|
|
Role oxidativního stresu v etiologii Alzheimerovy choroby
Šuláková, Anna ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Randáková, Alena (oponent)
Oxidativní stres je výsledkem nerovnováhy mezi tvorbou reaktivních molekul kyslíku a schopností těla tyto volné radikály odbourávat. V důsledku této disbalance se v těle začnou hromadit škodlivé látky, především peroxidy a volné radikály a následně dochází k poškození proteinů, lipidů i DNA, které vede k celkové destrukci buněk a jejich zániku. Z tohoto důvodu se oxidativní stres podílí na vzniku mnoha závažných onemocnění mezi které patří ateroskleróza, mnoho typů rakoviny, srdeční selhání či neurodegenerativní onemocnění jako Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza a Alzheimerova choroba. Alzheimerova choroba je chronickým neurodegenerativním onemocněním jehož riziko vzniku se zvyšuje s věkem. Jedná se o zatím nevyléčitelné onemocnění, kterým trpí stále větší procento populace. Mezi časné projevy Alzheimerovy choroby patří dezorientace, ztráta krátkodobé paměti, výkyvy nálad a problémy s vyjádřením myšlenky. Příčiny vzniku ACH nebyly dosud zcela objasněny, spekuluje se však o významné roli tau-proteinů a -amyloidních plaků, které se při progresi ACH vytváří. Významnou roli by též mohl hrát právě oxidativní stres, který by se mohl podílet na vzniku tohoto onemocnění. Tato práce se zaměřuje zejména na roli oxidativního stresu v patofyziologii a progresi ACH. Klíčová slova: neurodegenerace,...
|
|
|
Role sacharidového metabolismu v obraně proti oxidativnímu stresu vyvolanému působením arsenu.
Kofroňová, Monika ; Lipavská, Helena (vedoucí práce) ; Száková, Jiřina (oponent) ; Kovalíková, Zuzana (oponent)
Kontaminace těžkými kovy výrazně snižují výnosy plodin, čímž způsobují vážné problémy v zemědělství a mají zásadní dopad na lidské zdraví, pokud se tyto kontaminanty dostanou do potravního řetězce. Pochopení mechanizmů odpovědí rostlin by mohlo pomoci zvýšit jejich odolnost vůči působení těžkých kovů a také jejich potencionální využití ve fytoremediacích. Sacharidy hrají důležitou roli v růstu a vývoji rostlin, jakož i v obranných reakcích. Tato práce shrnuje výsledky čtyř publikací zaměřených na působení těžkých kovů arsenu a thoria na antioxidační mechanismy u rostlin tabáku a kořenových kultur křenu selského. Pozornost je věnována mimo jiné dynamice obsah cukrů, což jsou potenciálně důležité molekuly účastnící se boje proti oxidačnímu stresu. První publikace se věnuje shrnutí údajů o vlivu arsenu na fyziologické parametry rostlin se zaměřením na mechanismy zvyšující toleranci k arsenu a také shrnutí schopností rostlin vyrovnat se s oxidačním a nitrosativním stresem vyvolaným arsenem. Důraz byl kladen mimo jiné na téma, které bylo neoprávněně zanedbané v předchozích přehledných publikacích - tj. metabolismus sacharidů. Další práce byla již experimentální a zabývala se studiem arsenu, jakožto spouštěče oxidativního stresu u kořenové kultury křenu selského a charakterizací zapojení jednotlivých...
|
|
|
Changes of the intracellular redox state during virus infections
Kompas, Maroš ; Mělková, Zora (vedoucí práce) ; Trejbalová, Kateřina (oponent)
Vírusy predstavujú infekčné agens, v súvislosti s ktorými dochádza k narušeniu redoxnej homeostázy hostiteľských buniek. Tento efekt je daný buď výsledkom odpovede hostiteľskej bunky na infekciu, alebo prostredníctvom génových produktov vírusu. Pri narušení redoxnej homeostázy dochádza k aktivácií bunkovej adaptívnej odpovede na oxidatívny stres pomocou Nrf2, výsledkom čoho je posilnená exprimácia antioxidačných enzýmov, ktorých úlohou je navrátiť redoxné prostredie bunky na fyziologické hodnoty. Za suboptimálnych redoxných podmienok, alebo za predpokladu, že v bunke bola detegovaná prítomnosť cudzorodej nukleovej kyseliny, rovnako dochádza k aktivácií redoxne senzitívneho transkripčného faktora Nf-κB. To vedie k aktivácií expresie mediátorov imunitných odpovedí, ktoré majú pri dlhodobých zápaloch nepriaznivé účinky na okolité tkanivá. Túto skutočnosť využívajú vírusy, ktoré si v procese evolúcie vyvinuli prostriedky, vďaka ktorým dokážu zneužiť či zablokovať tieto dráhy, výsledkom čoho dochádza k propagácií infekcie. Kľúčové slová: redoxný stav bunky, ROS, RNS, oxidatívny stres, antioxidační enzýmy, regulácia génovej expresie, vírusové infekcie
|
|
|
Role oxidativního stresu v etiologii Alzheimerovy choroby
Šuláková, Anna ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Randáková, Alena (oponent)
Oxidativní stres je výsledkem nerovnováhy mezi tvorbou reaktivních molekul kyslíku a schopností těla tyto volné radikály odbourávat. V důsledku této disbalance se v těle začnou hromadit škodlivé látky, především peroxidy a volné radikály a následně dochází k poškození proteinů, lipidů i DNA, které vede k celkové destrukci buněk a jejich zániku. Z tohoto důvodu se oxidativní stres podílí na vzniku mnoha závažných onemocnění mezi které patří ateroskleróza, mnoho typů rakoviny, srdeční selhání či neurodegenerativní onemocnění jako Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza a Alzheimerova choroba. Alzheimerova choroba je chronickým neurodegenerativním onemocněním jehož riziko vzniku se zvyšuje s věkem. Jedná se o zatím nevyléčitelné onemocnění, kterým trpí stále větší procento populace. Mezi časné projevy Alzheimerovy choroby patří dezorientace, ztráta krátkodobé paměti, výkyvy nálad a problémy s vyjádřením myšlenky. Příčiny vzniku ACH nebyly dosud zcela objasněny, spekuluje se však o významné roli tau-proteinů a -amyloidních plaků, které se při progresi ACH vytváří. Významnou roli by též mohl hrát právě oxidativní stres, který by se mohl podílet na vzniku tohoto onemocnění. Tato práce se zaměřuje zejména na roli oxidativního stresu v patofyziologii a progresi ACH. Klíčová slova: neurodegenerace,...
|
|
|
Vliv oxidačního stresu na telomery u \kur{Drosophila melanogaster}
HEROUTOVÁ, Barbora
Za normálních okolností v organismu existuje rovnováha mezi tvorbou volných radikálů a jejich degradací díky antioxidačním mechanismům. Volné radikály zastávají řadu fyziologických funkcí, např. při imunitních reakcích. Ale pokud je jich přemíra, jejich činností dochází k významnému poškozování buněčných struktur, jako jsou mimo jiné telomery. Telomery jsou koncové úseky eukaryotních chromosomů a v buňce plní celou řadu vitálních funkcí. Působením volných radikálů jsou telomery poškozovány a zkracovány.
|
|
|
Analýza markerů oxidativního stresu v mozku potkana: vliv maternální separace
Pallag, Gergely ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Vodička, Martin (oponent)
Nepřiznivé události vyvolávající stres během rané fáze života mohou změnit normální vývoj mozku a neuroendokrinního systému a zvýšit zranitelnost jedince vůči různým poruchám. Chronický stres a následné vyplavení mediátorů může vést k oxidativnímu stresu a poškození buněk. Prvním záměrem této práce bylo stanovení vybraných markerů oxidativního stresu v mozkové kůře, hipokampu a mozečku po vystavení potkanů časnému chronickému stresu. Pro modelování stresové situace jsme používali tříhodinovou maternální separaci mláďat během prvních tří týdnů života. Vybrané markery byly koncentrace redukovaného glutathionu, proteinových karbonylů, lipidových peroxidů a hydroperoxidů. Markery jsme stanovili v mozcích potkanů starých 22 dnů. Pomocí použitých metod se nám nepodařilo zjistit žádné signifikantní změny v hladinách sledovaných markerů po maternální separaci. Poškození mozkových buněk se může projevit i v chování. Výzkumy četných neuropsychiatrických a neurodegenerativních onemocnění nastínily, že oxidativní stres je slibným kandidátem pro vyvolání změn na buněčné úrovni. Druhým tématem práce bylo sledování chování potkanů pomocí testu light/dark box po maternální separaci a zároveň po aplikaci N-acetylcysteinu (NAC), látky se známými antioxidačními účinky. Ze získaných výsledků testů z 22. postnatálního...
|
|
|
Vliv triazinových pesticidů a jejich metabolitů na necílové vodní organizmy
KOUTNIK, Dalibor
Pesticidy používané v zemědělství a lesnictví vstupují do vodního prostředí, pokud se používají v přilehlých oblastech nebo pokud dojde k jejich úniku. Pro naše studie jsme zvolili raná vývojová stádia kapra obecného (Cyprinus carpio L.) a raka mramorovaného (Procambarus fallax f. virginalis). U zvolených organizmů jsme sledovali dlouhodobý vliv triazinů (prometrynu, terbutylazinu, metribuzinu) a jejich metabolitů (terbuthylazin-desethyl a tebuthylazinu-2-hydroxy) v koncentracích běžně se vyskytujících v povrchových vodách české republiky. První část práce se zabývala sledováním vlivu triazinů (prometrynu, terbuthylazinu) na raná vývojová stadia kapra a raka mramorovaného. Subchronická expozice raných vývojových stádií kapra prometrynu v koncentracích 1200 a 4000 ?g/L způsobila snížení růstu, zpoždění ontogenetického vývoje a histopatologické změny v tkáních. Expozice terbuthylazinu v koncentracích 1400 a 3000 ?g/L způsobila významné snížení hmotnosti, celkové délky těla, zpoždění vývoje a alternaci tubulárního systému kaudální ledviny kapra. Prometryn v koncentracích 144, 1444 a 4320 ?g/L způsobil snížení hmotnosti, specifické rychlosti růstu a histopatologické změny v žábrech raků. Navíc prometryn v koncentraci 4320 ?g/L způsobil zpoždění ontogenetického vývoje. Druhá část práce se zabývala vlivem nízkých koncentrací triazinových metabolitů (terbuthylazin-desethylu a tebuhylazin-2-hydroxy) na raná vývojová stádia kaprů a raků mramorovaných. Chronická expozice terbuthylazin-udesethylu v koncentracích 180, 900 a 1 800 ?g/L způsobila snížení růstu, zpomalení ontogenetického vývoje a poškození antioxidačního systému a rovněž způsobila patologické změny v kaudální ledvině raných vývojových stadií u kaprů. Chronická expozice terbuthylazinu-2-hydroxy v koncentracích 2, 9, 70, 1400 a 3500 ?g/L zapříčinila snížení celkové aktivity superoxid dismutázy raných vývojových stadií kaprů. Mimo to koncentrace 1400 a 3500 ?g/L terbuthylazinu-2-hydroxy způsobily zpoždění ontogenetického vývoje a patologické změny v kaudální ledvině kaprů. Chronická expozice terbuthylazinu-2-hydroxy v koncentracích 75 ?g/L a vyšších ovlivnila růst, ontogenetický vývoj, antioxidační systémy a způsobila oxidační stres a patologické změny hepatopankreatu raných vývojových stadií raků. Poslední část naší studie se zabývala dlouhodobým vlivem metribuzinu na raka signálního (Pacifastacus leniusculus Dana). Raci byli vystaveni koncentraci metribuzinu 0,52 ?g/L a 3,06 mg/L po dobu 30 dnů a 30 denní fázi depurace. Statisticky významné rozdíly byly zjištěny ve všech tkáních (žábry, sval, hepatopankreas) v reaktivních látkách kyseliny thiobarbiturové, v aktivitě superoxid dismutázy a katalázy ve srovnání s kontrolní skupinou. Statisticky významné rozdíly byly zjištěny v aktivitě glutation reduktázy v hepatopankreatu po 10 dnech v obou testovaných koncentracích a po 30 dnech v koncentraci 3,06 mg/L. Metribuzin způsobil rozsáhlou fokální autolytickou degeneraci tubulárního epitelu hepatopankreatu raků vystavených metribuzinu. Výsledky této práce shrnují a poskytují důležité informace o hodnocení dlouhodobého dopadu a vlivu triazinů (prometrynu, terbuthylazinu a metribuzinu) a jejich metabolitů (terbuthylazin-desethyl a tebuthylazinu-2-hydroxy) na vodní prostředí, v koncentracích běžně se vyskytujících v povrchových vodách.
|
|
|
Vliv akutního chladu a stálého světla na levou komoru srdce potkana
Vítková, Ivana ; Žurmanová, Jitka (vedoucí práce) ; Bendová, Zdeňka (oponent)
Akutní chladová expozice zvyšuje riziko náhlých srdečních příhod, podobně expozice stálému světlu negativně působí na kardiovaskulární systém. Nicméně individální působení těchto faktorů a vliv jejich kombinace na kardiomyocyty není dosud znám. Práce se zabývá vlivem 3 denní chladové expozice a stálého světla na expresi β-adrenergních receptorů a spřažených G- proteinů ve spojitosti s apoptotickými signály v levé komoře srdce potkana kmene Wistar. V rámci této práce byly stanoveny apoptotické proteiny BAX, BCL2, kaspáza 8 a významné komponenety β-adrenergní signalizace - β-adrenergní receptory β1, β2, G-proteiny, Gαs, Gi1/2 a Gi3. Relativní exprese proteinů byla analyzována pomocí metody Western blot. Výsledky potvrzují detrimentální vliv chladové i světelné expozice. Avšak synergický účinek těchto dvou stresorů ukazuje překvapivé výsledky.
|
|
|
Vliv chronického působení morfinu na přežití buněk po působení oxidativního stresu u neuroblastomové linie SH-SY5Y buněk
Moutelíková, Karolína ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Musílková, Jana (oponent)
Morfin je přirozený alkaloid s velmi potentními analgetickými a sedativními účinky, díky kterým je využíván ve zdravotnictví. V popředí vědeckého zájmu je dlouhou dobu zejména díky schopnosti vyvolat závislost. V posledních letech byla popsána jeho role i v oxidativním stresu. Mnohé studie poukazují na jeho protektivní potenciál, ale na druhou stranu existují i studie, které naopak popisují jeho pro-oxidativní účinky. Jedním z cílů této práce bylo, stanovit vliv chronického působení morfinu na viabilitu diferencovaných buněk neuroblastomové linie SH-SY5Y po vyvolání oxidativního stresu analogem H202 - tert- butylhydroperoxidem (tBHP). Výsledky prokázaly, že morfin má protektivní efekt proti oxidativnímu stresu, přičemž nejvyššího protektivního účinku morfinu je dosaženo v koncentraci 10 µM. Morfin na molekulární úrovni působí na signální dráhy mí-opioidních receptorů (MOR) i Toll-like 4 (TLR4). Dalším z cílů bylo určit roli MOR a TLR4 v protektivním působení morfinu proti oxidativnímu stresu u SH-SY5Y buněk pomocí dvou testů. Za prvé to byly testy oxidativního stresu na viabilitu buněk, které ukázaly na majoritní roli TLR4 a minoritní MOR. Za druhé byly sledovány změny v expresi MOR a TLR4 po chronickém působení morfinu pomocí SDS-PAGE elektroforézy. Výsledky těchto testů neprokázaly signifikantní...
|
|
|
Oxidativní stres u bakterií - s důrazem na modelový organismus Escherichia coli
Moravcová, Andrea ; Lichá, Irena (vedoucí práce) ; Čáp, Michal (oponent)
Většina bakteriálních druhů se během svého života setká s aerobními podmínkami, které pro ně mohou být toxické. Tím se dostávají do stavu oxidativního stresu. Toxicita aerobního prostředí vyplývá z chemických vlastností molekulárního kyslíku a jeho reaktivních druhů (ROS). Aby si bakterie zajistily přežití a prosperitu, musely se těmto podmínkám v minulosti přizpůsobit. Tato práce se přednostně věnuje oxidativně stresovým adaptacím u nejprostudovanějšího bakteriálního modelu - Escherichia coli. Jsou zde popsány adaptace na úrovni regulace transkripce, translace i metabolismu s důrazem na molekulární mechanismy. Hlavním adaptačním mechanismem proti oxidativnímu stresu je jednak deaktivace ROS, dále pak oprava poškozených struktur (makromolekul). Tyto enzymové aktivity jsou regulovány globálně několika transkripčními regulátory. Velmi dobře jsou prostudovány transkripční regulátory OxyR a SoxRS u E. coli. Tyto regulátory jsou konzervovány napříč bakteriálním spektrem, což ale neznamená, že u všech organismů zastávají stejnou funkci. To je důvod, proč byly do této práce zahrnuty i jiné více či méně prostudované bakterie - Bacillus subtilis, Streptomyces coelicolor, Pseudomonas putida, Pseudomonas aeruginosa - a představen jejich způsob využití nejen těchto, ale i jiných, pro tyto bakterie...
|
host ::
RSS.