|
| |
|
|
Vývoj jordánského politického režimu po roce 1989
Ducháčková, Michaela ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Koubek, Jiří (oponent)
Cílem této diplomové práce je analyzovat fungování politického režimu Jordánského hášimovského království a najít možné vlivy působící na jeho stabilitu a přežití v posledních 25 letech. Jordánský politický režim prošel ve zkoumaných letech několika krizemi ohrožujícími jeho přetrvání. Všechny přestál a dokonce z nich vyšel posílen. Jaké faktory působily ve prospěch přežití režimu? Text se v první části zabývá typologizací režimu ze tří možných perspektiv (institucionální, formalistická a legitimizační). V druhé části práce dochází k analýze faktorů, které umožňují přežití jordánského politického režimu. Důraz je kladen na roli institucí.
|
|
|
Homeless Movement in Urban Area: Illustrated by the Example of Prague
Jakubec, Filip ; Soukup, Martin (vedoucí práce) ; Dědovský, Daniel (oponent)
Následující text vypovídá o pohybu bezdomovců v městském prostředí a vychází z kvalitativního terénního výzkumu, který byl realizován, od začátku listopadu 2014 do začátku května 2015, na území hlavního města České republiky, Prahy. Výzkum citlivého tématu, jakým je bezdomovectví, si vyžaduje zvýšenou pozornost s ohledem na dodržování etických zásad výzkumu a zveřejňování dat v něm získaných. Proto se práce zaobírá primárně motivy pohybu bezdomovců, které převážně vycházejí z naplnění základních lidských potřeb a všeobecnou charakteristikou míst, kde se zdržují. Tyto reálie podávají představu o tom, proč se lidé bez domova pohybují v městském prostředí bez toho, aby bylo nutné uveřejňovat konkrétní mapy, kde se zdržují, což by mohlo následně ohrozit mé informátory.
|
|
|
Hyperkapnie a difuse plynů ve sněhové lavině (Změny funkčních parametrů jedinců v krizové situaci)
Mašek, Michal ; Bartůňková, Staša (vedoucí práce) ; Roubík, Karel (oponent) ; Rotman, Ivan (oponent)
Název: Hyperkapnie a difuse plynů ve sněhové lavině - (Změny funkčních parametrů jedinců v krizové situaci) Cíle práce: Cílem studie bylo kontinuální sledování kompenzačních mechanismů, zejména změn ventilačně-respiračních ukazatelů, v simulované sněhové lavině. Metoda: K získání dat byl použit experiment a nestandardizovaný dotazník. Výběr souboru byl vzhledem ke sledované problematice přísně selektivní. Výzkumu se účastnilo 22 probandů, ale po analýze dat bylo pro nesplnění požadovaných kritérií 11 osob vyřazeno. Soubor tedy tvořilo 11 zdravých mužů průměrného věku 25,3 let. Před vlastním experimentem byla pomocí osobního spirometru testována senzitivita na hyperkapnii a hypoxii (výdrž v apnoi) a dechová zdatnost (vitální kapacita plic s usilovným výdechem). Experimentální situaci představovalo jak dýchání do uzavřeného objemu (8 l), tak do vytvořené vzduchové kapsy ve sněhu (400 ml). Kontinuální záznamy oběhových funkcí (srdeční frekvence, krevní tlak) a ventilačně-respiračních parametrů (dechová frekvence, dechový objem, minutová ventilace, obsah O2 a CO2 ve vdechovaném a vydechovaném vzduchu, odpor při výdechu a saturace krve kyslíkem) byly snímány pacientským monitorem DATEX Ohmeda. Vzhledem k charakteru dat byla využita analýza rozptylu při opakovaném měření se dvěma faktory (dvoucestná...
|
|
| |
|
|
Vliv teploty na udržení schopnosti oplození a líhnivosti při přechovávání neoplozených jiker u keříčkovce červenolemého
BORŮVKA, Vít
Při hormonálně indukovaném umělém výtěru byl několika jikernačkám keříčkovce červenolemého (Clarias gariepinus), intraperitoneálně v jedné dávce injikován přípravek Ovopel v dávce 1,5 pelety × kg-1. Jikernačky byly drženy odděleně ve vaničkách při teplotě 21,5 °C. U všech jikernaček došlo k výtěru při stejné délce latence 19,2 hodin. Jikry od třech vytřených jikernaček byly smíchány a rozděleny na 6 dávek. Každá dávka byla umístěna do termoboxu o teplotě 5 °C, 10 °C, 15 °C, 20 °C, 25 °C a 30 °C. Tyto jikry byly skladovány v termoboxech a v časech po skladování 0,5 h, 1 h, 1,5 h, 2 h, 3 h, 4 h, 6 h, 8 h, 10h byla část jiker z každého termoboxu (přibližně 50 100 kusů) vyjmuta ve třech opakováních a byla umístěna do jednotlivých kelímků a oplozena přidáním 5 kapek spermatu a 20 ml vody. V těchto vzorcích byla následně pozorována oplozenost, líhnivost a přežití. Při sledování oplozenosti bylo v jednotlivých teplotách nejvyšších hodnot a zároveň statisticky nesignifikantních rozdílů ( = 0,05) dosaženo: v 5°C v časech oplození 0,5 2 hod. (61,6 +- 5,81 % - 47,7 +- 1,48 %), v 10 °C v časech 0,5 - 1,5 hod. (70 +- 6,7 % - 62,1 +- 8,9 %), v 15 °C v časech 0,5 3 hod. (59,6 +- 9,4 % - 59,6 +- 2,9 %), ve 20 °C v časech 0,5 - 3 hod. (61,4 +- 3,6 % - 56,1 +- 2,5 %), ve 25 °C v časech 0,5 - 4 hod. (55,5 +- 7,2 % - 49,7 +- 9,3 %) a ve 30 °C v časech 0,5 - 3 hod. (61,6 +- 10,3 % - 51,8 +- 17,8 %). Při sledování líhnivosti bylo v jednotlivých teplotách nejvyšších hodnot a zároveň statisticky nesignifikantních rozdílů ( = 0,05) dosaženo: v 5 °C v časech oplození 0,5 - 1 hod. (28,4 +- 2,9 % - 21,1 +- 9,5 %), v 10 °C v časech 0,5 - 1 hod. (36,6 +- 17,3 % - 22,1 +- 7 %), v 15 °C v časech 0,5 - 2 hod. (34,1 +- 5,5 % - 26,9 +- 5,1 %), ve 20 °C v časech 0,5 - 2 hod. (33 +- 8,2 % - 28,8 +- 1,6 %), ve 25 °C v časech 0,5 - 4 hod. (31,4 +- 6,2 % - 15,3 +- 13,5 %) a ve 30 °C v časech 0,5 - 2 hod. (33,1 +- 9,2 % - 21,2 +- 8 %). Při sledování finálního přežití po 72 hodinách bylo v jednotlivých teplotách nejvyšších hodnot a zároveň statisticky nesignifikantních rozdílů ( = 0,05) dosaženo: v 5 °C v časech oplození 0,5 - 1 hod. (20,1 +- 6 % - 13 +- 3,3 %), v 10 °C v časech 0,5 - 3 hod. (19,8 +- 15,31 % - 3,1 +- 3 %), v 15 °C v časech 0,5 - 6 hod. (23,3 +- 9 % - 5 +- 2,8 %), ve 20 °C v časech 0,5 - 2 hod. (22,4 +- 1,9 % - 15,1 +- 5,2 %), ve 25 °C v časech 0,5 - 4 hod. (18,7 +- 4,4 % - 4,1 +- 1,9 %) a ve 30 °C v časech 0,5 - 1,5 hod. (26,2 +- 5,5 % - 21,4 +- 6,8 %). Vhodné teploty pro skladování neoplozených jiker po výtěru po dobu 2 hodin před oplozením jsou teploty 15 - 30 °C. Další vhodné teploty, které jsou použitelné skladování, jsou teploty 15 - 25 °C pro uchování 3 hod. a déle po oplození.
|
|
|
Úroveň výchozí individuální způsobilosti účastníků kurzů zimního a letního přežití
Šika, Vojtěch ; Dvorský, Jaroslav (vedoucí práce) ; Vilášek, Josef (oponent)
Název: Úroveň individuální způsobilosti účastníku kurzů zimního a letního přežití Cíle: Cílem bakalářské práce je zjistit, na jaké úrovni jsou vědomosti potenciálních účastníků kurzů zimního a letního přežití. Vědomosti se týkají dovedností spojených s přežitím ve velmi náročných podmínkách a krizových situací. Pro tuto bakalářskou práci jsme si vybrali studenty FTVS a další studenty Univerzity Karlovy, neboť kurzu letního a zimního přežití se mohou účastnit i studenti z jiných fakult Karlovy univerzity. Metody: Pro získávání dat jsme k této bakalářské práci využili metodu dotazníku. Respondenti byli z řad studentů FTVS, Matematickofyzikální fakulty, Přírodovědecké fakulty, Právnické fakulty, Filosofické fakulty a 1. Lékařské fakulty. Dotazník byl zadáván osobně, aby návratnost byla 100%. Výsledky: Dotazníkového šetření se účastnilo celkově 70 respondentů. Data, která byla získána, jsme zaznamenali do tabulek, a grafů. Z výsledků a z hodnocení jednotlivých otázek vyplynulo, že úroveň teoretických znalostí, spojených s přežitím v kritických situacích, je nízká. Pouze 33% z celkového počtu studentů, kteří absolvovali dotazníkové šetření, bylo úspěšných. Klíčová slova: přežití, limitní situace, krizové situace
|
|
| |
|
|
Vliv věku a podmínek odchovu ryby na šanci přežití v přírodě
Lyach, Roman ; Frouzová, Jaroslava (vedoucí práce) ; Čech, Martin (oponent)
Úkolem práce je zjistit a shrnout vliv všech nejdůležitějších biotických a abiotických faktorů na přežití uměle odchovaných ryb v přírodě. Práce zahrnuje nejčastěji vysazované a rybářsky nejoblíbenější druhy dravých ryb, u kterých se sleduje převážně úspěšnost, rychlost růstu a mortalita. Jedná se o druhy Sander lucioperca (candát obecný), Salmo trutta (pstruh obecný), Micropterus salmoides (okounek pstruhový), Esox lucius (štika obecná), Esox masquinongy a hybrid druhů Esox lucius a Esox masquinongy, zvaný tiger muskellunge. Schopnost přežít se zvyšuje s rostoucí velikostí vysazené ryby, díky schopnosti lépe odolat predačnímu tlaku. Záleží také na způsobu odchování, protože ryby, krmené suchým krmivem, vykazují vyšší úmrtnost z důvodu predace a případně i zhoršenou schopnost lovit, ačkoli konzumují potravu o stejném složení jako jedinci, kteří byli krmeni živými rybami. Na mortalitu má vliv také teplotní rozdíl vody mezi chovnou lokalitou a volnou přírodou. Ten je významný hlavně v případě, kdy teplota vody v nové lokaci převyšuje o více než 10 řC teplotu vody chovného rybníku nebo sádek. Jedinci, kteří se geneticky liší od místní populace, mají horší schopnost přizpůsobit se a mohou geneticky degradovat místí populaci. Při nedostatku oblíbené kořisti se zpomalí růst ryb. Úspěšnost přežití závisí...
|
|
|
Optimalizace chovu druhu Danio rerio (Hamilton, 1822)
Gottwald, Milan ; Kalous, Lukáš (vedoucí práce) ; Martin, Martin (oponent)
Tato diplomová práce shrnuje experimentální metodu odchovu potěru dánia pruhovaného Danio rerio (Hamilton, 1822). Práce zjišťuje, která z metod odchovu potěru v přechodném období ontogenetického vývoje je nejlepší pro míru přežití a růst standardní délky zkoumaných jedinců.
Test byl proveden na dvou základních linií dánia pruhovaného a to divoké formy této ryby a linie Casper. Na začátku testu byly vytvořeny čtyři skupiny rozdělené podle krmného režimu. Kontrolní skupina byla krmena jednou denně peletovým krmivem GEMMA Micro 75 a jednou denně od desátého dne po oplození přikrmována naupliovými stádii žábronožky solné Artemia salina (Linnaeus, 1758). Druhá skupina byla krmena pouze jednou denně peletovým krmivem GEMMA Micro 75. Poslední dvě skupiny byly krmeny pětkrát denně slanovodními vířníky druhu Brachionus plicatilis (Müller, 1786), při čemž jedna pouze jimi a druhá byla ještě třikrát denně přikrmována naupliovými stádii žábronožky solné.
Pro každou skupinu byly vytvořeny čtyři reprezentativní nádrže o počátečním stavu třiceti ryb ve věku pěti dní po oplození.
Výsledky této metody ukázaly, že metody, které využívaly ke krmení vířníky, neměly statisticky významný dopad na míru přežití jedinců. V růstu se tato metoda projevila
se statisticky významným výsledkem ve skupině, kde se krmilo v kombinaci se žábronožkou solnou, kde se dosáhlo průměrné standardní velikosti juvenilních ryb 16,02 +/- 0,80 mm pro divokou formu a 17,39 +/- 0,81 mm pro linii Casper, oproti kontrolní skupině, která dosáhla hodnot standardní délky 11,63 +/- 0,64 mm pro divokou formu a 9,54 +/- 0,56 mm pro linii Casper.
Tato metoda odchovu má veliký potenciál a je tedy nutné dále tuto metodu rozvíjet a přizpůsobovat ji jednotlivým chovným zařízením.
|
host ::
RSS.