|
Genetická diverzita v populaci západního poddruhu antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus derbianus) chované v polozajetí v Senegalu, fylogenetické vztahy mezi západním (T. d. derbianus) a východním poddruhem antilopy Derbyho (T. d. gigas)
Zemanová, Hana ; Lukešová, Daniela (vedoucí práce) ; Jarmila, Jarmila (oponent)
Zástupci čeledi Bovidae jsou předmětem mnoha výzkumů, které se zabývají jejich fylogenezí, taxonomií, časem divergence, nebo genetickou diverzitou. Taxonomie se řeší pomocí srovnání morfologických znaků nebo genetickými metodami, genetická diverzita může být zjištěna analýzou rodokmenu nebo taktéž genetickými analýzami. Tragelaphinae čítají devět druhů v rámci dvou rodů Tragelaphus sp. a Taurotragus sp. Antilopy rodu Taurotragus (T. derbianus and T. oryx) patří mezi největší antilopy světa. Antilopa Derbyho (Taurotragus derbianus) má dva poddruhy, západní (T. d. derbianus) a východní (T. d. gigas), které se rozlišují na základě morfologických znaků. Západní poddruh antilopy Derbyho (T. d. derbianus) patří ke kriticky ohroženým živočichům. Jediná populace tohoto druhu, čítající méně než 200 jedinců, žije národním parku Niokolo Koba v Senegalu. Pro záchranu tohoto poddruhu byl v roce 2000 založen chov v polozajetí. Vznikl za účasti šesti zakladatelů (jednoho samce a pěti samic), u kterých předpokládáme, že nejsou příbuzní. Populace v roce 2013 čítá 95 jedinců, žijících v sedmi stádech v rezervacích Bandia a Fathala v Senegalu. Populace je spravována managementem, který se snaží minimalizovat příbuznost jedinců. V roce 2008 byla vytvořena plemenná kniha antilopy Derbyho (T. d. derbianus), která je každoročně publikována. Jedná se o malou populaci s nízkým počtem zakladatelů a bez genového toku, ohroženou inbreedingem a genetickým driftem. Genetická diverzita této populace byla zhodnocena pomocí mikrosatelitních markerů a výsledky této analýzy byly porovnány s výsledky analýzy rodokmenu. Analýza rodokmenu ukázala největší genetickou diverzitu v generaci zakladatelů (FOUNDERS). V generaci potomků zakladatelů (OFFSPRING 1; narozených v sezóně 2007/2008) genetická diverzita klesla díky tomu, že reprodukce se účastnil jediný samec. V další generaci potomků, tj. mláďat potomků zakladatelů (OFFSPRING 2; narozených v sezóně 2009/2010) diverzita vzrostla díky zapojení více jedinců do reprodukce. Pro genetickou analýzu bylo vybráno patnáct jedinců a pět polymorfních mikrosatelitních lokusů (z celkového počtu třinácti testovaných). Byly hodnoceny parametry genetické diverzity (HE a HO, Ar a odchylky od Hardy-Weinbergovy rovnováhy, a FIS a FST).Nebyly zjištěny žádné odchylky od Hardy-Weinbergovy rovnováhy. Výsledky genetické analýzy potvrdily nejvyšší genetickou diverzitu u zakladatelů (FOUNDERS: Ar = 2.79; HE = 0.664; HO = 0.750; FIS = --0.154). V obou generacích potomků hodnoty alelické bohatosti a pozorované a očekávané heterozygotnosti klesly (Ar = 2.15; HO = 0.580; HE = 0.586 u OFFSPRING 1 a Ar = 2.14; HO = 0.370; HE = 0.480 u OFFSPRING 2). Oproti výsledkům analýzy rodokmenu nebylo pozorováno žádné zlepšení v generaci OFFSPRING 2. Výsledné hodnoty parametrů genetické diverzity byly celkem uspokojivé, navzdory nízkému počtu zakladatelů a páření příbuzných jedinců.
|
|
Biotransfer of selected risk metals into plants and their accumulation and distribution in plant organs
Le Minh, Phuong ; Lachman, Jaromír (vedoucí práce)
Kontaminace půdy těžkými kovy je jedním z problémů životního prostředí ohrožujících lidské bytosti. Těžké kovy jsou považovány za zvláštní nebezpečí znečišťujících látek v půdě a to z důvodu nepříznivých účinků na růst rostlin, množství a činnost užitečných mikroorganismů v půdě a kvalitu potravin. Vzhledem k perzistenci a toxicitě jsou těžké kovy toxické, když vezmeme v úvahu různé druhy znečišťujících látek v půdě. V půdě, se často vyskytuje toxicita zinku (Zn), kadmia (Cd), olova (Pb) a rtuti (Hg), než je tomu u ostatních kovů z důvodu jejich srážek a sorpce v půdě. Jedná se o velmi nebezpečné situace, protože když jsou tyto kovy absorbovány rostlinami, mohou být dále transportovány potravinových řetězců.
V této studii je sledována akumulace čtyř těžkých kovů (rtuť, zinek, olovo a kadmium) v celém zrnu jarních odrůd pšenice dvouzrnky, jednozrnky a jarní pšenice a brambor (Solanum tuberosum). Těžké kovy a esenciální prvky byly sledovány v odrůdách brambor v přesných polních pokusech a v hydroponicky pěstovaných rostlin. Prvky byly stanoveny pomocí metod F AAS, ET AAS a AMA (Advance Mercury Analysis). Statistické analýzy byly provedeny pomocí SPSS 9.0 a Tukeyho HSD testu (alfa 0,05).
V naší studii se koncentrace těžkých kovů v pšeničných obilkách snižovala v pořadí zinek (Zn)> olovo (Pb)> kadmium (Cd)> rtuť (Hg). Srovnání mezi třemi druhy zkoumané pšenice bylo zjištěno, že dvouzrnka je bohatá na obsah zinku (62,12 mg kg-1 sušiny), zatímco jarní pšenice měla nejnižší průměrné koncentrace zinku v zrnu (40,99 mg kg-1 sušiny). Obecně platí, že hodnoty koncentrací olova v obilkách analyzovaných odrůdy pšenice byly nízké (v rozmezí od 0,1268 mg kg-1 sušiny do 0.2950 mg kg-1 sušiny).
Rovněž byly stanoveny koncentrace rtuti ve čtyřech typických fázích růstu pšenice podle Feekese (10 naduřování listové plochy, začátek metání, 10,1 metání, 10,2 čtvrtina klasu vymetána, 10,2 v listech a ve stupni 11 zrání, raně mléčná zralost). Bylo prokázáno, že koncentrace rtuti v různých odrůdách pšenice byly absorbovány odlišně v různých stadiích růstu rostlin. Růstové stadium 10,2 a 10,2 v listech ukázaly vysoký obsah rtuti (0,0152 mg kg-1 sušiny a 0,0214 mg kg-1 sušiny, v uvedeném pořadí). Mezi jednotlivými odrůdami byly stanoveny významné rozdíly.
Obsahy toxických resp. potenciálně toxických prvků stanovené ve zkoumaných bramborových hlízách se vyznačovaly velkou variabilitou v rámci sledovaných brambor. Statistické analýza (analýza rozptylu jednoduchého třídění ANOVA) však ukázala, že neexistovaly významné rozdíly mezi oběma skupinami zkoumaných vzorků (vzorky z Uhříněvsi a Valečova v roce 2013 a 2014) pokud se hodnotil jeden ze zkoumaných kovů. Měřitelné hladiny rtuti byly nalezeny ve stopových množstvích u všech zkoumaných vzorcích brambor při porovnání s jinými kovy (Cd, Pb).
Rostlinné buňky ve srovnání s živočišné buňky jsou charakterizovány tvorbou buněčných stěn. Plazmatická membrána nebo buněčná membrána jsou biologicky aktivní membrány oddělující vnitřek buňky z vnějšího prostředí. Byla vyvinuta a upravena metoda izolace protoplastů z rostlinného materiálu (brambory). V našem experimentu byly rostliny pěstovány hydroponicky ve Výzkumném ústavu rostlinných plodin Praha-Ruzyně. Jestliže zkoumáme rostlinnou membránu, jednou z možností je odstranění buněčné stěny pomocí speciálních směsí enzymů. Protoplasty byly uvolněny ve tmě při teplotě 25 stupňů Celsia po dobu 18 hodin. Bylo použito síto 70-90 mikrometrů k filtrování a poté odstředění po dobu 5 minut při 100 g. Všechny kroky byly prováděny pečlivě, aby se zabránilo poškození nebo rozbití protoplastů.
|
|
Prostorová optimalizace mýtních těžeb
Kašpar, Jan ; Marušák, Róbert (vedoucí práce) ; Lstibůrek, Milan (oponent)
Už více než 150 let jsou na území dnešní České republiky používány pro plánování těžeb tzv. těžební ukazatelé. Se sociálními změnami, které od vzniku různých těžebních ukazatelů proběhly, ale roste význam různých funkcí lesa. Především pak z pohledu trvalé udržitelnosti jsou nejvíce problematické změny ve vlastnické struktuře lesů po roce 1989. Současné těžební ukazatelé také bohužel nezohledňují aktuální věkovou strukturu, a tak i sebemenší abiotické nebo biotické disturbance mohou naprosto znemožnit objektivní plánování. Změny vlastnické struktury lesů a nevhodnost současných těžebních ukazatelů vylučují zajištění vyrovnaných těžeb v dlouhodobějším časovém měřítku. Metody operačního výzkumu, jako je například matematické programování nebo heuristické metody, poskytují alternativu k historickým metodám plánování, protože mohou zohlednit jak věkovou strukturu, tak i prostorové vztahy mezi obnovními prvky v rámci několikaletých horizontů.
|
|
Vliv dynamiky klimatických a stanovištních podmínek na změny početnosti a migračního chováni zimujících a migrujících vodních ptáků
Adam, Matyáš ; Musil, Petr (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
Vodní ptáci se svými specifickými habitatovými a potravními nároky, jež se mohou během ročního cyklu měnit (Riffell et al. 2003; Taft & Haig 2006), dokáží rapidně reagovat na změny prostředí a indikovat tak kvalitu a rozmanitost mokřadů (Delany 1999; Fernández et al. 2005; Amat & Green 2010). Výrazná přeměna krajinného pokryvu související s antropogenním využíváním krajiny a oteplování klimatu vedly v posledních desítkách let k významným změnám v rozšíření a početnosti mnoha druhů vodních ptáků napříč Evropou (Delany et al. 2006; Fox et al. 2010; Lehikoinen et al. 2013; Pavón-Jordán et al. 2015a). Abychom porozuměli dynamice migrujících ptáků v prostoru i čase a mohli hodnotit dopady jak globálního charakteru, tak lokálních podmínek jednotlivých stanovišť během celého ročního cyklu, je zapotřebí nadnárodně řízeného monitoringu a výzkumu. Od zahájení Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC) v roce 1967 byly v západním Palearktu dokumentovány signifikantní trendy početnosti (rostoucí i klesající) u téměř poloviny populací zimujících vodních ptáků (Delany et al. 2006; Wetlands International 2016) a odrazily se tak i na trendech v jednotlivých zemích, včetně České republiky. Mokřadní lokality na našem území, jejichž dostupnost je značně proměnlivá dle aktuálních povětrnostních podmínek, se nachází spíše na okraji zimního rozšíření vodních ptáků (Gilissen et al. 2002), přesto u nás početnost většiny druhů v posledních dekádách narůstá (Musil et al. 2011). Navíc na území České republiky nebyl v posledních dekádách zaznamenán významný nárůst zimních teplot (Klein Tank et al. 2002; Musilová et al. 2009; Dušek et al. 2013). Je proto pravděpodobné, že zde ptáci mohli začít využívat vhodná alternativní prostředí s dostupnými zdroji potravy, která úspěšně dokáží redukovat negativní dopady chladného počasí a to nejspíš i bez ohledu na ochranný status prostředí (Musilová et al. 2015). Vedle stávající územní ochrany byly na našem území za účelem ochrany migrujících ptáků vyhlášeny v roce 2004 tzv. ptačí oblasti (special protection ares; evropská směrnice o ptácích 2009/147/EC). Dosud však u nás nebyla testována efektivita a dopad zákonné ochrany na jednotlivé druhy zimujících vodních ptáků. Navíc některé zahraniční studie již poukázali na nesoulad mezi ptačími oblastmi a rozšířením druhů (López-López et al. 2007; Briggs et al. 2012; Albuquerque et al. 2013). Takové výsledky volají po dalším vědeckém výzkumu, který je potřebný jak na úrovni společenstev tak detailněji na úrovni jednotlivých druhů.
Husy velké, jimiž se zabývá druhá část disertační práce a jejichž populace v Evropě doznaly během posledních desítek let rapidního nárůstu, jsou ideálním modelovým druhem pro sledování jejich vztahu ke změnám prostředí a klimatu, ale také jejich vztahu k rušení antropogenního původu (Fox & Madsen 1997; Ramo et al. 2015). K tomu je potřebná patřičná znalost jejich distribuce, početnosti a chování. Od třicátých let, kdy začaly být husy na našem území kroužkovány, intenzita individuálního značení ptáků sice značně kolísala a odrážela se tak i v množství zpětných záznamů, v posledních deseti letech ovšem rapidně vzrostla (Podhrazský 2010). Historická data do roku 2002 (Cepák et al. 2008) společně s daty novými však dosud nebyla důkladně analyzována a ve světle současných změn tradičních zimovišť a migračního chování většiny populací hus vyžadují zvýšenou pozornost. V současné době navíc přichází na řadu také satelitní sledování jedinců, které nám dokáže prozradit detailnější informace o chování jedinců.
|
|
Testování bioefektorů na mobilitu fosforu v půdách
Holečková, Zlata ; Balík, Jiří (vedoucí práce)
Potřeba zvýšit zemědělskou produkci se v průběhu posledních šedesáti let projevila masivním používáním minerálních hnojiv. Vzhledem k nárůstu světové populace se očekává růst poptávky po krmivech a potravinách, omezená dostupnost produktivní zemědělské půdy, a vzrůstající závislost na minerálních hnojivech. Je tedy důležité nalézt alternativní strategie pro výživu rostlin. V roce 2012 vznikl projekt spolupráce několika univerzit v Evropě. Projekt se týká využití bioefektorů v rostlinné výrobě. Využití těchto látek by mělo přispět ke snížení vstupů minerálních hnojiv používaných v zemědělství a ke správnému využívání půdy. Disertační práce bude zahrnovat testování v reálných podmínkách různých zeměpisných poloh. Hlavním cílem je rozvíjet nové přístupy k využívání tzv. bioefektorů založených na základě působení živých mikroorganismů a aktivních přírodních látek. Bioefektory mohou být v závislosti na půdně-klimatických podmínkách nástrojem k překonání omezení dostupnosti živin. Mohou obsahovat mikroorganismy (bakterie, houby) a aktivní přírodní sloučeniny (výluhy z půdy či kompostu, mikrobiální zbytky, rostlinné výtažky, metabolity z biologických procesů, sušenou hmotu bylin či mořských řas). Tyto produkty jsou vyvíjeny pro široké spektrum plodin (např. kukuřice, pšenice a rajčata). Jejich efektivita spočívá v mobilizaci živin z hůře přístupných forem v půdě. Práce je zaměřena zejména na vliv bioefektorů na různé formy fosforu v půdě. Fosfor v půdě patří mezi nezastupitelné prvky nezbytné pro růst a vývin rostlin. Přes jeho nezbytnost v rostlinném metabolismu je jeho obsah v půdě poměrně nízký. Vyšší obsah fosforu je u většiny půd převážně v povrchových vrstvách, protože se zde vyskytuje zvýšená biologická aktivita způsobující akumulaci organického materiálu. Vliv má často i aplikace organických a minerálních hnojiv. Obsah půdního fosforu se však může měnit v závislosti na mateční hornině, textuře a hospodařením s půdou (poměr a druh dodaného P a způsob kultivace půd). Uvedené vlivy působí i na relativní obsahy organických a minerálních forem fosforu. Z hlediska vazeb P v půdě můžeme vytvořit tyto tři základní skupiny: anorganické sloučeniny fosforu, organicky vázaný fosfor a výměnně sorbovaný fosfor. Množství fosforu vázaného v jednotlivých frakcích závisí především na době aplikace hnojiva včetně vlivu i dříve provedených zásahů. Z uvedených důvodů jsou nutné podrobnější analýzy jednotlivých forem fosforu v půdě po aplikaci minerálních hnojiv spolu s bioefektory. V rámci této disertační práce budou založeny nádobové i polní pokusy, ze kterých budou odebrány půdní a rostlinné vzorky z každé varianty. Vzorky budou následně analyzovány a bude v nich měřen obsah fosforu.
|
|
Dopady korupce a fiskálních úniků na vybraná odvětví ekonomiky
Rodonaia, Elizbar ; Šrédl, Karel (vedoucí práce) ; Kopecká, Lenka (oponent)
Korupční jednání je jedním z nejznámějších a současně nejzávažnějších problémů současného světa. Cílem zpracování dizertace je vytvořit aktuální charakteristiku korupce a fiskálních úniků, jak z teoretického, tak i praktického hlediska, specifikovat jejich projevy u ekonomik Česka a Gruzie v podmínkách současné globalizace, jakož i vyjádřit dopady korupce a fiskálních úniků na vybraná odvětví ekonomiky. Mezinárodní organizace Transparency International srovnává korupci v jednotlivých zemích na základě hodnot Indexu vnímání korupce (Corruption Perception Index; CPI), jenž měří stupeň vnímání korupce ze subjektivního hlediska. Index každoročně zachycuje aktuální pohled na korupci ve veřejném sektoru a průzkumy použité k jeho sestavování obsahují otázky související se zneužíváním pravomocí veřejných činitelů k získání osobních výhod. Česká republika získala 51 bodů a nachází se na 53. místě v jejím žebříčku, hned za ní se na 54. pozici umístilo Slovensko s 50 body. Toto umístění vyjadřuje dosud značně nedobrou situaci ve státní správě, špatné fungování politických stran a nedostatečnou protikorupční politiku státu. Ze shromážděných dat a jejich časových řad byl vyvozen závěr o vysoké korelaci a vzájemném vztahu ukazatele míry korupce CPI a HDP na obyvatele v PPP. Přestože mezi nejméně zkorumpované země světa se v roce 2014 řadí rozvinuté ekonomiky jako Dánsko, Nový Zéland a Finsko, méně vyspělá Gruzie se dokázala umístit na 50. místě před Českou republikou i Slovenskem. Je to dáno tím, že s nástupem vlád prezidenta Saakashviliho a premiéra Ivanishviliho došlo k výrazné reformě státní správy včetně bezpečnostních složek. To svědčí o skutečnosti, že rozvinutost ekonomiky není zdaleka hlavním faktorem pro eliminaci vzniku korupce a fiskálních úniků v určité zemi. Snížení rozsahu daňových úniků a odchodů firem do daňových rájů má umožnit elektronická evidence tržeb a změny v systému zadávání veřejných zakázek. Mělo by být řešeno zprůhlednění rozhodování o přidělování veřejných zakázek a prováděna důsledná kontrola čerpání veřejných prostředků. K eliminaci malé (bagatelní) korupce by nepochybně přispělo omezení rozsahu vlivu úředníků ve veřejné službě. Více než o úplné odstranění korupce usilují v současnosti státy o její snižování či eliminaci jejích dopadů.
|
|
Vliv anthelmintických návnad na prevalenci Echinococcus multilocularis u lišek obecných v ČR
Brožová, Adéla ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
V roce 2012 byla v několika vybraných oblastech Karlovarského kraje zjišťována přítomnost tasemnice měchožila bublinatého (Echinococcus multilocularis) u přirozeně infikovaných lišek. Od ledna do prosince 2013 byly v daných oblastech s nejvyšší prevalencí tohoto parazita rozmisťovány návnady obsahující anthelmintikum (80 g rybího masa + 50 mg Praziquantel- Drontal plus flavour) v množství 50 ks/km 2. V roce 2014 bylo provedeno kontrolní šetření a následné srovnání prevalence této tasemnice ve sledovaných oblastech v letech 2012 a 2014, tj. před a po podání návnad s anthelmintiky. Zjištěná prevalence měchožila bublinatého byla u lišek před podáním 80 % (12/15), po podání návnad 10,5 % (2/19) Kromě toho byla provedena analýza střevní tkáně lišek infikovaných a lišek neinfikovaných měchožilem bublinatým pro stanovení koncentrace vybraných prvků (Cd, Cr, Cu, Fe, Mn, Ni, Pb, Zn). Lišky napadené touto tasemnicí vykazovaly ve sliznici tenkého střeva vyšší hladinu následujících prvků: chrom (Cr), měď (Cu), železo (Fe), mangan (Mn), nikl (Ni), zinek (Zn). Naopak koncentrace primárně toxických prvků (Cd a Pb) byla ve střevní sliznici lišek napadených měchožilem bublinatým nižší než ve střevě lišek bez tohoto parazita.
|
|
Dynamika horského smrkového lesa se zaměřením na vývoj přirozené obnovy
Červenka, Jaroslav ; Svoboda, Miroslav (vedoucí práce) ; Tomáš, Tomáš (oponent)
Disturbance hrají nezastupitelnou roli v dynamice lesních ekosystémů. Avšak jejich přesné důsledky nejsou v oblastech horských smrčin střední Evropy zcela objasněné. V roce 2007 se přes území Národního parku Šumava přehnal ničivý orkán Kyrill, který nastartoval kůrovcovou disturbanci a následné velkoplošné odumírání horního stromového patra v této oblasti. Tato práce využívá této skutečnosti a zabývá se rozpadem a strukturou porostů po distrubanci, početností a strukturou přirozené obnovy a dále řeší především dynamiku přirozené obnovy smrku ztepilého (Picea abies) na tlejících kmenech. Porovnává narušené porosty (NP Šumava) s oblastí bez narušení (CHKO Jeseníky). Zaměřili jsme se na změnu početnosti zmlazení po disturbanci a vliv vlastností tlejících kmenů na tuto změnu. V oblasti Trojmezenského pralesa činila mortalita mateřského porostu 99 %, bylo nalezeno několik málo stromů, které kůrovcovou gradaci přežily. Jednalo se především o potlačené stromy s průměrem kolem 10 cm. Živé stromy (DBH>7 cm) dosahovaly hustoty 16 ks/ha. Množství tlejícího dřeva se zvýšilo 2,5 násobně (v porovnání se stavem před 10 lety) a jednu třetinu tvořily ležící kmeny. V porostech byla nalezena pouze obnova smrku ztepilého (Picea abies) a jeřábu ptačího (Sorbus acuparia). Zmlazení se zde vyskytovalo v dostatečných počtech, především na mikrostanovištích mech (32 %), tlející dřevo (27 %) a pata stromu nebo souše (28 %). Zmlazení smrku uchycené před disturbancí (banka zmlazení) zaujímalo celkově 88 %. S rostoucí nadmořskou výškou se vyskytovala celkově nižší více homogenní obnova. Nejlepší podmínky pro obnovu poskytují kmeny velkých dimenzí, kmeny rozkládané bílou hnilobou způsobenou václavkou (Armillaria spp) nebo ohňovcem ohraničeným (Phellinus nigrolimitatus). Naopak kmeny rozkládané troudnacem pásovaným (Fomitopsis pinicola) nejsou pro obnovu příliš vhodné. Při porovnání změny početnosti obnovy na ležících kmenech v narušené a nenarušené lokalitě jsme pozorovali výrazný nárůst v narušené oblasti (o 33 %). Největší nárůst byl pozorován v nejnižších výškových kategoriích na kmenech větších dimenzí. Tři roky po odumření horního stromového patra se efekt silné disturbance na odrůstání a přežívání obnovy na ležících kmenech neprojevil.
|
|
Kvantitativní a kvalitativní změny zemědělského půdního fondu ČR po roce 2000
Gebeltová, Zdeňka ; Boháčková, Ivana (vedoucí práce) ; Jarmila, Jarmila (oponent)
Hlavním cílem dizertační práce je kvantifikovat změny využití ZPF a navrhnout řešení jak snížit či kompenzovat kvantitativní i kvalitativní degradaci ZPF ČR. Data ( WTO, FAO, ČÚZK, VÚMOP, ČSÚ, FADN) jsou zpracovány metodou geografické asociace, ekologické stability, regresní a korelační analýzy a vícekriteriální analýzy. Kvalita zemědělské půdy ve významných zemědělských oblastech Jižní Moravy a středních Čech se snižuje (Voltr, MZe, 2012). Kvalita z.p se snižuje především u zemědělsky hodnotných půd, tedy u půd s vyšší průměrnou úřední cenou. Kvantitativně dochází k úbytku z.p. především v Jihomoravském a Zlínském kraji. V těchto krajích klesá rozsah zemědělsky nejhodnotnějších půd v nejvyšších třídách ochrany z.p. Z agronomického hlediska je pěstování některých plodin (pšenice, ječmen, řepka, kukuřice na zrno, víceleté pícniny, TTP) v ČR lokalizováno bez větších ohledů na produkční předpoklady půd. Homogenizace plodin na z.p. i jejich rozsah může negativně ovlivnit dlouhodobou produkční schopnost. Přestože ve sledovaných krajích existuje nadprůměrně vysoké procento propachtované zemědělské půdy, jeho vliv na změnu HRRE nebyl statisticky potvrzen. Meliorační systémy by měly ovlivňovat kvalitu z.p., nicméně výstavba nových meliorací i využitelnost existujících systémů je omezená ekonomicky i formou vlastnictví. Dotace na udržitelnost produkční schopnosti z.p. v rámci programu PRV jsou vypláceny jen jako důsledek erozních procesů ne prevence. Provedená vícekriteriální analýza obsahuje kritéria, která jsou potenciálními příčinami, a která v součinnosti mohou působit na degradaci z.p.
|
|
Východiska obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory
Ambrož, Robin ; Vacek, Stanislav (vedoucí práce) ; Igor, Igor (oponent)
Východiska obnovy přestárlých porostů v podmínkách Lánské obory jsou problémem, se kterým se potýkají již generace lesníků na Křivoklátsku. Obnova byla velmi často odkládána a v důsledku tohoto přístupu došlo v oboře k významnému plošnému navýšení těchto porostů. Aktuálně je téměř třetina obory pokryta převážně bukovými porosty staršími 160 let a návrhy, jakým způsobem tyto porosty obnovovat, jsou nejednotné nejen z pohledu dotčených orgánů, ale i v rámci organizace Lesní správy Lány. Rozpad porostů v nejstarším věkovém stupni byl v minulosti řešen masivní výsadbou poloodrostků a odrostků po celé ploše obory, což přineslo a bude přinášet výrazné zvýšení nákladů na ochranu lesa. Cílem disertační práce je přinést odpovědi na otázky týkající se obnovy zdejších bukových porostů a navrhnout řešení, které by bylo dlouhodobě využitelné. Základní otázky byly definovány takto: V jakém stavu jsou rozsáhlé výsadby poloodrostků a odrostků? Jaké je množství přestárlých porostů v Lánské oboře a jaký bude jejich další vývoj? Jsou tyto porosty stále schopné produkovat dostatek bukvic pro zajištění přirozené obnovy? Jakým způsobem rozsáhlé přestárlé porosty obnovovat? Jakým způsobem zajistit jejich ochranu proti zvěři? Tyto odpovědi byly hledány v rámci dílčích vědeckých úkolů. Koncepční řešení pro obnovu obory však zůstalo tím základním cílem předkládané monografie. Pro naplnění cílů práce bylo nutné provést inventarizaci poloodrostkových a odrostkových ploch, při které bylo zjištěno, že v Lánské oboře bylo do konce roku 2011 zalesněno celkem 28 994 jedinců na 840 plochách. Na výsadbách založených v roce 2011 byla zjišťována v letech 2011 -- 2014 vitalita a výškový přírůst. V roce 2015 byl na vybraném vzorku analyzován stav kořenového systému dle typu sadbovače použitého při pěstování poloodrostků a odrostků. Na základě zjištěných výsledků byla u poloodrostků a odrostků navržena optimalizace výsadby. Stav bukových porostů byl zjišťován na TVP pomocí technologie FieldMap a programem SIBYLA byl simulován jejich budoucí vývoj. Ověřování plodnosti přestárlých bukových porostů probíhalo na dílčích plochách v rámci TVP. Z výsledků je patrné, že tyto porosty nelze za přítomnosti zvěře obnovit a je nutné najít způsob, který bude nejen efektivní, ale i ekonomicky únosný. Ověřením plodnosti bylo zjištěno, že bukové porosty si i přes svůj pokročilý věk zachovávají schopnost produkovat semenný materiál, který by mohl být využit v případě obnovy porostů podrostním způsobem. Na závěr byl dle diferenciace obory a lokalizace porostů s nejvyšším stupněm naléhavosti obnovy navržen vzorový obnovní blok s dvěma variantami způsobu obnovy (s maximálním využitím přirozené obnovy a zrychlená).
|
host ::
