|
|
Studium mezibuněčných interakcí v nádorech.
Jechová, Alžběta ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Skalníková, Helena (oponent) ; Masařík, Michal (oponent)
Nádory jsou tvořené vedle vlastních nádorových buněk také mnoha maligně netransformovanými buněčnými elementy a mimobuněčnou složkou. Toto tzv. nádorové mikroprostředí neboli stroma významně ovlivňuje biologické vlastnosti nádoru prostřednictvím mezibuněčných interakcí. V předkládané disertační práci jsem se soustředila zejména na studium nádorově asociovaných fibroblastů u dlaždicových karcinomů hlavy a krku, maligního melanomu a glioblastomu. Prezentovaná data ukazují přítomnost buněk s mezenchymálními charakteristikami i ve stromatu glioblastomu, které by mohly mít potenciálně pozitivní vliv na proliferační aktivitu a invazivitu glioblastomových buněk. U maligního melanomu je třeba zohlednit i keratinocyty jakožto hlavní buňku epidermis podílející se na řízení nádorových melanocytů. Kondiciované médium z kokultury UVB ozářených keratinocytů a neozářených fibroblastů stimuluje invazivitu buněk maligního melanomu. Cílené ovlivnění nádorového stromatu by mohlo znamenat nový směr v onkologické terapii, proto jsme se v další práci zaměřili na vliv syntetického polyaminu na tvorbu myofibroblastů, které jsou aktivní součástí populace nádorově asociovaných fibroblastů. Testovaný polyamin zabraňuje jejich vzniku, ale postrádá efekt na již vytvořené myofibroblasty nebo hladké svalové buňky. Dále jsme se...
|
|
|
Uloha kataninu, ATPázy štěpící mikrotubuly, při modulaci buněčné motility a proliferace glioblastomových buněk.
Uhlířová, Jana ; Dráber, Pavel (vedoucí práce) ; Libusová, Lenka (oponent)
Glioblastomy jsou nejčastější a nejzhoubnější typy nádorů mozku. Pro svůj agresivní charakter jsou tyto nádory neléčitelné konvenčními terapeutickými přístupy. Bylo prokázáno, že v buněčných liniích glioblastomů i v glioblastomech je zvýšená exprese nekterých mikrotubulárních proteinů, zejména βIII-tubulinu, γ-tubulinu, a spastinu; proteinu štěpícího mikrotubuly. Tato diplomová práce je zaměřená na expresi, buněčnou distribuci a funkci kataninu, dalšího proteinu, který štěpí mikrotubuly, v glioblastomových buněčných liniích. Katanin má katalytickou (p60) a regulační (p80) podjednotku. Exprese a buněčná lokalizace obou podjednotek byla studována na panelu lidských glioblastomových liniích izolovaných z glioblastomů dospělých (T98G, U87MG, U118MG a U138 MG) nebo dítěte (KNS42). V porovnání s netransformovanými lidskými astrocyty byla zvýšená exprese obou podjednotek kataninu jak na úrovni transkriptu tak i proteinu v buněčných liniích T98G, U87MG a KNS42, nikoli však v liniích U138MG a U118MG. Immunofluorescenční mikroskopie ukázala difuzní distribuci obou podjednotek kataninu v celé buňce, jejich koncentraci na pólech dělícího vřeténka mitotických buněk a na vedoucím okraji u migrujících buněk. Podle výsledků měření buněčné migrace, koreluje rychlost migrace glioblastomových buněk s mírou exprese...
|
|
|
Lymfom centrálního nervového systému v obraze magnetické rezonance.
Koubská, Eva ; Malíková, Hana (vedoucí práce) ; Kalvach, Pavel (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Úvod: Cílem práce bylo popsat morfologické znaky lymfomu centrálního nervového systému (CNSL) při vyšetření magnetickou rezonancí (MR), navzájem porovnat morfologické charakteristiky primárního CNSL (PCNSL) a sekundárního CNSL (SCNSL) a dále PCNSL a glioblastomu (GBM). Metody: Do studie jsme zařadili 64 pacientů s PCNSL, z toho 10 imunokompromitovaných, dále 21 pacientů se SCNSL a 54 pacientů s GBM, všechny s histologicky potvrzeným tumorem. Hodnotili jsme morfologické znaky na vstupním MR vyšetření, u pacientů s PCNSL dále vývoj na dalších MR vyšetřeních před histologickým ověřením diagnózy, byla-li dostupná. Výsledky: PCNSL se většinou vyskytoval supratentoriálně (u 62,5 %), jako vícečetné léze (53,1 %) či difuzně infiltrativní postižení (23,4 %). U 87,5 % pacientů dosahoval na povrch mozku, časté bylo postižení ependymu (56,3 %), mozkových obalů (39,1 %) či hlavových nervů (48,5 %). U téměř všech pacientů (97,6 %) byla v nějaké části tumoru patrná restrikce difuze na DWI. Po podání KL se PCNSL zpravidla výrazně sytil, typické bylo homogenní sycení (u 64,8 % imunokompetentních) pouze ve skupině imunokompromitovaných pacientů se signifikantně častěji vyskytovalo nehomogenní sycení (pouze u 40 %). Kromě sytících se lézí byla ale u více než poloviny patrná také nesytící se složka tumoru. V čase se...
|
|
|
Úloha buněčné senescence v karcinogenezi a stárnutí mozku
Paroubková, Michaela ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Horníková, Daniela (oponent)
Riziko chronických onemocnění se v průběhu života neustále zvyšuje. Díky pokročilé moderní medicíně a změnám životního stylu neustále stoupá průměrná délka života člověka, což zapříčiňuje i dramatický nárůst lidí trpících nemocemi spojených s pokročilým stářím, jako je ateroskleróza, Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Řada nedávných studií prokázala, že v tkáních stárnoucích nemocných dochází k akumulaci tzv. senescentních buněk, které jsou metabolicky aktivní, nicméně nejsou již schopny další proliferace a na rozdíl od terminálně diferencovaných buněk sekretují množství specifických faktorů, kterými výrazně ovlivňují okolní mikroprostředí. Úloha senescence jakožto protinádorové bariéry je známa již poměrně dlouho, nicméně její význam ve fyziologických procesech a stárnutí je osvětlován z velké části až v současné době. Zatímco se senescencí v periferních tkáních zabývá poměrně mnoho studií, příspěvek senescence k poklesu fyziologických funkcí stárnoucího centrálního nervového systému patří doposud mezi málo prozkoumané oblasti. Nedávno získané výsledky naznačují, že stárnutí i s ním spojené neurodegenerativní nemoci jsou doprovázeny zvýšeným sekrečním fenotypem senescentních buněk ne-neuronálního původu v mozku, který způsobuje nízkou, ale chronickou hladinu zánětu a výrazně tak může...
|
|
|
Komplexní předoperační zobrazování nádorů mozku
Tupý, Radek ; Ferda, Jiří (vedoucí práce) ; Vymazal, Josef (oponent) ; Tüdös, Zbyněk (oponent)
Název Komplexní předoperační zobrazování nádorů mozku Abstrakt Odlišení glioblastomu, metastáz a lymfomu mozku pomocí moderních zobrazovacích metod má zásadní dopad na strategii další diagnostiky a léčby. Na souboru 67 pacientů s glioblastomem a 31 s mozkovou metastázou byla prokázána možnost jejich odlišení na základě hodnocení změn perfuzních parametrů v peritumorální bílé hmotě pomocí T1 dynamického postkontrastního vyšetření magnetickou rezonancí, kdy pozitivní prediktivní hodnota v detekci glioblastomu podle použité metody dosahovala až 91%. Na souboru 36 pacientů s lymfomem mozku byl hodnocen význam submodalit vyšetření zobrazovacími metodami a prokázán přínos komplexního vyšetřovacího protokolu magnetickou rezonancí na zvýšení identifikace lymfomu až na 80%. Klíčová slova mozek, glioblastom, lymfom, magnetická rezonance, metastáza
|
|
|
Definition of the expression pattern of DASH system in transformed glial cells, the coupled expression of fibroblast activation protein and dipeptidyl peptidase-IV.
Balážiová, Eva ; Šedo, Aleksi (vedoucí práce) ; Borovanský, Jan (oponent) ; Mareš, Vladislav (oponent)
Dipeptidylpeptidáza-IV (DPP-IV) je multifunkční transmembránový glykoprotein odštěpující X-Pro dipeptid z N-konce peptidového řetězce. Tato evolučně konzervovaná sekvence chrání řadu biologicky aktivních peptidů před nespecifickým štěpením. DPP-IV patří do skupiny "Dipeptidylpeptidáze-IV Aktivitou a/nebo Strukturou Homologních" molekul (DASH), do které mimo ní patří například fibroblastový aktivační protein-/sepráza (FAP) a několik dalších molekul. I když většina z těchto molekul jsou primárně enzymy, je známo, že alespoň některé své biologické funkce mohou vykonávat nezávisle na své vnitřní enzymové aktivitě. DASH molekuly, spolu s molekulami, s nimiž funkčně interagují, představují "DASH systém", který se patrně významně uplatňuje v řadě patologických procesů, například tumorogeneze. O DPP-IV a jejím strukturálně nejbližším protějšku FAP se předpokládá, že jsou zapojeny do regulace mnoha biologických procesů, významných mimo jiné pro vznik a progresi maligních gliálních nádorů. V této práci popisujeme expresi a kolokalizaci DPP-IV a FAP v nádorově transformovaných gliálních buňkách in vitro a v bioptickém materiálu astrocytárních tumorů. Kromě DPP-IV/FAP dvojitě pozitivních buněk jsme v glioblastomu též nalezli kvantitativně významnou populaci FAP pozitivních mesenchymálních buněk přítomných ve...
|
|
|
Lymfom centrálního nervového systému v obraze magnetické rezonance.
Koubská, Eva ; Malíková, Hana (vedoucí práce) ; Kalvach, Pavel (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Úvod: Cílem práce bylo popsat morfologické znaky lymfomu centrálního nervového systému (CNSL) při vyšetření magnetickou rezonancí (MR), navzájem porovnat morfologické charakteristiky primárního CNSL (PCNSL) a sekundárního CNSL (SCNSL) a dále PCNSL a glioblastomu (GBM). Metody: Do studie jsme zařadili 64 pacientů s PCNSL, z toho 10 imunokompromitovaných, dále 21 pacientů se SCNSL a 54 pacientů s GBM, všechny s histologicky potvrzeným tumorem. Hodnotili jsme morfologické znaky na vstupním MR vyšetření, u pacientů s PCNSL dále vývoj na dalších MR vyšetřeních před histologickým ověřením diagnózy, byla-li dostupná. Výsledky: PCNSL se většinou vyskytoval supratentoriálně (u 62,5 %), jako vícečetné léze (53,1 %) či difuzně infiltrativní postižení (23,4 %). U 87,5 % pacientů dosahoval na povrch mozku, časté bylo postižení ependymu (56,3 %), mozkových obalů (39,1 %) či hlavových nervů (48,5 %). U téměř všech pacientů (97,6 %) byla v nějaké části tumoru patrná restrikce difuze na DWI. Po podání KL se PCNSL zpravidla výrazně sytil, typické bylo homogenní sycení (u 64,8 % imunokompetentních) pouze ve skupině imunokompromitovaných pacientů se signifikantně častěji vyskytovalo nehomogenní sycení (pouze u 40 %). Kromě sytících se lézí byla ale u více než poloviny patrná také nesytící se složka tumoru. V čase se...
|
|
|
Úloha buněčné senescence v karcinogenezi a stárnutí mozku
Paroubková, Michaela ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Horníková, Daniela (oponent)
Riziko chronických onemocnění se v průběhu života neustále zvyšuje. Díky pokročilé moderní medicíně a změnám životního stylu neustále stoupá průměrná délka života člověka, což zapříčiňuje i dramatický nárůst lidí trpících nemocemi spojených s pokročilým stářím, jako je ateroskleróza, Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Řada nedávných studií prokázala, že v tkáních stárnoucích nemocných dochází k akumulaci tzv. senescentních buněk, které jsou metabolicky aktivní, nicméně nejsou již schopny další proliferace a na rozdíl od terminálně diferencovaných buněk sekretují množství specifických faktorů, kterými výrazně ovlivňují okolní mikroprostředí. Úloha senescence jakožto protinádorové bariéry je známa již poměrně dlouho, nicméně její význam ve fyziologických procesech a stárnutí je osvětlován z velké části až v současné době. Zatímco se senescencí v periferních tkáních zabývá poměrně mnoho studií, příspěvek senescence k poklesu fyziologických funkcí stárnoucího centrálního nervového systému patří doposud mezi málo prozkoumané oblasti. Nedávno získané výsledky naznačují, že stárnutí i s ním spojené neurodegenerativní nemoci jsou doprovázeny zvýšeným sekrečním fenotypem senescentních buněk ne-neuronálního původu v mozku, který způsobuje nízkou, ale chronickou hladinu zánětu a výrazně tak může...
|
|
|
Studium mezibuněčných interakcí v nádorech.
Jechová, Alžběta ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Skalníková, Helena (oponent) ; Masařík, Michal (oponent)
Nádory jsou tvořené vedle vlastních nádorových buněk také mnoha maligně netransformovanými buněčnými elementy a mimobuněčnou složkou. Toto tzv. nádorové mikroprostředí neboli stroma významně ovlivňuje biologické vlastnosti nádoru prostřednictvím mezibuněčných interakcí. V předkládané disertační práci jsem se soustředila zejména na studium nádorově asociovaných fibroblastů u dlaždicových karcinomů hlavy a krku, maligního melanomu a glioblastomu. Prezentovaná data ukazují přítomnost buněk s mezenchymálními charakteristikami i ve stromatu glioblastomu, které by mohly mít potenciálně pozitivní vliv na proliferační aktivitu a invazivitu glioblastomových buněk. U maligního melanomu je třeba zohlednit i keratinocyty jakožto hlavní buňku epidermis podílející se na řízení nádorových melanocytů. Kondiciované médium z kokultury UVB ozářených keratinocytů a neozářených fibroblastů stimuluje invazivitu buněk maligního melanomu. Cílené ovlivnění nádorového stromatu by mohlo znamenat nový směr v onkologické terapii, proto jsme se v další práci zaměřili na vliv syntetického polyaminu na tvorbu myofibroblastů, které jsou aktivní součástí populace nádorově asociovaných fibroblastů. Testovaný polyamin zabraňuje jejich vzniku, ale postrádá efekt na již vytvořené myofibroblasty nebo hladké svalové buňky. Dále jsme se...
|
|
|
Komplexní předoperační zobrazování nádorů mozku
Tupý, Radek ; Ferda, Jiří (vedoucí práce) ; Vymazal, Josef (oponent) ; Tüdös, Zbyněk (oponent)
Název Komplexní předoperační zobrazování nádorů mozku Abstrakt Odlišení glioblastomu, metastáz a lymfomu mozku pomocí moderních zobrazovacích metod má zásadní dopad na strategii další diagnostiky a léčby. Na souboru 67 pacientů s glioblastomem a 31 s mozkovou metastázou byla prokázána možnost jejich odlišení na základě hodnocení změn perfuzních parametrů v peritumorální bílé hmotě pomocí T1 dynamického postkontrastního vyšetření magnetickou rezonancí, kdy pozitivní prediktivní hodnota v detekci glioblastomu podle použité metody dosahovala až 91%. Na souboru 36 pacientů s lymfomem mozku byl hodnocen význam submodalit vyšetření zobrazovacími metodami a prokázán přínos komplexního vyšetřovacího protokolu magnetickou rezonancí na zvýšení identifikace lymfomu až na 80%. Klíčová slova mozek, glioblastom, lymfom, magnetická rezonance, metastáza
|
host ::
RSS.