomů a genomů a jejich uspořádání byla studována na širší fylogenetické úrovni všech šupinatých plazů se začleněním dalších linií plazů a také na menší škále jako podrobné srovnání uvnitř vybraných linií. Problematika byla studována klasickými cytogenetickými metodami a metodami molekulární cytogenetiky, zejména s použitím fluorescenční in situ hybridizace na různých úrovních. Výsledky byly interpretovány v rámci fylogenetických postupů. Práce přispívá k hlubšímu porozumění principů určování pohlaví a evoluce tohoto fenoménu nejen u šupinatých plazů, ale i u amniotických obratlovců. Na základě výsledků získaných při řešení problematiky je možné konstatovat, že pohlavní chromosomy vznikaly v evoluci v jednotlivých skupinách amniotických obratlovců nezávisle. Tento vznik je v některých případech následován akumulací mikrosatelitových sekvencí na pohlavních chromosomech, jejichž charakter však není společný pro pohlavní chromosomy u různých fylogenetických linií. Uspořádání genomů...
|
|
|
Evoluční omezení vzniku živorodosti u amniotických obratlovců: Proč nejsou žádní živorodí ptáci?
Chmelová, Kristýna ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Evoluce živorodosti fascinovala biology již dlouhá léta. Tento zajímavý a geograficky rozšířený fenomén se objevil ve fylogenezi obratlovců mnohokrát nezávisle na sobě. Největší množství nezávislých vzniků živorodosti najdeme mezi šupinatými plazy, kde viviparie vznikala s mnohem větší frekvencí než v ostatních vertebrátních skupinách. Pro porozumění selekčním tlakům vedoucích k evoluci živorodosti bylo navrženo několik hypotéz, z nichž vědci nejvíce podporovanou je "adaptace na chladné podnebí". Podle této hypotézy k živorodosti vedla příznivá termoregulace vyvíjejících se embryí v těle matky. Obecně se předpokládá, že děložní retence vajec je mezistupněm ve vývoji živorodosti a dispozice k zadržování vajec v tělní dutině je jednou z nejdůležitějších preadaptací, které ovlivňují evoluci živorodosti u obratlovců. Dalšími limitujícími faktory může být např. typ skořápky, způsob určení pohlaví nebo hlídání snůšky jako alternativní rodičovská péče k živorodosti.
|
|
|
Kryptidy
Dvořáková, Dana ; Turek, Filip (oponent) ; Sterec, Pavel (vedoucí práce)
Kryptidy, video, které zkoumá zvířata, jejich tvary, pohyby a prostředí, ve kterých se objevují. Na všechny entity se dívá rovnocenně a nerozdílně, dokumentuje bujarý život tak stejně, jako nahlíží na přicházející smrt nebo již rozklad. Mluví také o spolupráci a mikrosvětě, který vytváří společný dokonalý celek. Jsou to tiché vzájemné rozhovory.
|
|
|
Exotické druhy herpetofauny v Evropě a jejich dopady na původní druhy
VOREL, Michal
Účelem této práce bylo vypracovat rešerši na téma invazí nepůvodních druhů herpetofauny a jejich dopadů v Evropě, uvést přehled současného stavu studia nepůvodních druhů v Evropě, analyzovat úspěšnost invazí v rámci taxonomických skupin, analyzovat dopady úspěšných invazí a vyhodnotit výsledky a zvolit návrh možností opatření. Pro zpracování výsledků bylo použito zdrojů z databází Web of Science, Zoological Records a webový vyhledávač Google Scholar. Jako klíčová slova byla zvolena "alien, reptiles/reptilia; alien, amphibians/ambhibia, invasive". Z těchto nálezů byly vybrány zdroje, ve kterých byla zmínka o introdukci plazů nebo obojživelníků na území Evropy. Jako stabilní populace byla hodnocena ta, kde došlo k opakovanému rozmnožení a přežití druhu. V rámci samotné části geografické Evropy bylo introdukováno osm ocasatých, 20 žab, osm želv, 23 ještěrů a 11 hadů. Nejvíce introdukovaných druhů herpetofany v geografické části Evropy patřilo do čeledí: Ranidae, Lacertidae, Emydidae. Nejčastější introdukční cesty, na jejichž konci vznikla stabilní populace druhu v geografické části Evropy, byly jednak: únik druhu ze zájmového chovu, dále úmyslné vypuštění druhu za účelem obohacení fauny a neúmyslný transport druhu nákladní dopravou. Řešením by proto do budoucna mohlo být omezení chovu určitých problematických druhů (zákaz dovozu druhu Lithobates catesbeianus a poddruhu Trachemys scripta scripta do Evropy), důkladnější kontroly dopravních nákladů a především informační kampaně ve školách a médiích o problematice introdukce nepůvodních druhů.
|
|
|
Populační dynamika obojživelníků a plazů Vlkovské pískovny
RŮŽIČKA, Jan
Teoretická část práce obsahuje shrnutí literatury zabývající se tématikou sukcese, těžby, vlivu člověka na biodiverzitu, rekultivacemi a ekologickými nároky plazů a obojživelníků. Praktická část obsahuje pozorování těchto dvou modelových skupin živočichů a následné vyhodnocení jejich stavů. Během tří let jsem provedl celkem 37 herpetologických pozorování, během nichž jsem zaznamenal výskyt osmi druhů plazů a obojživelníků na pěti předem vybraných lokalitách. Při pozorování plazů a obojživelníků jsem použil neinvazivní metody pozorování. Mezi nalezenými druhy byla ještěrka živorodá (507 jedinců), ještěrka obecná (583 jedinců), skokan zelený (976 jedinců), skokan skřehotavý (710 jedinců), skokan krátkonohý (1401 jedinců), čolek obecný (203 jedinců), užovka obojková (32 jedinců) a slepýš křehký (7 jedinců). Uvedené hodnoty v závorkách vyjadřují celkový počet nalezených jedinců za 3 sezóny. Druhově nejbohatší byla lokalita "Jezírka" (8 druhů), druhově nejchudší naopak lokalita "Přesyp" (2 druhy). Ve všech sledovaných letech se abundance dvou modelových skupin (skokani a ještěrky) statisticky významně lišila (skokani: Chí Kvadrát = 2764; s. v. = 4; p < 0,001, ještěrky: Chí Kvadrát = 119; s. v. = 4; p < 0,001. Skokani: Chí Kvadrát = 1573; s. v. = 4; p < 0,001, ještěrky: Chí Kvadrát = 43; s. v. = 4; p < 0,001. Skokani: Chí Kvadrát = 37; s. v. = 4; p < 0,001, ještěrky: Chí Kvadrát = 741; s. v. = 4; p < 0,001). Vlastní pozorování jsem prováděl během tří sezón. Ty se od sebe výrazně lišily svými klimatickými podmínkami. V sezóně 2013 výrazně ovlivnily jarní povodně abundanci plazů i obojživelníků. Sezóna 2014 proběhla bez výraznějších klimatických výkyvů a lze na ni tedy pro účely práce nahlížet jako na standard. Sezónu 2015 výrazně ovlivnily vysoké letní teploty a absence větších srážek během hlavních letních měsíců. Tento fakt ovlivnil hlavně populace obojživelníků.
|
host ::
RSS.